Tahle kniha je bez debat jedním z nejsilnějších hororových zážitků, které bylo zatím letos možné potkat. Chcete vědět vic?

Lucy Taylor - Vztek a další příběhy
Vydal: Golden Dog, (264 stran)

Vůbec jsem netušil, co čekat od Lucy Taylor a jejího prvního zářezu v českém jazyce. Anotace knihy „Vztek a další příběhy“ toho moc neprozradí. Snad krom toho, že by autorka měla patřit mezi to nejlepší, co současná hororová scéna nabízí. Řeknete si – jasně. Ale ona je to pravda. Nemůžu se nabažit vzácných chvilek, které člověk věnuje knížce, od které nic nečeká a najednou ucítí, že je to ono. Že ho to strhlo, že polyká stránku za stránkou, že příběh a postavy ožívají, že ho bolí všechny jejich rány a při napínavých scénách se kroutí v křesle. Přesně to je případ krásně vybarveného „Vzteku“ paní Lucinky a já se přiznávám, že je to láska na první pohled.

Titulní novela „Vztek“ je tak špinavá, přímočará a neotesaná. A vlastně taky smutná. A úžasná. Lonny vypadne z basy a nečeká na něj nic moc hezkého. Milovanou (doslova) matinku Delores našli zmrzlou v potoce, jeho bývalá milenka se přidala k pánbíčkářům a nezvedá mu telefon. Není se čeho chytit. Vlastně je. Je tu Jack Daniels a...vztek. Řekl bych, že autorka nevyrostla v milionářské čtvrti v jednom z těch cukrkandlových domečků s vymazlenou předzahrádkou a na textu je to zatraceně znát. Lonny je sprostý, neomalený, jednoduchý a tak opravdový. Samozřejmě mu vrtá hlavou, kdo má na svědomí jeho máti. Logicky jej napadne navštívit pár bývalých „tatínků“, kteří si z mamky dřív dělali boxovací pytel. A pak je tu taky ta chvíle, kterou Lucy vystihla úžasně. Ten moment, kdy dá člověk první ránu a jeho soupeř vrávorá a nemá sílu vzdorovat. Kdy přidáte další dělo. Ten pocit moci. A to není všechno. Vzrušení z překračování veškerých hranic jde s násilím ruku v ruce. Všechno to do sebe zapadá a je to neskutečná jízda. Hrubá, násilná, plná smutku a beznaděje.

V podobném duchu pokračují i kratší povídky „Stvoření ženy“ a „Věci, o kterých se nemluví“, které vzešly ze stejně neutěšeného prostředí a také překračují hranice. Je v tom sex, je v tom násilí, je v tom temnota lidských duší. Fascinující je, jak hrozně to celé působí, ale zároveň člověk nemá dojem, že se ho Lucy snaží účelově šokovat. Vymyslet co největší zvrhlost. Ona jen vypráví o pohnutých osudech nešťastných lidí, které zdeformovalo prostředí, ve kterém vyrůstali či vyrůstají. 

Když už jsem vzal autorčin styl za svůj, znovu mne překvapila. V dalších povídkách totiž ukazuje svou všestrannost. Schopnost vymyslet poutavý námět a zasadit jej do atraktivního prostředí. Třeba taková „Zlatíčka“ jsou dystopickým příběhem s kouzelnou atmosférou plnou vlhkosti a strachu z makabrózní budoucnosti. Svůj comeback na naši planetu prožili trilobiti a největším nebezpečím jsou Staré čtyřnožky. Mir a její taťka žijí na pobřeží a jejich situace začíná být neutěšená. Mir má kluka Jerseyho a ten by se rád se svým děvčetem přesunul do vnitrozemí. Bylo by to tam pro všechny lepší? Je přesun vůbec možný? 

Dalším překvapením je lovecraftovská povídka „V jeskyni delikátních pěvců“, která nás zavede kilometr pod povrch zemský. Elegantně a s přehledem vede autorka klaustrofobickou árii, která rozeznívá podzemní zlo a ukáže, že umí s citem nakládat i s vlastním zpracováním klasického hororu. „La Señora Blanca“ naopak trimfuje člověčenstvím. Příběh z pečovatelského domu, ve kterém se zde dožívající Lupe setkává se Smrtkou a dožaduje se vysvětlení toho, proč její Naldo musel odejít dřív, je vyprávěn s lehkým úsměvem, mile, moudře a přitom je zároveň příjemně temný. 

Povídka „Extrémofilové“ je netradiční tím, že se točí okolo death metalové kapely Extremophile a jakkoliv je trochu přitažená za (dlouhé) vlasy, čte se příjemně. Za desetiletí rajzování po koncertech jsem tak divoké prostředí nikdy nezažil, ale jiný kraj, jiný mrav. Fandu extrémních metalových kapel třeba potěší, že v příběhu narazí na některé svoje oblíbence. Ale perlou na samý závěr je dílko „Jak umírají praví muži“. Dannyho pomalu zabíjí rakovina hrtanu a jeho kamarádi Eddie a Kurt s ním vyrazí do Thajska, aby si užili poslední pánskou jízdu a zároveň svému parťákovi pomohli odejít tak, jak se na chlapa sluší a patří. Vracíme se na špinavé ulice, tedy tam, kde jsme s knihou začali. Kurvy, drogy, chlast, ale také nečekané uvědomění si vlastní hodnoty. Neskutečný nášup na závěr má grády a je v závěru ohňostrojem akce, napětí i emocí. 

Díky za tenhle parádní výběr a jedním dechem žebroním o další knihy Lucy Taylor, přeložené do naší mateřštiny. Tohle je totiž prvotřídní kvalita, z níž vám spadne brada a budete mít potřebu se k ní vrátit. Já jsem letos nic lepšího nečetl a paní, která cvaká svoje příběhy kdesi v poušti za Santa Fe, má můj neskonalý obdiv. 

mohlo by vás také zajímat

Květnové strašání

Lednové strašání