Ezechiel | 15.08.2018 16:51

O létě a gotice v Kostarice, inspiraci předkolumbovskými kulturami, směšně dlouhých názvech kapely, hudební hyperaktivitě jako prostředku k zachování zdravého rozumu a dalších zajímavostech s nejvzdálenějšími hosty letošního PGT.

For English click here.

SANCTUARY.CZ: AHOJ ARIELI, JAK SE MÁŠ? VSADÍM SE, ŽE LÉTO JE TEĎ V KOSTARICE ASI POMĚRNĚ INTENZIVNÍ, CO?

Ariel Maniki: Čau, mám se celkem dobře, děkuju. A upřímně si myslím, že počasí u nás teď není až takový masakr. Podle mého zažíváte v té Evropě mnohem krušnější časy než my tady.

SANCTUARY.CZ: TO MŮŽEŠ MÍT PRAVDU, JEDEME TU SOUVISLE V 35STUPŇOVÝCH VEDRECH, TAKŽE JE TU NEJSPÍŠ MNOHEM VĚTŠÍ VEDRO NEŽ V SAN JOSÉ. A NAVÍC TAM TEĎ MÁTE OBDOBÍ DEŠŤŮ, ŽE?

Ariel Maniki: To je pravda, v Kostarice nemáme čtyři roční období, jak je znáte vy. To, co je tu teď, nazýváme pojmem „období dešťů“ a je to poměrně teplé období se spoustou srážek (hlavně po odpoledních). A pak tu máme období sucha, které trvá od ledna do dubna, ale ani během něj není v San Jose příliš vedro. Máme tu velice výsadní počasí. Na druhou stranu pokud cestuješ směrem k mořskému pobřeží – člověče tam je peklo na zemi kdykoliv v roce.

SANCTUARY.CZ: KDYŽ JSME SI POVÍDALI S EMILIEM Z LA CALLE MORGUE, ŘÍKAL NÁM, ŽE EKVÁDORŠTÍ GOTICI PRÁVĚ KVŮLI POČASÍ VĚTŠINOU MOC NENOSÍ ČERNOU. JE TO STEJNÉ V KOSTARICE?

Ariel Maniki: No, my tady černou fakt nosíme. Tak si za to možná zasloužíme nějaké extra gotické body do tabulky.

SANCTUARY.CZ: TO URČITĚ! MIMOCHODEM, PODLE EMILIA SE LATINSKOAMERICKÉ SCÉNY SNAŽÍ VZÁJEMNĚ PODPOROVAT. NEJVÍC TO PRÝ FUNGUJE MEZI EKVÁDOREM, BOLÍVIÍ A PERU. JE KOSTARIKA TAKÉ NA TÉTO MAPĚ VZÁJEMNÉ TEMNÉ SPOLUPRÁCE, NEBO JE TO SPÍŠ SAMOSTATNÁ SCÉNA?

Ariel Maniki: Tak ony jsou tyhle jihoamerické země geograficky velmi blízko sebe. Kostarika je poněkud izolovaná, ale v průběhu minulých let jsme začali pociťovat podporu i z těchto států. Naše současné turné „Ritual“ jsme dokonce v únoru začínali v Limě v Peru. Už jsme tam hráli podruhé. A taky máme spoustu podpory z Mexika a Brazílie, což jsou země s vlastními obrovskými scénami.

Ariel Maniki

SANCTUARY.CZ: A JAK JE TO VLASTNĚ S GOTICKOU SCÉNOU V KOSTARICE? JE TO JENOM O ARIELU MANIKIM, NEBO TO JSOU I DALŠÍ ŽÁNROVÉ FORMACE?

Ariel Maniki: Momentálně je tu ještě skvělá gothicrocková kapela jménem Last Dusk. Nicméně tím to asi tak hasne. Víte co, tohle je strašně malá země. Dovolil bych si i říct, že místo gotické scény tu máme víceméně alternativní scénu s pár gotiky, ve které jsme se zabydleli a kde přežíváme. V minulosti tu bylo spousta dalších projektů z temné scény, ale jejich členové tak nějak putují mezi různými kapelami a jsou to víceméně pořád ti samí lidé. Ačkoliv to upřímně není něco, co by se mi líbilo. Mnohem radši bych tu viděl víc lidí a různých projektů od dalších umělců, ale bohužel… tohle není ten případ.

SANCTUARY.CZ: KOSTARIKA JE OD EVROPY DOST DALEKO, TAKŽE… JAK SES VŮBEC DOSTAL KE GOTICE?

Ariel Maniki: Asi se budu opakovat, ale tím, že je zdejší scéna tak maličkatá, máme tuhletu potřebu posouvat svou hudbu tak daleko, jak to jen jde, abychom rostli a vybičovali sami sebe. A to teď díky internetu a sociálním médiím můžeme. Takže postujeme a sdílíme svou hudbu tu i onde kdykoliv můžeme.

