Už zítra v Praze rozparádí svoje fans kultovní Skinny Puppy. Před koncertem jsme s Nivekem hodili slovo a tady máte výsledek. 

SANCTUARY.CZ: AHOJ OGRE, RÁDI TĚ SLYŠÍME. ALE ZE VŠEHO NEJDŘÍV SE MUSÍME ZEPTAT NA CEVINOVO ZDRAVÍ. PŘECI JENOM, KDYŽ JSME VIDĚLI TY FOTKY S ROZŘEZANÝM OBLIČEJEM, BYL TO TROCHU ŠOK…

Nivek Ogre: Jo, to je pravda. Před dlouhými lety – vlastně už ani nevím, jak je to dlouho – válčil s rakovinou kůže typu baziliom poblíž nosu, který si musel nechat vyndat. Myslím, že to má z toho, že hodně cestoval na Jamajku. Zamlada tam byl fakt skoro každý rok a nikdy nepoužíval opalovací krémy, takže se mu u nosu udělalo takové znamínko, které mu tehdy museli vyndat. No a někdy loni doktoři zjistili, že se to znaménko rozšířilo a metastázovalo. Díkybohu to byl benigní nádor a ne nic horšího. I tak ho ale samozřejmě museli vyndat, protože se mu to rozšířilo až k oku, přes značnou část obličeje až na hrudník. Ze všech těchhle oblastí tedy museli ty nádory vybrat a pak udělat plastickou rekonstrukci obličeje, včetně nosu a tak. Ale už je z něj zase švihák, má za sebou několik procedur, díky kterým vypadá fakt už celkem dobře. A doufejme, že už mu ta rakovina odešla ze života a dá mu pokoj.

SANCTUARY.CZ: KDYŽ UŽ JSME U TĚCH MIMOHUDEBNÍCH TÉMAT, PODLE FACEBOOKU SKINNY PUPPY JSI ZAPOJENÝ DO NĚJAKÉ ORGANIZACE, KTERÁ POMÁHÁ KONÍM, JE TO PRAVDA?

Nivek Ogre: Ano, je to tak. Po poslední šňůře jsem natáčel pro u nás dost oblíbený pořad pro teenagery „Vlčí mládě“ na hudební televizi MTV. Najali mne na výrobu šesté a poslední série, abych si zahrál jednoho z přízračných jezdců. Je to takový seriál o puberťácích v jednom městě, jeden z nich je vlkodlak, další jsou měňavci a dohromady pak chrání město před útoky různých nestvůr a věcí z jiných dimenzí. Tihle přízrační jezdci byli vytvořeni podle norského mýtu o Divoké honbě. Jde v podstatě o to, že přízrační jezdci si pro Tebe přijdou a v podstatě Tě vymažou z Bytí, takže ani Tvoji přátelé třeba vůbec netuší, že jsi vůbec kdy existoval. Prostě přízračný jezdec je debil (smích).

No a pro tuhle roli jsem pochopitelně potřeboval jezdit na koni. Já jsem to tedy trochu uměl z dětství, ale neseděl jsem na něm hromadu let. Takže jsem se spojil s jednou instruktorkou, která shodou okolností znala mou bývalou manželku z Texasu, a zašel na pár lekcí. A pak se ukázalo, že se tahle holka mimo jiné věnuje hippoterapii pro děti se špatnými zády a záchraně koní. Tak jsem se zapsal mezi dobrovolníky. Pro mne je tohle znovushledání s koňmi, jízda na nich a starání se o ně jednou z nejvíc naplňujících věcí. A třeba čištění maštale od koblih je i dobrá posilovna (smích). Čili jo, hodně jsem se ponořil do všeho kolem koní.

SANCTUARY.CZ: TAK TO JE HEZKÉ. NICMÉNĚ DRUHÉ ZVÍŘE, KTERÉMU SE TAKHLE INTENZIVNĚ VĚNUJEŠ, JE SKINNY PUPPY, KTERÉMU JE LETOS 35 LET. PLÁNUJEŠ TEDY PŘI TÉTO PŘÍLEŽITOSTI NĚCO SPECIÁLNÍHO?

