Pavel Zelinka | 14.08.2009 07:19
Brillig – The Red Coats
Vydal: Black Rain
Souvisí gotická scéna s country a blues? Možná více než se na první pohled zdá - vzpomeňme řadu mordýřských alb v čele s Nickem Cavem, kde nálada mrazí kriminálními texty a hlavy padají jak na běžícím pásu. Korunu pak nasadil Johnny Cash adaptující z druhé strany tracky Nine Inch Nails nebo Depeche Mode na svá poslední alba.
V podobných vodách se ocitli také Australané Brillig vedení charismatickou Elizabeth Reid. Po letech broušení čistějšího gothic rocku můžeme nové CD "The Red Coats" brát jako nečekaný akustický odskok, který zaznamenal velké pozdvižení, překvapivě především na evropském kontinentu. A přitom čtveřice nepodnikla nijak zásadní manévry. Pouze vyhodila z okna klávesy, nahradila elektrickou kytaru akustikou s bandžem a na výsostnější místo zasadila akordeon, cimbál, autoharfu a foukací harmoniku. Náladou se tak z pochmurných osmdesátek propadla hned nejméně o dvacet let nazpět, ale spíš ještě do bezejmenného lokálu v pouštní destinaci, kde se místní kutálka na Halloween pečlivě nalíčí, pódium obohatí o pár apartních náhrobků, secesní svítidla, stolečky a židličky a spustí písničky o fantomech pouště, absinthové závislosti, nešťastných láskách a dalších legráckách, které život přináší.
Pokud byste pětici tracků pustili někomu neznalému, tak vězte, že by spojitost prezentované hudby s gotikou rozhodně nehádal. Brillig kombinují americkou písničkářskou tradici, hillbilly, decentní folkrockaření v duchu Heidi Berry nebo posledního alba Bretta Andersona (ex Suede) s lehoučkým darkwave prodechem, které zastupuje například klezmer ďáblík Voltaire nebo sólový Brendan Perry (ex Dead Can Dance). Dalo by se říci vybraná společnost, a ani dvanáctka skladeb Brillig nedělá této sešlosti pražádnou ostudu.
85%
Navštivte: www.brillig.com.au
Poslechněte si: www.myspace.com/brilligacoustic
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.