Vystoupení americké electro/gothic kapely Crűxshadows v pražském klubu Rock café už se za poslední roky stalo téměř tradicí, tentokrát jsme na něj museli počkat až do konce roku, kdy sem kapela zavítala v rámci Dream Cypher World Tour a uzavřela zde evropskou část turné.

Sepsal: Paesant

Místo konání se jim zřejmě osvědčilo už v minulých letech a tentokrát, díky relativně nově otevřenému koncertnímu sálu v dolní části klubu, nebylo nutné jako kdysi tvrdě ořezat koncert o závěr do 22.hodiny večerní, ale nechat prostor dokonce i na přídavky. Především z tohoto důvodu také nevystoupila před CXS předkapela jedna, nýbrž dvě - příborští Greedy Invalid a norinberští The Admiriade.

První kapela měla odstartovat kolem 8 hodin,a tak jsme se po zkušenostech z nečekané vlny dodržování psaného začátku na místo dostali kolem půl 8 a čekání si ukrátili u vstupního baru. Už tam počet lidí nedosahoval obvyklé předkoncertní zaplněné kapacity, dokonce ani jinak všudypřítomné shluky černooděnců nebyly příliš k zahlédnutí, sem tam někdo zavál směrem ke schodišti, ale v zápětí se zase vrátil. Když se zdálo, že zvuková zkouška kdesi zdola dospěla k výsledku, sešli jsme do dolního baru, kde byla alespoň většina stolů obsazena netrpělivými návštěvníky. Skutečně krátce po 8. hodině se otevřely dveře sálu, ale o následném nahrnutí účastníků se bohužel mluvit nedá, těch pár, kteří nebyli zvědavi jen na floridskou darkwave legendu se přišouralo před pódium a čekalo na to, jak se podaří Greedy Invalid zahájit večer. Já měl tu čest shlédnout koncert téhle gothic-rockové formace asi před dvěma lety v ostravském klubu Prostor a už tenkrát mi přišlo, že kluci mají najeto v docela dobrých kolejích a jejich hudba má u nás rozhodně šanci na uchycení. Ale stejně se mi na nich tenkrát něco nezdálo a nebyl jsem schopen vnímat to celé jako kvalitní show, která vás zaujme od prvních akordů až po závěrečný úder do činelu. A je nutno říct, že s odstupem se jim tohle daří čím dál víc a v několika ohledech postoupili o slušný krok vpřed. Těžko říct, jestli je to otázka snahy vybudovat si zapamatovatelnou image členů (před dvěma lety ještě všichni jako rockeři odění do černých košil, nyní bondage oblečky od proslulých českých dovozců) , nebo větší nasazení na pódiu, ale celý set skladeb měl rozhodně energetičtější náboj, což se při faktu, že téměř během celého koncertu stáli v okruhu 20 metrů před kapelou všehovšudy dva skalní příznivci, jedná o úctyhodnou snahu a trpělivost. Po hudební stránce Greedy Invalid nemohou zapřít inspiraci "romantickým rockem" ve stylu HIM či The 69 Eyes.

Jednoduché rytmy, hodně výrazná melodičnost v refrénech, jasná struktura, dobře zapamatovatelné skladby a stejně tak výrazný, melodický vokál frontmana Storma. Faktem je, že na rozdíl od ostatních kapel využívajících těchto prvků k zaujetí posluchače nechybí Greedy Invalid postava zmiňovaného charismatického frontmana, k čemuž můžeme přičíst ještě exotičnost kapely, kterou dodávají dvě zástupkyně něžného pohlaví - klávesistka Catherine a bubenice Mercy. Otázkou nakonec je, zdali se mezi českým posluchačstvem najde dostatek příznivců tohoto pojetí gothic-rocku jako je tomu v zahraničí. A pokud ano, pak tito posluchači na nedělní akci chyběli, a tak hraní pro skoro vyprázdněný sál asi ani samotné GI příliš nenadchlo.

České zastoupení na pódiu vystřídali naši západní sousedi z Norimberku - The Admiriade. Jak už se stává, kromě krátkých recenzí na netu přečtených těsně před akcí jsem neměl tušení o skupině tohoto jména..nebyl jsem v tom ale naštěstí zdaleka sám. The Admiriade se zřejmě na domácí půdě těší slušné popularitě, na druhou stranu, podle toho co se dá vyčíst na jejich stránkách, za pět let existence se jim až na výjimky příliš nepodařilo proniknout na větší zahraniční festivaly, koncertují hlavně ve svém okolí a příležitost zahrát si po boku Crűxshadows byla jistě velkou událostí v průběhu jejich působení. První skladbou vlili do publika, které se zatím rozrostlo o dalších zhruba pět zúčastněných, vlnu rychlejšího, tvrdšího gothic-rocku zhutněného metalovými kytarami a bicími, přes co všechno přeřvával zpěvák a frontman Martin Harlov hlubokým murmurem anglické texty německého akcentu. Ač se v publiku pohybovalo na první pohled spíše více metalem odchovaných posluchačů než příznivců elektroniky, stupeň tvrdosti na první chvíli zaskočil, v zápětí však přešel do melodičtějších kytarových riffů nastupující sloky a čistého, na poslech příjemnějšího vokálu.

