Ezechiel | 27.07.2018 17:50

Objevilo kanadské duo moderní podobu darkwave, vklíněnou někde mezi Necro Facility, synthwave, Mr. Kittyho, witchhouse a fetišismus? A v čem je to horký kandidát na jeden z objevů roku?

STRVNGERS – AMOR/NOIR
Vydal: Negative Gain

Když se na naší scéně řekne „Kanada“, člověku automaticky vyběhnou na mysl Skinny Puppy, Front Line Assembly (a všechny jejich vedlejší odnože), Decoded Feedback nebo Iszoloscope. Z novějších pak třeba The Birthday Massacre, Zombie Girl, iVardensphere nebo Traitrs. A dál? No právě! Je zajímavé, že navzdory obrovské rozloze této země plodí kanadská temná scéna podstatně méně umělců než třeba taková Amerika nebo Německo. Ovšem na druhou stranu, když už se tu nějaká taková skupina objeví, často je to formace zvukově velmi osobitá a výrazná (na rozdíl od zástupů smeček „znějících jako klon někoho“). To ostatně dosvědčuje i výše zmíněný seznam – co kapela, to osobnost.

Toto zvláštní pravidlo se zdá potvrzovat i teprve tři roky fungující parta Strvngers, která připravila druhou dlouhohrající desku „Amor/Noir“. Na ní přináší dvojice KC a Maria Joaquin vlastní sound, při jehož poslechu v mozku několikrát zasvrbí otázka – mohla by tohle být nová tvář darkwave? Stejně, jako si původní temná vlna brala inspiraci z postpunku, osmdesátkové elektroniky a tehdejšího popu, reagují totiž Strvngers novou deskou na aktuální proudy a míchají je dohromady v novotvar. Na albu tak najdeme hučivé witchhouse plochy, pádící DNB tempa (úvodní smah „WanderLust“), sound kráčející k synthwave („Vanity“) a současným sebedestruktivním synthpoperům střihu Mr. Kitty. Z toho všeho skládá dvojice vlastní koláž, oblečenou do witchhouse/fetišistické estetiky. Jisté paralely se tu tedy nabízejí.

Strvngers

Těch vlivů ovšem na albu najdeme více, ať už díky téměř neviditelné přítomnosti kytar („Éxtasis Voraz“), nebo ozvukům electroindustrialu (třeba „Leder Dame“ se sténající dominou, která se zvukově posouvá třeba ke „Skinny Little Bitch“ od Angelspit). Máme tu i mocně houpavou barovku s varhanním podkresem „Hexxxed“, arabskými nitkami protkanou „Noir“ či erotikou pulzující „Fetisha“, která by se zejména v refrénech neztratila třeba ani na soundtracku ke „Queen of the Damned“.

Přesto tou nejsilnější zbraní v kabinetu chlípných hraček Strvngers není pestrost arzenálu hudebního výraziva, ale silné melodie. Těch totiž mají pánové narvané zásobníky. Podobně jako třeba u vynikající desky „Wintermute“ od švédských Necro Facility, je i „Amor/Noir“ po strop narvaná silnými motivy. Hitovka střídá hitovku, ať už jde o mocný manifest temné scény „This is not a Phase“ (jejíž vyznání "This is not a costume, this is not a phase" budete z hlavy vytřepávat týdny), úvodní namotávku „WanderLust“ nebo šlapavou „Verisimilitude“, které chytnou na první, nebo naopak tracky, jejichž síla se postupně odhaluje s každým dalším poslechem („Lethargy“, „Pink Coffin“, rozlučková křehulka „Heroin(e)“).

Strvngers - This is Not a Phase

Nemalou zásluhu na intenzitě výsledku má i emotivní hlas Maria Joaqiuna, kterým dokáže nejen jemně vytepávat melodie, ale hlavně pořádně přitlačit (některé extra vypjaté party potěší milovníky odřených hlasů charakteru Chestera Benningtona například v tracku "Fetisha") nebo štěkat jako Jimmy Little Urine z Mindless Self Indulgence (v „Pink Coffin“). A přitom je to pořád on. Není tedy divu, že právě hlas tvoří jeden z hlavních opěrných bodů charakteristického zvuku Strvngers.

Ale abychom jenom nechválili – celkový sound by si zasloužil trochu lepší péči při masteringu, protože snad na všech posleších zní zbytečně navýškovaně, což v některých pasážích tahá za uši a ubírá na zvukovém tlaku, který by si nahrávka zasloužila. A možná, že i to dosti výrazné zaujetí fetišistickou estetikou, silně podrobující také texty, může podezřívavějšímu posluchačovi malinko čpít pózičkou, ačkoliv vlastně celkem sympatickou. Ve srovnání s klady desky jsou ale tohle jenom detaily.

Pokud vás tedy baví barevné, silně melodické desky na elektronickém základu, reflektující aktuální hudební dění a podepřené charismatickým vokálem, měli byste „Amor/Noir“ zařadit do svého playlistu. Strvngers jsou totiž na nejlepší cestě stát se další výraznou postavou temně elektronické scény podobně jako třeba ti zmiňovaní Necro Facility. Minimálně podle směru, který nastoupili s novou deskou.

Hodnocení: 85 %