Už dnes se v pražské Meet Factory rozpoutá nefalšované elektronické peklo. Na svou českou premiéru dorazí řezníci Suicide Commando, a tak jsme nemohli minout příležitost a s Johanem si nepopovídat. V exkluzivním rozhovoru se dočtete nejen o inspiracích, sestavě, vedlejšácích a plánech, ale i o historii názvu, jak se dělá hudba, když na levé ucho slyšíte o 30 decibelů míň, o pozitivní provokaci, Dependent records, výhodách kapel z Belgie, jak vzniká zvuk kapely nebo o tom, proč chtěl Johana světlař v losangeleském klubu knockoutovat. A dalších zajímavostech.




 

CZ SANCTUARY: AHOJ JOHANE, JAK SE MÁŠ?

Johan: Ahoj, jo, jsem v pohodě. Pořád se trochu zotavuju ze zranění a operace kolene. Už je to lepší, ale je to dlouhý proces.

CZ SANCTUARY: ALE DO KONCERTU BUDEŠ V POŘÁDKU, ŽE JO?

Johan: Jo, určitě. Sice nebudu tolik poskakovat po pódiu jako jsem to dělával, ale koncert rozhodně dám!

CZ SANCTUARY: TAK TO JSOU DOBRÉ ZPRÁVY. ZAČNĚME TEDY PĚKNĚ OD ZAČÁTKU – POVĚZ NÁM NĚCO O SVÝCH HUDEBNÍCH ZAČÁTCÍCH… INSPIRACE A TAK..

Johan: Pro mojí hudbu byli a pořád jsou největší inspirací staří The Klinik a Front 242. Tyhle dvě belgické EBM kapely na mne měly veliký vliv… a vlastně mají doteď.

CZ SANCTUARY: ZROVNA TY FRONT 242 JSME DĚLALI PŘED PÁR TÝDNY A BYLA TO VÁŽNĚ JÍZDA…

Johan: Jo, to si dovedu představit.

CZ SANCTUARY: A MLUVIL JSI NĚKDY S FRONT 242 TŘEBA O NĚJAKÉ SPOLUPRÁCI NEBO TAK?

Johan: Já jsem s nimi ve skutečnosti nikdy neměl moc kontakt. Teď jsem tedy ve spojení s Jean Lucem, to je fajn chlapík, ale s Richardem a těmi ostatními kluky ten kontakt bohužel nikdy neproběhl. Spíš jsem se kamarádil s Dirkem Ivensem a podobnými lidmi.  Pro mne byli Front 242 trochu velcí na to, abych se k nim nějak dostal (smích).

CZ SANCTUARY: VÁŽNĚ? 

Johan: Jo, za těch raných dob určitě. Pro mne to byli bohové (smích).

CZ SANCTUARY: JO, TOMU ROZUMÍME. ALE ZPÁTKY K TOBĚ – ZAČAL JSI DĚLAT MUZIKU UŽ JAKO SUICIDE COMMANDO, NEBO JSI MĚL UŽ NĚJAKÝ HUDEBNÍ PROJEKT PŘEDTÍM?

Johan: Úplně na začátku jsem experimentoval s kamarády ze školy, ale to bylo spíš tak pro zábavu, nic vážného. Suicide Commando byli ve skutečnosti mým prvním seriózním projektem.

CZ SANCTUARY: JASNĚ. CO SE VLASTNĚ SKRÝVÁ POD NÁZVEM „SUICIDE COMMANDO“?

Johan: Když jsem hledal jméno pro svůj projekt, zrovna po klubech letěl hit německé kapely No More. A protože se mi skladba „Suicide Commando“ opravdu líbila, rozhodl jsem se podle ní pojmenovat svou kapelu. A taky kvůli významu, který v sobě ten název nese – japonské letecké sebevražedné jednotky za druhé světové války.

CZ SANCTUARY: TY JSI ZAČAL SE SUICIDE COMMANDO TVOŘIT ROKU 1986, ALE PRVNÍ „POŘÁDNÉ“ ALBUM VYŠLO AŽ O OSM LET POZDĚJI. PROČ JSI NA VYDÁNÍ SVÉHO DEBUTU ČEKAL TAK DLOUHO?

