Ezechiel | 12.05.2017 18:48

Androgynní milovníci Clan of Xymox vtrhli na scénu skvělou deskou "Demonstration" a prohnali se Prahou s King Dude. Nemohli jsme je při té příležitosti nevyzpovídat...

SANCTUARY.CZ: AHOJ, HNED NA ZAČÁTEK SE MUSÍME ZEPTAT – MÁME TĚ OSLOVOVAT ANDREW, NEBO DEB? AŤ NEUDĚLÁME NĚJAKÉ FAUX PAS…

Deb: Ahoj, když jsem s Drab Majesty, jsem rozhodně Deb.

SANCTUARY.CZ: A JAK MOC SE ANDREW LIŠÍ OD DEBA?

Deb: Deb je hlavně postavou a poctou vyšší moci, kterou ztělesňuju, když tuhle hudbu dělám. Deb není součástí žádného jiného projektu, je vyhrazen pouze pro Drab Majesty. Je důležité říct, že oba při práci na hudbě ztělesňujeme tyto rituální postavy a naše životy jsou jejich ztvárněními. To je pro nás velmi důležité – oprostit se od sebe samých, od těch „normálních“ těl. Momentálně mluvíte napůl s Debem a napůl s Andrewem, protože zrovna nejsem na pódiu, ale zároveň jsem s Drab Majesty. Proto je tento rozhovor zajímavý – je to prostor, který můžeme obývat v průsečíku obou světů.

Mona D.: Možná jsme schizofrenici… (smích).

SANCTUARY.CZ: HELE, MONA D., A JAK TO MÁŠ TY?

Mona D.: Já bych řekl v podstatě to samé. Pohroužení se do masky a roucha nám doopravdy pomáhá udržet kamennou tvář a koncentrovat se na hudbu. A stejně tak je hudba úzce svázána s estetikou. Čili hraní v tomto typu oblečení poslouží celému zážitku z kapely. Přesně to se totiž pokoušíme tvořit – zážitek. A jak rosteme, pokoušíme se ten zážitek stále dál formovat a posouvat.

SANCTUARY.CZ: A NEŽ SE BUDEME SOUSTŘEDIT JEN NA DRAB MAJESTY, CO MARRIAGES A TVOJE DALŠÍ KAPELY? JEŠTĚ S NIMI HRAJEŠ?

Deb: V současné době s nimi nehraju, ačkoliv ani jeden z těchhle projektů rozhodně neskončil. Jen se teď každý vydal svým vlastním směrem. Moje spoluhráčka z Marriages Emma přilétá do Evropy zítra, má svůj skvělý sólový projekt a moc jí držím palce. Tím pádem nedává moc smysl, abychom se s Marriages pokoušeli něco natočit – jsme rozstrkaní na různá místa a Drab Majesty se začínají rozjíždět. Takže kapela sice není momentálně aktivní, ale určitě to neznamená, že by se rozpadla.

SANCTUARY.CZ: A CO BLACK MARE?

Deb: S Black Mare už oficiálně nebubnuju. Natočil jsem s nimi desku a pár EPček. Zpěvačku a skladatelku z Black Mare Seru hluboce miluju, je jedním z mých nejlepších přátel. Ta teď má úžasný projekt Ides Of Gemini a prokázal bych jí leda medvědí službu, kdybych se do něj pokoušel přispívat pouze částí svého času. Musel jsem být realista a říct: „ Promiň Sero, ale Drab Majesty jsou pro mne na prvním místě. Miluju Tě, ale musím to předat někomu jinému.“ Našla si jiného bubeníka a mám z ní radost.

SANCTUARY.CZ: TAK SE POJĎME PODROBNĚ PODÍVAT NA DRAB MAJESTY. TY TVOŘÍ DVĚ ANDROGYNNÍ POSTAVY. JAK MOC JE PRO TEBE DŮLEŽITÉ DRŽET TUHLE POZICI MEZI MUŽEM A ŽENOU?

Deb: My moc neřešíme, jestli jde o muže, ženu nebo snahy dostat se někam mezi to. Nás zajímají spíš lidsko/mimozemsko/neživotné postavy. Upřímně, pohlaví nás příliš netankují.

Mona D.: Jsme lidé s mužským tělem a pokoušíme se vyhnout dělení podle pohlaví. Je to čistě o hudbě a představení. Jakoukoliv představu androgynnosti si na nás promítá publikum. A to je v pořádku. Ale nám je to vlastně celkem jedno – nechceme vzbuzovat nějakou kontroverzi, ale aby se lidé dívali na tu divadelnost. Jsme jiní. Nejsme lidé, ale postavy, které nasazují masku Commedia dell'arte a malují si tváře – cokoliv chcete. Pohlaví pro nás není důležité. Za maskami jsou dva muži a to je všechno, co k tomu chceme říct.

