Na novinku německých údernínků, kteří letos budou opět řádit na festivalu Rock of Sadská, se podíval Martii.
Ost+Front - Adrenalin
Vydal: Out of Line (61 min)
Berlínská úderka Ost+Front je po dvou letech zpět s plnohodnotným albem, které tentokrát pojmenovala „Adrenalin“. Technicky vzato se jedná o nestandardně řešené dvojalbum, přičemž na prvním disku je songů 13, na dalším pak songy čtyři. Jak už bývá poslední dobou zvykem, snaží se vydavatelství vydělat úplně na všem možném (i nemožném), takže skalní fanda si asi bude delší dobu lámat hlavu, zda v Out of Line e-shopu zakoupí normální CD, dvojalbum deluxe, limitovaný dvojvinyl nebo fan-box obsahující navíc i exkluzivní bonusový živák „Live in Moscow“, nálepky, vlajku a dokonce podepsaný certifikát.
Jakkoliv je však nabídka merche (nejen) od Ost+Front zajímavá, nejdůležitější je samozřejmě samotná muzika, které tihleti berlínští Rammstein 2.0 produkují, podobně jako poslední roky třeba Blutengel, ukrutně mnoho. Že aktuální deska nebude žádná uspávačka, to stvrzuje hned úvodní a titulní věc na albu „Adrenalin“. Zapomeňte na těžkopádné pochoďáky, OF hned ze startu pořádně šlapou na elektro-pedál, Hermann Ostfront má vynikající barvu hlasu, asi nejlepší, co jsem u něj zatím slyšel, tak trochu jako Wesselsky z Eibrecher. To vše ale trošku ruší všudypřítomné ženské sbory v refrénu, naštěstí se však kytary nebojí pořádně řezat a kadence bicích je taky na velmi solidní úrovni.
Ost+Front - Heavy Metal
V rovněž svižné dvojce s názvem „Heavy Metal“ zamrzí snad jen zbytečné zpomalení po perfektním refrénu, ale to už je takový ostfrontovský trademark. K samotnému názvu písně (a její kompozici) asi tolik, že by mohl parodicky směřovat k jednotvárnosti heavy metalu. Na druhou stranu – pokud by takhle začala hrát většina heavy metalových kapel, hned by bylo na světě veseleji. Trojka „Disco Bukkake“ je totální elektronářez v refrénu lehce šmrncnutý španělštinou jako už při nedávné spolupráci s Hocico na tracku „Fiesta de Sexo“. Ani o této písni se nedá (v dobrém slova smyslu) říct, že by se OF brali nějak vážně – právě naopak.
Následuje „bezpochyby“ pocta Donaldu Trumpovi v podobě „U.S.A.“, což je opět skvěle úderná věc, která se bezpochyby ihned usídlí ve vaší hlavě díky syrově jednoduchému refrénu „Ú-ES-Á“ – jen tak vědět, co se pod tou zkratkou asi skrývá. „Puppenjunge“ hudebně a snad i textově trošku středověkovatí, takže rychle na další kousek v podobě „Blattzeit“, kde zase převládají elektro samply a kulometná kadence bicích v refrénu, což je to, co mám u OF rád a co jim tak jde. Hudební blaho dovršuje svižná pecka „Arm und Reich“ (podpořená skvěle zhýralým klipem), kde jako by ještě ke všemu byl Hermanův vokál prohnaný přes megafon, za mě asi nejlepší věc na albu – a to jsme teprve u sedmičky, tedy v polovině obsáhlejšího alba.
Následující „Böses Mädchen“ ještě drží kvalitní bpm, ale stylově je to taková hospodská odrhovačka, což pokračuje i v oslavné „10 Jahre Ost+Front“ - aneb když nás neoslaví ostatní, musíme se holt oslavit sami. Píseň osciluje na pomezí punkrocku a bigbítu á la Tři sestry, přičemž prostor dostávají jednoduché kytary a monotónní bicí bez nějaké přidané elektro hodnoty. Tuhle věc bych bez problémů na albu oželel. Za pozornost už však stojí „Edelweiss“ začínající ve stylu balady „Denkelied“ z prvního alba „Ave Maria“, ze které se postupně vyklube pořádná vypalovačka á la „Bruderherz“ a celková kompozice tak nutí posluchače být neustále ve střehu.
„Hans Guck in die Luft“ i „Du Gehst Mir unter die Haut“ jsou takové ostfrontovské klasiky – rychlejší pasáže jsou vzápětí střídány pomalejšími intermezzy, refrény jsou pak zase rozjetější. Lehčí monotónnost narušuje překvapivě „Alte Liebe“, což bych se, alespoň v některých pasážích skladby, nebál označit jako doom. Jako zavírák hlavního alba je to solidní počin.
Následují čtyři bonusy na druhé desce, která má i přes svůj minirozsah rozhodně co nabídnout. Tak už první věc, „Ich Will Alles“, se vyznačuje zběsilými synťáky, kulometnou kadencí bicích a Hermannovým vokálem jakoby přes megafon. Tyto brutální elektro jatka poněkud legračně uvozuje i zakončuje pasáž na harmoniku, ale co, věci jako tahle ve stylu „Fish On“ od Lindemanna rozhodně baví.
Ost+Front - Arm und Reich
Nářez nekončí, nářez trvá – je tady „Bluthund“, tentokrát převážně kytarově syrový kousek podpořený zvukem z devadesátkových televizních videoher. Předposlední věcí „Rosenkavalier“ OF zase zvolňují, což však vůbec nevadí. Tento kousek vnímám jako pure neue deutsche härte, poctu Wesselskymu z Eisbrecher, který se možná pod oním Rosenkavalierem skrývá aneb „in Freiheit geboren, in Freiheit verloren…“ Abychom toho snad neměli málo, dostáváme ještě čtvrtou věc, a to „Willenkraft“, která už je ale jen opáčkem mnohokrát slyšeného.
Ost+Front ve své muzice stále umně kombinují spoustu různých stylů – své by si zde jistě našli ebmkaři, metalisti, technaři a možná i punk-rockeři – výsledek se však jistě dá označit za nenapodobitelný. V jejich diskografii se stále jedná o velmi solidní počin a zejména první polovina alba je neskutečná jízda, pak ale OF trošku polevují a taky rozmělňují desku několika málo méně záživnými věcmi. Kdyby pár kousků vynechali a místo sedmnácti věcí servírovali tak dvě třetiny, působilo by album rozhodně kompaktněji. Pro ty, kterým se ale tvorba OF líbí, je tohle album naprostá povinnost.
Hodnocení: 75%
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.