Sudlice, Demi | 12.11.2018 15:30

Portugalskou darkwave smečku She Pleasures HerSelf sledujeme na našem webu poměrně pravidelně. Tím víc jsme byli zvědaví, jak si povedou během svého prvního vystoupení v Česku.

She Pleasures Herself, The Envlps
2. 11. 2018, Praha, Underdogs´

Nuno Francisco, David Wolf a Nuno Varudo, obohaceni pro živé hraní talentovanou hudebnicí Leticií Contreiras, rozvířili vody darkwave scény začátkem loňského roku, kdy vydali debutové album „Fetish“. Od té doby brázdí Evropu se svou energickou show okořeněnou chutnou dávkou fetišismu.

V pražském klubu Underdogs jim předskakovalo domácí synthpopové trio Envlps, od nichž asi málokdo něco očekával a o to více byl pak překvapen. Prostor se od samého začátku utápěl v husté mlze, kterou krátce po půl desáté rozčísly paprsky světelných efektů perfektně slazené s hudbou. Sound Envlps je sám o sobě roztodivný v tom nejpozitivnějším slova smyslu. Dvě kytary, pady a zbytek puštěný z podkresu, doprovázené nadějným vokálem, dává dohromady spolu se světelnou show kombinaci, která je na domácí poměry téměř nevídaná. Velmi příjemné překvapení si užívají i naši portugalští hosté. Splynuvší s diváky se nemohou odtrhnout.

Po delších přípravách přichází na pódium David Wolf s hannibalovskou maskou a spouští mohutné kytarové intro se správně nemocným projevem. Po entée, které nikde jinde, než na živém vystoupení neuslyšíte, přichází zbytek kapely a Nuno Varudo vypouští z hrdla svůj ikonicky hrubý hlas. V pozadí běží projekce poskládaná z klipů, kterými jsou SPHS pověstní. Po zahřívací „Trust“ a „Fake“ z desky „Fetish“ se dostává i na první ochutnávku z chystaného alba „XXX“ „25 Whores“ a hned po ní valí další dvě debutové pecky „Time“ a „Use You In Pogo“.

Bezprostředně po prvním hrábnutí do strun „I Can’t Live In A Livingroom“ vypadla kytara, ale po chvilce je vše zase v pořádku a zběsilý cover songu od Red Zebra pumpuje do přítomných řádnou dávku energie. Následující song „Oceans Of Pleasure“ je jedním z těch, při kterých mi během poslechu z desky běhá mráz po zádech a je úplně jedno, jestli při tom zrovna sedím třeba na rozžhaveném radiátoru. Během živého podání se dostávám do jednoho z nejvyšších levelů, jaký na koncertě můžete zažít. Absolutně splývám se zvukem a rozpouštím se ve zbytcích mlhy. Nic nevidím. Tělesná schránka se zmítá v bláznivém tanci a duše v ten moment neexistuje. V tanečním nasazení nepoleví ani „Dance With Her“, kterážto se jako první song SPHS dostala před časem do rotace známých pořadů, jako je Dazed and Confused a tím si vyšlápla cestičku do hlav věrných posluchačů.

Potěšila následující „Disposable“, kterou mám z nových tracků zatím nejraději. Po „The End“ a „Touch“ přichází závěrečná „Visions“, na jejímž konci to schytávám paličkou přímo do tváře a pan Exploding Boy kácí pady k zemi, aby je za moment musel zase sbírat. A to jsem během setu spíš čekala, že mě majzne hmatníkem po kebuli rozdivočelý David. Nicméně dvanáct songů nám rozhodně nestačí. Chcem toho víc. Víc toho špinavýho, energickýho zvuku, víc řinčení řetězu jak na vola, víc mistrovský kytary a víc oblízanejch synťáků. Dostane se nám už jen druhá dávka „Dance With Her“ a je definitivní konec, s nímž se rozjeté publikum a evidentně i kapela smiřuje jen těžko. Pánové a dámo, takhle byste nám mohli hrát klidně až do rána!

Po příslibech brzkého návratu a slibu zařazení „Crime“ do setlistu se loučíme s kapelou a vyrážíme na cestu ne tak úplně dalekou, ale pomalou a dezorientovanou.

Pohled Demi:

The Envlps jsou pro mne v našich končinách dost nevídaným zjevením. Jejich studiová produkce se ničím nepodobá na většinu české scény, a protože Seif za mikrofonem není (stejně jako Sophie) našincem, působí kapela hned na první dojem jistým nelokálním dojmem. Třeba už jen přirozeně znějící angličtinou, která je velkou výhodou proti některým jiným tuzemským (nejen) začínajícím kapelám. V prospěch kapely hraje i jisté charisma trojice, které to na pódiu funguje a své tomu přidávají i vlastní světelné sloupy, které spolu s mlhou vytvoří kapele vlastní mikrosvět, do kterého se snaží publikum vtáhnout.

