Phils | 16.12.2016 13:57

S mužem, který za 14 let vydal 35 desek od synthpopu k filmovým hororovým soundtrackům o smutných Vánocích, spolupráci s Kraftwerk, dobytí amerických žebříčků a dalších zajímavostech.

SANCTUARY.CZ: AHOJ AIDANE, PŮJDEME ROVNOU K VĚCI – MÁME TU VAŠI NOVOU SKLADBU „CHRISTMAS LONG GONE“ – JE TO KLASICKÁ VÁNOČNÍ PÍSEŇ, NEBO MÁME ČEKAT NEČEKANÉ?

Aiden: Už spoustu let dáváme zdarma ke stažení různé vánoční skladby. Původní písně, ne předělávky – těm se vyhýbáme, protože je to pro nás vždycky jen ztráta studiového času, takže se raději soustředíme na vlastní materiál.

Tahle konkrétní skladba „Christmas Long Gone“ je melancholická dark/synthwave píseň trochu v náladě filmu „Duch“ – o ztrátě a smutku, v ideálním případě s příslibem optimismu na konci. Je zcela záměrně celá zmáčená v reverbech, které nejsou nepodobné legendárnímu vánočnímu albu Phila Spectora ze 60 let. Tyhle efekty, díky synťákovým sekvencím a zvukům, které jsme použili, dávají písni určitý ledový feeling. Představovali jsme si tuhle skladbu jako outro nějakého krátkého svátečního černobílého animovaného gotického snímku.

Tím nečekaným je fakt, že tradiční vánoční skladby bývají často přehnaně pozitivní, s čímž sami nemáme problém, ale chtěli jsme nabídnout spíše něco jako žalozpěv, dotyk smutku, který v mnoha ohledech také shrnuje Vánoce roku 2016. Tenhle rok byl rokem ztrát (David Bowie, Prince, Pete Burns…), rokem sociální a politické nejistoty. Věřím, že písně by měly alespoň nějak poukazovat na to, co se událo v předchozích měsících. Vytvořit takovou momentku emocí, chcete-li…

'
EMpire State HUman - Chrismas Long GOne

SANCTUARY.CZ: TAKÉ SE MLUVÍ O NOVÉ DESCE PŘÍŠTÍ ROK, ŘEKNI NÁM O NÍ VÍC, PROSÍM…

Aiden: To je pravda. Na příští rok jsme potvrdili vydání nové desky s názvem „Romo“. Už máme dodělané 4 skladby a jednu instrumentálku. Zatím ale nemám žádné informace o datu vydání nebo vydavatelství. Uvidíme, kdo projeví zájem.

Tím, že jsme za poslední tři roky s Empire State Human nic nenapsali ani nenahráli, bylo tentokrát těžké dostat se zpátky do toho unikátního nastavení mysli. Což ale ve skutečnosti není žádné překvapení. Abychom této situaci trochu napomohli, poprosili jsme úžasného Philippa Laurenta, aby pro nás nejdřív ze všeho vytvořil obal desky – ještě dřív, než jsme měli složenou jakoukoliv píseň. Tedy obrácený způsob, jak jsme to běžně dělali. Philipp vytvořil úchvatný a velmi čerstvý, oku lahodící design, který doopravdy téměř okamžitě zažehnul kreativní proces.

Názvy skladeb a texty jsou zásadní pro to, jak cítím ESH. Na tom se staví melodie – trocha světla, dotyk temné melancholie a emocionálně nabité, povznášející refrény. Novou desku udržujeme rytmicky svižnou, občas možná trochu svéráznou, a používáme čistě synthwave/synth/eletropopové produkční techniky. Tedy kromě jedné instrumentálky nazvané „I Kick Ash“, která má také nádech techna, což by mohlo být překvapivé.

SANCTUARY.CZ: TY JSI PŘED NĚJAKOU DOBOU PROHLÁSIL, ŽE SI EMPIRE STATE HUMAN DAJÍ NA NEURČITOU DOBU PAUZU. CO BYLO TÍM NOVÝM IMPULZEM K TOMU NAKONEC POKRAČOVAT?

Aiden: Poté, co jsme vydali poslední album Empire State Human „The Dark“ jsem se zároveň vyrovnával se smrtí svého bratra. A to je proces, na který se nemůžete nijak připravit, ani mu nějak rychle porozumět. Měl jsem potřebu tvořit spoustu akustické hudby, skrze kterou bych vyjádřil své emoce, svůj vztek a frustraci. Musel jsem se téměř přenaučit svůj způsob skládání struktury skladby, obsahu a textů.