Johan: Pro mne to byl prostě normální vývoj a nepřišlo mi, že by to trvalo nějak dlouho. Tehdy bylo dost běžné, že jsi jako začínající kapela nejdřív poslal do světa pár kazet a když ses pak stal o něco známěnším, úspěšnějším a profesionálním, začal jsi vydávat desky a později CDčka. Prostě běžná evoluce a vůbec nelituji toho, že mi ten debut trval tolik let. Pro mne to byl ten nejlepší způsob, jak růst a zlepšovat se.

CZ SANCTUARY: A VYDAL JSI PAK ZPĚTNĚ NĚJAKÉ TY STARŠÍ DEMÁČE?

Johan: Ne, ale máme v tomhle ohledu nějaké plány, protože se po těch raných nahrávkách lidi ptají. Množná něco takového v budoucnosti spácháme, ale zatím není nic jistého. Zatím je to na kazetách, a to nejlepší z nich se dostalo na debutové CD. Dá se tedy říct, že debutová deska byl takový výběr toho nejlepšího z raných nahrávek. A samozřejmě toho materiálu, který nikde nevyšel, bylo mnohem víc. Pořád je tedy možnost, že je někdy vydáme.

CZ SANCTUARY: PATRICK CODENYS NÁM V PRAZE PROZRADIL,ŽE CHYSTAJÍ S JEAN LUCEM VYDÁNÍ NĚJAKÝCH SKLADEB Z OBDOBÍ PŘED FRONT 242 OD UNDER VIEWER. TAK TŘEBA UDĚLÁŠ TO SAMÉ…

Johan: Hehe, jo, kdo ví. No, možná pro vás budu mít nějaké překvapení příští rok, ale nemůžu teď o něm moc říci. Počkejte si a uvidíte.

CZ SANCTUARY: DOBŘE, PLATÍ. MIMOCHODEM, KDYŽ SE POŘÁD MOTÁME KOLEM TĚCH ELEKTRONICKÝCH KAPEL Z TVÉ ZEMĚ – POMÁHÁ TI NĚJAK, ŽE JSOU SUICIDE COMMANDO TAKY Z BELGIE, NEBO JE TO SPÍŠ KE ŠKODĚ?

Johan: Myslím, že za mých raných dnů mi to spíš pomáhalo, protože Belgie měla velmi silné EBM hnutí s kapelami jako Front 242, The Klinik, Vomito Negro a dalšími. Proto pro mne bylo dobré, že jsem byl zrovna odsud. V dnešní době si ale myslím, že ta nastupující generace už o těchhle raných belgických kapelách neví. Možná něco slyšeli o Front 242, ale to je tak celé. Mysím si tedy, že teď už to nemá vůbec žádný efekt. Dřív mi ale fakt, že jsem z Belgie, otevřel spoustu dveří.

CZ SANCTUARY: NĚKDE JSME ČETLI, ŽE NA LEVÉ UCHO SLYŠÍŠ O 30 DECIBELŮ HŮŘ NEŽ NA PRAVÉ. TO JE CELKEM DOST. JAK SE TAKOVÁ VĚC STANE?

Johan: (smích) No, ono se mi to stalo už dřív, když jsem byl ještě dítě. Mám za sebou dvě operace obou uší a od té doby mi na levém uchu chybí 30 decibelů v basových frekvencích. Mně to ale vlastně nijak zvlášť nevadí, protože jsem nikdy nepoznal, jaké to je, slyšet normálně. Samozřejmě to ale s sebou nese problémy při masteringu, mixu a dalších technických věcech kolem muziky. Třeba zrovna ten mastering je pro mne téměř nemožné udělat sám, protože věci slyším jinak než většina lidí. Proto svoje desky nechávám masterovat někoho jiného (smích).

CZ SANCTUARY: TO JE URČITĚ ROZUMNÝ NÁPAD. A OSTATNĚ MOŽNÁ PRÁVĚ PROTO MÁ TVOJE MUZIKA TAK HLUBOKÉ BASY A VIRBL…

Johan: Možná jo, kdo ví (smích). Třeba je to vážně tím, že slyším jinak. Mně to zní normálně, ale možná si většina lidí myslí: „Ježkovy voči, co to sakra je?“ (smích).

CZ SANCTUARY: ROKU 1999 JSTE TY, ESKIL Z COVENANT, BRYAN Z VELVET ACID CHRIST, RONAN Z VNV NATION A STEPHAN HERWIG ZALOŽILI NOVÉ VYDAVATELSTVÍ DEPENDENT. CO SE STALO, ŽE Z TOHO TVÍ KOLEGOVÉ POZVOLNA VYCOUVALI?