Nivek Ogre: No, celá tahle tour je tak trochu speciální. My jsme loni projeli tři šňůry po Spojených státech. Dvě z nich se zaměřovaly na naší současnou produkci, bylo tam hodně masek a tak. Na tu druhou s náma jel chlapík, kterého jsem původně našel pro ohGr a je geniální, takže s námi jel i se Skinny Puppy. Jmenuje se Matthew Setzer, je to kytarista London After Midnight, ale začal hrát s námi. Udělali jsme tedy set složený z věcí, které jsme předtím nemohli hrát. Tedy, některé z nich ano, ale s kytarami z playbacku a to nikdy neznělo tam mocně jako teď. Na základě toho vznikla šňůra „Down the Sociopath“, která se tematicky zabývá empatií, nebo spíše jejím nedostatkem.

Proto ten „sociopat“ v názvu. A stejně tak o nedostatku kontroly nad tím, co se dostává do našich těl. Máme sice svým způsobem pod kontrolou to, co jíme, ale stejně nevíme, co v tom přesně je. A navíc do sebe spoustu špatných věcí cpeme na základě vlastní volby. Stejně tak je kolem nás spousta toxických informací. Čili tohle je obecný ideový rámec naší show... ale stejně to nakonec skončí krvavým bincem ve stylu Skinny Puppy jako vždycky (smích).

SANCTUARY.CZ: KDYŽ JSME U TÉ KRVE, TY V ROZHOVORECH VŽDYCKY ŘÍKÁŠ, ŽE JÍ POUŽÍVÁŠ, ABYS LIDI ŠOKOVAL A TÍM JE PROBOUZEL Z APATIE. MYSLÍŠ, ŽE TO POŘÁD FUNGUJE I DNES? PŘECI JEN, LIDI AKTUÁLNĚ SLEDUJÍ VÁLKY V PŘÍMÉM PŘENOSU, HRAJÍ BRUTÁLNÍ POČÍTAČOVÉ HRY…

Nivek Ogre: Ne, ani trochu. Je to jenom barva na spektru života, znecitlivěná a už prostě normální. Teď už bych ji rozhodně nepoužíval k šokování lidí – to mohlo fungovat v dobách, kdy si lidé nebyli jistý: „Je to fakt krev? Prasečí krev? Jako vážně?“ To asi lidi šokovalo. Teď je to ale už úplně běžná věc, na kterou si člověk zvyknul. Šlo nám ale o to, abychom ukázali, co jsme – živočichové, kteří se v podstatě nevyvinuli víc než prasata s tou svou snahou o ničení jeden druhého, postavenou na nějakém velmi povrchním konstruktu jako je náboženství nebo rozdílnost barvy pleti.  Když to shrneš, je to v podstatě model „nelíbíš se mi a já se nelíbím Tobě, tak se pojďme pozabíjet“.

SANCTUARY.CZ: ZŘEJMĚ I TO JE JEDEN Z DŮVODŮ, PROČ SE VÍC NEŽ TŘICET LET VĚNUJEŠ BOJI ZA PRÁVA ZVÍŘAT. VIDÍŠ V TOMHLE OHLEDU NĚJAKÝ POZITIVNÍ VÝVOJ ZA TU DOBU?

Nivek Ogre: Ne od té doby, co se zasranej Trump dostal k moci a spoustu těch ochranných zákazů zrušil, takže se zase testuje na zvířatech, která používají jako komoditu v nejrůznějších odvětvích průmyslu. Tihle výzkumníci nemají kam jinam jít, protože neumí pomáhat lidem, tak jdou mučit zvířata a degradovat je na pouhé zboží. Předtím jsem ale měl dojem, že se podařilo ujít kus cesty směrem k lepšímu zacházení se zvířaty. Hodně lidí mne kritizuje za to, že se zajímám jen o práva a podmínky zvířat a už ne o lidská práva. Já na to vždycky říkám, že jsem naprosto zasažen tématikou lidských práv a že podle mého, pokud se jako živočišný druh začneme odspodu chovat lépe ke zvířatům, budeme se ve výsledku lépe chovat i k sobě samým. Opět je to ta spirála empatie a péče.

