Pavel Zelinka, Ezechiel | 11.05.2011 07:49

Umělec, skladatel, klávesista a především zpěvák, bývalý hlas Ultravox – to všechno je John Foxx. Ten John Foxx, který letos spolu s Benem "Bengem" Edwardsem vydal podařenou desku "Interplay". Není proto divu, že jsme tuto renesanční osobnost kontaktovali a popovídali si nejen o nové desce, plánech do budoucna nebo hraní elektronické hudby živě, ale i o českých umělcích, filmech, Pink Floyd a samozřejmě i o lásce k syntetizátorům a dalších zajímavostech.

CZ SANCTUARY: AHOJ JOHNE, ZAČNEME ZHURTA – JAK SES DAL DOHROMADY S BENEM? DOKÁŽU SI PŘEDSTAVIT, ŽE TO BYLO PŘES JEHO ALBUM "TWENTY SYSTEM"... NEBO TO BYLO ÚPLNĚ JINAK?

John Foxx: Ahoj, ano, bylo to po „Twenty System“ – zjistil jsem, že je tu i někdo jiný tak plně ponořen do objevování jedinečnosti syntetizátorových zvuků, ale dělá to z úplně jiného úhlu. Šel jsem do Benovy laboratoře a začali jsme experimentovat.

CZ SANCTUARY: A JAKÝ BYLA VIZE NA ZAČÁTKU TÉTO SPOLUPRÁCE? CHTĚLI JSTE HNED OD ZAČÁTKU DĚLAT ENERGICKÝ RETRO ELECTROPOP?

John Foxx: Nejdříve jsme si představovali, že bychom udělali experimentální album – něco jako Cluster nebo Moebius/ Roedelius. Myslím, že to byly hlavně Bengova arpeggia z jeho Moog Modular systému, které nás navedly směrem ke skladbám, protože nesly tak silné harmonické a rytmické motivy. Vše, co v takovém případě potřebuješ, je zazpívat si k tomu a tvary písní se samy objeví. Tímto způsobem nám stroje diktovaly formu toho, co jsme dělali. Anebo to byla přinejmenším konverzace s mašinami.

CZ SANCTUARY: KOLIK NÁSTROJŮ Z BENOVA STUDIA SE ÚČASTNILO NAHRÁVÁNÍ? A KOLIK TVÝCH?

John Foxx: Ó, ztratil jsem přehled. On má téměř každý analogový syntetizátor a bicí automat, který kdy byl vyroben. Na Bengových stránkách i na obalu desky najdete seznam všech nástrojů, které jsme použili. Z mého vybavení došlo jenom na pár kousků, hlavně vocoder.

CZ SANCTUARY: BYLY VAŠE SKLADBY VÝSLEDKEM JAMOVÁNÍ VE STUDIU, NEBO JSTE SKLÁDALI KAŽDÝ SÁM?

John Foxx: Na všem jsme pracovali společně. Občas jsme samostatně naťukli základní hudební myšlenku, ale ty vždycky byly nakonec dotaženy do konce společnými silami ve studiu.

CZ SANCTUARY: JAK DLOUHO JSTE NA "INTERPLAY" PRACOVALI A CO BYLO NA JEHO TVORBĚ NEJTĚŽŠÍ?

John Foxx: Myslím, že to bylo zhruba v průběhu jednoho roku, ale mezi jednotlivými hudebními seancemi byly veliké časové mezery. Ve skutečnosti si nepamatuji žádné potíže, spíše opak. Byl tam nadbytek nápadů, takže nám zbylo ještě nějakých deset skladeb, které jsme načali a nestihli dokončit.

CZ SANCTUARY: JAKÝ JE TVŮJ NEJOBLÍBENĚJŠÍ NÁSTROJ? BEN SE V ROZHOVORU PŘIZNAL, ŽE MÁ NEJRADĚJI MOOG MODULAR.

John Foxx: Myslím, že tím mým bude asi bicí automat CR78 – velmi podivná mašinka, která mne stále překvapuje. Vypadá to, že pokaždé, když ji zapnu, se dostanu k nové skladbě, což z něj dělá enormně cenný kousek. Já totiž vybavení soudím podle tohoto kritéria.