Kladně zapůsobila zejména snaha frontmana přilákat alespoň část lidí v sále blíž k pódiu, protože fakt, že na vyprodané sály, na které jsou asi zvyklí z rodné země, mohou zapomenout, přijal s klidem a nadsázkou. Celým prostorem vládla podivná ostýchavá atmosféra a ti, kteří se snažili povzbudit členy The Admiriade svoji přítomností počtem nestačili na osazenstvo vedlejší místnosti, které se spokojilo se sledováním dění na pódiu v sedě, z vedlejší projekce. Nutno dodat, že větším lákadlem byl dost možná bar na konci koncertního sálu. Nakonec snad ale neměli norimberští vlasatci důvod odcházet úplně otrávení, protože statečná dvacítka podporujících ze sebe dostala ke konci vystoupení docela slušný potlesk.

Než proběhla kompletní přestavba pódia pro závěr večera, o který se měli postarat Crűxshadows, stačili jsme nahlédnout do sortimentu jejich nabízeného merchandise. Jak se dalo očekávat, ceny triček, CD či plakátů se pohybovaly nad měřítkem ochoty člověka, který obětovat 3stovky za vstup jakkoliv dále investovat. Přesto některé kusy, zejména v oblasti triček, za udělení předvánočního daru -sami sobě- opravdu stály.

Než jste si stačili pořádně zajít na záchod a vyřídit telefonát vně bezsignálového prostoru, už vás první taneční rytmy doplňované decentním zkreslením krabičky kytaristy George Bikose a chytlavými, ladnými melodiemi skutečně obratné houslistky Rachel McDonnell tahaly do sálu. První, co vás praští do očí ze začátku performance, je podivné uspořádání členů CXS na pódiu. Už z toho lze jasně usoudit, že celá pódiová show je rozdělena na dvě sekce - a to podle podstatného měřítka - zaujmout. Zatímco kytaristy a klávesistky, kteří se ztěží udrží bez pohybu na miniaturním pódiu postaveném přímo u zadní stěny, si za celou dobu téměř nevšimnete, dvě tanečnice Jessica a Sarah v kalhotkách a punčochách, které dávají na obdiv svá dokonalá, zaplacená těla a vzbuzují tak velký rozruch zejména mezi mužskou částí publika, prostě nepřehlédnete. Do toho se uprostřed pódia téměř ze tmy rozzáří dva sloupy modrých světel vycházející z čehosi jako baterek zainstalovaných na pažích zpěváka Rogua, což sice budí jeho dokonalou cyber-image, na druhou stranu se však možná jako já nevyhnete asociacím a vzpomínkám na staré dobré seriály typu Želvy Ninja či Transformers. Ale klobouk dolů před jejich schopností zaujmout diváka. Mají to zkrátka vymyšlené do posledního bodu a když k tomu přidám sérii nadupaných tanečních hitů během kterých je všech šest členů na pódiu (co se týče frontmana - i pod ním v publiku) v pohybu, tak že vás nenechají jen tak nehybně postávat, máme tu opravdu možná nejlepší gothic-taneční formaci na současné scéně. Nebudu ale předbíhat, v první skladbě se konečně sál začal plnit a všichni se tlačili dopředu, aby byli celé show co nejblíže. Čeho jsem si nemohl dále nevšimnout, a bylo slušným překvapením ze strany techniky, byla odpálená levá reproduktorová věž, u které jsem k mé smůle právě při první skladbě postával, takže se ke mně linula jen změť noisového praskání a šumu. To se naštěstí zvukařům podařilo do konce skladby odstranit, takže bylo konečně možné poznat kvalitu zvuku živých vystoupení CXS, která se nijak zvlášť nevzdaluje kvalitnímu zvuku na albech. Velkým plus je schopnosti vokalisty Rogua podat kvalitní, čistý zpěv i přes jeho neustálý pohyb na pódiu, kdy přecházel z jedné strany na druhou, aby pokryl svým kontaktem celé publikum. To se mu daří ale zejména častým sestupováním přímo mezi lidi, kdy vyzpívává části skladeb přímo vybraným jednotlivcům. Dále přijde na řadu zpívání na barové stoličce, které nechybí na žádném z vystoupení, halení tváří zpěváka a tanečnic do bizarních masek, stejně tak jejich spartakiádní cviky se švihadly. Crűxshadows během svého zhruba hodinového hraní projeli celou svou diskografií, nejznámější a nejnabitější skladby si mezi publikem,které v maximu čítalo stále jen kolem 60 lidí, vysloužily očekávané pozitivní reakce, nevynechali ani nejaktuálnější hit Sophia z nového singlu. V závěru během přídavků, kdy se parket díky odchodu znavených tanečnic do šaten uvolnil, nalákal Rogue obecenstvo, které se přes barovou stoličku vyšplhalo nahoru a zaplnilo celé pódium. Tento vrchol osobního kontaktu, který uzavírá dokonalý pocit prožití celé performance přímo s členy CXS byl zpestřen objetím frontmanem, které čekalo na každého zúčastněného. Celé trošku umělé, ale jak je vidno - efektivní. Crűxshadows byli po poslední skladbě, která zazněla krátce po úderu dvanácté, zjevně rádi, že, jak už to tak na konci turné bývá - to mají za sebou. Fakt, že se jednalo o jejich poslední koncert v Evropě na zřejmě dost dlouhou dobu byl bohužel smutnou stránkou celého večera a to,že tomu přihlížel tak slabý počet fanoušků ještě smutnější.

Fotoreport z koncertu najdete v naší galerii

mohlo by vás také zajímat

Zpříjemněte si vánoční dobu letošními koledami od gotických kapel a projektů

Na Vánoce 2023 připravili písničky The Crüxshadows, Luna Reign nebo The Legendary Pink Dots

Podívejte se na nový videoklip The Crüxshadows

The Crüxshadows vydávají nové album a míří do Evropy