Naši kámoši z Last Dusk si takhle vydobyli slušnou podporu z velké Británie a dalších evropských zemí, takže nám tím na některých místech vlastně tak trochu připravili vhodnou půdu.

SANCTUARY.CZ: JAK VELKOU INSPIRACÍ JSOU PRO VÁS VAŠI PŘEDKOVÉ A PŮVODNÍ KULTURA KOSTARIKY? PODLE NÁS TO PRO VÁS MŮŽE BÝT OBROVSKÁ VÝHODA, ŽE POCHÁZÍTE Z JINÉHO KULTURNÍHO RÁMCE, TAKŽE NEMUSÍTE OPAKOVAT TA TISÍCKRÁT OMLETÁ HOROROVÁ KLIŠÉ JAKO TADY V EVROPĚ.

Ariel Maniki: Moc mne těší, že jste si toho kluci všimli. Ano, hodně se zajímám o takzvané předkolumbovské kultury nejen v Kostarice, ale i v dalších latinskoamerických zemích. Našel jsem tu hromadu inspirace a nacházím jí stále dál, jak se dozvídám a objevuju nové věci. V minulosti tu byly mraky různých kmenů, které od sebe byly izolované, každý měl své vlastní umění, tradici a víru. Ale upřímně, tahle znalost k nám nepřichází tak nějak přirozeně a sama, jak byste si možná mysleli, protože lidi v Kostarice jsou ohledně těchto prastarých kultur velmi nevzdělaní a ignorantští. V současné Kostarice nenajdeš v podstatě jedinou stopu těchto původních kultur. Pokud Tě tohle téma zajímá, musíš po nich pátrat a dozvědět se o nich něco sám, hodně číst, chodit do muzeí a vyrazit na místa, kde se tohle vědění stále udržuje.

Jsem si dost jistý, že většina lidí u nás, včetně fanoušků naší hudby, si ani nevšimla vlivů, které si bereme z naší vlastní kulturní historie, protože o ní ví tak strašně málo, že je nerozpoznají. Čili pravda je taková, že samotný náš původ není automaticky výhoda, protože těmto vlivům ve skutečnosti nejsme příliš vystaveni. Možná, že jsme jako země spíš vědomě spřízněnější s tím západním hororovým klišé, které má taky veliký vliv na to, co děláme.

Ariel Maniki and the Black Halos – Spectre

SANCTUARY.CZ: TAK SE TEĎ PŘESNĚ NA TO POJĎME PODÍVAT. ZDÁ SE, ŽE ARIEL MANIKI AND THE BLACK HALOS JE VÍCEMÉNĚ ČISTĚ TVOJE DÍTĚ. NENÍ TO ÚNAVNÉ, DĚLAT SI VŠECHNO SKLÁDÁNÍ, NAHRÁVÁNÍ, ZPÍVÁNÍ A TEXTY ÚPLNĚ SÁM? KDE BEREŠ ENERGII NA TAK VELKÝ NÁKLAD PRÁCE?

Ariel Maniki: Pokouším se věnovat každý den alespoň hodinu nebo dvě svojí hudbě a dalším projektům, do kterých jsem se tak zapojil. A mám výhodu, že fakt málo spím – ačkoliv si nejsem jistý, jestli je to vůbec výhoda. Nicméně myslím, že muzika je to, co mne drží při zdravém rozumu a pomáhá mi proplouvat každodenním stresem z práce, ze života, z rodičovství, z placení účtů a tak dále. Stala se z toho moje osobní potřeba pro udržení vlastní příčetnosti.

SANCTUARY.CZ: A KROMĚ MUZIKY SI I VŠECHNY TY OSTATNÍ PRÁCE DĚLÁŠ SÁM? JAKOŽE MÍCHÁNÍ, MASTERING, PRODUKCI, PR, GRAFIKU, SOCIÁLNÍ SÍTĚ….

Ariel Maniki: Jo, všechno musím mít pod kontrolou, jsem v tomhle ohledu trochu blázen. Ale většinou si to užívám. A samozřejmě mám kolem sebe lidi, na které se můžu obrátit s prosbou o pomoc, když mám pocit, že je to potřeba.

SANCTUARY.CZ: POVĚZ NÁM NĚCO O SVÉ HUDEBNÍ MINULOSTI… KAPELY, KTERÉ BYLY PŘED THE BLACK HALOS A TAK.

Ariel Maniki: No, můj první serióznější pokus o kapelu byl takový temně psychedelický postpunkový projekt nazvaný La Marioneta někdy kolem roku 1999 nebo tak. Tam jsem hrál na klávesy a zpíval. Bylo to hodně experimentální těleso.

