Report z Youth Code a Dinner

Pro mě zatím neznámá produkce AM180 & Goldmine připravila kvalitně hudebně nabitý večírek ve vinohradském Basementu, kam jsme dorazili po příjemném pivním corsu na Krymské. Co mě tam čekalo?

Jako první se předvedl kodaňský performer Anders Rhedin aka Dinner. I když bylo zjevné, že hardcoráři, kteří dorazili na headlinery, nebyli úplně spokojení, já si tenhle set užil nejvíc. Anders se snaží o inteligentní pop, který je díky hlasu hozený do osmdesátek (pořád jsem slyšel vocal Joy Division, Psyche, nebo chvílemi  A-ha, Tears For Fears a Talk-Talk). Výborný trip od gotiky přes meditativní ambienty až do temné darkwave. Přivezl nám předvést svoje nové EP vydané na labelu Captured Tracks a docela mě mrzelo, že ho neprodával na místě, protože bych za to nějakou pětku utratil. Bavil mě nejenom jeho sound, ale i přístup, jaký k tomu má.

Miluju umělce, kteří jsou přesvědčeni o tom, co dělají, a je jim jedno, že jejich výrazové prostředky mohou někomu připadat podivné, leckdy až trapné. Přesně si umím vybavit, že jsem v dobách svého koncertování sveřepě odmítal na pódiu dělat věci, u kterých bych vypadal jak blbec, byť by se hodily do choreografie show (zřejmě ego?). Dinner na to kašle a je schopen se pohybovat jako downie, jako bezmozek co chabě udrží moč.

Dinner

První pecku jsem si zvykal, ale pak mě to fakt začalo ohromně bavit. Jeho extrémně ujetý tanec byl tak nakažlivý, že jsem se chca nechca musel kroutit s ním. Do několika songů použil tvarově hodně podivnou kytaru, která mu ustavičně padala z pásu, a i když musel klečet, aby na ní mohl hrát, nikdy nevypadl z role a vlastně se podivně kroutil i na zemi. Dokonce si šel na jednu pecku lehnout na zem mezi nás do publika. On je prostě z cizích světů, jiných dimenzí. U většiny kapel by mě tohle nebetyčně sralo, ale u tohohle kluka to bylo bezvadný. No, a že se nechám bez protestů překecat k sednutí na zem a zavření očí, to by mě ani ve snu….. (já to teda vydržel, protože vedle mě seděla slečna, co moc hezky voněla, jinak bych tu meditaci asi nedal). Za tuhle show jsem velmi vděčný a škoda, že byla tak krátká, ještě bych pár pecek vydržel a ocenil.

Po malé přestávce nastoupily hlavní hvězdy from LA, Youth Code. Tahle parta si loni dala dosavadní vrchol své kariéry, protože jet americkou Eye vs Spy Tour se Skinny Pupy, Frontline Assembly a Haujobb, se nepodaří každému. Hudební mozek Ryan George generuje naprosto dokonalou muziku, slyším bezvadné EBM, rozryté brutalitou industrialu, ve kterém se odrážejí všechny výše jmenované kapely. Tím vůbec nechci říct, že vykrádá všechna klišé, co může, ale používá zrovna ty ustálené postupy, kterým rozumím, a fakt mě baví.

No, a do toho přichází atomový výbuch ve formě zpěvačky Sary Taylor. Tahle nasraná straightedgeová áčkařka dává Ryanově muzice rozměr, který mě po třech peckách přestal bavit. Ona prostě jenom vříská a ječí, což by pro mě nebylo nejhorší, ale ona ani na chvilku neubere. V ten moment jde dynamika do řiti a začne mě to uspávat jako monotónní zvuk luxu. Já samozřejmě chápu, že v hard coru není místo pro klid a pohodu, ale i Atari Teenage Riot dokážou na chvíli ubrat, aby to mohli znovu nakopnout. To je právě ta dynamika, kterou svým brutálním řevem Sara totálně pohřbila. Nutno podotknout, že to její běsnění nevadilo jenom mně! Ale co – okolo dupající fandové si show velmi užívali a Vejška se zvedlými bubnujícími ručkami vypadal, že je dokonale šťastný.

Youth Code

Jediné, co jejich sound trochu pohybovalo nahoru a dolu, byl občasný Ryanův backvocal, který byl také smrtelně odeřvaný, ale protože se ozýval jen sporadicky, tak tomu tunelově stejnému zvukovému tlaku dával alespoň minimální feeling. Všichni v sále (krom mě) byli nasraní, že hráli dost krátkou dobu, kolem třičtvrtě hodiny což je fakt málo. Navíc jsem si uvědomil, že PA systém v Basementu není schopný odehrát hlasitou tlakovou muziku. Předkapelu a její 80kový sound bedny v pohodě zvládly, ale hlavní band už kvalitně odbavit nedokázaly. Možná i proto mě to vřeštění nebavilo.

Celý večer hodnotím velmi kladně, v klubu bylo tak akorát lidí, nebyl žádný viditelný problém a Dinner mě bavil tak mocně, že se těším, kdekoliv ho na svých cestách za muzikou potkám.

mohlo by vás také zajímat

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.