Johan: No, můžu mluvit jenom sám za sebe, protože sice si dokážu domyslet důvody, které k tomu vedly u jiných, ale neznám je jistě. Bohužel tedy neumím odpovědět, proč se kapely jako VNV Nation nebo Covenant rozhodly opustit Dependent. Myslím si, že tím hlavním důvodem bylo, že se z nich stávala čím dál větší a slavnější jména, takže nejspíš pánové došli k rozhodnutí, že je čas se posunout dál k nějakému velkému labelu. Ale to je jen můj odhad. Já byl se Stephanem a Dependent vždycky spokojený a rád jsem s ním pracoval. Jasně, občas to nebylo lehké, ale i tak jsem to vnímal jako dobrou věc. 

CZ SANCTUARY: TO JE FAKT. NICMÉNĚ I TY JSI ALE NAKONEC ZAKOTVIL U VYDAVATELSTVÍ OUT OF LINE…

Johan: Já bych byl býval label neměnil, kdyby u toho Stephan pořád byl, jenže on si dal na rok nebo na dva pauzu. A dokonce mi sám poradil, abych se poohlédnul i po jiném vydavatelství, tak jsem ho poslechnul. Proto jsem přešel k Out of Line, byla to pro mne ta nejlepší volba a dostal jsem tam i nejlepší nabídku. Ale kdyby to nevypadalo, že Stephan končí (on se totiž nakonec do Dependent přece jenom vrátil), nejspíš bych pořád byl u Dependent.

CZ SANCTUARY: JASNĚ. JAK SE VLASTNĚ V PRŮBĚHU LET ZMĚNIL ZPŮSOB, JAKÝM SKLÁDÁŠ? VYMĚNIL JSI TŘEBA KOMPLET NÁSTROJE, KTERÉ BYS POUŽÍVAL VE STUDIU NEBO NA KONCERTECH?

Johan: Určitě ne všechny, ale jasně, díky moderním technologiím si můžu koupit o dost víc nových věcí, které mi dávají další možnosti. Spíš než o výměnu jde ale o nějaké neustálé rozšiřování své výbavy. Pořád ale používám některé kousky z dob úplně prvního alba. Akorát je teď kombinuju s novějšími nástroji a softwarovými synťáky. 

Já jsem první dvě alba napsal úplně bez počítače, až pak jsem začal experimentovat s Atari a prvními PCcčky. Takže i tady je to u mne v podstatě jen normální vývoj. Používám, co mám, a osvědčuje se mi kombinovat oba tyhle světy – staré mašiny s novým vybavením. Vím, že spousta mladých kapel jede hlavně na těch softwarových věcech, ale já to rád míchám s těmi starými poctivými synťáky jako za starých časů. Tak vzniká můj zvuk.

CZ SANCTUARY: LONI JSI VYJEL NA TURNÉ S „VINTAGE SETEM“ PLNÝM STARÝCH HITOVEK. INSPIROVALA TĚ K TOMU „VINTAGE TOUR“ KRAJANŮ FRONT 242?

Johan: Vlastně ani ne, je to náhoda. Spíš jsem si tak uvědomil, nakolik se můj vlastní styl v průběhu let změnil – je tanečnější a tak nějak víc do klubů. A stejně tak se změnilo i publikum, které na tuhle mojí hudbu chodí. Ti, které vidím v současné době pod pódiem, to je nová generace posluchačů, z nichž spousta vůbec nezná moje starší práce. Proto jsem si řekl, že by mohlo být zajímavé vyjet na takovou „vintage tour“ a představit ty starší věci novým lidem. Přišlo mi to jako dobrý nápad ukázat téhle čerstvé generaci, že Suicide Commando jsou víc než jen „Die Motherfucker Die“ a „Bind, Torture and Kill“.

Suicide Commando – See You In Hell

CZ SANCTUARY: TO JE URČITĚ DOBRÝ NÁPAD, UKÁZAT JIM KOŘENY SUICIDE COMMANDO.

Johan: Jo, protože pořád miluju ty svoje staré věci a v podstatě nevidím rozdíl mezi prvním albem a těmi nejnovějšími kousky. Mám rád veškerou hudbu, kterou jsem napsal. Ale jak s sebou roky přinášely nové a nové lidi, kteří vůbec nevěděli, že existuje něco jako desky „Critical Stage“ a „Stored Images“, tak jsem je s nimi chtěl seznámit.

