Ezechiel | 24.08.2009 10:01
Téměř na každém "temnějším blogu" najdete návody „jak se správně vystylovat jako goth“. Spousta lidí na scéně přijímá zavedená pravidla dresscode, aniž by se zamýšlela nad jejich významem a původem. Přesně to bylo spouštěčem pro vznik tohoto článku, jehož účelem ani v nejmenším není ukázat, „jak být správný goth“ (na to je nesmyslných „zaručených návodů“ na internetu až běda), ale blíže se podívat na doby a souvislosti, ze kterých gotická komunita vzešla a na jakých základech tedy stojí její estetika.Proto jsme se rozhodli zpracovat tento příspěvek. Domníváme se totiž, že stejně důležitou otázkou jako „JAK se obléct na gotickou akci“ by mělo být i všeobecné povědomí o tom PROČ se ty které věci vlastně nosí a co utvářelo podobu goths, jak je známe. V prvním díle se podíváme na přímé potomky punkového hnutí, kteří stáli u zrodu celé gotické subkultury – oldchool gothic/deathrockery a horrorpunkery.
Pozn: Článek byl kvůli lepší přehlednosti rozdělen do dvou dílů, za ochotu a poskytnutí některých archivních materiálů děkujeme Jonu Kleinovi - a special thanks for the archive photos to Jon Klein.
Oldschool
Zjevně nikoho nepřekvapí, že goths, jako „dítka“ punkerů přijala i celou řadu jejich vizuálních atributů. Hudební návaznosti postpunku, death a gothic rocku na punk a jeho odvětví, jsme se věnovali už v našich předchozích článcích, a proto se podívejme čistě na otázku oblečení.
Co se týče image, bylo původním záměrem punks v sedmdesátých letech především být co možná nejkontroverznější, dát tak najevo svůj nesouhlas s většinovou společností a provokovat ji. K tomu jim pomáhala především urážlivá trika, na kterých nechyběly nápisy jako „Destroy“ (ničit), obrácené kříže, či nacistické svastiky. Spolu s levicovou ideologií, která se u rebelujících punkerů zdařile uchytila, se začala objevovat i trička s anarchistickými motivy a portréty Stalina, či Marxe. Téměř povinným symbolem se stalo i klasické „áčko“, které se začalo kreslit barvou na kožené bundy, křiváky a kabáty, a stalo se tak jedním z prvních vizuálních znaků, které měly kromě primární snahy šokovat i nějaké poselství.
Vlivem způsobu života původních punks, kteří nepracovali (vyjadřovali tím odpor vůči začlenění do systému, kterým opovrhovali), a tudíž byli bez peněz, byla metoda DIY (Do It Yourself – Udělej si sám) v podstatě jediným řešením. Oblečení, roztrhané běžným užíváním, se upravovalo (a především spravovalo, zašívalo) zavíracími špendlíky (užívanými i jako náušnice), lepícími páskami, nášivkami místo záplat, apod. Právě tyto atributy se rychle staly jakýmisi „odznaky pravých punkerů“ a začaly se hojně napodobovat všemi sympatizanty punku. Nejrozšířenější obuví byly plátěné kecky (Chuck Taylor All Star) a pevná vojenská obuv z armádních výprodejů – zejména kvůli ceně. Později přišly do obliby i rockabilly boty (creepers) a slavné Dr. Marten’s. V dobách, kdy se punková kultura rozjela na plné obrátky, a začala přijímat i další vlivy (mods, skinheads, glam rock, sexuální menšiny apod.) se objevují i další atributy, které vidíme v pozdějších dobách i u goths, a na které se podíváme podrobněji, takříkajíc od hlavy k patě.
