Dějištěm největší rock/metalové akce ve východní Evropě - festivalu Masters of Rock, se stal už pošesté areál vizovické likérky Rudolfa Jelínka. Čtyřdenní akce ve svém programu i tentokrát nabízela zajímavá jména pro širokou škálu milovníků (především) zvuku elektrické kytary v různých podobách. Ale pěkně popořádku...
Autor: Nephilim
Na travnatou louku nad areálem, tradiční místo mého stanování na MoR, jsem dorazil ve čtvrtek odpoledne. Ke stavění stanu mi o tři sta metrů níž vyhrával jeden z českých zástupců na festu (Doga ?...ale není to jedno ???) a znepokojeně jsem sledoval množství okolních stanů, které znamenalo jediné : Ještě víc lidí v už tak přecpaném areálu likérky.
O pár desítek minut později už mi ke konzumaci prvního piva vyhrávala norská Sirenia s novou zpěvulí za mikrofonem. Ale protože ani oni, ani následující folkmetaloví Korpiklaani nepatří k mým oblíbencům, věnoval jsem se raději obhlídce festivalového areálu.
Když se před sedmou večerní začala na pódiu vztyčovat ocelová koncerukce s drátěným pletivem coby hradbou mezi vystupujícími a publikem, znalí nemuseli ani nahlížet do programů - přicházejí Ministry. Vizovické vystoupení byla jedna z posledních možností vidět kapelu naživo vzhledem k avizovanému ukončení existence kapely. Byl jsem zvědav, zda opět dostojí své pověsti nekompromisní industriální smrště.
A Al Jourgensen se svou equipou se do návštěvníků pustil hodně zhurta. Thrashové kytary a zvířecí řev frontmana se zařízly do uší každého z přítomných a na následujících sedmdesát minut bylo o zábavu postaráno. Repertoár byl (pro mne překvapivě) postaven především na skladbách z posledních tří řadových alb Houses of the Molé, Rio Grande Blood a loňskou The Last Sucker. Jourgensen ve svém obligátním šátku z plna hrdla hulákal do parohatého mikrofonu a do toho se na projekční obrazovce objevovaly apokalyptické záběry války, střídané záběry G.Bushe, Bin Ládina a dalších "hrdinů" dnešní doby. Ve výborně sehraném bandu vynikal především basista Tony Campos, který v Ministry nahradil nedávno zesnulého Paula Ravena. Závěrečné "N.W.O." a "Just One Fix" potěšily všechny fanoušky přelomové desky Psalm 69. Skvělé vystoupení.
Následující Def Leppard pro mě byli příjemnou vzpomínkou na začátek puberty. Avizovaný co-headliner prvního večera, seskupení Avantasia, mě naopak nechal zcela chladným a tak jsem se zhruba v polovině jejich vystoupení vydal na pár hodin usnout.
Do areálu jsem se v pátek dostavil až odpoledne. Stejně jako v minulých letech jsem radši zamířil na koupání do nedalekého kempu Dešná a následnému obědu v oblíbené výkrmně. A tak jsem v betonové výhni viděl až konec vystoupení Dark Gamballe. Následující dvě švédské kapely (Fourever a Engel) a rakouské Sorrow jsem rád oželel v příjemném chládku. Mou zvědavost vzbudila až následující dvanáctičlenná (!) formace Haggard. Těleso, které od experimentálního death metalu dospělo k zajímavě znějícímu mixu těžkých kytar a klasické hudby si vizovickým vystoupením získalo mé sympatie a proto doporučuji nenechat jejich právě vycházející desku Tales of Ithiria bez povšimnutí.
Miláčky moravského publika (proč, proboha ?!!), švédské Sabaton, opravdu vidět nemusím. Po nich jdoucí thrashové dinosaury Annihilator si dávám s kelímkem Plzně a poklepávající nohou - další příjemná vzpomínka na telecí léta. Mezitím se už úplně setmělo a na pódiu se objevili němečtí Oomph! se svou variací německého tanz-metalu. Dle mého názoru jim pozice pátečního headlinera moc neseděla a celkově se do dramaturgie festivalu nehodili. Publikum víceméně ocenilo jen známé fláky (Fieber, Augen Auf, závěrečná Gott is ein Popstar) a zbytek vystoupení odzívalo.
