Editors se po vydání poslední řadovky „The Weight of Your Love“ znovu vydali na rozsáhlé evropské turné. Jak jejich druhé vystoupení v pražském Lucerna Music Baru nakonec dopadlo na místě zjišťoval zvědavý Pavel Zelinka.
(Poznámka a poděkování – Všechny ilustrační fotky do článku jsme si vypůjčili od Petra Klappera, celou fotogalerii najdete tady)
Pražský premiérový koncert britských Editors před čtyřmi roky byl skvělý. Už jen z toho důvodu, že ukázal všem škarohlídům, že prostor Lucerna Music Baru se dá bezvadně nazvučit i s kapelou, která zavalí pódium nástroji všeho druhu a snaží se hrát nátlakovou kytarovou muziku. Letošní novinka Toma Smitha „The Weight of Your Love“ byla spoustou recenzentů i fanoušků přijata s mnoha výhradami. I na čtvrté řadovce se totiž dnes pětice snaží vymanit z retro post punkového ranku směrem k šířeji pojatému poprocku. O to větší zvědavost mne táhla do centra Prahy, abych zjistil, v jaké pozici se Angličané nacházejí tentokrát.
Zatímco minulý koncert Editors byl radostí z nepoznaného, tentokrát už publikum hmatatelně očekávalo více. Na to, aby nás i podruhé Tom a spol. dostali na svou stranu, si přichystali devatenáctiskladbový setlist a už od začátku ho špikovali svými největšími hity. Hned třetí "Smokers Outside The Hospital Door" střílela třaskavými náboji, ale přesto na obou stranách barikády nebylo zdaleka dobojováno.
Publikum vysílalo směrem ke kapele signály typu: „Jsme dobře naladěni, ale čekáme, kdy nás konečně smetete“, zatímco na druhé straně se mezi řádky neslo: „Jsme v dobré formě, však se vám dostaneme na kobylku“.
O výborný zvuk se staraly dvě sličné dívky za mixážním pultem a monitory. Vůbec technickou stránku věci Editors evidentně nepodceňují. I podruhé si přivezli vlastní světla, monitory a mix. Jen nemuseli, na rozdíl od minulé návštěvy, po koncertu do hodiny vše sbalit, protože se nejednalo o sobotu se svatou 80's party, ale o volnější neděli.
Ale nazpět do znovu velmi slušně zaplněného Lucerna Music Baru. Kapela vsadila, až na pár skladeb z letošní novinky, převážně na kytarově postpunkovou notu, a toto rozhodnutí je rozhodně nutné pochválit.
Přesto ledoborcem, který definitivně prolomil zbytky bariér, byla až kytarová stadiónovka "A Ton O Love", kterou ve studiové podobě moc nemusím. Naživo ale vícenásobně stupňovaný refrén ála U2 zafungovat přesně jak měl. To znamená, že publikum definitivně pobláznil, a to začalo vytahovat různé transparenty a les rukou zakryl natáčející nešťastníky s mobily v rukou. Pak už vše šlo ráz na ráz, Tom v extázi lezl po pianinu uprostřed pódia a vůbec bylo na kapele vidět, že ji reakce pražského publika těší. Atmosféra koncertu pomalu gradovala.
Abych to zkrátil – o co vlažnější bylo přijetí Editors v první polovině koncertu, o to euforičtější bylo přijetí druhé desítky skladeb. Tím pravým vrcholem pak byla řádně protažená coda v podobě synthpopové "Papillon", po které se kapela podruhé a tentokrát už definivně odporoučela z pódia. Hodina a čtyřicet minut, strávených ve společnosti Editors, nebyla promarněným časem. Ba naopak. Tom Smith a jeho spoluhráči předvedli, že se v současné době nachází ve vynikající formě. Dokonce takové, že i průměrné položky svého setlistu proměnili v euforické zážitky. Velké a příjemné překvapení.
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.