Já doma přesměrovávám mravence, nechávám mouchy létat po domě – vlastně někdy je záměrně nechám vletět do dveří, kde je teplo a podobně. Čili moje empatie jde hodně do hloubky (smích). Jsem jen malá lidská bytost, takže překračuju mravence a vůbec veškerý hmyz na zemi. A věřím, že pokud v sobě tuhle kvalitu zažehneš, prohoří do vyšších vrstev a projeví se Ti to i do vztahu se vším živým, tedy i s lidmi a budeš se k nim chovat líp.  V mém surreálném hybridním pojetí světa věřím, že i kameny jsou do jisté míry živé a mají určitý druh vědomí – ať už je to cokoliv. Ve všem jsou vibrace, každá věc má svou frekvenci.

SANCTUARY.CZ: NA TOM NĚCO BUDE… TAK ALE POJĎME K MUZICE. SVÉ POSLEDNÍ DESKY VYDÁVÁTE NA VINYLU – TEDY KROMĚ VĚCÍ Z VYDAVATELSTVÍ NETTWERK A TŘEBA DESKY „THE PROCESS“. DOČKÁME SE I TĚCHHLE KOUSKŮ NA DESCE?

Nivek Ogre: Problém je, že když jsme se upsali Netwerku, byli jsme ještě děti. Bylo to zároveň požehnání i prokletí. To dobré na tom bylo, že jsme byli u nezávislého vydavatelství, které mělo distribuci u Capital Records. Horší bylo, že jsme u nich takhle vydali sedm alb, v podstatě jsme jenom prodlužovali tu původní smlouvu a neměli možnost upravovat podmínky. V dobách naší mladické hlouposti se člověk nestará o finanční stránku věci. Měli jsme pokoj na tvorbu čehokoliv jsme chtěli, což skončilo s deskou „Last Rights“. Ta šla do distribuce u velkého vydavatelství, které s námi bylo velmi spokojené, protože jsme vždycky dodávali desky včas a za rozpočet, který jsme si domluvili.

Bylo to rok poté, co label vydal MC Hammera, jestli si ho pamatujete – „Hammer Time“ a tak – bylo to největší jméno vydavatelství. Nicméně byli jsme to tehdy právě my jako jediná kapela u Capitol Records, která jim vydělala nějaké peníze. Čili jsme měli tenhle úžasný prostor dělat, co chceme. Odvrácenou stránkou bylo, že tou dobou naše kanadské vydavatelství začalo mít nějaké finanční a strukturální potíže kvůli vstupu třetí strany. Výsledkem bylo, že se naše vztahy s Nettwerk dost vyhrotily a takové jsou doteď. Čili pro nás znovuvydání těchhle desek na vinylu skoro nemá cenu, dokud se to nezlepší. Samozřejmě, že bychom to do jisté míry chtěli udělat i kvůli fanouškům a s cEvinem se pokoušíme to už několik let vyřešit s Nettwerk, ale zatím jsme k ničemu nedošli. Čili proto tyhle desky na vinylu nevyšly.

Co se týče alba „The Process“, ten jsme dělali roku 1996 s vydavatelstvím American Recordings, které se ocitlo na pokraji bankrotu, takže je koupilo Sony a teď jsou pod Universalem. Čili tahle už má třetího majitele. Tehdy do desky nasypali téměř 500 000 dolarů, protože náš manažer, který brzo dostal padáka, falšoval finanční doklady a doslova pálil doklady v krbu na místě, kde jsme nahrávali. To bylo v Malibu roku 1996. Spousta peněz byla tehdy rozkradená a proto znovuvydání téhle desky je téměř nemožné. Pokoušíme se dostat k lidem, kteří teď mají na album práva, ale zatím marně. Tohle bych ale moc rád vydal. Sice jsme na něm nevydělali ani korunu, ale není tu žádná vyhrocená situace. I když do toho vydavatel nastrkal hromadu peněz, i když my z toho nic neměli, i když jsme se tehdy jako kapela rozpadali, přes všechnu tu hromadu mezilidských věcí, které se tehdy odehrávaly. Nahrávání „The Process“ byla příšerná zkušenost, když na to přijde. Ale bylo by pěkné si to pustit z vinylu.