Bavila mne Sophie, která bušila do padů řízně v milém kontrastu vůči svému zevnějšku (a ty svítící paličky!), bavil mne struny krotící a sám se kroutící Jakub, ale většinu pozornosti na sebe logicky strhával Seif, který je pro mikrofon přímo stvořený. Ať už specifickou vizáží toreadora s mocným knírkem a dvěma metry, tak pohyby a komunikací s publikem. Tady bych vlastně neměl žádné výhrady.

Bylo však jasné, že nebude úplně snadné songy The Envlps podat i naživo. Nakonec to z mého pohledu téměř vyšlo. Některé pasáže vyzněly opravdu skvěle a světově, některé zase ne. Občas mi chyběla třeba větší gradace v refrénu. Nejspíš kvůli puštěným základům tak jelo všechno až moc „placatě“ a nejspíš proto chybělo trochu víc strhujících momentů a jakéhosi napětí. Na můj vkus je taky místy až příliš fistulí, které jsou dost složitě odzpívatelné a dík tomu potom občas působí nejistě a to je potom trabl.

Vezměte si takového Chrise Cornera, který je má zmáklé dokonale a i on s nimi šetří (i když taky čím dál míň a není to ku prospěchu). Moc se mi zamlouvaly pasáže, kde měl prostor vokál ve středních polohách a těmi nejvyššími byl jenom šperkován. No a navíc bych to celé trochu zesílil, nemám totiž moc v lásce, když se při koncertu spolu publikum může úplně v klidu vybavovat a to v tomhle případě nebyl problém.

Ale to je jen několik mých postřehů, které můžou být otázkou vkusu či pilování a dalšího koncertování. Celkově si však myslím, že se The Envlps role supportu zhostili více než dobře a v současné době je u nás složité najít podobnou slibně znějící kapelu. Pokud máte rádi IAMX, budete možná překvapení z toho, jak moc se vám tahle trojka bude na některém z jejich budoucích koncertů zamlouvat. Já byl i přes zmíněné drobnosti více než spokojen a určitě se na tuhle trojici zase půjdu někam mrknout.

Rozdíl v hlasitosti obou kapel byl patrný už během intra She Pleasures Herself, které rozburácelo Underdogs´ vskutku mocně. Nebyl jsem si tak docela jistý, co od Portugalců čekat naživo a tenhle úvod napovídal, že by měli dorazit minimálně Manowar. O to úsměvnější byl menší zádrhel po odeznění intra a nesmělý nástup songu „Trust“. Ale po chvíli bylo vše v pořádku a bylo jasné, že budeme svědky čistokrevného cold wave tance, který byl však k mému příjemnému překvapení taky precizně zahraný.

Čtveřice nenechává nic náhodě a díky všem proprietám, které na sebe kvůli show navěsí a natáhne, si museli fans na jejich show počkat o něco déle, než bylo v plánu. Alespoň je na co koukat. Zvuk je průrazný a chladný jak se sluší a patří a navíc i úvodní „Fake“ má silný nosný motiv i nakažlivou rytmiku. Tu udával Nuno Varudo, místy působící, že se poněkud zasekl. Šlapalo to však bezvadně a v tomhle směru pro mne byla vrcholem večera nejspíš hitovka „Time“ se svým „go pretty baby now go go go“. Inu ne vždy je na párty potřeba vysoká bubenická.

Obecně mě moc bavila taky živá kytara Davidova. Ani trochu nepůsobila jako nějaký doplněk elektronického základu a opravdu hrála v tom správném poměru a s tím správným zvukem. Místy se nebála vystřihnout ani čistokrevný „kjůrácký“ part. Tarantinovský cover od Red Zebra potom pokračoval na taneční vlně a při volnější „Oceans of Pleasure“ už slyšel ty She Wants Revenge i kolega Ez. Klávesačka Leticia z boku vypadala, že by se měla trochu najíst, ale také od ní šlo všechno v pořádku a druhý Nuno, tedy Francisco, působil i přes notnou pózu sebevědomě a zábavně. Což se od frontmana, pravda, čeká.

Během posledních dvou věcí už jsem měl přeci jen trochu pocit, že kapele dochází dech, ale nakonec vše zachránil přídavek „Dance with Her“. Když k tomu přičtu i povedenou projekci a příjemnou atmosféru v klubu po dobu celého večera, jednoznačně můžu říct, že jsem byl nakonec příjemně překvapen. Ať už potenciálem The Envlps, či suverénním výkonem She Pleasures Herself, kteří se mi živě zamlouvali o dost víc, než z desky. Nelitoval jsem teda cesty ani přes vražednou rýmičku, kterou nezaplašilo ani několikero rumů a spěchal jsem do peřin, aniž bychom s kolegou Pavlem tušili, že budeme v 5 ráno znovu vstávat, protože budou mít naši milí Portugalci trable s odletem. Všechno však nakonec dobře dopadlo, snad jen krom té návštěvnosti koncertu. Inu není každý den posvícení…

Tracklist She Pleasures Herself:
1. Intro
2. Trust
3. Fake
4. 25 Whores
5. Time
6. Use You In Pogo
7. I Can't Live In A LIvingroom (Red Zebra cover)
8. Oceans Of Pleasure
9. Dance With Her
10. Disposable
11. The End
12. Touch
13. Visions

encore:
14. Dance With Her