Na svůj další slet si všichni tuzemští netopýři museli tentokrát chvíli počkat. Odměnou jim byl speciální Batsave večírek, vytuněný přítomností tuzemských Phosgene Grils a italských The Spiritual Bat. Letošní koncertní rok byl tedy uzavřen nadmíru stylově.





 

Samotný začátek se trochu protáhl, ale to se prostě stává. Trojice z Frosinone si to do Prahy totiž přihnala přímo z Wroclawy, kde zahrála předchozí večer na značně natlakovaném dvoudenním festivalu Return to The Batcave (report najdete tady). Cestu tedy neměli úplně snadnou, takže jsme na přípravu bicích a klubu měli času víc než dost. Nakonec se však dobrá věc podařila, nazvučit se povedlo a úvodní poklidný DJský blok dal všem čas a prostor na vítání, drinky a jiné příjemnosti.

Phosgene Girls jsem naposled viděl na Castle Party a dle mého jim to v malebných prostorách Basementu slušelo víc než v bolkowském kostele. Slušelo a hlavně hrálo. Kvartet se musel srovnat kolem přichystaných bicích, které sám nepotřeboval, a na nějaké velké veletoče a piruety tak příliš prostoru nebylo. Oba veslaři po stranách však poctivě zabírali a oba hlasy kapely se taky směstnaly. I na nějaké to kroucení se místo našlo. Když už měla Soňa tu sukýnku!

Pardubicko-přeloučská čtyřka se do toho zkrátka vrhla s nasazením, i když je zezačátku trochu potrápil zvuk a v basech to nejdřív divně huhňalo. To se ale podařilo v průběhu pár tracků odstranit a všechno nakonec sedlo tak, jak mělo. Tomu ostatně přikyvovalo i vlnící se publikum, které Phosgene Girls opět vzalo za své. A to včetně skladeb na desce neslyšených, které na svou nahrávací kúru teprve čekají. Některé z nich byly o trochu pomalejší, než jak jsme zvyklí z vynikajícího debutu "Sunlight Hero". Bude tedy novinka klidnější? Nechme se překvapit. Tak či tak, kapela si stále drží charisma (včetně toho vokálního) a potkat se s nimi live je prostě příjemné.

Phosgene Girls 

The Spiritual Bat jsou svým způsobem úkaz. Není to jenom další kapela, která odehraje pár písniček a tím to pro ni končí. Člověk musí cítit respekt ke spolupráci nevidomého kytaristy Daria a energické Rosetty. Ta už samotným svým příchodem rozsvítila celý klub. Ústřední dvojici doplnil na téhle štaci ještě bubeník Alessio, který tomu celému dodal poctivý kus muzikantského kumštu.

Ve 22:45 tedy nastal čas vyklidit pole a zapojit do hry i zapůjčenou bicí sestavu. A je pravdou, že se s tím The Spiritual Bat nemazlili a hned na začátek zarazili posluchače do země úderným pohřebním žalozpěvem "Death March", zavírákem aktuální desky "Mosaic". Razance bicmena Alessia spolu s vypjatým vokálem šamanky Rosetty dal už úvodu obrovskou sílu. Milovníci kapel se silným ženským vokálem typu FATM se museli tetelit blahem.

A k tomu samozřejmě Dario, trestající svou kytaru rukou neomylnou, což nevnímejte jako soucitné přimhouření oka nad nevidomým, ale čisté konstatování faktu. Dario prostě hraje dobře i poslepu, včetně nejrůznějších vyhrávek. Klobouk dolů.

Koncert tedy začal tak, jak končí aktuální deska „Mosaic“, s notně temným a mrazivým nábojem. Taky vokály Rosetty jsou tu notně bosorácké a přísné. Rituální rozjezd rozhýbává starší kus „Silver Lakes“. Ta má proti původní verzi čitelnější aranže a vyznívá ve spojení s projekcí pěkně poeticky. 

 

Celá trojice působila sehraně a neuvěřitelně "propojeně" i v dalších skladbách, hraných především z novinky ("If I Were A Flower", "Of Breath and Veils", nebo titulní "Mosaic"). Vyhraný řezník Alessio se do toho opřel dokonce tak, že zhruba po čtyřech písních zlomil jednu ze dvou paliček, které měl k dispozici…

(O pár hodin dřív: „Oni po cestě ztratili paličky!“

„No snad ne, to by byl průser!“)

 

…což samozřejmě v organizátorských řadách vyvolalo paniku. Okamžitě jsme vyrazili na lov do blízkých klubů, kde ale jako na potvoru zrovna žádná kapela nehrála. Dali jsme si tedy lehce mrazivý sprint tam a zase zpátky. Jaké ale bylo naše překvapení, když i po návratu Alessio hrál jako by se nechumelilo i na onen pahýl, co mu v ruce zbyl. 

Navíc nás vepředu čekal solidní deathrockový kotel, která se roztopil tak, že dáma s pánem u stánku s merchem měli co dělat, aby jim CDčka a trička neuletěla do víru tance. Výměna energie jak má být. A bubeník? Přikládal do kotle divošské rytmy i přechody s jednou paličkou zlomenou, jako by nic. Těžko tedy vybrat z tohoto vystoupení nejsilnější článek – hrdiny byli všichni tři, každý z jiného důvodu. Tomu říkám fakt silná sestava.

 

Postupně jsme se blížili do finiše se skladbou "Cruel Machine", ale samozřejmě ještě neměl být konec. Zhruba osmdesátka přitomných, povzbuzená Alessiem, vytvořila dostatečný "noise" na to, aby se rozesmátá trojice zase vrátila ke strojům a neservírovala přídavky. Tu obstarala samozřejmě našláplá hitovka "We Are Born We Live We Die", která roztančila Basement snad až za bar. Velké dravé finále jak má být. 

Pak už ale přišel čas tance na reprodukovanou hudbu a veselení pod taktovkou přítomných DJů, kteří rozdováděli nejen sami sebe a vynikající tanečníky na parketu, ale i kapelu. Zkrátka radostná tečka za skvělým večerem plným kvalitní hudby a sympaticky spiklenecké energie. Tohle nás prostě baví a jsme vděční, že vás taky. Party hard (s trochou štěstí) i v příštím roce!

Fotky od JiSeho najdete v naší fotogalerii, videa na našem YouTube profilu.