SANCTUARY.CZ: TAK SE RADĚJI PŘESUNEME NA DESKU „WEAPON“, KTERÁ JE ATMOSFÉROU, ZVUKEM A CELKOVÝM FEELEM BLÍZKO VAŠÍ RANÉ DESCE „BITES“ A DALO BY SE ŘÍCT, ŽE TAK TROCHU UZAVÍRÁ CELÝ TEN KRUH SKINNY PUPPY. TO BYL ZÁMĚR, NEBO TO TAKHLE VYLEZLO SPONÁTNNĚ?

Nivek Ogre: Jo, vlastně to byl náš plán. Poté, co jsme se dozvěděli, že naši hudbu zneužívali k mučení vězňů v Guantanamu jsme se rozhodli udělat dvojdesku. Jeden disk bude jako stvořená k mučení lidí (smích), a dáme do něj podprahové vzkazy v paštštině a dalších nářečích etnik, ze kterých by pravděpodobně pocházeli mučení vězni. V nich bychom říkali: „I když tahle hudba zní krutě a děsivě, prosím vězte, že nás velmi trápí, že ji někdo používá k trápení vaší osoby.“ Tohle byl náš původní plán, ale nakonec se to osekalo na to, čím je deska „Weapon“. Ale jinak jo, chtěli jsme se vrátit k hromadě věcí, zejména k té velmi silné jednoduchosti, kterou Skinny Puppy měli na deskách jako „Remission“, než jsme začali dělat hutnější a hutnější nahrávky. Třeba desky u Capitolu byly záměrně dělané tak, aby byly co nejvzdálenější hudebnímu středu, dostat se co nejvíc na hranu hudby. A myslím, že „Last Rights“, naše poslední deska u Capitol, je nejspíš naším nejvíce esoterním albem. Tady jsme se ale chtěli vrátit k čistým tónům, jednodušším strukturám písní a znovu je prozkoumat. To byl tedy náš plán a myslím, že se to povedlo vážně dobře. Byl to těžký proces, protože ve Skinny Puppy jsou aranže hotové ještě před zpěvem – na rozdíl od mého vedlejšího projektu ohGr, kde se naopak vychází ze zpěvové linky. Což je pro mne ale vlastně štěstí, protože díky tomu můžu v obou projektech fungovat jinak a oba jsou tedy odlišné.

SANCTUARY.CZ: DOSTAL JSI PROPLACENOU TU FAKTURU, KTEROU JSI POSLAL AMERICKÉ VLÁDĚ ZA POUŽITÍ VAŠÍ HUDBY V GUANTANAMU?

Nivek Ogre: Jo, jasně, dostali jsme od americké vlády okamžitě šek na platbu v plné výši s omluvou, koupili jsme si nové domy a jsme teď hrozně bohatí. Ne, samozřejmě, vůbec nic nepřišlo. Ale bylo trochu surreálné, co z toho nakonec vylezlo. Já jsem hodně komunikoval v tisku šest měsíců před začátkem turné k „Weapon“ o celém konceptu tohohle alba, o mučení vězňů a celé téhle záležitosti. Nikdo se toho nechytil až do doby, kdy jsem na šňůře dělal jeden rozhovor v Arizoně, který se z nějakého důvodu rozletěl po internetu, a najednou se o tom psalo všude.  Až jsem měl trochu pocit, že jsme se stali nástrojem nějaké komunikace, která se tomu snažila dát trochu jiné vyznění.

Najednou se mnou chtěli dělat rozhovory různí pravicoví pošuci typu Alex Jones. Jako bych se pokoušel vystupovat proti Obamovi, protože on je původně klasický právník a mohl nechat Guantanamo zavřít, ale neudělal to. Tohle se mi v diskusích pokoušeli podsunout, i když podle mého je Obama nejlepším prezidentem, kterého tahle země měla. Tedy původem jsem Kanaďan a ne Američan, ale žiju tady dole přes 20 let a je to nejlepší prezident, kterého jsem za svého života viděl. Nicméně Jones si chtěl nahrabat body, aby se podpořilo to, co teď máme v úřadu teď. Někdy tedy používali moje slova, aby to vypadalo, že ho pranýřuju za to, že nezavřel Guantanamo. Ale o tom to nebylo.