Poté jsem s kamarádem Julio Salazarem, úžasným a velmi talentovaným zpěvákem a muzikantem, založil gothicrockovou kapelu Draconian Incubus. Hrál tam taky Carfax z kapely Last Dusk. V Draconian Incubus jsem začínal jako klávesák, ale protože jsem měl pocit, že v Kostarice není jediný kytarista, který by opravdu rozuměl naší vizi gothic rocku, přešel jsem ke kytaře. V téhle partě jsem hrál 7 let a roku 2010 jsem odešel. Fungovali ještě pár let a pak se rozpadli. Nicméně před dvěma lety vyšly v Evropě na labelu Gothic Music Records dvě desky Draconian Incubus.

Pak jsem někdy kolem roku 2011 založil kapelu Maniki, což byla spíš batcave/deathrocková smečka. Maniki se nikdy oficiálně nerozpadli, ale všichni začali mít málo času kvůli práci, svým osobním životům a tak dále. A právě to mne poňouklo k tomu, abych začal pracovat sám a nemusel být tolik závislý na ostatních muzikantech. Tak vznikla celá ta věc s The Black Halos.

Kromě toho jsem se podílel na skládání, natáčení a produkování místních kapel – ne jen gotiku, ale i všechny možné garážovky, indierockové bandy a prostě další alternativy.

Draconian Incubus – Black Widow

SANCTUARY.CZ: MIMOCHODEM, TEN NÁZEV „THE BLACK HALOS“, JAK TO VZNIKLO? MÁ TO NĚJAKOU NÁVAZNOST NA NÁZEV DESKY AMERICKÝCH POWERMETALISTŮ KAMELOT? KDO NEBO CO JSOU „BLACK HALOS“?

Ariel Maniki: Hahaha, ne, to vůbec! Ani jsem netušil, že nějaká taková deska Kamelot existuje, dokud jste to neřekli. No, upřímně, název kapely nemá žádný zvláštní smysl a jsem za to moc rád. Je to prostě kapelní jméno pro muzikanty, kteří se mnou spolupracují. Povím vám, jak to vzniklo.

Roku 2013 jsem začal se svým sólovým projektem, což byla původně čistě studiová záležitost. Tehdy jsem ani neplánoval, že bych svojí muziku někdy vydal. Prostě jsem si dával dohromady domácí studio, skládal písničky, se kterými bych si hrál a zkoušel na nich různé kousky hardware, software, různé typy nahrávání a míchání – zkrátka jsem se pokoušel naučit základy tím, že jsem ve skutečnosti dělal skladby. Upřímně, chtěl jsem jen nahrávat ostatní kapely, ale potřeboval jsem jim nejdřív ukázat nějaký materiál, aby vůbec souhlasily, že se mnou budou pracovat. Nějaké reference.

Takže jsem vydal prvních pár skladeb čistě za sebe jako „Ariel Maniki“ jen proto, abych natáhnul ostatní kapely. Jenže pak se pár lidem ty písničky začaly líbit a kolegové muzikanti mne začali přesvědčovat, že bychom ty skladby měli vzít na pódia a zahrát. Takže jsme začali chystat první koncert a já jim řekl, že mi není příjemné, abych stál na pódiu jenom jako Ariel Maniki, když tam se mnou budou taky ostatní muzikanti. A tak jeden z kluků přišel s tím nápadem „Black Halos“ a nám se prostě jen strašně líbilo, jak to znělo celé dohromady – Ariel Maniki and the Black Halos. A to je celý.

Později, když tenhle projekt začal být o něco serióznější, jsem si řekl , že bych se měl držet jen toho „The Black Halos“ a odstranit tu narcistickou část se svým jménem, ale zjistil jsem, že ve Státech už existuje jedna punkrocková kapela „The Black Halos“. Takže mi zůstal tenhle srandovně dlouhý název kapely. Momentálně jsou The Black Halos klávesačka Janice a basačka Eva, která se k nám přidá na evropské turné. Používáme samplované bicí, já hraju na kytaru a zpívám.

Ariel Maniki

SANCTUARY.CZ: ZA POUHÝCH PĚT LET JSI ZVLÁDNUL VYDAT TŘI DESKY, JEDNO EP A JEDNU VÝBĚROVOU KOMPILACI. TO JE POMĚRNĚ DOST. MÁŠ TAKOVÝ UMĚLECKÝ PŘETLAK, KTERÝ TĚ NUTÍ TVOŘIT TOLIK MUZIKY, NEBO JE ZA TÍM SPÍŠ TA SNAHA MÍT DOOPRAVDY FUNGUJÍCÍ KAPELU?