Vždycky jsem miloval poezii, vydal jsem dvě básnické sbírky (ta poslední dostala název „A Place for the Skulls“), takže jsem se chtěl věnovat i tomu. Také jsem dokončil několik filmových soundtracků (tři hororové soundtracky za 18 měsíců, tím nejaktuálnějším je “The Amityville Legacy”). Upřímně, Empire State Human do toho nezapadali. Tohle období nemělo žádný časový rámec, takže jsem nedokázal odhadnout, jestli a kdy přijde vhodná doba zase něco nahrát. A taky jestli k tomu bude nějaký důvod a lidi o to budou mít zájem.

Před pár měsíci jsem vydal své páté sólové album „Incubus“. Je to čistě elektronická deska, tak blízko k ESH, aniž by to ještě byli oni. Některé recenze na to poukazují, ale mně to ani v nejmenším nevadí. A pak jsem si všimnul, že na Facebookovou stránku Empire State Human přichází spoustu nových lidí. To mne opět potěšilo a překvapilo.

V průběhu roku 2016 jsem si všimnul spousty nových a mladých labelů, které vydávají elektronický pop. To mi udělalo radost a začal jsem cítit, že je tu zájem a možná i moje nějaká vnitřní potřeba obnovit ESH na další desku. To vedlo k natočení EPčka „Christmas Long Gone“ a zničehonic i k vydání u Banoffeesound, kteří měli o vydání veliký zájem, aniž by slyšeli jedinou notu. Chtěli si to vzít pod křídla a vydat i limitovanou edici na CD. Fyzické nosiče jsou v dnešní době vzácné, takže pokud je možnost mít takovou nahrávku, vždycky tomu rádi vyhovíme.

SANCTUARY.CZ: ČÍM SI MYSLÍŠ, ŽE TO JE, ŽE JSOU EMPIRE STATE HUMAN NA SOUČASNÉ ELEKTRONICKÉ SCÉNĚ TAK ZVUKOVĚ OJEDINĚLÍ

Aiden: V popových vodách jsou kapely se zpěvákem vlastně poměrně vzácné. Tento žánr je víceméně postavený na skupinách se zpěvačkami. Můj hlas občas navíc v některých polohách nezní jako typicky mužský nebo ženský, což vidím jako výhodu. Už jsem byl v minulosti přirovnáván k mnoha zpěvákům, neboť je současnou normou věci škatulkovat a kategorizovat. Mně to nevadí, protože sám sobě jako zpěvákovi důvěřuji. Už nejsem tak přehnaně nejistý, jako jsem býval. Vidím svá omezení a ve studiu se soustředím na ty silné stránky.

S ohledem na vzestup electropopových labelů a historii i sílu, kterou v tomto ohledu ESH mají, se mi zdálo správné začít uvažovat o nové hudbě. Abych zase vyzkoušel sám sebe, jestli je tu ještě příležitost a schopnost pro nové skladby. Mám vážně pocit, že kapely typu ESH přinášejí na scénu cosi osobního. Mám dojem, že 20 oficiálních nahrávek od roku 2002, spolupráce s legendou z Kraftwerk, panem Wolfgangem Flurem a umístění na prvním místě americké taneční hitparády iTunes s předělávkou „Theme to Halloween“ Johna Carpentera není pro Empire State Human špatná vizitka.

SANCTUARY.CZ: HODNĚ TU ZMIŇUJEME JMÉNO KAPELY, KTERÉ JSTE SI VYPŮJČILI Z NÁZVU SKLADBY OD HUMAN LEAGUE. JAK BYS REAGOVAL, KDYBY SES POTKAL S VELKÝM PHILEM OAKLEYM?

Aiden: Potřásl bych si s ním rukou a popovídal o motocyklech, protože on je také nadšenec do motorek. Ihned na mne zapůsobil svou kamennou tváří, to mám na lidech rád. Donutí tě to víc se snažit s nimi vyjít, a to je velmi dobře v těchto dnech syndromu instantních nejlepších přátelství, které se zdá, že lidí mají. To, co The Human League udělali svými prvními dvěma deskami, bylo ustanovení temného, náladového a chladného zvuku za výhradního použití syntetizátorů.

