Když už Kootcha prošvihnul premiéru "trojice zla" v Praze, vypravil se do Brna. Jak se zadařilo?

Fotky poskytla Petra Kozlová, díky!

Brněnská Melodka se rozhodla uspořádat sabat dvou nových kapel, které doufají, že se rychle dostanou fandům do trenek. Jako první nastoupili Wolf Trap, kapela kolem centrálního mozku projektu Schwarzprior – Edgara Schwarze. Tentokrát vyměnil keyboard za kytaru, sehnal poměrně syrového a tvrdého bicmena a začali pracovat. Až potud by bylo vše v pořádku. To, co předvádí, je zemité, tvrdé a je možné, že je to i zajímavé, ale… slečna za mikrofonem nezpívá, ale kňourá. Vždy, když jsem si říkal, že teď klukům ta muzika fakt hrne, tak se místo pořádného vokálu ozvala Šmoulinka a já to fakt nemůžu. Je mi líto. Všechno, o co se pánové snaží, padá se zpěvem. Je to jako kdyby u Venom zpívala Enya nebo u Napalm Death ta knikna z Verony… Nebudu do toho šťourat, myslím, že to sami vědí…

Wolf Trap

Když mi Samir poprvé řekl svůj plán, spojit se s dalšími vyvrhely z pražské hudební scény, moc jsem tomu nevěřil. Když mi vyzradil, s kým to hodlá provést, tak jsem se fakt chytal za hlavu. Cože? Nějakej raper a blackmetalová legenda? No jasně – a byla to ta nejlepší volba. Pročež za zvuků intra přichází blasfemie sama, zplozenec pekla, Perdurábo českých kytar a zakladatel Master‘s Hammer, z hrobu vzkříšený pan František Štorm. Za ním kokainový král, hvězda kabaretního šansonu a textově-vokální pěst electro seskupení Vanessa, pan Samir Hauser. Do třetice bestie s kurvou ve sklepě, horrorová mašina s maskou na držce, hlavní persona projektu Sodoma Gomora, pan Marty Pohl aka Řezník. Vypadali vedle sebe opravdu velkolepě. Tři zvrácené postavy předvádí veřejný potrat svého dítka, kterému daly ty kurvy sudičky jméno „Necrotica“. Do plného počtu je dorazil na kytaru Edgar Schwarz a na bicí Benjamin Daniels.

Pánové nedávno vygenerovali první desku, kterou, jak už si začínáme zvykat, produkoval slovutný John Fryer a o master se postaral Ecson Waldes v jeho Biotech-Studiu. Bylo ložené, že nám ji celou přehrají a tak se i stalo. Koncertní zvuk je o dost víc strunný než nahrávka. Není to jenom dvěma kytaristy, ale i tím, že sám Frantův nástroj byl vytažený víc než electro základy. Mimochodem, Štormova kytara, kterou si sám navrhl, je jeden z nejhezčích kousků, co jsem kdy viděl!  Pánové si sami zpívají svoje texty, tudíž je krásně rozpoznatelný rukopis každého z belzebubů. Jsem nadšený, že se chlapi moc nežerou a nadsázka je zřejmá v každém momentu. Líbí se mi i teze, že to vše dělají v rámci boje, proti přebujelé korektnosti a zkurveně pokrytecké společnosti. Jak říká Hauser svými slovy „nasereme pár zmrdů“.

Začali poctou největšímu z čarodějů. Z beden se valí „Crowley“ a já si hned při prvním songu uvědomuji svůj omyl. Já už teď kytary moc neposlouchám, ale vyrostl jsem na nich a mám je rád. Hip-hop jsem tak nějak dycky nesnášel. Srali mě pimpský negři se zlatými zuby, vadilo mi tupé mluvené slovo do ubohého beatu. Všechno, co se motalo kolem toho, vyjma šikovných DJs, mě také nebavilo. Takže logicky ani Řezník nepatřil do portfolia mých oblíbenců. Tak teď musím zcela upřímně napsat, že bez Řezníka by to nešlo! On je adrenalin kapely. Nejenom, že má v sobě obrovskou energii a když spustí, okamžitě se na něj podíváte, ale je nejvíc přesný a nadmíru výrazný. Jeho frázování a dikce je skvělá a je to pro ostatní zjevné aditivum. Co si budeme vykládat, samozřejmě že je to i díky věku. Ty dvě fosílie vedle něho logicky nemůžou mít takový ajfr v očích jako Marty. Oni mají zase něco jiného a dohromady to dává nadmíru kvalitní koktejl všech nejlepších jedů světa.

