V sobotu 15. října měli fanoušci neofolku svátek. Jak jeho oslavy probíhaly? Čtěte dále...
Pokud celá gotická kultura patří ve srovnání s ostatními hudebními scénami u nás k opravdové menšině, je neofolk pouhou nitkou v Bélově obleku. Asi i proto je v ČR akcí zaměřených tímto směrem poskromnu. Když už se ale má něco urodit, ať to stojí za to, a tak se CZ Sanctuary spolu s Godefroiem podařilo nalákat do Prahy jednu z nejvýznamnějších současných formací žánru, lucemburské Rome.
V sobotu 15. října se tak pod klenbami předělaného klubu Chapeau Rouge mohli začít scházet posluchači různých žánrů, jejichž hudebním průsečíkem jsou právě introspektivní akustické skladby, popoháněné někdy až vojenskou rytmikou. A dobrou zprávou je, že kolem půl deváté už klub vypadal příjemně zaplněně. Nepřeceňujme však sílu tuzemské scény – nemálo návštěvníků přijelo na koncert z Polska, Slovenska, Německa, Švýcarska, Švédska ale i Británie či Mexika.
Právě jazykový Babylon vytvářel velmi příjemnou atmosféru, která nás v myslích přesouvala na lipský festival Wave Gotik Treffen. Chapeau totiž působilo jako jedno z pódií tohoto největšího mezinárodního gotického setkání na světě.
Tento libý pocit podtrhla lehce po tři čtvrtě na devět i slovenská formace The Stranger´s Diary, která si na těchto prknech odbyla svůj český debut. A nutno říct, že se vydařil. Profesionální vyznění tak jenom umocnil onen sváteční „WGT pocit“. Představte si atmosférické Dead Can Dance, řezavější dvanáctistrunnou kytaru a´la Cocteau Twins a typicky roztřepenou darkwave basu. K tomu přidejte naprosto originální etno prvky perkusionisty, který si ústřední nástroj své soupravy (hybrid mezi didgeridoo a jakýmsi mongolským strunným nástrojem) sám vymyslel a vyrobil. A nad tím vším se vznášel vynikající éterický hlas zpěvačky Moniky.
Není proto divu, že jak baladické skladby, tak důraznější šlapavé pasáže hypnotizovaly klub a netradiční ozdoby, sjednocené skvělým vokálem, se postaraly o velmi příjemné překvapení večera. The Stranger´s Diary by se z fleku mohli sebrat a odjet reprezentovat domácí scénu na kterýkoliv žánrový festival na světě – a uspěli by. Doufejme, že se tak i brzo stane.
The Strangers Diary živě v Chapeau Rouge
Na trochu odlehčenější notu zahrál po 21:45 osobitý performer s kytarou Marek Prchal. Pokud jste se někdy zamýšleli nad tím, jak by osvědčené fláky od Vanessy („Jimmy Jones“, „Ahoj, Chcípni“, „Kolumbie“ nebo „Prokopat se ven“) zněly v podání třeba Xaviera Baumaxy nebo jiného chlapíka s kytarou, měli jste to možnost slyšet na vlastní uši. Pravda, lidi sice sál neopouštěli, ale bylo vidět, že na Markovu hru přistoupila jenom část z nich. Umělec se tím však nenechal zneklidnit a set kořenil vtipnými průpovídkami, ve kterých probral vše od nové kytary až po střešní krytinu. Cizinci sice tuto vsuvku kvůli jazykovému handicapu asi tolik neocenili (stejně jako naší kotlinou vázané hity typu „Outsider Walz“ od Wabi Daňka), alespoň část našinců se ale pobavila. A o to šlo.
Marek Prchal živě v Chapeau Rouge
Chvilku po čtvrt na jedenáct ale pódium mělo patřit hlavní hvězdě večera. Kolem ústřední postavy Jerome Reutera byla (na rozdíl od prvního koncertu Rome v ČR před třemi lety) na pódiu naskládána početná suita muzikantů – kontrabasista, basista, klávesista a perkusionista. Už první tóny klidnější „Like Lovers“ odhalily příjemný zvuk (zejména vepředu v sále, vzadu se trochu ztrácely basy), nesrovnatelně lepší než ten, který podkopávat stejné kapele nohy na letošním WGT. A ten byl podřízen hlavně atmosférickým plochám, Jeromově kytaře a především skvělému zpěvu. Frontmanův hlas, popsatelný jako „klidná sila s podmanivou barvou“ dokázal posluchače rychle strhnout. Ostatně, celá jeho osoba dala vystoupení (částečně i díky textům) příchuť decentní důstojnosti se správnou kapkou melancholie a naléhavosti – přesně, jak jsme čekali. Není proto divu, že přední řady visely Jeromovi na rtech, zatímco se přehrabovaly ve svých nitrech.
Rome živě v Chapeau Rouge
Téměř očistné chvilky tak narušovaly (kromě méně ohleduplných diskutérů na konci sálu) jenom nepříliš jisté bicí, které byly navíc v mixu umístěny poměrně nahlas, a tak byla každá „rána vedle“ neoddiskutovatelně slyšet. To několikrát nepříjemně rozhodilo posluchačovu pozornost. Rytmika totiž kulhala, škobrtala a občas zakopla úplně. Nicméně díky charismatu ústřední postavy a zpěvu se daly tyto nedostatky Rome odpustit. A stejně tak akcent na novější skladby projektu. Pravda, tento výběr možná mohl některé posluchače zklamat, ale na druhou stranu, dalo se to čekat. Ač se totiž Jerome rád nechává inspirovat historií lidstva, uvědomuje si, že není důvod nimrat se tolik v té svojí.
Přesto jsme se v závěru dočkali „Neue Erinnerung“, po které se Rome rozloučili, aby se ještě jednou vrátili s hitovkou „Reversion“ a dalšími tracky, které najdete v následujícím playlistu. Ve tři čtvrtě na dvanáct spolu s posledním úderem „Swords To Rust“ ale neofolkový večírek definitivně skončil.
Přes sto padesát fanoušků z různých konců (nejen) Evropy tak mohlo opouštět klub zasněno a snad i naplněno. I když se totiž, ruku na srdce, žádná extra velká euforie nekonala, pořád jsme měli možnost být svědky opravdu netradičního vystoupení, které v našich končinách zase jen tak neuvidíme. A to je vždycky povznášející.
Playlist Rome:
2. The Consolation Of Man
3. The Spanish Drummer
4. All For Naught
5. Der Erscheinungen Flucht
6. Das Feuerorda
l7. The Death Of Longing
8. The Merchant Fleet
9. To Die Among Strangers
10. Die Nelke
11. To Teach Obedience
12. Hope Dies Painless
13. Sons Of Aeeth
14. Neue Erinnerung
----
15. Reversion
16. Birds Of Prey
17. The Torture Detachment
18. Swords To Rust
Playlist Strangers Diary
Fotky najdete v naší fotogalerii, videa postupně přibývají na CZ Sanctuary Youtube profil.
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.