Gary Numan, kterého velmi obdivuji, mohl mít první komerční úspěch, ale raní Human League měli podle mého náskok. Album „Dare“ je podle mého vzalo daleko za hranice jejich omezení, ale už se jim nepodařilo dál stavět na úspěšném a charakteristickém komerčním zvuku. Myslím, že bych si s Philem hezky pokecal, ale také bych se ptal, kde je nová hudba. Na kapelu s vlastním studiem, masivní sbírkou synťáků a širokou fanouškovskou základnou je tu podivný nedostatek materiálu. Svým způsobem se stali karaoke kapelou zpívající sama sebe, což mi přijde škoda jako vůči nim, tak vůči fanouškům.

SANCTUARY.CZ: KAŽDÝ MNE TU PŘEMLOUVÁ, ABYCH SE TĚ ZEPTAL NA PRÁCI S LEGENDÁRNÍM WOLFGANGERM FLUREM Z KRAFTWERK. POVÍŠ NÁM PROSÍM NĚCO O VAŠÍ KOLABORACI A TAKY JAK NA TEBE WOLFGANG PŮSOBIL?

Aiden: Wolfgang – nebo „Wolf“, jak mu říkáme – DJoval v dublinském Tivoli Theatre někdy v té době, co jsme dokončovali naše poslední album pro Ninthwave Records „Audio Gothic“. Sean Baron, který byl po mnoho let součástí Empire State Human, byl tím, který propojil kapelu a Wolfganga Flura. Po velmi příjemném pokecu toho večera v Dublinu s ním Sean zůstal v kontaktu a pustil Wolfovi pár skladeb, které jsme zrovna chystali na album. Líbilo se mu to a tak jsme se ho zeptali, jestli by si nezahostoval v jedné z našich skladeb. On má úžasně plný mluvený hlas, který jsme strašně chtěli zachytit do jedné z písní.

Měli jsme čerstvě nahranou elektronickou skladbu „Melancholic Afro“, a tak nám Wolfgang natočil některé mluvené party, které se daly dohromady s mými zpěvovými kusy. Styl této písně byl někde mimo žánry nás obou, takže to pro nás byla skutečná spolupráce. Ani jedna strana nehrála na jistotu nebo se nevydala předvídatelným směrem. Stránka Latoprockers dala skladbu jako součást remixové soutěže a mohli jsme pak u Ninthwave Records vydat remixové EP, na které jsme daly ty lepší výsledky ze soutěže. Tahle spolupráce nám vynesla spoustu mediální pozornosti a Sean s Wolfgangem spolupracoval ještě mnohokrát. Poslechněte si třeba singl s Wolfgangem „Activity of Sound“, to je úžasná věc.

SANCTUARY.CZ: KDYŽ JSME U TĚCH SPOLUPRACÍ, NA „CHRISTMAS LONG GONE“ JSI SPOLUPRACOVAL NEJEN SE ZNÁMÝM UMĚLCEM PHILIPPEM LAURENTEM, ALE I TŘEBA S PETE MAHEREM A MARTINEM BOWESEM. JAKÉ MĚL PHILIPPE ZADÁNÍ NA OBAL, KTERÝ NAKONEC DEFINOVAL CELOU DESKU? A CO PRÁCE S MARTINEM? UŽ JSTE SPOLU NĚCO DĚLALI, ŽE?

Aiden: Ano, Martin Bowes z Attrition hostoval ve skladbě „The Digital World“ z desky Empire State Human „The Dark“. Jeho úžasný, hluboký, mrazivý mluvený hlas přinesl té skladbě a celému albu další intenzitu. Martin byl také tak hodný, že souhlasil a namluvil jednu z mých nových básní na mou desku „Spoken“, která vyjde příští rok. Poprosili jsme ho, aby nám zmasteroval „Christmas Long Gone“ u něj ve studiu The Cage a poradil si s tím pěkně.

S Peterem Maherem jsme spolupracovali už mockrát a masteroval všechny ostatní skladby na desce. A taky masteroval mnoho mých sólovek. Je to milý chlapík s přirozeným uchem pro zvuk. Máme štěstí na vynikající pracovní přátelství s několika nejlepšími lidmi ve svém oboru.

Philipe Laurent, další úžasný talent se svým vlastním rukopisem. Vždycky dodá, co je třeba, a je trpělivý, což je pro mne plus, protože já se vždycky rychle přesouvám z jednoho projektu na druhý. A to s sebou nese i ty designy. Udělal pro mne letos spoustu skvělých věcí – na desky, filmové soundtracky, singly, EPčka. Každý jiný a všechny fakt dobré.

