Nedávno jsme si prošli katalog labelu New Retro Wave, který svými tituly těší milovníky osmdesátek. Dnes se mrkneme do Itálie, kde stále žije odkaz Daria Argenta a spol.

V roce 2012 se spřáhl Gianni Vercetti Balopitas, tvořící hudbu jako Vercetti Technicolor a Antoni Maiovvi, aby dali průchod svým vášním. Gianni, producent původem z Řecka a Antoni, narozený v britském Bristolu a momentálně žijící v Berlíně, zbožňují Italo Disco, Krautrock, New Beat, EBM, House, Techno, ale také staré, zejména italské horory. Odtud také jméno labelu, který společně založili. 

Giallo - v italštině se tímhle slůvkem označuje žlutá barva. Právě tu měly většinou sešity s mysteriózními detektivkami, které jsou typické pro místní kulturu. Později se tohle označení vžilo pro filmy, které jsou specifické početnými krvavými scénami, specifickou kamerou a v neposlední řadě hudbou, což je důležité pro zrození labelu Giallo Disco. Viděli jste nějaký film od Daria Argenta, Lucia Fulciho či Maria Bavy? Potom už přihořívá!

Antoni Maiovvi

Hudební inspiraci lze najít jak u starších giallo počinů Ennia Morriconeho, tak u Johna Carpentera, ale nejvýraznější stopu v propíraných snímcích dozajista zanechala kapela Goblin. Z toho všeho oba muzikanti vycházejí ve svých nahrávkách, které začali šířit pod vlastním labelem – Giallo Disco. Prvním titulem byl v roce 2012 logicky split nazvaný "Black Gloves". Právě černé rukavice jsou jednou z nejklasičtějších propriet giallo filmů. Běžně je nosí vrah, tentokrát si je navlékli hudebníci.

Následovalo Maiovviho samostatné EP "Stockholm Syndrome", které v roce 2016 doplnil singl "My Moon". O rok později následovala i dvě samostatná EP v režii Vercetti Technicolor. "Bay of Blood" bylo zabalené do tuze stylového obalu a za poslech stojí i "Black September".  

Chlapci v tom však samozřejmě nehodlali zůstat sami a protože se jejich odkaz šířil internetem i díky stylovým vinylům, dostal se do party také italský vrahoun Alessandro Parisi, který to všechno zkrátka musí mít v krvi. Ostatně to dokázal deskou "La Porta Ermetica". Naše milá dvojice se navíc postarala také o vydání soundtracku k tureckému hororu "Baskin", který nahrál Volkan Akaalp z kapely Gooseflesh. 

Peřížské duo The Hunt přispělo do nabídky labelu ípíčkem "Revengers of the Darkness" a další oporu našli oba nezmaři v Indianapolis, kde sídlí Bryan Lane, hlava projektu Until Black Flight. Ten už tou dobou měl na kontě několik nahrávek a do katalogu Giallo Disco přispěl v roce 2014 ípíčkem "Tracks from the Trailer" a úplně čerstvě novinkou "Evocations". 

DKMD je projekt Davida Kristiana, jinak známého z Psyche a Marie Davidson. Od EP "Sacrificio" očekávejte stylově nabroušenou diskotéku, během níž budete tančit po kotníky v krvi. Čtyřskladbové EP "So Few Truths" potom dala dohromady i britská dvojice Bill Ambrose a Spruxx, která jej nahrála jako projekt Broken Arrows.

Garofano Rosso je projektem italského producenta Giorgia Luceriho, který svou lásku ke krvákům podtrhnul v roce 2015 eponymním kraťasem, aby rok později navázal epkem "Titoli di Coda". Osmičku tracků potom posluchačům nabídl výběr nazvaný "Wild in Blue".

Ze španělského Bilbaa pochází projekt WLDV (zkratka pro We Love Dolce Vita), který pro vrahumilé účely v roce 2015 nahrál EP "Secondo Incanteismo" a ve stejném roce vzniklo i EP "The Sadist" projektu Ubre Blanca, který je doma v Glasgow. 

O další splitko se postaral Christoph de Babalon (jinak Jan-Christoph Wolter z Übergang) a projekt Triames na svém ambientněji laděném EP "Invocation of the Demon Twin vol. 1". To "Music for Murder" už je znovu daleko hybnější a jeho autorem je Chris Alexander - hudebník, režisér a jeden ze zakladatelů legendárního hororového časopisu Fangoria.

Pořádně tanečním kouskem přispěl do sbírky Giallo Disco ípíček projekt Taylor Hoodlum Stevenson se svým mini "Daeva". Tak trochu výjimkou je v katalogu také vinyl kapely H ø R D "Focus on Light", který sice nemá s horory nic společného, ale se svým podařeným synthwave materiálem určitě nezklame (26. května se navíc tenhle projekt představí živě v Praze). Überstylové EP "Antropophagus (The Giallo Disco Remixes)" potom nahrál také německý projekt Mater Suspiria Vision.  

Zvukem, který by se neztratil v počítačových hrách, se představil tajemný Ketsueki Sākuru na svém dosud jediném EP "Blood Meridian". Repeated Viewing je potom dílem Alana Sinclaira, jehož soundtrack "Street Force" je taktéž opředený tajemstvím. Nikdo totiž neví, jestli tenhle film existuje či nikoliv.

Sequel k splitu "Black Gloves" dostal logicky jméno "Black Gloves II", ale tentokrát se o něj podělili Bogdan Dražić a Daniel Kyo. Stylově ve žluté zabalené EP potom dokončil v roce 2016 také londýnský DJ a producent Ali Renault. Dostalo jméno "Keeper of the Seven Keys". 

EP "Autophobia" projektu Collins potom zaútočilo poněkud moderněji znějícím hororovým materiálem, kterému se stal přímým protikladem Fiero. Daniel Olarte pochází z Kolumbie, ale nyní žije v New Yorku. Jeho EP "Modus Operandi" je tím nejklasičtějším hudebním peklem, které si může fanda staré hororové hudby vysnít. 

Poněkud alternativněji a na sci-fi kulisy zaměřenou nahrávku "Further from the Truth" label vydal projektu HAEX-HRLL, který má na svědomí jistý DJ Overdose. Úplně nejčerstvější nahrávkou, která teprve vyjde 22.května je potom EP "Roller Killer" zkušeného skladatele Neila Landstrumma.

Gianni Vercetti Balopitas

mohlo by vás také zajímat

Listopadové strašání

Říjnové strašání

Zářijové strašání

Srpnové strašání