Vlasy
Číro je jedním z nejvýraznějších znaků, které goths na počátku 80. let zdědili po punkerech. Český název „číro“ je zkrácený tvar slova „Čirokýz“, zkomoleniny názvu příslušníka indiánského kmene Čerokézů (tedy správně „Čerokéz“, nebo „Čeroki“). Angličtina nepřipisuje tento účes Čerokézům, ale Mohykánům, a odtud pochází i výraz „mohawk hairstyle“. Ani Čerokézové, ani Mohykáni však pravděpodobně nebyli prvním indiánským kmenem s tímto druhem úpravy vlasů – věří se, že jimi byli Huróni, nebo Irokézové, které si raní evropští průzkumníci spletli s Mohykány. Indiáni si tímto způsobem upravovali vlasy především jako prostředek k zastrašování nepřítele v období válek. Nejstarší dochovaný důkaz o vyholování hlavy po stranách a vztyčování prostředního pruhu vlasů však pochází už z doby železné. Nedaleko Dublinu byla nalezena 2000 let stará mumie s “čírem“ natuženým olejem a borovicovou pryskyřicí.
Původní punkoví anarchisté převzali číro po vzoru indiánů jako symbol boje proti útlaku (zde představovaný kapitalismem a vládou), který zdůrazňovali barvením vlasů na zářivé barvy (zelená, modrá, nejčastěji rudá) a tužením do úctyhodných výšek. Goths naproti tomu nosili číra především černá, reflektující jejich opozici k mainstreamové barevné „happy disco“ kultuře. Specialitou deathrockerů byl takzvaný „deathawk“ (spojení slov „death“ a „mohawk“) – delší a širší (často zvlněné) černé rozdělené číro.
Postupem času vzniklo mnoho nejrůznějších variací na „číro“ – dvojité, i trojité různobarevné „kohouty“, obrácené číro (vyholený pruh uprostřed hlavy), pro gotickou subkulturu však zůstal nejtypičtějším deathawk, jak jej známe třeba ze slavné fotografie Johnnyho Sluta ze Specimen (viz výše). Jako prostředek k natužení účesu se v osmdesátých letech používaly propriety jako zubní pasta, krém na boty, želatina, lepidlo, nebo vaječné bílky. V našich končinách byla vždy nejoblíbenější osvědčená kombinace piva s cukrem, nebo mýdlo, kterým mnoho číratců stále dává přednost před moderními gely a spreji prodávanými v drogerii.
Kromě deathawku byly na gotické scéně k vidění i šikmo střižené ofiny a s nástupem Misfits roku 1979 i specifický účes „devilock“ (nakrátko po stranách hlavy a dlouhý natužený pruh vlasů přes obličej), zejména mezi příznivci horropunku. I zde samozřejmě převládala černá barva. Další variantou byla i klasická "tarantule", kterou si po vzoru Roberta Smitha dělali na hlavě příznivci formace The Cure.
Obličej
Temná estetika goths přinesla divokým punkovým atributům, které měly v první řadě šokovat, jistou dávku estetična, což je dobře patrné i při používání makeupu. Už punkové dívky používaly velmi výrazné líčení, které se „pro slušnou anglickou dámu nehodilo a bylo dobré leda pro lehké děvy“, zejména v oblasti očí. Gotická subkultura rozšířila předtím nepříliš časté používání makeupu i mezi muže - i tady byla primární snaze pobuřovat dána jistá dávka odvrácené strany elegance. Makeup byl často používán za účelem vytvoření hororové image, která se hodila k pocitům, tématům a textům gothic a deathrockových kapel. Fascinace filmovým horrorem přinesla i používání světlého pudru a tmavých rtěnek pro podtržení mrtvolného vzhledu goths. Nezřídka si oldschooleři holili obočí, které si pak dokreslovali tužkou, někdy i pavučinami a dalšími hororovými motivy.
Obojek je jedním z nejviditelnějších pozůstatků raných dob, kdy se punkové hnutí mísilo s dalšími skupinkami „odpadlíků“, jako byli například příznivci netradičních sexuálních praktik. Právě od nich si punks vypůjčili nejrůznější BDSM a fetish prvky (na tomto prolínání má později určitě svůj podíl i výše zmíněný butik „SEX“), které šokovaly konzervativní anglickou veřejnost naprosto spolehlivě. Je tedy logické, že goths, kteří punku propůjčovali estetiku a smyslnost, tyto doplňky nadšeně přebírali a začleňovali do svých šatníků. Jedním z nich je i obojek (nezáleží na materiálu nebo zdobení), původně používaný v kombinaci s dalšími atributy především jako rekvizita pro sex založený na principu dominance a podřízenosti. Obojky se udržely i na punkové scéně až dodnes. Jinou variantou ozdoby krku oldschoolerů byly náhrdelníky s okultní a děsivou tématikou – opět zde vidíme inspiraci horrory, která, jak jsme již zmínili, prostupuje celou gothic/deathrockovou scénou, včetně textů a hudby. Obměnou obojků byly i prosté řetězy, podobně jako u punks, nebo vrstvení klasických náhrdelníků.