CZ SANCTUARY: SUICIDE COMMANDO AKTUÁLNĚ FUNGUJE VE TŘECH LIDECH – JE TO PODLE TEBE OPTIMÁLNÍ SLOŽENÍ PRO KAPELU?  

Johan: Jo, to je. Když jsem začal dělat koncerty, byl jsem na pódiu sám, stejně jako Dirk Ivens s Dive. Jenže upřímně řečeno, necítil jsem se tak úplně stoprocentně pohodlně. Proto jsem začal pracovat s hostujícími muzikanty. V průběhu let jsem vystřídal různé spolupracovníky, protože samozřejmě lidi mají i své životy, práce a rodiny, takže pro ně začalo být časem obtížné stíhat všechny koncerty. 

Několikrát jsem přeskládal i živé rozložení a myslím, že tahle trojčlenná sestava s Mariem z Insekt na bicí a Torbenem Schmidtem na klávesy funguje nejlíp. Takhle hrajeme na koncertech už deset let a podle mého je to nejlepší způsob, jak představit Suicide Commando živě. S nimi po boku se cítím dobře.

CZ SANCTUARY: JAK SE STALO, ŽE SE K TOBĚ PŘIDALI ZROVNA TIHLE DVA CHLAPÍCI? DALO BY SE ŘÍCT, ŽE JSOU TO TAK TROCHU HVĚZDY EBM…

Johan: S Torbenem jsme byli kamarádi už leta, dost často jsme se potkávali na koncertech a vlastně už ani nevím, jak se stalo, že jsem se ho jednoho dne zeptal, jeslti by ho nezajímalo připojit se ke mně na pódiu. A on řekl ano (smích). Torben je velmi zodpovědný člověk, má i vlastní vydavatelství a kolem hudby se motá už strašně dlouho. Je tedy mnohem snazší se s ním domlouvat na volných víkendech pro koncerty než třeba s lidmi, kteří mají rodiny nebo běžné zaměstnání. 

No a s Mariem je to vlastně dost podobný příběh. Znali jsme se z dob, kdy hrával s Insekt, já se kamarádil s Erikem, druhou polovinou kapely. Původně se mnou živě hrával bubeník z Feindflug, ale když na mne přestal mít čas, musel jsem se poohlédnout po někom jiném. Tak jsem se zeptal Maria, který k mému překvapení také souhlasil... a já mám velikou radost, že to se mnou dokázali přežít až doteď (smích).

CZ SANCTUARY: KDYŽ JSME NAKOUSLI TY DALŠÍ PROJEKTY, TY SÁM MÁŠ TAKÉ NĚJAKÉ VEDLEJŠÁKY. CO TĚ VEDLO K JEJICH ZALOŽENÍ?

Johan: U Suicide Commando si píšu všechno sám – a to je úplně jiný přístup k tvorbě než když ji děláš s někým dalším. A přesně to jsem si chtěl vyzkoušet, proto jsem založil projekty jako Lescure 13. Chtěl jsem i zkusit dělat trochu jiný žánr, ačkoliv je to samozřejmě pořád elektronika. Byla to ale hezká věc, otestovat, jestli dokážu dělat i trochu jiné věci než Suicide Commando.

Jakkoliv totiž miluju psaní nového materiálu pro Suicide Commando, když pak strávíš takového času ve svém domácím studiu, abys dodělal album, potřebuješ pauzu. Potřebuješ prostě dělat něco jiného. A přesně to vám umožňují boční projekty.

CZ SANCTUARY: A JSOU NĚKTERÉ Z NICH JEŠTĚ NAŽIVU?

Johan: Momentálně jen Lescure 13, se kterými jsme po mnohaleté pauze loni vydali novou desku. To je jediný boční projekt, který je v současné době ještě aktivní. Taky mám Kombat Unit s Janem z Noisuf-X a X-Fusion, ale protože máme oba spoustu práce a do toho ta dálka (on žije v Německu a já v Belgii), bylo dost těžké psát dohromady nové skladby. Proto je činnost tohoto projektu aktuálně pozastavena. Ale kdo ví, pokud se v budoucnosti podaří najít trochu času, možná uděláme nějaké další skladby. Aktuálně mám ale dost práce se Suicide Commando, tak se necháme překvapit.

