Theo Hutchcraft a Adam Anderson přivezli do Malé sportovní haly svou třetí desku "Surrender". Jak si před téměř vyprodaným hledištěm vedli?
Hurts jsou před českým publikem jako doma, s každým novým albem se sem rádi vracejí a není divu - český divák jim zobe z ruky, nechá se hypnotizovat, tancuje, skanduje, zpívá a svůj obdiv umí dát patřičně najevo. Takhle oddaní fanoušci se málokdy vidí a duo z Manchesteru to moc dobře ví.
Abychom ale nepředbíhali – kolem osmé se na pódiu představili domácí karlovarsko-pražští The Fellas. Akustický pop v (na české poměry) celkem originálním podání ale většinu obecenstva nechával chladným. S nelichotivým údělem předkapely se ale tahle čtyřka popasovala celkem obstojně a energie z nich, i přes mizivou odezvu z publika, čišela na výbornou. Celkem pochopitelně ale největší ohlas sklidili po odehrání poslední písně svého setu.
Kolem deváté, za zvuků stejnojmenného intra z aktuální řadové desky "Surrender", přichází Hurts na scénu. Ta je vyvedena skromně – v centru jen mikrofon, pravé části dominuje piáno, v pozadí na vyvýšené ploše ve stejnoměrných krychlích umístěni doprovodní muzikanti – bubeník, basák/kytarista, dvě vokalistky a klávesák. Ti jsou až do poloviny druhé skladby překryti poloprůsvitnou plachtou, což sice dává zadní části pódia celkem zajímavý obrazový efekt, ale tak nějak nechává hlavní dvojku v popředí osamocenu, což oba viditelně zneklidňuje. Především Theo jako by se nedokázal plně odvázat bez opory v zádech a začátek koncertu působí maličko rozpačitě. Publiku je to ale jedno a zpěváka v tom nenechává samotného, a i když jako první skladba zazní "Some Kind of Heaven" z poslední desky, zpívá jako o život, jako by se ani nejednalo jen o pár měsíců starou skladbu.
Vůbec odezva z celé haly je obdivuhodná. Každá píseň zpívaná slovo od slova, tanečky, skandování, ruky hore – Hurts si to vychutnávají a vodí si dav podle libosti, ten se nechává strhnout a společně tak vytváří několikatisícový kolos, který slyší jen na to jediné – skvělou muziku a sebevědomé vystupování obou hlavních protagonistů. Theo se postupem času osmělí k výraznější prezentaci, Adam mění nástroje jak na běžícím pásu a každou chvíli si jeho přítomnost užívá jiná část pódia, doprovodní muzikanti v pozadí na sebe zbytečně nestrhávají pozornost, ale světýlka, umístěná na konstrukcích v jejich blízkosti, dotváří velkolepou atmosféru.
Velkolepá atmosféra – tak by se večer dal popsat dvěma slovy. Bezchybně odehrané a odzpívané skladby samozřejmě hrají prim, ale světelná show a sborově zpívané refrény s pomocí vokalistek dávají písním další netušený rozměr – tahle kapela se hodí i na ty největší stadióny, kde by neměla problém strhnout davy.
Ať už se jednalo o první vrchol večera, skladbu "Somebody To Die For" z druhé řadovky "Exile" (která byla jinak ale opomíjena, největší část setu logicky zabírala aktuální deska a také debut, který se žánrově i náladou té poslední blíží nejvíc), "Illuminated", při které se rozsvítily mobily ve všech koutech haly a vytvořily tak kouzelný a neopakovatelný zážitek, romantickou akusticky zahranou "Affair" (b strana ze singlu "Wonderful Life"), silnou novinku "Rolling Stone", skandovanou "Sandman" nebo hitovou "Wonderful Life", Hurts si diváky vodili, kam chtěli, a dělali to s přirozeností sobě vlastní.
Theo s nagelovanými vlasy a celkově vizáží temného romantika nejvíce připomínal Dava Gahana za mlada, za každý potlesk byl přirozeně vděčný, k závěru setu se div nerozplakal. Vše s naprostou samozřejmostí a nijak hrané, za to si určitě frontman zaslouží body k dobru. A došlo samozřejmě i na klasické rozdávání růží.
Po už téměř klasicky hraně nuceném vyvolávání přídavku zazněly ještě dva kousky – velmi popově laděná "Nothing Will Be Bigger Than Us" a "Stay", která má u publika největší ohlas už od dob vydání debutu. A byl konec. Šlus. Finální úklony a útěk do šaten.
Hurts si za těch pár let vydobyli téměr kultovní status, což je až s podivem, když ještě před pár měsíci měli na svém kontě jen dvě dlouhohrající alba. Čas ale prověřil jejich kvality a oni ani s tou třetí deskou nešlápli vedle. Neobyčejný koncertní náboj této dvojice ruku v ruce s neotřelým přístupem ke klasikám žánru, které recyklují, ale nijak nevykrádají a rozhodně nedehonestují, jim zajišťuje plné koncertní sály. A soudě dle návštěvnosti pražské zastávky rozhodně nešlo o náhodu, své fanoušky mají a umí si je odměnit skvělým zážitkem. Jen tak dál a někdy příště (snad brzy) znova!
Všechny fotky od Tomáše Mičáka najdete v naší galerii.
Setlist:
Komentáře
Bezpochybne to bol špičkový koncert, skvelá atmosféra ale! .. z pohľadu diváka musím povedať, že som sa miestami cítila ako mimozemská bytosť. Prečo? Publikum.. Akonáhle nebol človek v prvej rade, o žiadnom skákaní ani skandovaní sa tu nedá diskutovať. Ba dokonca som mala to "šťastie" na okolitých spolustojacich, ktorý neboli schopní potlesku, dokonca ani na konci celého koncertu! A verím, ze neboli jediní.. Ale to je iba ich škoda a úbohá vizitka.. Nevadí, život ide ďalej a mne napriek nepeknému zážitku z publika som si koncert náramne užila!
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.