Nicméně celá tahle věc se nakonec dostala až do BBC, která je podle mého jednou z posledních bašt poctivé žurnalistiky. A podle toho, co zjistili od svých zdrojů z Pentagonu, nemůžou ani potvrdit, ani vyvrátit, že od nás tu fakturu dostali.

SANCTUARY.CZ: KDYŽ UŽ JSME U TĚCH MÉDIÍ, TY JSI PRO JEDEN REGIONÁLNÍ ČASOPIS ŘEKL: „JSEM RÁD, ŽE EXISTUJÍ ZPRAVODAJSKÉ SÍTĚ JAKO RUSSIA TODAY A AL DŽAZÍRA, KTEŘÍ DĚLAJÍ TO, CO BYCH ŘEKL, ŽE MÁ DĚLAT TŘEBA CNN.“ MYSLÍŠ SI TO JEŠTĚ?

Nivek Ogre: Ne, pokud jde o nějaké absurdní kauzičky nebo propagandu, kterých se obě tyhle stanice dopouštějí. Nicméně když tyhle „kontrapropagandy“ vůči americké propagandě dáme stranou, tak je fakt, že Russia Today i Al Džazíra (kterou osobně upřednostňuji), produkují množství místních zpráv, ve kterých jdou až do extrémní hloubky, aby vám ukázali problém v celém kontextu. A jsou to objektivní informace o problémech, o kterých se v amerických médiích (zvláště těch mainstreamových) nemluví. V tomhle mají tyhle stanice hluboký přínos.

Co ale chci říct je, že třeba fakt, že jak CNN, tak do jisté míry Russia Today, jsou podle mého nezbytné. A taky že samozřejmě v obou těchto organizacích existují dobří a špatní lidé. To nejzásadnější, co jsem tím chtěl říct, je, že pokud v jakékoliv zemi dochází k jakékoliv propagandě, je to vždycky prostřednictvím mainstreamových médií. Ovšem i tady jsou určité aspekty pravdy. Nicméně kde najdeš detailnější, kontroverznější příběhy, jsou právě tyhle jiné stanice. A to je smutné.

Proto je tahle Tvoje otázka zajímavá a sám jsem o tom několikrát přemýšlel. Pokud totiž otázka stojí “takže teď věříš státním zprávám?“, musím odpovědět, že zprávy jsou bohužel součástí propagandy každé svobodné země a v rámci takové stanice mohou být skutečné zprávy snadno zdiskreditovány, pokud to dává smysl. Jakmile někdo vytvoří pochybnost o pravosti zpráv, diskredituješ všechny zprávy. Myslím, že takový je teď svět kolem nás.

Ale nebývalo to tak. Pamatuju si, že když jsem se jako mladší dostal k informačním pramenům a objevila se CNN on-line, říkal jsem si: „Tohle je super – konečně budeme mít vysoce profesionální informační přenos, kde budeš mít 24 hodin denně podrobných investigativních zpráv, ve kterých se každý kámen otočí, co se pod ním skrývá.“ Nakonec to ale dopadlo tak, že jsou opravdové zprávy ukryté v hromadě těch falešných. Je to téměř taková babylonská zkušenost - jako by byly všechny jazyky spleteny. A k téhle paralele právě teď doopravdy dochází. To je bohužel trochu nešťastná věc ohledně dnešních informací. Je to meč o dvou ostřích. Najdeš spoustu kanálů s falešnými zprávami, ale spoustu těch, které se skutečně a do hloubky věnují tématům jako je Fukušima, Sýrie, Ukrajina. Jsme teď ale bohužel uvězněni v tomto závoji zmatení.