Řezník

Takže Štorm themně bručí: „Od Zbraslavi až po Dauli, když jsem v mládí vrhal šauli“ a Řezník řve „Crowley“. Franta hrne mojí nejoblíbenější část: „Do ložnice Perdurába, měsíc dírou nakukuje, na kříži se směje žába, Bafomet jen poskakuje“. Už jsem to někde psal, takže se opakuju, ale to je pro mě verš roku: „O půlnoci hromy dují hymnus hadům nečistým, draci z nozder vyfukují opiátů hustý dým“. Fakt se bavím nejvíc, jak to jde „neplavu již prsa, čubu, výhradně jen krauly, na hladině nadnáší mě Aleister Crowley“. Paráda! Prostě ani dvacet tři let pódiové abstinence Štormovi nedalo zapomenout na jeho textovou ekvilibristiku. Tohle bych mohl v podstatě napsat o skoro každé skladbě.

Trochu mě překvapilo, že songy, které na CD stopro fungují, naživo tolik ne a platí to i obráceně. Pro mě je třeba nejlepší skladba na disku „Hlavonožec“, ale naživo takové koule nemá. Na druhou stranu zase „Cirkus Mrtvých“ a „Crowley“ jsou naživo nesrovnatelně ostřejší než na disku. Je to zajímavé, jak stačí lehce upravit korekce, vytáhnout zlehka jiný nástroj a v ten moment je vše jinak. Je potřeba zdůraznit, že ač se to nestává často a neznamená to, že deska hraje blbě, koncertní zvuk mě baví u Mortalů nesrovnatelně víc než na disku. Což je logicky pozvánka jakoukoliv show, co pod hlavičkou Mortal Cabinet bude.

Vrchol koncertu pro mě byla erbenovská balada „Černý myslivec“ a Samirovo „Menší Zlo“. Je trochu jiná než ostatní songy a možná i proto mě baví. A navíc text: „To menší zlo rozdává rozumy jak polepšená děvka, to menší zlo trpělivě čeká na správnou chvíli jak v hlavě cévka“ opravdu není odfláklý. Celá kapela působí hodně sehraným dojmem, což jen umocňuje vědomí vysoké profesionality zúčastněných monster. Docela jsem se těšil na projekce Ztohoveňáka Martina Fishe, který si sám sestrojil přístroj Purea, který mi před koncertem důkladně vysvětlil. Ale já pln zážitků z toho satanského, nekrofilního porna všechno zapomněl. Škoda byla, že přes tři vokalisty a bicí nebylo vidět ani prd, takže zážitek z projekce musíme nechat na větší pódium.

Mortal Cabinet

Ještě jednu věc bych změnil – chtěl bych vidět Řezníkovi pod masku, co zpívá. On má hadr i přes rty, a když se do toho všichni opřou a je tomu míň rozumět, tak by se hodilo vidět na hubu, protože sem schopen se buď chytit, nebo poznat text. Ale to je marginální, na tom to nestojí.

Ještě se chci zmínit o Martyho „Nenávidím Svůj Job“. Je to skvělá skákačka, která vám automaticky dupe nohama a přitom je tak themná! Ostré deklamování: „Práce osvobozuje, pouta rozváže, šeptám, když v hledáčku třese se cíl, to mířidla chvějí se v rytmu mé paže, já příhodný moment jsem promarnil“. I když chlapi spoustu tezí káží v nadsázce a leckdy s humorem, tak to nic nemění na faktu, že z toho často mrazí! Je to docela nová forma (alespoň v Čechách) a já jim moc přeji, aby hráli, dokud se tělesně nerozpadnou.

Poslední „Orgie Iluminátů“ se s námi jako jediný přídavek rozloučila a my se šli s kapelou radovat do backstage nad podařenou show a poslouchat geniální story, jak Štorm z metlošema v mládí čichal toluen, nebo jak Řezníka v dětství vošahával děda a říkal mu u toho, že se mu jen trochu pohrabe v popelníku. Jako vždy mě závěrem pobavil Samir, protože vypadal, jakoby měl infarkt. Tak se ho ptám, co mu je, a z něho vypadlo: „Ty pičo, ja vypil tolik mathé, že mi snad vyskočí srdce z těla“. Ten kluk je schopen se přerazit snad i meruňkovým Brumíkem.

Diváků se sešlo akorát a v přesile byli blekoušové, kteří prostě museli dorazit na legendu z Master‘s Hammer. Stříbrní byli asi hopeří, kteří se shlukli přímo pod Martym. No a logicky electroheads bylo nejméně, ale o to více jsme řvali. V Melodce mě velmi nadchli equipmentem. PéÁčko naprosto dostatečně hrálo a malý ground-supportek plný světel byl skvostný. Na asi pěti trussíkách měli rozházené malinké čínské spotíky, mezi nimi malé ACL, a celé zabalené do mooving led panelů. Celé to bylo tak roztomile maličké, že jsem se skoro počurinkal a chtěl bych to doma. Respect lighterovi!

Skvělý to koncert. Ještě zakoupit triko, když už jsem CD dostal, a hned jsem se sám na sebe rozčílil, jak to, že nemám doma gramofon, když tu leží mezi ostatním merchem tak skvostný vinyl… 

mohlo by vás také zajímat

Report pohledem bedňáka: Mortal Cabinet

Recenze Mortal Cabinet – Necrotica

První song čerchmantského projektu spojení Vanessa, Master´s Hammer a Řezník je venku!