ESH

SANCTUARY.CZ: JAK V SOUČASNÉM DIGITÁLNÍM SVĚTĚ VNÍMÁTE FYZICKÉ NOSIČE A PROČ SI MYSLÍTE, ŽE JE LIDI POŘÁD I DNES KUPUJÍ?

Aiden: Pro Empire State Human je to o tom, být součástí příběhu. Katalog kapely je jejím dědictvím, jejím přechodovým rituálem, abych tak řekl. Musíš se o něj starat, respektovat ho a rozvíjet. Ale jenom malé procento toho, co vydám, se dostane až na fyzický nosič. V průběhu posledních několika let jsem měl radost, když jsem potkal muziku vydanou na CD, kazetě nebo vinylu. Vydat fyzický nosič je pokaždé bitva, takže když přijde příležitost pracovat na tom s vydavatelstvími, která ve vás věří natolik, že do toho dají své těžce vydělané peníze, přijímáme to a jsme za to vděční.

A taky si myslím, že jsme v mnoha ohledech tradicionalisté. Ceníme si vztahu, kde kapely mohou dělat hudbu, použít svůj talent a schopnosti, aby vytvořily co nejlepší album a sdílely tento proces s labelem, který ví, jak prodávat desky. Neexistuje totiž žádné magické tlačítko, které byste zmáčkli a lidé by začali kupovat vaše alba. Vydáte to a držíte si palce, aby zmínky na webu, novinky o desce a nabídky na rozhovory daly do pohybu dostatečnou sílu, aby si lidi mohli koupit desku, pokud se jim bude líbit.

SANCTUARY.CZ: KAŽDÝ ZNÁ EMPIRE STATE HUMAN A TVOJE SÓLOVKY, ALE POVÍŠ NÁM NĚCO O SVÉM MÉNĚ ZNÁMÉM ALTER EGU FIGARO? CO TO JE STYLOVĚ A CO JSI POD TÍMHLE JMÉNEM VŠECHNO VYDAL?

Aiden: Když jsme byli u Ninthwave Records, vydali jsme EPčko s názvem „Liquid Blue“ jako předskok desky „Urbanism“. Dostali jsme možnost vydat nejdřív buď EP, nebo desku. Vybrali jsme si singl, což se při zpětném pohledu ukázalo jako špatná volba, protože Ninthwave records zanedlouho procházeli velmi tvrdým obdobím a spoustu desek, které slíbili vydat, museli nakonec zrušit. To byla velmi nešťastná situace, protože na EPčko vyšly ty nejlepší recenze a i „Urbanism“ bylo vážně silné album. Cítili jsme se tím posílení a optimističtí. Chvíli jsme čekali, jestli se label zmátoří, ale bohužel k tomu nedošlo. Takže jsme album odložili a prokousali se dlouhým, obtížným procesem přemýšlení o našich možnostech.

Mezitím jsem stále psal a tvořil, takže se mi naskytla možnost vydat bokem jednu desku pod novým jménem. Vybral jsem si „Figaro“, protože bylo krátké, moderní a svérázné. Půvabné albíčko „I Am Figaro“ míchalo dohromady dance, synthpop, balady, electroclash a electropop. Ninthwave se uvolili zafinancovat pár demáčů a digitální vydání, protože jsem udělal předělávku „Number One Song In Heaven“ od Sparks, který si vybralo jedno britské kompilační album. Mám na Figara milé vzpomínky, ale jak to tak bývá u mnoha projektů v průběhu let, nakonec mě začal nudit a pomalu zemřel. Nakonec přeci jenom vyšel u Ninthwave, aspoň digitálně – stejně jako „Urbanism“, plánovaný singl ESH s názvem „Digital City“ a živé album „Live on Mars“. Jo a taky EPčko inspirované sci-fi „Terra Incognito: part 1-5“.

SANCTUARY.CZ: EMPIRE STATE HUMAN VYDALI OD ROKU 2002 UŽ 20 DESEK. PROČ TOLIK, KDYŽ SPOUSTA KAPEL SOTVA VYDÁ JEDNO ALBUM ROČNĚ?

Aiden: Vydávání hudby je pro mě způsob života, je to v mé krvi, něco stejně přirozeného jako dýchání. Nedokážu si představit, že bych nepsal, nepracoval na deskách a nemohl bych být spokojený jen s jedinou deskou ročně. Rok je poměrně dlouhá doba a vnímám jako osobní výzvu sám pro sebe a svou kreativitu napsat a zprodukovat obrovské množství hudby. Ještě by možná stálo za to zmínit, že těch 20 desek ESH od roku 2002 neobsahuje 15 dalších nahrávek pod různými jmény a sólovky, které jsem vydal jako Aidan Casserly. Chci se za minulostí ohlížet s hrdostí, abych, až mi bude 70, mohl přehlédnout svou práci a možná trochu zpomalit.