CZ SANCTUARY: KDYŽ JSME TEĎ ZASE PĚKNĚ U TOHO SUICIDE COMMANDA, NEMŮŽEME SAMOZŘEJMĚ MINOUT I POŘÁDNOU PORCI AGRESIVITY, KTEROU TAHLE MUZIKA NESE. PŘIPOMÍNÁ NÁM TO TEĎ JEDNOHO PŘEDÁKA JEDNÉ ČESKÉ KAPELY, KTERÝ MÁ SEN NATOČIT DUET S NĚJAKÝM ODSOUZENÝM VRAHEM. CO TY, MÁŠ TAKY NĚJAKÉ TAKOVÉ SNY?

Johan: Uf, kdo ví. Potkal jsem už za svůj život dost divných lidí, ale jestli mezi nimi byli i nějací vrazi… nevím. U mne je spíš o jakousi fascinaci těmito věcmi – sériovými vrahy, náboženstvím a podobně. Moje texty musí ladit k hudbě a atmosféře, kterou se skladbami snažím vytvořit. Toho se samozřejmě dá lépe dosáhnout, pokud použiješ určitý druh textování. Kdybych dělal zamilované texty, nefungovalo by to s muzikou, kterou skládám.

CZ SANCTUARY: ZROVNA TA TÉMATIKA, SE KTEROU PRACUJÍ SUICIDE COMMANDO, JE MÍSTY UŽ DOST CHŮZE PO DOST TENKÉM LEDĚ. JAKÉ JE PODLE TEBE TA HRANICE MEZI POZITIVNÍ PROVOKACÍ LIDÍ A ŘEKNĚME UŽ ZVRHLÝMI A NEBEZPEČNÝMI MYŠLENKAMI?

Johan: Souhlasím, že ta hranice je vážně hodně úzká. Někdy vůbec není lehké balancovat na hranici provokace a něčím opravdu negativním. A samozřejmě se občas setkám s lidmi, kteří mou hudbu a texty pochopí špatně a já se jim pak snažím vysvětlit, že jsem to ve skutečnosti myslel jinak. Svým způsobem se mi ale právě tahle chůze po tenkém ledě líbí. 

Rád lidi provokuju, aby alespoň otevřeli oči a uvědomili si problémy a věci, které v tomhle světě nejsou v pořádku. Všimnul jsem si, že spousta lidí je vůči realitě slepá a tak se snažím je svými texty probudit. Je mi jasné, že moje písně nezmění svět nebo tak, ale alespoň se pokouším lidem na pár minut otevřít oči a uvědomit si některé věci. Přesně z toho samého důvodu používáme živě i provokativní projekci – abychom lidi probouzeli a donutili je se zamyslet – i kdyby jen na pár vteřin. To mi přijde skutečně důležité.

CZ SANCTUARY: A KDO SE VÁM VŮBEC STARÁ O PROJEKCE, OBALY DESKY A PODOBNĚ? VYPADÁ TO TOTIŽ, ŽE MAJÍ DLOUHODOBĚ DOST PODOBNÝ STYL.

Johan: Spolupracuju s Guido Frickem z Německa, který dělá projekce i pro další kapely jako jsou Diary of Dreams nebo De/Vision. Co se týče videa, je vážně dobrý, a navíc je po mnoho let náš koncertní zvukař, takže pro mne bylo vážně jednoduché domluvit se na tvorbě projekcí.  Taky s ním pracuju už skoro deset let.

CZ SANCTUARY: KDYŽ JSME U TĚCH VIDEÍ, NA INTERNETU SE NEDÁ PŘEHLÉDNOUT I VIDEO Z DOST PODIVNÉHO INCIDENTU, KTERÝ SE ODEHRÁL V KLUBU DAS BUNKER BĚHEM VAŠÍ TOUR PO SPOJENÝCH STÁTECH. POVÍŠ NÁM, O CO ŠLO?

Johan: No, zaútočil na mne světlař z klubu.

CZ SANCTUARY: A PROČ?

Johan: (smích) No, začalo to na našem prvním turné po USA. Los Angeles mi tehdy přineslo smůlu hned nadvakrát. Když jsme tam hráli poprvé v Das Bunkeru, došlo k takové hloupé události. Byli jsme v klubu od odpoledne a už během zvukovky se objevily nějaké problémy se zvukem a světlem. Říkal jsem tedy zvukaři a světlaři, co je špatně, ale oni to nějak zvlášť neřešili. Možná ani neměli možnost s tím něco udělat, nevím. Každopádně večer při koncertu byl zvuk a světla tak příšerný, že mne to na pódiu úplně otrávilo. 