Nejoblíbenějším svrchníkem punkerů byla kožená bunda křivák, zejména pro svou praktičnost (odolnost vůči dešti, částečně i proti znečištění apod.), rebelující vzhled a dobré vlastnosti umožňující DIY úpravy. Koženou bundu hojně nosili i goths, kteří však nahradili anarchistické symboly znakem zkřížených hnátů, prokládaných písmeny D a R (deathrock) a iniciály místa původu (např. DR NY – Deathrock New York, DR GR – Deathrock Germany apod.), které mělo usnadnit identifikaci mezi členy. Často se také objevuje tradiční „Fiend Skull“ logo Misfits, většinou ve formě nášivek, nezřídka podomácku malovaných a připevňovaných spínacími špendlíky. Na bundy a saka se taktéž někdy vypisovala jména kapel, často se objevovaly hororové a kapelní odznáčky, které goths používali více nežli agresivní punkové pyramidky. Žádnou výjimkou nebyly ani dlouhé černé kabáty, ať už zdobené výše popsanou metodou, nebo nikoliv.
Názvy kapel, logo Misfits, či znak deathrocku se u goths často objevovaly i na trikách, ať už napsané barvou, nebo vybělené čistícími chemikáliemi. Ani tady nechyběly hororové, či okultní prvky, horrorpunkeři nezřídka cákali na trika umělou krev pro vyvolání atmosféry děsu. Opět převažovala především černá barva, často doplňovaná černě nalakovanými nehty (u mužů i žen). Pro umocnění dramatického efektu obě pohlaví nosila mohutné (nejlépe hororové) stříbrné prsteny, nebo nátepníky. Punks i goths také často používali návleky na ruce vyrobené z ustřižených punčoch. Výjimkou nebyly ani bezprsté rukavice, které punks převzali spolu s koženou bundou od rebelujících motorkářů 50. let. Nemálo temných slečen kombinovalo elegantní dlouhé „společenské“ rukavice sahající až k nadloktí s alternativním zbytkem.
Jelikož si goths libovali ve smyslnosti, našly mezi nimi útočiště i síťované vršky jako alternativa triček, která však byla daleko více sexy (lhostejno zda u mužů či žen, dívky však pod sítí nosily většinou spodní prádlo). Síťovina se objevuje i ve formě návleků na ruce, či jako punčochy, a i zde se předpokládá, že se dostala do této subkultury prostřednictvím promíchávání raných punkerů s fetish a dalšími komunitami (k těm se dostaly síťové punčochy na začátku 20. století od francouzských kurtizán).
Díky tomuto vlivu se začaly už i na punkové scéně (ač na to současní punks rádi zapomínají) nosit i některé fetišistické materiály jako kůže, vinyl a podobně, které se následně velmi dobře ujaly mezi goths (opět ze stejného důvodu jako obojky, či sítě). Podobně lze vysvětlit i zařazení korzetů do šatníku deathrockových slečen, které nasměrovalo jednu z módních podvětví gotického hnutí směrem k viktoriánským dobám (o tom si případně povíme více příště). Díky butiku „SEX“ se později objevují i první bondage košile, inspirované bondage kalhotami.
Kromě sítí se ale nosily i různě upravované (většinou černé, či bílé) košile, zdobené děsivými znaky (pavučiny, loga kapel) a řetízky, nebo nařasené tak, aby vypadaly jako z horroru či historie, nebo aristokraticky. Totéž platilo i pro dámské šaty.
Punkery oblíbená džínová (nebo kožená) vesta, vyzdobená nápisy a plackami se u goths příliš neujala, k vidění na gotické scéne jsou však poměrně často nátělníky, opět černé, s názvy kapel, nebo síťované.
Druhý díl článku naleznete na CZ Sanctuary zanedlouho
Komentáře
Přidat komentář