Opět nadešel čas postoupit dále v našem seriálu o elektronické hudbě. V dnešní procházce po stopách EBM poodkryjeme, jak okolí vnímá estetické prvky tohoto subžánru, jaké jsou důvody koketování s ideologiemi a hry s ohněm s nádechem extrémismu






 

I v tomto díle je nutno podotknout, že bez pomoci etnologa Martina Rychlíka by nebylo možné tento velmi zajímavý úhel pohledu na hudbu zveřejnit.

Vnímaní estetického výrazu a názvy kapel

Jak již bylo v předešlých dílech řečeno, EBM projekty si zakládají na odlidštěné, jakoby drsné, militantní, robotické, technologické či „industriálně-prů­my­slo­vé“ vizualitě. K tomu patří i obaly alb, oblečení, symboly a grafika obecně.

„K obecným přednostem grafické komunikace patří rychlejší zpro­střed­kování informace než při čtení, názornost informace a její závislost na rozhodnutí subjektu, jak ji bude,číst´. Je to tedy ,text´ svého druhu, v němž je postup ,čtení´ v rukou uživatele (na rozdíl od závaznosti tra­diční postupné formy)… I v grafické komunikaci platí některé obecné záko­nitosti gramatiky a syntaxe, vzhledem k tomu, že člověk je, živočich uží­vající obrazů´,“ píše se ve studii o vztahu hudby a výtvarného umění (Doubravová 1982:74).

Taková komunikace je patrná i z emblémů řady industriálních projektů: „otcové a matky zakladatelky“ z Throbbing Gristle měli ve znaku červený elektrický blesk, fanoušci Einstürzende Neubauten zase pyšně nosí stylizovaného človíčka. Obecně oblíbeným tvarem je ozubené kolo (u Nitzer Ebb aj.) nebo kladiva, :wumpscut: má svou obchodní značku v mohutném dvojitém „W“ (též znak korporace Weyland-Yutani z filmu Vetřelci), symbolem pro Leæther Strip se stalo složené latinské „æ“, britští Clock DVA běžně užívali anténu a trojčíslí „242“ je pojmem samo o sobě. Němečtí Kraftwerk jsou zase rozpoznatelní dokonce podle vlastního fontu písma.

Součástí EBM image jsou i charakteristické obaly alb. Z vůbec nejčastějších námětů lze zmínit apokalyptické obrazy, mikročipy a součásti počítačů, útočící zbraně (bojové vrtulníky), computerovou grafiku, padlé anděly, středověké nebo chladné výjevy, stroje, industriální zařízení, roboty a cyborgy, kosmické lodě, chemikálie, varovné tabulky před toxickým nebo radioaktivním spadem, televize, silniční zátarasy, žiletky, sexuálně vyhrocené scény, mrakodrapy, pokřivenou křesťanskou ikonografii, zni­čenou přírodu, nevydařené „gigerovské“ klony živočichů, záběry z filmů (Brazil)  apod. 

„Industrial rovněž využívá dělnickou ikonografii spjatou s továrnami a připomínající umění socialistického-realismu v SSSR. Třeba reklama kanadského distributora na zadní obálce fanzinu využívala vhodnou ruskou sochu, která bývala logem státního Mosfilmu“ (Collinsová 2002:229). Do jisté míry typickým obalem CD je např. Epitaph (2001) dua FLA, kde v popředí leží roztříštěné mechanické srdce, v pozadí je temné nebe, mrtvá krajina a všeobjímající záhubu avizuje i název desky.

To nás vede k otázce, proč jsou pro posluchače tolik lákavé temné, pesimistické a nepěkné vize? Jestliže je estetično možno dle jedné z definic chápat jako „to, co je vnímáním, resp. zkušeností, spojeno s potěšením“, (Henckmann, Lotter 1995:36) pak je třeba určení krásného relativizovat, neboť teze subjektivisticky orientované estetiky tvrdí, že vše se může stát objektem estetického zájmu. Ošklivost je také kategorie. Na tento fakt evidentně vsadil Němec Rudy Ratzinger, tvůrce hororově hlučného projektu :wumpscut:, v jehož komunikačním arzenálu jsou výhradně odporné a hnusné obrázky: mrtvola vojáka od Stalingradu, kosti z Gomory, pitvané tělo, lebky, kanibalská hostina atd.