Byl to náš první koncert v Los Angeles ve vyprodaném klubu. Věděl jsem, že je tam víc než tisíc lidí, kteří přišli jen proto, aby nás viděli. A podle mého soudu jsem jim předváděl špatný koncert kvůli špatnému zvuku a špatným světlům. Takže to nakonec dopadlo tak, že jsem na konci našeho vystoupení měl nějaké hloupé řeči na světlaře a zvukaře, že odvedli mizernou práci a podobně. 

Zvukař to celkem vzal, protože věděl, že to nebylo dobré, ale světlař to pobral nějak špatně, vyběhl na pódium a pokusil se mne sejmout. Z nějakého podivného důvodu mne ale víceméně minul, ostatní ho shodili z pódia mezi lidi, kteří ho zmlátili a nakonec ho vyhodili z klubu. 

Byl to prostě nešťastný incident. Já jsem se následně těm lidem i omluvil, protože v podstatě dělali svou práci. Ale jak říkám, já byl tak frustrovaný, že je tam tolik lidí, kteří na nás přišli, a dostali od nás špatný koncert, že jsem se prostě neudržel a plácal hlouposti.

CZ SANCTUARY: JASNĚ. MIMOCHODEM, KROMĚ HRANÍ SE SUICIDE COMMANDO JSI MĚL TAKÉ DJSKÉ OBDOBÍ. JEŠTĚ POŘÁD HRAJEŠ?

Johan: Občas, ale ne moc často. Já sám sebe nepovažuju za DJe a vlastně nemám ani moc čas na tom pracovat. Opravdu si vážím skutečných Djů, kteří dokážou namíchat set tak, že si ani nevšimneš, že hraje jiná skladba. Ve srovnání s nimi jsem fakt příšerný DJ, dělám to jen pro zábavu (smích). Ale jak říkám, moc často to stejně není.

CZ SANCTUARY: A KDYŽ UŽ HRAJEŠ, TAK JE TO VĚTŠINOU OLDSCHOOL EBM SET?  

Johan: Jo, jsou to pořád věci, které mám rád. Záleží, v jakém klubu hraješ – někdy pustíš staré Klinik, Skinny Puppy nebo Front Line Assembly a lidi utečou. Většinou se tedy pokouším přizpůsobit svůj set publiku, ale nejradši hraju oldschool z konce osmdesátých a začátku devadesátých let. 

CZ SANCTUARY: SUPER, DÍKY MOC. TAK JEŠTĚ POSLEDNÍ OTÁZKA – PROZRADÍŠ NÁM NĚCO O SVÝCH PLÁNECH DO BUDOUCNA?

Johan: Jo. Protože jsem kvůli tomu zranění kolene a operaci nemohl v uplynulých měsících koncertovat, měl jsem trochu víc času pracovat na nových skladbách. Takže aktuálně makám na nové desce, ke které bych chtěl někdy začátkem příštího roku vydat singl. Album by ho mělo brzy následovat. 

Možná si pak také posvítím na některé ty staré nahrávky, o kterých jsme se bavili, možná něco na vinylu. Zrovna teď mám tedy rozdělaných několik různých věcí. Třeba i domlouvání několika tajných hostů, které bych rád měl na tom novém studiovém počinu. 

A samozřejmě teď i ty koncerty, uvidíme jak to půjde. Zpočátku to asi bude trochu těžké, protože se nemůžu hýbat tak, jak bych rád, ale vynasnažím se.

CZ SANCTUARY: BUDEME DRŽET PALCE A TĚŠÍME SE, ŽE TĚ KONEČNĚ PO TÉ STRAŠNĚ DLOUHÉ DOBĚ KONEČNĚ TAKY UVIDÍME V PRAZE!

Johan:  Jo, Praha byla město, která mi vždycky chyběla na mé mapě světa, kde jsem hrál. Přitom jsem tu vždycky chtěl hrát, ale nikdy k tomu nedošlo. Ani nevím proč to trvalo tak dlouho, protože když jsem vydal své první dvě alba, měl jsem hodně kontaktů s Českou republikou a Prahou. Dokonce byly i nějaké fanziny a magazíny z Čech, ale ty nějak postupem času vymizely. Jsem tedy rád a nadšený, že jedu hrát do Prahy. Těším se na to!

mohlo by vás také zajímat

Gotika Očima Josefa Klímy – dnes večer v TV

Ost+Front slaví přátelství novým klipem

Co uslyšíte dnes večer ve Scéně Radia Wave?

Nadějný hororový spinoff Annabelle odhaluje první scény