Ariel Maniki: Myslím, že to vychází z té mé potřeby se neustále něčím zaměstnávat a rozptylovat. Víš jak, moje denní dávka své vlastní antistresové terapie. V průběhu let jsem se naučil, že nedává smysl hrát příliš často tady v Kostarice, na tak malé scéně je to naprosto kontraproduktivní. A člověk nemá pořád příležitost cestovat do jiných zemí, takže když nemám možnost hrát živě, trávím spoustu hodin ve studiu. A tohle je výsledek. Naštěstí inspirace tu byla se mnou celou tu dobu.

Dosáhl jsem momentu, kdy se musím trochu krotit, abych toho nevydával tolik a raději nechal publikum strávit to, co už vyšlo. Vlastně jestli vám můžu říct malé tajemství – už máme hotové nové EP a dokonce i nahrané na Bandcamp, čeká jen na to, až zmáčknu tlačítko „Publikovat“. Nicméně to neudělám, dokud nedokončíme turné „Ritual“. Už je tam takhle nahrané déle než měsíc a myslím, že tam zůstane ukryté až do konce října.

SANCTUARY.CZ: NA VAŠEM STARŠÍM EPČKU „TEARGARDEN“ MŮŽEME NAJÍT NEZVYKLÉ MNOŽSTVÍ ELEKTRONICKÝCH PRVKŮ. BYL TO JEN EXPERIMENT, NEBO MŮŽEME I NA DALŠÍCH NOSIČÍCH ČEKAT TROCHU JINÝ NEŽ VÁŠ TRADIČNÍ ZVUK?

Ariel Maniki: Já fakt nevím, jaký je vlastně náš současný tradiční zvuk. Elektronika byla silně přítomná i v některých našich starších skladbách, včetně desky „The Descending“. Chci si v hudbě nechat určitý lehce elektronický vibe, aniž bych ale utíkal příliš daleko od gotického rocku. To, co se stalo s naším posledním albem „Ritual“, bylo, že jsem na sebe příliš tlačil, abych ho dodělal co nejdřív a tak jsem nestrávil tolik času experimentováním s přidáváním elektroniky. Asi se stále pokouším najít tu správnou rovnováhu.

Ariel Maniki and The Black Halos – Blood Residuals

SANCTUARY.CZ: A JAKÝ JE TEDY TVŮJ VZTAH K EBM A OBECNĚ ELEKTRONICE?

Ariel Maniki: Mám rád malé dávky darkwave a synth wave, které mají některé fakt super elektronické beaty a sekvence, ale to je všechno. EBM není něco, co bych přímo neměl rád, ale prostě mne to moc neoslovuje. A asi bych ho ani nerozeznal od ostatních elektronických žánrů.

SANCTUARY.CZ: UŽ BRZY SE OBJEVÍTE JAKO SPECIÁLNÍ HOST PRAGUE GOTHIC TREFFEN. HÁDÁM, ŽE JSI TADY NIKDY NEBYL, ŽE? A OBECNĚ V EVROPĚ JSTE UŽ HRÁLI?

Ariel Maniki: No, byl jsem v několika evropských zemích jako turista, ale v České republice nikdy. A ano, Prague Gothic Treffen bude náš vůbec první koncert v Evropě. Je to pro mne a dámy z The Black Halos velmi vzrušující.

SANCTUARY.CZ: A NA CO SE OD VÁS MŮŽEME TĚŠIT? A NA DRUHÉ STRANĚ CO ČEKÁTE VY?

Ariel Maniki: I když je to turné k desce „Ritual“, zahrajeme výběr skladeb z celé naší diskografie. Čili z hudebního hlediska to bude opravdu pestré. Většinou do koncertů dávám spoustu energie, tak doufám, že se dokážu propojit s publikem a užijeme si společně trochu srandy. Tohle bude ve skutečnosti vůbec poprvé, co se dostanu na nějaký gotický festival, takže vím, že si to hrozně užiju. Je trochu škoda, že nemůžeme v Praze zůstat déle. A taky jsem slyšel úžasné věci o českém pivu, takže i v tomhle ohledu mám velmi vysoká očekávání.

SANCTUARY.CZ: NĚJAKÁ MOUDRÁ SLOVA NA ZÁVĚR?

Ariel Maniki: No, chtěl bych poděkovat vám všem ze Sanctuary.cz a Prague Gothic Treffen za to, že můžeme být jeho součástí. Znamená to pro nás moc a věřím, že je to důležitá událost i pro celou latinskoamerickou gotickou scénu. Možná, že by tenhle koncert mohl motivovat mnohem víc umělců a muzikantů, aby vytáhli ze šuplíků svůj materiál a vymanili se ze svých hranic. Na té naší straně světa je spousta úžasné hudby. Všechny vás zvu, abyste ji objevovali, mohli byste být příjemně překvapení. Brzo na viděnou, kluci!