SANCTUARY.CZ: TAKŽE ANI „DEB“ NEMÁ BÝT NARÁŽKOU NA ŽENSKÉ JMÉNO …

Deb: Ne, je zkratka slov Divine Ethereal Being – Božská Nadpozemská Bytost. Lidi si do toho často promítají jména jako „Debbie“ nebo „Deborah“, což je celkem roztomilé a je to v pořádku. Není to ale nezbytně to, co to má znamenat. Pro mne je to pocta ideálu, který tvoří tuto hudbu – nebo spíše ideálu toho, co tvoří tuto hudbu.

Mona D.: A také jsme upnutí na pokusech personifikovat věci, které nelze personifikovat. A vždycky něčemu chceme takříkajíc připevnit pohlaví. Nedokážeme utéct vlastnímu pohlaví, které se skrývá za maskami. Můžeme ale při hraní promítat to, co je za nimi. Nebo se o to alespoň pokoušíme.

Drab Majesty - 39 By Design

SANCTUARY.CZ: A DÁ SE ŘÍCT, ŽE TYTO DVĚ POSTAVY, STOJÍCÍ ZA DRAB MAJESTY, JSOU STÁLE STEJNÉ, NEBO SE ZA TU DOBU VYVÍJEJÍ?

Deb: S každým koncertem, s každou šňůrou, s každým rozhovorem a s každým, koho potkáme, se trochu měníme. Ovlivňuje to některé aspekty naší zkušenosti a sestavuje souhrn zkušeností a míst, která máme za sebou. Čili ano, stále se měníme a plánujeme, že časem změníme i estetiku projektu. Drab Majesty v žádném případě není statická idea, neustále se pozvolna vyvíjí a na tenhle vývoj chceme vzít všechny s sebou. Tahle postupná změna je něco, co nám vyhovuje.

SANCTUARY.CZ: JE PRAVDA, ŽE JSME NA PÓDIU ZASE ČEKALI SOCHY A PODOBNĚ…

Deb: Ty máme jen na některá turné, ale na tohle bohužel ne. Bylo by logisticky obtížné je sem dostat…

Mona D.: Jo, představ si, že s sebou taháš bustu Apollóna na sedadle Boeingu 747, jak letí přes oceán. „Prosímvás, kolik stojí jednosměrná letenka pro sochu? Dostaneme nějakou slevu, když nemá nohy?“ (smích)

SANCTUARY.CZ: … TAK LEDA BY BYLA NAFUKOVACÍ…

Deb: Je sranda, že to říkáte, protože to by byla skvělá vymyšlenost, chtěl bych něco skladného, nafukovacího, co nevypadá lacině jako nějaká hračka do bazénu.

Mona D.: Ale dávejte si pozor na hračky do bazénu Drab Majesty, které přijdou na trh roku 2018. Už jsou tady! (smích)

SANCTUARY.CZ: TAK TO SE TĚŠÍME, TO BUDE HRDINSKÉ. MIMOCHODEM, MEZI HUDEBNÍMI HRDINY, KTERÉ CITUJETE, JSME NAŠLI I JMÉNO MARKA KOZELEKA. A PŘITOM TO, CO NA PÓDIU DĚLÁ, JE VLASTNĚ NĚCO ÚPLNĚ OPAČNÉHO NEŽ VY. PROTOŽE JESTLI NĚCO, TAK MARK SE NA KONCERTECH ROZHODNĚ NESTYDÍ…

Deb: Jo, možná jsem na koncertech trochu stydlivý, ale je fakt, že rozhodně nestojím o takový typ interakce s publikem, jako to dělá Mark Kozelek. V jeho případě je to spíš dialog mezi ním a lidmi. Není v tom ani trocha mystiky. Nicméně nepochybuji o tom, že je to úžasná lidská bytost i když jeho postoje a způsob, jakým dokáže jít proti publiku je pouhá koncertní role. Což respektuji a oceňuji. Pro mne je ale Mark Kozelek inspiračním vlivem čistě z hlediska neuvěřitelného citu pro skládání písní a vybrnkávací styl hry na kytaru. A vždycky se mi fakt líbil kytarový styl Sun Kil Moon.

