Demi Mortuus | 22.04.2015 12:05

Demi Mortuus o aktuální sbírce krále hororu.

Stephen King - Všechno je definitivní
Vydavatel: Knihy Dobrovský, (471 stran)

Stephen King je proslulý svými obézními romány, kterými by čtenář při troše zlé vůle utloukl průměrně vzrostlého fanouška "Twilightu". Mistr si v pořádně zašmodrchaných „špalcích“ libuje, ale neznamená to, že by tím pádem zanevřel na kratší práce, které víceméně pro každého autora znamenají prubířský kámen, který je uvede do literárního světa. Naopak se o svojí lásce k povídce jako takové rozpovídá hned v úvodu („O provozování (téměř) zapomenutého umění“) sbírky, kterou nedávno nakladatelství Knihy Dobrovský vydalo v novém grafickém kabátku.

Jsou antologie, jejichž obsah proletíte a na konci si vlastně žádnou jednohubku pořádně nepamatujete, protože vám splynou, nebo se zkrátka hned vykouří z hlavy. To se vám u knihy „Všechno je definitivní“ nestane už pro pestrou škálu námětů. Jedním z hlavních taháků je „Jízda na Střele“. Příběh chlapce, který si na cestě do nemocnice, v níž leží po mrtvici jeho máma, stopne pořádně strašidelného řidiče, je nejen děsivý. Jeho ústředním tématem je smrt někoho blízkého a tím dostává smutný a přemýšlivý přesah. Na povídce je však nejzajímavější fakt, že ji King původně psal na pokračování v rámci experimentu speciálně pro internet. Lid tehdy tenhle formát přijal pozitivně a tady si celé dílo můžete přečíst v jednom kuse.

Dalším možným lákadlem jsou „Sestřičky z Elurie“ – povinnost pro všechny fanoušky série „Temná věž“. Tenhle příspěvek se odehrává ještě před událostmi prvního dílu „Pistolníka“ a hned z kraje se Roland z Rivie zamotá do nepěkné šlamastyky. Dostane se totiž do spárů dravých ženštin, což nemůže nikomu prospět. Fantasy prvky zde ustupují čiré hororové atmosféře. Z filmového zpracování vám zase možná bude povědomý kousek „1408“, v jehož adaptaci se na plátnech kin blýskli John Cusack a Samuel L. Jackson. Téma strašidelného pokoje není zrovna originální, ale Kingova fantazie a řemeslná zručnost dokáže udělat zábavu i ze stokrát vylouhovaného nápadu.

Co se klišé týče, King přijal také výzvu námětu předčasného pohřbu („Pitevní sál čtyři“). V tomhle případě hrdina ještě nebyl pohřben, ale sleduje vlastní pitvu, aniž by byl fyzicky schopen jí zabránit. „Silniční virus míří na sever“ je pro změnu další variací mistrova oblíbeného motivu – obživlého obrazu. Ve „Čtvrťáku pro štěstí“ zase na přetřes přijde ono okřídlené „…co je to vlastně štěstí?“.

Nejen klasickými hororovými kulisami živ je Kingův čtenář. Skvělá „Smrt Jacka Hamiltona“ nám osvětlí dramatické okolnosti úmrtí jednoho z parťáků Johna Dillingera. Sugestivní dobová atmosféra na vás dolehne se vším všudy a nezbývá než partě desperátů držet palce. V kafkovské povídce „Místnost smrti“ se pro změnu podíváme na jednu z podob jihoamerického pekla očima novináře, který padne do rukou těm, kterým sám škodil. „L. T. a jeho teorie domácích zvířat“ nám dokáže, že dávat blízkým zvířátka jako dárek není nejlepší nápad a „Oběd v Gotham Café“ je důkazem, že smrt a tragédie číhá úplně všude a ne vždy můžete zabránit tomu, abyste se stali sami její součástí.

Když jsem zmiňoval smutek, který je cítit z „Jízdy na Střele“ (umírající máma byla ústředním motivem i v Kingově postarší povídce „Žena v pokoji“), pak si nelze nevšimnout, že podobně depresivní mlhovina se vznáší i v textech „Vše, co miluješ, ztratí se v dáli“ (pocit konce cesty a zpackaného života) a „Všechno je definitivní“ (vyměnili byste pohodlný život za složitější, při vědomí, že svou bezstarostností ničíte životy jiným, i když cizím, lidem?).

Sbírku „Všechno je definitivní“ je radost číst. Je schopná vás dostat do deprese, stejně jako pohladit laskavým humorem. A to tu stále mluvíme o hororu. Takže napětí a hrůza je tu samozřejmě stále na prvním místě. Jen není prvoplánová, což je určitě velkou výhodou. "A já v duchu pořád sedím v pokoji u umírajícího Jacka Hamiltona a vidím Homera Van Metera, kterak chytá mouchy do „lasa“ a Jack se z posledních sil chechtá a všichni tušíme, že to má spočítaný…“.

I tady se našlo několik pokusů o zfilmování. Jak dopadly?

1408 (Pokoj 1408)

I ve sbírce "Všechno je definitivní" se najdou povídky, kterým by slušelo epické ("darabontovské" chcete-li) filmové zpracování. Naneštěstí ani jeden z pokusů úplně nevyšel. "Pokoj 1408" je na tom ještě docela dobře. Mike Enslin v podání Johna Cusacka je spisovatel, který navštěvuje strašidelná místa a píše o nich ve svých knihách. Jedním z takových míst je i pokoj 1408 v hotelu Dolphin.

Část filmu jsme tak svědky snahy ředitele hotelu Olina (Samuel L. Jackson), přesvědčit Mika, že tohle není další z míst o němž kolují děsivé báchorky. V pokoji 1408 totiž skutečně bydlí Zlo. O tom se vzápětí přesvědčí Enslin na vlastní diktafon i kůži. Příběh sám však není stavěný na hodinu a půl trvající snímek a slušela by mu kratší stopáž. Přesto není špatný a režisér Mikael Hafström se s touhle výzvou popasoval se ctí.

1408 - trailer

Riding the Bullet (Jízda na Střele)

Jestli je "Pokoj 1408" vcelku průměrnou adaptací, pak v "Jízdě na Střele" je špatně úplně všechno. Jediné pozitivum je role velkého hororového fandy Davida Arquetta, kterému však s jeho dobráckým obličejem záporáci asi nikdy nepůjdou. Hezounek Jonathan Jackson je v hlavní roli Alana Parkera nezajímavý a z jeho mámy při těle, která má celý život hluboko do kapsy, udělal režisér Mick Garris stárnoucí dámu, která si evidentně nežije vůbec špatně.

Jednoho dne ji raní mrtvice a Alan se za ní bez zaváhání vypraví do špitálu. Jede stopem a zažívá při tom mnohá dobroružství. Leká se sovy, leká se zajíce, leká se vlka žeroucího zajíce, leká se močí páchnoucích staříků, kteří se jej rozhodnou svézt, nechává po sobě střílet a prochází se po hřbitovech. Právě tam narází na náhrobek George Stauba (Arquette), který mu vzápětí i zastaví. Řídí doslova a do písmene bezhlavě a dává Alanovi na vybranou. "Koho svezu na Střele? Tebe nebo mámu?" Kostky jsou vrženy. Naneštěstí je tahle televizní adaptace absolutně zpackaná, trapná, hloupá a nudná. Škoda...