SANCTUARY.CZ: JAK STÁRNEME, DOZRÁVÁME A MĚNÍ SE NAŠE STYLY. KDYBYS ZE VŠECH SVÝCH KAPEL A SÓLOVEK MĚL VYBRAT PÍSEŇ, KTERÁ BY CHARAKTERIZOVALO TVÉ MLÁDÍ, A DALŠÍ, KTERÁ NAOPAK VYSTIHUJE TEBE TEĎ A TADY, KTERÉ BY TO BYLY A PROČ?

Aiden: Řekl bych, že skladby „Hands on the Gun“, „I work for the Goverment“, „Leap of Faith“ a „Apollo“ od Empire State Human shrnují mé mládí. Všechny tyhle skladby byly velkými hity v kruzích amerických kolejních rádií a objevily se na našem debutu „Pop Robot“ roku 2002. Je v nich nevinnost, velmi pěkné melodie a i textový obsah je chytrý. Jsou pro mne nezapomenutelné a stále je v nich život.

Písně, které mě vystihují teď, by byly „Here come the Dolls“, “Incubus“ a „Into The Void“ z mé sólové desky „Incubus“, kterou jsem jako Aidan Casserly vydal v srpnu tohoto roku u Werkstatt Recordings. A taky singl „Child of the Moonlight“, ve kterém se objevila moje drahá přítelkyně Monica Brito, a nový track „Frozen On The River“, což je B-strana sólového singlu „My Friend Pawel“, který vydávám 4. listopadu a který je věnovaný mému kamarádovi Pawlovi Lopatkovi.

SANCTUARY.CZ: ROKU 2003 DOBYLI EMPIRE STATE HUMAN NEJVYŠŠÍ PŘÍČKU AMERICKÉHO TANEČNÍHO ŽEBŘÍČKU iTUNES. POVĚZ NÁM O TOM VÍC.

Aiden: Roku 2002 jsme vydali tři desky na CD – „Pop Robot“ a „Alpha & Omega“ u Ninthwave Records a „Music For Humans“ na Pur Zynth Labelu. Na „Alpha & Omega“ jsme měli předělávku Carpenterovy klasiky „Theme to Halloween“. V říjnu následujícího roku se tenhle cover začal poměrně drápat na první příčky tanečného žebříčku iTunes, až se nakonec dostal až na první místo. To byl pro nezávislého umělce a label úžasný výkon, zvláště na synthpopové scéně, která od devadesátých let trpěla stagnací. A pro mne jako pro milovníka všech filmů a soundtracků Johna Carpentera byla velká pocta, že se nám dostalo takového uznání. Dokonce nám volali a gratulovali Johnovi vydavatelé z Londýna. Zcela zřejmě jsme něco dělali dobře.

SANCTUARY.CZ: LIDÉ MIMO BRITÁNII MOŽNÁ NEZNAJÍ OTCE TEDA, PODLE MÉHO JEDEN Z NEJLEPŠÍCH KOMEDIÁLNÍCH SITCOMŮ, KTERÉ KDY VZNIKLY. JAK TENHLE SERIÁL O TŘECH PODIVNÝCH IRSKÝCH KNĚŽÍCH VIDÍ RODILÝ IR?

Aiden: Určitě to musí být jeden z pěti nejlepších seriálů, který kdy vzniknul a bezpochyby ten vůbec nejlepší, který kdy Irsko zplodilo. RTE (zdejší národní televizní kanál) ho odmítla podpořit, ale vybral si ho Channel 4, kteří se rozhodli program dotovat. To celkem ilustruje, kde tehdy Irsko bylo. Zneužívání dětí pedofily, která se Církev pokoušela ututlat, byla velmi vážná situace. Podle mého tehdy církev vytvářela tlak na lidi a zejména na RTE, protože se báli podpořit Otce Teda. Je to brilantně napsané, obsazené a zprodukované. Je veliká škoda, že Dermot Morgan zemřel tak mladý. Bezpochyby by přišly další epizody a nejspíš i film. Pokud máte rádi komedii, a zejména komedie, které mají šokující a troufám si říct i odvážný obsah, už nemusíte hledat nic jiného než Otce Teda.