A tak se vrcholem druhého večera letošního MoR stali po právu portugalští zaříkávači Moonspell, kteří přijeli propagovat svou novou fošnu Night Eternal. Moonspell jsou naživo výrazně tvrdší než na deskách a dokáží navodit po čertech temnou atmosféru. Démonický (sakra, tak zprofanované slovo, ale jiné se na něj prostě nehodí!) frontman Fernando Ribeiro s jistotou rozhazoval tuny svého ultrahlubokého hrdelního vokálu mezi publikum, které si jej náležitě užívalo. Vedle skladeb z albové novinky (Scorpion Flower, přídavková First Light) si po právu velký ohlas vysloužily osvědčené songy (Nocturna, Everything Invaded, Opium). Opravdový uragán nadšení však vzbudila až Vampiria a sborově odzpívaná Alma Mater z albového debutu Wolfheart. Když po půldruhé hodině vzdalující se vytí vlků oznámilo konec vystoupení a já se vydal klopýtat noční tmou do stanu, litoval jsem jen věčného opomíjení podceňovaného alba Sin/Pecado. Pro mne jednoznačný vrchol festivalu.
Sobotní slunce mě vyhnalo ze stanu po sedmé ranní a já zvolil stejný postup, jako předchozí den. Při odpoledním návratu do areálu jsem prozíval heavy speed německých Stormwarrior, následná Tristania s novou frontwoman mi přišla trochu utopená. Jediným lákadlem ve zbývajícím programu pro mne byli doomoví průkopníci My Dying Bride, naplánovaní jako poslední vystoupení dne. S přibývajícími mraky na obloze a citelnou únavou v nohách jsem se je nakonec rozhodl s těžkým srdcem oželet a zbaběle jsem před příchodem prvních kapek deště prchl za volant auta na zpáteční cestu domů.
Tolik zhruba můj pohled na letošní ročník Masters of Rock. Pevně doufám, že se festival v příštím roce dočká avizované změny areálu, který považuji za jedinou výraznou slabinu této akce. Na viděnou napřesrok ve Vizovicích?
Komentáře
Hey a nikdo se nezmínil o tom, že uprostřed vystoupení Moonspell vyskočil na podium známej a se zpěvákem řvali do mikrofonu, myslím, že je to velmi důležitá součást reportu :-D
Nephilim: Ty zbabělče,tak Ty Jsi prchnul :-D MY DYING BRIDE u mě zvítězili i když,byli lidi už notně unavení jak s deště tak s délky festivalu.My jsme byli schovaní v hangáru až do příchodu Britských,
doomových bohů Aaron umíral na kříži i za Ty co nevydrželi Jidáši. ;-)Zazněli nádherné kousky s The Angel Dark River 95 i ze skvělého Turn Loose The Swans 93,tak i věci z posledních placek a v závěru nechyběla deathová sypačka s As The Flower Withers 92,ale taky už jsem byl unavenej jako zvíře,přece jenom právě zítra 24.7 mám těch 35 let.Jsem jinak rád,že Jsi se do toho reportu pustil ;-) Na to už jsem neměl energii,zvlášt když jsem poprvé nejel autem,ale cestoval se všemi těmi roztomilími obludkama vláčkem.Jinak Moonspell skvělý,Annihilator fenomenální trashers kult a industriální netvor Al Jourgensen mě pěkně nakopl,věděl jsem už do předu,že půjde především o matroš s posledních třech řadovek Ministry,ale v závěru ty dvě pecky s Psalm 69 u mě vyvolali orgasmus, což může potvrdit i Onnea která zamnou stála :-D
jj kdo si nepockal na MDB tak prohloupil :-) stylove vystoupeni.. vypla obrazovka, pred podiem skromny dav nadsencu 8-) jinak ja se bavil u MINISTRY, moonspell tez(i kdyz ty sem nezvaldnul cele), ommph taky v klidku.. a amoni za deste a zablesku byla slusna jizda.. takze letosni mor vice nez vydareny...
ehm oomph
Oomph! mile překvapili :-D
My Dying Bride podali fantastický výkon, viděl jsem je před rokem na Mera Luně, ale vizovické vystoupení to zcela překonalo. Navíc to bylo premierové vystoupení s novou houslistkou/klávesistkou. Asi nejsem jediný (nemetalista) pro kterého to byl vrchol festivalu, takže recenzenta moc nechápu, navíc pršet přestalo tak hodinu před tím než MDB začali.
to Zrcadlo : Netuším, co nechápeš - prostě jsem odjel domů. Je na tom něco špatného ?
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.