Recenze Wednesday 13 - Condolences

Wednesday 13 vydal svou sedmou desku "Condolences" u zavedeného metalového labelu Nuclear Blast. I když se dušuje, že byla nahrávka hotová ještě před smlouvou s vydavatelstvím, je na ní zřetelně znát obrovský posun k metalově tvrdému a hutnému zvuku. Jak se mu ale vyšlápnutí do nové hudební etapy povedlo?

Wednesday 13 - Condolences
vydal: Nuclear Blast (46:36)

Čerstvý dědeček Wednesday 13 započal svou hudební dráhu v devadesátých letech, kdy pod vlivem velkých vzorů Alice Coopera, Misfits a Mötley Crüe založil na ostatcích původního projektu Maniac Spider Trash ztřeštěnou horrorpunkovou taškařici Frankenstein Drag Queens From Planet 13. Skladby jako "Rambo", "Scary Song" nebo "Evil Is Good" zdomácněly na pódiích východního pobřeží Spojených států a kapela, silně ovlivněná hororovými filmy, vydala 4 řadová alba. V roce 2000 se ale Wednesday zčuchnul s Joeym Jordisonem (toho času bubeníkem Slipknot), aby dali vzniknout společnému hororovému projektu Murderdolls. Na albu "Beyond the Valley of the Murderdolls" zrecyklovali většinu materiálu původní kapely a objeli celý svět (u nás se tehdy ukázali jako předkapela Iron Maiden). A po turné byl šlus, Joey se vrátil ke Slipknot a Wednesday nevěděl, co dál.

Tak na sebe nenechal dlouho čekat sólový projekt, na němž hlavní aktér pokračoval v tom, co dělal celý život - skotačivé a veselé hororové písničky o zombících, nekrofilii nebo příšerách ohrožujících svět. A i když se Murderdolls v roce 2010 vrátili s deskou "Women And Children Last" (zde už se značně zhutnělým a temným pohledem na svět), zapsal se Wednesday do rockového světa jako stálice koncertních pódií s více či méně povedenými nahrávkami (z nichž nejvíc stojí za řeč první dvojice "Transylvania 90210: Songs Of Death, Dying And The Dead" z roku 2005 a "Fang Bang" vydaná o rok později).

 

Wednesday 13 - What The Nights Brings

 

Sedmý dlouhohrající hřebík do rakve dostal název "Condolences", a to prý právě kvůli tomu, jak bylo tohle slovo v loňském roce nadužíváno při častých umrtích známých osobností. A taky prý proto, "že to prostě dobře vypadá a zní." Spojil se s producentem Chrisem Harrisem, který si říká "Zeuss" a se kterým pracoval už právě na druhém záseku Murderdolls, a se silnou kapelou v zádech nahrál temné, tvrdé a nekompromisní album o třinácti (jak jinak) stopách. Pryč jsou veselé odrhovačky svolávající zombíky jako "Calling All Corpses", nekrofilní romance "I Walked With A Zombie" nebo oslavy obrovských ještěrů černobílé japonské kinematografie "Something Wicked This Way Comes". Wednesday ve svých čtyřiceti letech dospěl, zvážněl a ztemněl.

Patrné je to asi z nejtvrdších kousků alba - dvojici úderných "You Breathe, I Kill" a "Prey For Me", pojednávajících o masových vrazích. Zpěvák tvrdí, že se celý život zaobíral veselejší částí hororových příběhů, ale s přibývajícím věkem zjišťuje, že opravdové horory se dějí ve skutečném světě. Proto podle něj příběh o jednom z nejznámějších masových vrahů americké historie vyděsí mnohem víc než téměř předškolní říkanka o randění se zombicí.

 

 

Nezaobírá se ale pouze řáděním psychopatických mozků, v "What The Night Brings", který desku otevírá stejně mocně jako se zaráží kůl do Drákulova srdce, se obrací k věcem, které na člověka čekají, když padne noc. V "Blood Sick" zase představí, co asi probíhá v hlavě pavouka, který si pohrává s mouchou, co se chytla do jeho sítě. A že směrem k okřídlenému hmyzu nemíří slova útěchy, je asi všem jasné. V "Condolences", titulním kousku, který se zároveň stává nejdelší skladbou, kterou kdy tento muzikant nahrál (sedm minut), představuje, jak bude asi vypadat jeho vlastní pohřeb.

Že je deska tvrdší než její předchůdkyně, je slyšet hned z prvního tracku. Že se jedná o metalovou a temnou nahrávku, bylo avizováno už předem. A že Wednesday už v minulosti s metalem koketoval (viz třeba předchozí deska "Monsters Of The Universe: Come Out And Plague"), je nezpochybnitelné. Takže je vlastně takovýto posun nepochopitelný, nebo se jedná jen o logický krok? Největší podíl na zvuku nahrávky má v tomto případě producent, který písním vdechl ostrost. Skladby prostě řežou jako motorová pila, bodají jako dranžírák, ničí vše okolo jako hurikán a bortí jako Godzilla. Ale je to pořád punk.

 

Wednesday 13 - Condolences

 

To ostatně není patrné jen ze dvou "oldschool" skladeb ("Cruel To You", "Lonesome Road To Hell"), které jako by vypadly z předchozích desek, ale i ze složení všech ostatních písní. Jedná se prostě pořád o punk (sloka-refrén-sloka-refrén), jen zhutněl a zvážněl. Má to pořád tu punkovou hravost a sem tam po posluchačích pokukuje odkaz na starší nekrofilní tvorbu ("Cadaverous"), jen se to tváří dospěle. Ale hraje to dobře, to ne že ne.

Čím víc poslechů tomu dávám, tím víc mě to baví. A takový pocit jsem u Wednesdayovy desky neměl už... no vlastně od roku 2006, kdy vydal "Fang Bang". Určitě je to nejvyhranější, nejvyváženější a nejdospělejší deska jeho kariéry, která mezi ty ostatní jen tak nezapadne, ale bude čnít jako ten kůl z upírova srdce. Pravověrní fanoušci budou možná remcat a stýskat si po starých časech, ale nic s logickým hudebním posunem svého idola neudělají. A já přeju Wednesdayovi spoustu nových obdivovatelů, protože metalový svět mu jich určitě hodně poskytne. A uvidíme, jak se s hozenou rukavicí v ringu popere dál...

Hodnocení 80%

 

Tracklist:

1. Last Rites     
2. What The Night Brings     
3. Cadaverous     
4. Blood Sick     
5. Good Riddance     
6. You Breathe, I Kill     
7. Omen Amen     
8. Cruel To You     
9. Eulogy Xiii     
10. Prey For Me     
11. Lonesome Road To Hell     
12. Condolences     
13. Death Infinity

mohlo by vás také zajímat

Přidat komentář