Bývalý frontman gotického kultu Bauhaus před měsícem přišel s desátou studiovkou, kterou natáčel s Youthem z Killing Joke. Jak se dílo povedlo? To se dozvíte v následující recenzi.







 

Peter Murphy – Lion
Vydal: Nettwerk

Peter Murphy má za sebou rušný rok. Loni si vyrazil na turné k 35. letům Bauhaus bez Bauhaus a ještě před začátkem stihnul ve Státech způsobit bouračku, ujet z místa činu a projít si následným soudem, opepřeným údajným držením drog v autě (tohoto obvinění byl však nakonec zproštěn). Inspirace tedy bylo dost a dost a tak se není co divit, že „gotický kmotr“ oblažil koncem června své fanoušky další sólovou deskou.

I přes dostatek zážitků ale nový materiál na desáté album vznikal dost živelně – velmi rychle (za méně než týden) a tak trochu improvizovaně. Peter jej dával dohromady přímo ve studiu s další neméně zajímavou postavou hudební historie, producentem a basákem Killing Joke Youthem. A to je na zvuku „Lion“ znát. 

O tom nás ostatně přesvědčí hned otvírák „Hang up“ – zatěžkaná, členitá věc s hutnými bicími, pořádným kopákem a tepavými basovými synťáky. Je tedy těžké nevzpomenout právě Youthovo domácí působiště. Co ale zůstává typicky Murphyovské, je (pochopitelně) Peterův vynikající zpěv, který se v první pecce (a vlastně na celém albu) pouští do nezvykle vysokých hlasových poloh. Je fér dodat, že vysoké tóny „Mr. Moonlighta“ jsou už lety na turné, cigaretami, rockandrollovým životem a dost možná i věkem notně obroušené.

Ovšem ne že by byly falešné nebo uskřípnuté – jsou prostě jenom hrubé jako struhadlo a vlastně jim to tak i sluší. Možná právě proto mají „ukřičené“ pasáže takovou sílu, a když se pan Murphy téměř ochraptěle dovolává Ježíše, Mojžíše a dalších proroků, člověku zkrátka běhá mráz po zádech. Že by možná právě podle vypjatého vokálu dostala deska svůj "lví" název?

Další charakteristiku „Lion“ pěkně představí hned druhý track, příjemná "I Am My Own Name“, kde se syntetizátory mísí se smyčcovými aranžemi, položenými na tanečním podkladu a opentlenými různými zvukovými zajímavostmi. Pokud by tedy samotná „Hang Up“ nestačila, dají „I Am My Own Name“ nebo „Bowieovské disco“ s názvem „Low Tar Stars“ (a začátkem zvukově vyvolávajícím vzpomínky na "Kids in America“ od Kim Wilde) jasně najevo, že celkový sound Petera Murphyho se od předchozí desky „Ninth“ notně proměnil. A to, i když se ani tady kytarami nešetřilo a třeba zrovna takové „Low Tar Stars“ dávají zajímavý 80's feel.

Třetí hlavní polohou Murphyho desáté řadovky jsou klidnější a rozvážnější skladby jako „On Your Side“, navazující  baladická „Compassion“ nebo závěrečná valivka „Lion“. Snová „Loctaine“ nás dokonce zavede až k modernějším hranicím, střeženým kapelami jako White Lies nebo Editors. A pro změnu vyloženě epickou smyčcovou aranž dostala „The Rose“. Nicméně i tady slyšíme všudypřítomné syntetizátory, probublávající pod živými bicími v nejrůznějších podobách – jako rozmáchlé plochy, řezavé vpády i úspornou basu.

Ostatně, syntetizátorová basa je také jedním ze specifických rysů „Lva“. Ta ustupuje živé base snad jen ve dvou rockovějších úkrocích alba, tedy v hitovce „Eliza“, která by klidně obstála i na „Ninth“ (ač je též notně špikovaná elektronikou) nebo „Holy Clown“ s hammondkovým rozhledem a silnými refrény přelitými řádnou smyčcovou kúrou.

Podívejme se tedy na novinku jako celek. Celkově je „Lion“ o něco zasněnější, epičtější a pomalejší než její starší sestřička. Určitou rockovou vřelost „Ninth“ na novince přebarvuje syntetizátorový chlad, nad barytonovým zaklínáním převažuje odřený emotivní křik. I přes žánrovou pestrost je to ale pořád Peter Murphy – a to nejen stále velmi charismatickým hlasem s přirozeně teatrálním (ač to může znít jako protimluv) výrazem.

A to všechno v kombinaci se zajímavými aranžemi (trademark by Youth) a výborným řemeslným zpracováním dělá z „Lion“ příjemně nadprůměrnou desku, která ovšem s každým dalším poslechem funguje lépe a lépe. Navíc nahrát tohle všechno (tedy téměř hodinu hudby) za pouhých pět dnů? To je ukázka Muzikanství s velkým „M“.

Hodnocení 80 %

Pohled: Pavel Zelinka

Výročí pětatřicet let od vzniku legendárních Bauhaus slaví jejich předák dvojitě. Vydává DVD se záznamem loňského sólové turné, a také desátou sólovou desku nazvanou Lion. Na rozdíl od výborného předchůdce Ninth, který bych po letech napřímen gothic rockovým směrem, o letošní novince Peter už od začátku nahrávání mluvil jako o velmi barevné kolekci. A jak slíbil, tak také splnil.

Díky produkci Youtha z Killing Joke najdeme na desce mnohem více temné elektroniky, takže kolekce má v některých momentech poměrně taneční vyznění. Na druhou stranu se pánové neostýchali jít do rockově ostrých riffových pasáží. Nejvíce času ale stejně zabere rock možná mírně obstarožního střihu, v podání strhujícího Murphyho ale nadále funkční, a v dnešní nadprodukci výrazně nadprůměrný.

Hodnocení: 80 %

mohlo by vás také zajímat

Peter Murphy a Boy George nabízejí světu útěchu

Peter Murphy má vlastní edici limitovaných sběratelských figurek

Peter Murphy prodělal infarkt

Peter Murphy vydává další živák, tentokrát s výročním setem od Bauhaus