Další skvělý stroj jsou v tomto ohledu opravdu levné klávesy Crumar u Bengeho doma. Zvuk „Falling Star“ jsme vzali celý z něj. Některé nástroje ukrývají ve svých zvucích celičkou skladbu – vše, co musíte udělat, je odhalit je. Moog Modular samozřejmě má tuto schopnost, a je stále tím nejlépe znějícím syntetizátorem na světě.

John Foxx

CZ SANCTUARY: SLYŠEL JSI PROJEKT "DIE ALTEN MASCHINEN"? JE V NĚM MOIMIR PAPALESCU Z ČECH SPOLU S GERALDEM CASALEM Z DEVO. JEJICH LOŇSKÁ DESKA ZNÍ VLASTNĚ TROCHU PODOBNĚ JAKO "INTERPLAY".

John Foxx: Ne, ale podívám se na ně. Zjišťuji, že jsem vždycky měl rád české umělce. Čeští grafici, umělci a animátoři jako Valerian Borowczyk (Walerian Borowczyk byl slavným polským režisérem a animátorem – pozn. redakce) mi byli vždycky velkou inspirací. Manifestuje se v nich jedinečná středoevropská inteligence.

CZ SANCTUARY: MOIMIR PO PODROBNÉM POSLECHU VAŠEHO CD ŘEKL, ŽE TY, STEJNĚ JAKO ON, NEPOUŽÍVÁŠ KLASICKÉ LADĚNÍ A NÁSTROJE TAK JDOU NĚKDY I PROTI SOBĚ. MYSLÍŠ, ŽE JE TO PRAVDA?

John Foxx: Jiné ladění přináší jiné výsledky. Někdy dokážeš vykřesat skvělý nápad z něčeho, co je přirozeně nelibozvučné. Už před dlouhou dobou jsem odhodil představy o „správnosti“, které překáží výsledku.

Formální správnost a poslušnost toho „jak se to má dělat“ je určitě užitečná, ale jen do jisté míry. Když se dostaneš za ní, může se z ní stát překážka, která Tě táhne dolů. Každý muzikant si musí rozhodnout, kde má tyto body umístěny na své cestě při skládání hudby.

CZ SANCTUARY: Z KRÁTKÉHO KONCERTNÍHO ZÁZNAMU SE ZDÁ, ŽE HRAJEŠ BEZ PŘEDNAHRANÝCH NÁSTROJŮ, VŠECHNO ŽIVĚ. JE TO TAK?

John Foxx: Ano, používáme smyčku z CR78 jako rytmickou přímku, ale snažíme se hrát všechno ostatní živě kdykoliv můžeme. Jsem totiž rád, když můžu přímo na pódiu věci trochu pozměňovat – pomáhá to komunikaci mezi námi a publikem.

CZ SANCTUARY: CO PLÁNUJEŠ KROMĚ KONCERTŮ?

John Foxx: Vždycky je tolik projektů… Momentálně se bavíme o několika filmech – jeden v Americe a druhý v Japonsku s Macoto Tezucou. Je tu také dokumentární film „Karborn and I“, který děláme s Ianem Sinclairem za použití jeho archivních záběrů. Nová deska s Heroldem Buddem a Rubenem Harckou. Další album s Theo Travisem. Spolupráce s úžasnou Tarou Busch, album s The Smoke Fairies, Serafínou Steer, Hannah Peel a Stevem D´Agostinem. Také nahrávám různé klavírní fragmenty a zvuky z prázdné místnosti, kterým říkám „Electricity and Ghosts“

CZ SANCTUARY: SLYŠEL JSEM, ŽE CHYSTÁŠ I NĚJAKÉ PŘEDĚLÁVKY...

John Foxx: Ó, ano, udělali jsme cover Pink Floyd pro magazín CD project. Mám úžasné vzpomínky na Floydy v šedesátých letech. Byli tou nejexperimentálnější skupinou po Warholových večírcích Exploding Plastic Inevitable. Nikdy nezapomenu ducha těch dob – to setkání avantgardního experimentalismu s novou, fantasii burcující a temnější tváří popu, která se otiskla téměř do všeho, co jsem od té doby udělal.

CZ SANCTUARY: DÍKY, JOHNE, ZA ODPOVĚDI A PŘEJEME TI HODNĚ ŠTĚSTÍ DO DALŠÍ TVORBY.