Paesant | 15.07.2011 10:06

The Horrors na třetí pokus definitivně usedli do oblak.

The Horrors - Skying

Vydavatel: XL recordings (www.xlrecordings.com)

Recenzi si můžete poslechnout i v audio podobě zde.

Když se krátce po vydání svého debutu objevila pětice southendských floutků The Horrors v kultovním britském seriálu Mighty Boosh, parodující svou vlastní image vychrtlých gotiků, začalo se naplno hovořit o „úzkokalhotové“ obrodě postpunkového žánru ve Velké Británii.

Žádný z fanoušků jejich upírsky temného rock'n'rollu ale tenkrát nepředpokládal, že se později, po vzoru hlavní postavy zmiňované série, vydají cestou newwavové, osmdesátkové nostalgie. Do časů mlhavě připomínaných odleskem flitrových obleků a syntezátorovým strašákem Gary Numanem vykukujícím ze skříně.

Třetí řadovka "Skying" vynáší posluchače, ruku v ruce s názvem i obalem desky, do zastřených, levitujících stavů kamsi vysoko do oblak. V duchu překvapivé, nadzemsky čisté a uhlazené formy většiny skladeb nás kapela nechává po celých čtyřiapadesát minut pořádně vymáchat ve snivých, klávesových shlucích atmosferického popu.

Už nás nestraší vražedným kvílením a skřípavým surfem ve stylu The Cramps. Syrovost, odplivovaná dvouminutovými tracky po vzoru Ramones a jejich věrné sestřičky Sheeny, se vytratila stejnou měrou. Kdo ale s hrozící pěstí zatracoval studiovou novinku už při poslechu pilotního synthy tracku "Still Life", udělal chybu. Ačkoliv si tentokrát pánové s kytarami dali opravdu na čas, nezapomněli na desku vmísit ani špetku řízných punkrockových riffů.

Po frenetickém debutu na desce "Strange House" a postpubertálním zkrocení na vysoce ceněné a vyspělé desce "Primary Colours" tak před námi stojí desatero překvapivě kultivovaných skladeb, jejichž pozvolna odkrajovaný obsah nezřídka dosahuje pěti minut. Kdysi revoltující černooděnci navlekli obstarožní vytahané svetry a zavřeli se poprvé do vlastního studia v londýnském Dalstonu. Tato umravněná mrkváčová sebranka tak vytvořila neočekávaně novoromantický, syntetizérovými linkami podložený záznam svého současného vývoje. A jako v případě minulé desky, i tentokrát za sebou nechávají nekompromisně odhozený dosavadní zvuk a zástupy nevrlých fanoušků, kteří se s tím novým nehodlají vyrovnat.

Trochu paradoxně tak novinková deska kdysi temných postpunkerů The Horrors zůstává navzdory nádechu předchozích alb a obecnému očekávání fanoušků méně tajemná a mysteriózní i zcela negotická. Což jsou přesně přízviska, která, přes nevoli zpěváka Farise Badwana, padala v recenzích na jeho aktuální varhanní bokovku Cat 's Eyes. Neplánovaně se mu tak podařilo vymanit se ze škatulky zasmušilého uplakaného pozéra a snad i donutit posluchače soustředit se na vývoj jejich stále přetvářeného zvuku. Teď už zbývají jen spekulace, kam pětice vkročí po nadpozemském výkonu desky „Skying“. Můžeme jen doufat, že se nerozplyne v kosmickém prachu či nevyhoří v žáru stratosféry.