Když teď třeba udělám rozhovor s nějaký médiem, ze kterého se vyklube nějaká propagandistická mašinerie – i když v něm třeba pracují dobří lidé, dělající dobrou novinařinu – jsem zdiskreditovaný taky. Vybral jsem si třeba reportérku z Ruska na rozhovor, která nakonec kvůli homofobní povaze ruských politiků musela odejít, protože byla lesbička. A přitom na té stanici odváděla dobrou práci. Řekl bych, že si vybíráš své posly.

SANCTUARY.CZ: MY SE TAKY PTALI TROCHU NA TY RUSSIA TODAY, PROTOŽE VIDĚNO Z NAŠEHO ČESKÉHO POHLEDU U NÁS S OHLEDEM NA HISTORII NĚKTERÉ TYHLE VĚCI TROCHU JITŘÍ STARÉ RÁNY...

Nivek Ogre: Já jsem tím taky nechtěl říct, že bych jakkoliv podporoval Russia Today! Komu vyjadřuju svou podporu na Russia Today je ta reportérka a pořad, ve kterém jsem byl, protože je to velmi upřímná žena. Jinak ale za tuhle síť nijak nebojuju, rozhodně ne ideologicky, ta propaganda mi tam vadí. Jen říkám, že co se týče reportáží, dělají Russia Today a především Al Džazíra v některých ohledech neuvěřitelnou práci. Taky tam často najdete bývalé reportéry ze CNN a dalších velkých stanic, které odtamtud vyhodili, protože vedli své vlastní nezávislé vyšetřování. Tady u nás je to taky úplně jiné než u vás v Evropě. Tady se to přeci jen tváří už stovky let jako svobodná společnost, zatímco ta vaše byla ještě donedávna utlačovaná.

SANCTUARY.CZ: JASNÝ, JENOM NÁS ZAJÍMALO, JAK TO MÁŠ S TÍM RUSKEM…

Nivek Ogre: Rozumím. No, podle mého se Rusko chce stát světovou supervelmocí a opět obnovit Sovětský svaz. Bojím se o Polsko, o Českou republiku i o Slovensko. Čili úplně chápu, že tohle téma vnímáte tak, jak vnímáte.

SANCTUARY.CZ: TAK RADŠI POJĎME ZASE ZA MUZIKOU, TO BUDE VESELEJŠÍ. MAKÁTE S CEVINEM NA NOVÉM MATERIÁLU?

Nivek Ogre: Momentálně ne, ale vrhneme se na to nejspíš až dokončíme turné. Teď se soustředím na crowdfundingovou kampaň na Pledgemusic, ve které sbírám prostředky na novou desku ohGr. Ta by měla vyjít v listopadu, takže ho zrovna dodělávám. Bude se jmenovat „Tricks“.

SANCTUARY.CZ: CO TAKOVÉ KONCERTY OHGR V EVROPĚ? V SEVERNÍ AMERICE KONCERTUJEŠ DOCELA DOST. RÁDI BYCHOM TĚ S TÍMTO PROJEKTEM VIDĚLI V PRAZE!

Nivek Ogre: Ani nevíš, jak rád bych s OhGr rád zahrál v Praze, potažmo v celé Evropě. Tenhle podzim jedeme turné v Severní Americe s KMFDM. Nikdy jsem s tímhle projektem nekoncertoval déle než čtyři dny v kuse. No, a se Sashou a spol. budeme hrát 26 koncertů ve 28 dnech. Čekají nás jen dva dny volna během celé šňůry. Věřím tomu, že příští rok bych mohl s ohGr odehrát v Evropě třeba nějaké festivalové koncerty.

SANCTUARY.CZ: A PROTOŽE PRAHA JE JEN KOUSEK OD NĚMECKA SE SILNOU FANOUŠKOVSKOU ZÁKLADNOU…

Nivek Ogre: Já to dnes opakuji v rozhovorech do nekonečna, Praha je jedno z mých nejoblíbenějších měst v Evropě. Rád bych poznal více bývalé Československo. Pokaždé, když jedeme se Skinny Puppy do Evropy, jsem za část turné jdoucí do téhle části starého kontinentu moc rád! Buďte šťastní, že máte tak magické město, opravdu!