I na základě něj jsem skladby Drab Majesty začínal skládat na akustickou kytaru a než jsem na ně pověsil efekty ze svého pedálu, byly to ve své podstatě folkové písně. Až po tom přidání efektů se z nich staly takové ty ethereal/novovlnné/vesmírno-ambientní skladby. Čili víc než cokoliv jiného mi Mark Kozelek dal jakýsi výchozí bod mého psaní opřeného o vybrnkávání. Stejně jako John Fahey. Styl hry na kytaru těchhle dvou jsem velmi podrobně studoval. Myslím si, že píseň může existovat jako folková skladBa na akustickou kytaru a pak přeložena do jazyka jakéhokoliv jiného nástroje. A v tom je Mark Kozelek velmi, velmi dobrý.

SANCTUARY.CZ: U NÁS BYLA PRVNÍ KAPELOU, KTERÁ NÁM PŘIŠLA NA MYSL, KDYŽ JSME POPRVÉ SLYŠELI DRAB MAJESTY, CLAN OF XYMOX. ASI KVŮLI STYLU ZPĚVU. A JE FAKT, ŽE TŘEBA PRVNÍ DESKY CLAN OF XYMOX JSOU SUPER…

Deb: Úplný souhlas – „Subsequent Pleasues“, „Medusa“ a „Clan of Xymox“ jsou úžasná alba. A mně se moc líbilo i „Twist of Shadows“.

Mona D.: A my jsme s nimi i hráli!

Deb: Předskakovali jsme jim v Echoplexu v rámci večírku Part Time Punks Michaela Stocka. Michael Stock je jakousi současnou obdobou Johna Peela – pořádá v Los Angeles koncerty a má pořad v rádiu, ve kterém propaguje kapely našeho ražení. Čili každý, kdo si chce rozšířit své hudební znalosti, nechť si pustí pořad Part Time Punks každý čtvrtek od šesti hodin pacifického času.

No a právě tenhle Michael Stock nám umožnil zahrát si po boku našich hrdinů Clan of Xymox – a byl to jeden z nejlepších koncertů, které jsme kdy odehráli. Byl to jeden z těch momentů, o kterých jsme mluvili v předchozí otázce – okamžik, který kapelu formuje, mění a přestavuje. Moment, kdy jsme se doopravdy posunuli na další úroveň. Čili ano, je to i prostřednictvím koncertů, možnosti zahrát si se svými hrdiny, na kterých jsme vyrostli.

Mona D.: A také prostřednictvím lidí, kteří kapelu podporují. A my máme tu obrovskou výsadu a čest, že za námi stojí spousta silných spojenců. Třeba jako King Dude, se kterým jsme hráli v Praze a který nás táhne vzhůru. A díky jeho vlastní důvěře v náš projekt nás představuje širšímu publiku. Čili my jsme hluboce poctěni, že máme takové přátele. Je to ohromně důležitá věc a ve své podstatě jediná cesta, jak můžeš rozšířit svou hudbu mezi lidi. Takže díky vám všem!

SANCTUARY.CZ: O SVÝCH KONCERTECH MLUVÍTE JAKO O BOHOSLUŽBÁCH ČI RITUÁLECH. CO SI POD TÍM MÁME PŘEDSTAVIT?

Deb: Představte si pod tím orátora, řečníka, který vede kázání. Naše koncerty typicky začínají zaklínáním a vzýváním. Stejně tak to, co máme na sobě, je v podstatě něco jako kněžský chrámový úbor. Je důležité vyvolat v publiku dojem, že stojíme u oltáře, abychom pro ně vzývali, hráli a vedli. Nejde v tom ale o hierarchii, jen chceme vytyčit časový rámec – toto je mše, kterou budeme vykonávat. Je to všezahrnující a doopravdy si to žádá Tvou pozornost a víru – pokud chceš věřit. Nechceme z nikoho dělat blbce, ale říkáme: „Něco se děje, odhaluje se nový výjev a v tento daný okamžik máme odpovědi. Toto je rituál a vy jste naše kongregace.“ Do této hry vstupuje samozřejmě spousta estetických vlivů, třeba ta naše řecká socha, která stojí mezi námi a rotuje.

Mona D.: I jako člověk bez vyznání můžu klidně vejít do kostela a ocenit krásu, která se stovky let shromažďovala do praktického rituálu – a odnést si z toho něco. I když si z toho neodnesu víru v nějakou vyšší moc, pořád v tom „něco“ je. A to „něco“ jsou ty tisíce let praktikování a snahy chovat se podle nějakého vyššího způsobu. A něco takového se v úplně maličkatém kalifornském měřítku pokoušíme napodobit i my. Vzít věci, které jsme si vzali z rituálů a aplikovat je na svět, jak jej vidíme.

Drab Majesty a Pavel Zelinka v pražském Futuru