Recenze Reinhard Kleist - Nick Cave: Mercy On Me

V srpnu loňského roku jste u nás četli o vzniku komiksu „Nick Cave: Mercy On Me!“. Letos v květnu vyšlo díky nakladatelství Argo české vydání, které z německého originálu přeložila Alena Pokorná. Pojďme se společně podívat, jak to dopadlo.

Reinhard Kleist - Nick Cave: Mercy On Me
Vydal: Argo (333 stran)

Napsat biografii známého umělce konvenčním způsobem by přece byla strašlivá nuda, obzvlášť když látkou, kterou zpracováváte, není nikdo menší než Nick Cave.

Německý kreslíř Reinhard Kleist o tom ví své a tak je grafický román „Nick Cave“ s podtitulem „Mercy On Me“ dalším v řadě životopisných komiksů vzešlých z pera tohoto úspěšného autora.

Kleist rozděluje Caveovo dosavadní žití do pěti etap (kapitol) pojmenovaných podle ikonických písní jako „The Hammer Song“, „Where The Wild Roses Grow“ či románu „And The Ass Saw The Angel“. Na počátku krátce zabrousí do Nickova dětství, aby pak prosvištěl majstrovy kapelní začátky od The Boys Next Door po The Birthday Party, včetně tvrdých neúspěchů, pochybností a následný přerod v The Bad Seeds. V osobním a hudebním veletoči se mihnou známé xichty z Bauhaus, Siouxsie and the Banshees a samosebou i Einstürzende Neubauten. Celý příběh umně proplouvá mezi pravdou, fikcí a příběhy z Caveova hudebně literárního světa. Komiksové bubliny s úryvky písní jsou natolik expresivní, že vám v hlavě automaticky naskočí celé songy. Je to jako poslouchat album.

 

 
 

Potkáváme-li v první třetině knihy Caveovy hudební kumpány, pak poslední třetinu naplno ovládnou jím stvořené postavy, s nimiž se potká kde jinde, než cestou do Ženevy. Závěr je pak natolik mrazivě sugestivní, až z toho naskakuje husí kůže. Protože příběh končí přesně tam, kde jsme Nicka viděli osobně zatím naposledy a to sice těsně pod pódiem, kdy ho za tónů „Higgs Boson Blues“ držíme za ruku a v tichém vytržení nasloucháme tlukotu jeho srdce.

Vzhledem k tomu, že citace písní jsou ponechány v originále, vzniká tak výrazný kontrast s českou částí textu. Zpočátku proto trochu trvá, než člověk uvykne způsobu podání, který je přeci jen v případě komiksu spíše heslovitý. Navíc se nelze zbavit dojmu, že by možná bylo přirozenější číst anglickou mutaci, ale je to jen vrtkavý pocit, který vymizí hned, jakmile se necháte naplno vtáhnout do děje. Po grafické stránce není knize co vytknout. Černobílý tisk tématu skvěle sedí a obzvláště obdivuhodná je věrnost, s jakou jsou jednotlivé postavy zachyceny. Podoba hlavního aktéra je až ohromující. Celkové zpracování v sobě nese jistou univerzálnost, tím pádem nejde jen o obrázkovou bibli pro zaryté caveisty, ale o komiks v podstatě pro každého. Román ovšem nic nepředžvýkává, takže čím víc toho o Nicku Caveovi a jeho tvorbě víte, tím víc si knihu užijete.

Hodnocení: 90%

Sakra, měla jsem se balit na cestu do Berlína, ale místo toho sedím v ofisu, píšu tuhle recenzi a mám takovej zvláštní pocit, jakoby jsme všichni byly součástí onoho příběhu. Natolik se hranice mezi fikcí a skutečností v „Mercy On Me“ stírá. Kolem burácí tropickej vichr, lomcuje oknem sem a tam. Dlouhej černej mrak se táhne jako black road long, až zmizí někde v dálce v útrobách cernskýho urychlovače…

 

mohlo by vás také zajímat