SANCTUARY.CZ: CHTĚL BYCH SE ZEPTAT NA TVOJÍ HERECKOU KARIÉRU. CO TI PŘINÁŠÍ?

Nivek Ogre: Jak už jsem říkal na začátku, prožil jsem parádní čas natáčení seriálu „Vlčí mládě“, kdy jsem ztvárňoval postavu Přízračného jezdce. Když to zjednoduším, předchozích třicet let můj život sestával z toho, že jsem odehrál koncert, odešel do autobusu a cestoval za další štací. A teď jsem půl roku pracoval tak, že jsem sjel z hor nedaleko Los Angeles, kde teď bydlím, do studia, dal si v klidu snídani, pak na sebe napatlal make-up a ztvárňoval svou roli. Pohoda, žádné zácpy ve městech, klid. Vrátil jsem se částečně do svých dětských let, kdy jsem si také pořád na něco hrál.

Až se vrátíme z turné, čeká mě na podzim další natáčení hororu s režisérem Chrisem Alexanderem. Ten je zároveň šéfredaktorem časopisu Fangoria. Film se bude jmenovat „Blue Eyes“ a já hraju takovou ztracenou existenci, která objeví zářící kostru v lese (smích). Hodně mě to baví. Co je zajímavé, je fakt, že jako dítě jsem byl velký introvert. Pro svou plachost se mi dokonce nevedlo moc ve škole. Až právě film dokázal překlenout mé nejisté období a najít mi pevnou půdu pod nohama. Skinny Puppy je pro mne takový ostrůvek, kde se cítím bezpečný, doma. I když dříve tomu tak nebylo. Dnes jsem nejšťastnější dítě na světě (smích).

SANCTUARY.CZ: NATOČIL JSI UŽ DVA REMIXY SKLADEB JOHNA CARPENTERA. CO PRO TEBE TENTO REŽISÉR ZNAMENÁ?

Nivek Ogre: Johna Carpentera považuju za jednoho z nejlepších režisérů všech dob. Dva filmy, které jsem jako mladý moc nemusel, jsou dnes mými nejoblíbenějšími, a to „Halloween“ a „Věc“. Miluju také jeho soundtracky, které jednoduchými prostředky dokážou vystihnout atmosféru dění na plátně. Osobně si nejvíce cením film „Jsou mezi námi“ s tématikou zotročení mimozemskou civilizací a „Vládce temnot“, který je podle mne také silně nedoceněným filmem. Jsou to klasické, syrové osmdesátky, které mám hluboko ve svém srdci. Neustále mě ovlivňují i dnes. Pokaždé, když si na tyhle filmy vzpomenu, hned se mi vybaví na mysli i perfektní soundtrack, kterým režisér svůj film vybavil.

SANCTUARY.CZ: JE NĚJAKÁ ŠANCE, ŽE ZNOVU VYJDE ŽIVÉ DVD „DOOMSDAY“? PRO ŘADU FANOUŠKŮ TO BYL KONCERT JEJICH ŽIVOTA…

Nivek Ogre: Pokud mě paměť neklame, tak znovu vyšlo. Podívám se po tom. Tak či onak děkuju všem, kteří tehdy dorazili, protože i pro nás to byl nezapomenutelný zážitek. Pamatuju si velmi živě na úder hromu hned po skončení našeho vystoupení a začátek velkého deště. A víte, co jsem po vystoupení udělal? Druhý den jsem nasedl na vlak, abych následující čtyři dny – jedny z nejlépe strávených dní mého života – strávil v Praze. Pak jsem se přemisťoval ještě do Itálie. Ale zpět k tomu nosiči. Vím, že vyšlo jako součást „Back + Fourth“ série. Pokud ale pouze jako audio verze, tak se moc omlouvám. 

Zbytek si doražte povědět s kapelou zítra do pražské Lucerny!

mohlo by vás také zajímat

Nečekaný návrat projektu Cyberaktif znovu spojil členy Skinny Puppy a Front Line Assembly

Projekt Leæther Strip zasypal posluchače přívalem předělávek

Leæther Strip připravili limitované album coverů Skinny Puppy

cEvin Key připravil novou sólovou desku