„Nemám rád prostou krásu, pomíjí průběžně a definitivně. Myslím, že na dark scéně je hodně lidí, kteří preferují negativní estetiku. Často jsem hledal podobný výtvor, jako je ten můj. Stále se utvrzuji v konceptu konce, v apokalypse. Je to druh rovnováhy duše… :wumpscut: neříká lidem, co mají dělat. Já jen vyprávím příběhy, podněcuji představivost. Jestli má hudba pomůže nějakému člověku smířit se lépe se svou smrtelností, nebo spáchá sebevraždu, o to se nestarám,“ řekl kontroverzní autor (Sharrett 1998:37).

V roce 2001 byl Ratzinger nařčen ze satanismu, neboť jeho alba byla nalezena v domě vyšinutého vražedného páru Daniela a Manuely Rudových. (Případ vzbudil v Německu i celé Evropě obrovskou pozornost. Manželé totiž pozvali domů rodinného přítele Franka Haagena, jenž byl zabit kladivem a pobodán, na hruď mu vrahové vyřezali skalpelem pentagram. Rozkládající se tělo bylo policií nalezeno v jejich bochumském bytě. „Nebyla to vražda, jednala jsem na příkaz Satana,“ tvrdila Manuela. Popsala rovněž, jak se stala satanistkou a jak pila krev dobrovolníků, se kterými se seznamovala přes internet. „Žila jsem v Anglii a Skotsku, potkávala lidi a upíry v Londýně. Vyráželi jsme v noci, na hřbitovy, do ruin i lesů. Také jsem spala v hrobech a nechala se zaživa pohřbít, abych věděla, jaký to je pocit,“ šokovala porotu. Ta neuznala polehčující oklonosti ve formě psychiatrických posudků a poslala oba na 12, resp. 14 let do ústavního léčení s ostrahou.)

Skutečnost, že se hudební skupina věnuje industriálu nebo EBM, může naznačit i volba vhodného jména projektu, které je vlastně prvním mediátorem, s nímž potenciální posluchač přichází do styku. V jednom fanzinu vyšel i článek, jak nejlépe pojmenovat novou skupinu. „Název je často tou nejdů­le­žitější součástí kapely. Špatné jméno značí, že se vaše CD nikdy nebudou prodávat, na koncerty nebudou lidé chodit, nebo – v horším případě – budou přicházet nesprávní lidé. Jako fanoušci Mariah Carey, třeba…“ (cit. dle Collinsová 2002:224). Běžně jsou užívány vazby Cybernetic, Digital, TEC, Android, Christ, Factory, Commando, Hacker, Unit, Project, Data, Bionic atd. a samozřej­mě slova s čísly: Front 242, Birmingham 6 , Bigod 20, Assemblage 23, Cobalt 60 a další.

Vojenské vesty, kanady, německé vokály a pásky na rukou s číslem vedly v 80. letech i některé novináře, aby skupinu Front 242 rovněž nařkli z neo­­nacismu. Ta ihned reagovala tiskovým prohlášením: „Skupina Front 242 by chtěla znovu uvést, že její členové jsou proti veškerým pravicovým idejím, doktrínám a ideologiím. Front 242 odmítají býti jakkoliv spojováni s fašismem, nacismem či neonacismem a jinými protidemokra­tickými a extremistickými tendencemi rozličného druhu,“ a i po letech se členové zlobili, když padla taková otázka (cit. dle Collinsová 2002:184).

Podobně se museli hájit i Nocturnal Emissions. Kritiky se dostalo i německy zpívající industriálně-rockové kapele KMFDM, neboť dva z jejích mladých posluchačů vraždili 20. dubna 1999 na střední škole v Columbine High (Littleton, Colorado/USA). Americký tisk skupinu (zásluhou německého zpěvu) označil za „neonazi band“, takže frontman Sascha Konietzko, jenž má paradoxně židovské předky, musel reagovat na svém webu tiskovou zprávou: „KMFDM  nejsou ve spojení s žádnou poli­tic­kou stranou, … a od začátku byla naše hudba jasným postojem proti válce, útlaku, fašismu a násilí na druhých“ (cit. dle Collinsová 2002:175).

Je pravdou, že v industriálu není moc politicky aktivních souborů. Kritika společenských problémů je daleko obecnější, než aby se dala oznám­kovat levicovostí, komunismem, ekologismem, liberálností atd. Avšak jak bylo uvedeno výše, nejen pravicová či levicová doktrína, ale též údajný či skutečný náboženský extremismus může projektu spíše přitížit.
 

 Pokračování příště...

mohlo by vás také zajímat

100blumen se připomíná novým albem

Vydejte se spolu s Gary Numanem na cestu za novým albem

FACS odhalují podrobnosti nového alba

Patnáctka industriálních kapel crowdfunduje poctu protestsongům