V prvním díle mapujícím hammerovské bubáky jsme se podívali na zoubek samotnému hraběti Drákulovi. Studio se zubatců nechtělo vzdát a po vzoru těchto nočních dravců z nich naopak hodlalo vysát, co půjde. Sami jste minule viděli, jakými taškařicemi muselo upírstvo projít v běhu zlatého věku „hammerovek“. Časem však filmařům došlo, že to bude chtít nějakou změnu. A tak milého krvoholika poslali do současnosti, smýkali ho po Asii – zkrátka, žádné klidné spočinutí mu nedopřáli. Podíváme se také na krátkou éru nemravné rodiny Karnsteinů a zvíme, jak to dopadá, když naroste dravčí chrup snědým cirkusákům.

 

 

DRACULA A.D. 1972 (1972)

Na začátku tohoto filmu jsme sice svědky (kolikátého už?) finálního souboje Draculy a Van Helsinga v tradičních dobových kulisách (v tomhle případě Hyde Park 1872), ale ihned po dramatickém boji na jedoucím kočáře nás děj filmu posune do Londýna o sto let později. Pokud jste alergičtí na tuhle dobu a frivolní hipísáky, budou vás kulisy tohoto snímku nejspíš pořádně iritovat. Jinak je děj sám vcelku tradiční. Opět tu máme charismatického fandu do okultismu (s jednoznačně podezřelým jménem Johnny Alucard) a několik znuděných výrostků, kteří nevědí, s jakým nebezpečím si zahrávají.

V partě je také vnučka potomka Van Helsinga a po vyvolání Draculy z hrobu tak může věčný souboj pokračovat nanovo. Když si člověk zvykne na dobovou hudbu a londýnské busy, které vystřídaly koňmi tažené kočáry, dostane vcelku dobrý horor, vracející do hry jak Christophera Lee, tak znovu skvělého Petera Cushinga. Režisér Alan Gibson se při tvorbě filmu nechal inspirovat případem „upíra z Highgate“, jenž děsil britskou veřejnost v letech 1960 až 1970.  

 

 

 

Tento Gibsonův film, který vlastně uzavírá „drákulovskou“ éru filmů s dvojící Lee/Cushing, je svérázným mixem kriminálky (Scotland Yard vyšetřuje případ, který má co do činění s vampyrismem) a ďábelských rituálů, které se nebojí ani nahoty (přeci nebude oběť oblečená, že?). Nakonec to není pořádně ani detektivka, ani horor. Snímek působí dojmem, že by tam oba hlavní aktéři vlastně nemuseli vůbec být a dodáni byli jen proto, aby byl titul atraktivnější. 

 

Zajímavým (v ne vždy lichotivém slova smyslu) jej však místy dělá vlastně i děj, který občas překračuje hranice absurdity. Detektivové si pro boj s děsivou společností samozřejmě přizvou na pomoc specialistu Van Helsinga, šedou eminencí, která usiluje o likvidaci planety Země je samotný Dracula, na lidstvo se peče apokalypsa v podobě nové morové rány – zkrátka, není tu toho málo a někdy je toho vlastně až moc. Nechybí polonahé upírky, ale ani motorkáři a „akční“ potyčky. Celý ten cirkus uzavřel na dlouhé roky spoluprací Leeho a Cushinga. Vzhledem k poslednímu titulu s hrabětem, o kterém si povíme dál, je to asi jedině dobře. 

 

 

 

Pokud jsem mluvil v souvislosti se „satanskými rituály“ o absurditě, tak až v příspěvku režiséra R. W. Bakera je vše dotaženo do pravého významu tohoto slova. Což o to, Asiatům upíří tesáky docela seknou, ale to je spolu s exotickým prostředím asi jediné pozitivum. Za vše hovoří už fakt, že byl pro roli Draculy opět osloven Lee, ale už toho na něj bylo nejspíš moc, a tak odmítl. Obsazen byl John Forbes–Robertson, který je opravdu dost nesympatický. Naštěstí si zase tolik nezahrál, neboť většinu času vyplňují potyčky šikmookých agresorů a neohroženého Van Helsinga, kterého se Cushing nezřekl.

 

Pro tento snímek spojil Hammer síly s hongkongským studiem Shaw Brothers a vznikl tak kung fu horor! Tedy paskvil. Na samém začátku připutuje z Číny do Transylvánie velekněz chrámu sedmi zlatých upírů – kněz Kah, do jehož těla upíří boss vstoupí a vypraví se udělat pořádek v domovině narušitele jeho hrobky. Tam tou dobou přednáší o upírech Van Helsing, který se později pustí spolu se svým synem a sedmi místními brášky (jsou odlišení různými zbraněmi (a jakými!!!) – jak stylové) a jednou sestrou do boje proti (notně plesnivým) zubatým „zlaťákům“. Samotné souboje jsou však opravdu hodně komické a celá tahle bizarnost tak vyzní nejlíp jako podmaz k nějaké domácí párty. 

 

 

 

Ale ponechme hipíky i Asiaty jejich osudu a pojďme raději na nahé upírky (jupí). “Dracula“ byl už přebrán víc než dost, studio se tedy rozhlíželo po další studnici inspirace. Tu našlo u dublinského rodáka Sheridana Le Fanu, jehož klasická povídka „Carmilla“ nabídla k tesákům také erotiku, a to jistá část diváctva vždycky ocení. Hlavní roli v prvním filmu o povedeném rodu Karnsteinů obsadila svůdnice Ingrid Pitt (ta si o rok později střihla také roli Alžběty Báthoryové v další hammerovce „Countess Dracula“). Mimo ní nechybí ani na této párty pan Cushing v roli generála von Spielsdorfa.

 

Právě jeho neteř Laura se spřátelí s tajemnou Mircallou, začne trpět chudokrevností a brzy zemře. Chvíli na to vezme jistý pan Morton do svého domu Carmillu (podobnost jmen není čistě náhodná, jak zasvěcení vědí) a ta začne zapojovat do svých, ne zrovna puritánských, koníčku jeho dceru Emmu. Fakt, že slečince nevoní česnek a vadí kříž, dává tušit, že chudokrevnost brzy nebude problémem jen u generálovy dcery.      

 

 

 

I když je tohle volné pokračování jen o rok mladší, hlavní roli Mircally od Ingrid převzala Barbara Jefford (u ní zase budiž zajímavostí, že si o bezmála třicet let později zahrála v hororu Romana Polanského „Devátá brána“). To však není zdaleka jediná změna. Režii dostal na starosti Jimmy Sangster a po Cushingovi se slehla zem. Blonďatá hrdinka zase rozšířila na rozdíl od minulého filmu svoje erotické aktivity také na mužskou část místní populace.

 

Film se převážně odehrává na pozemku dívčí školy. Jednou z žaček je právě i naše milá, okultistou z rakve vyvolaná femme fatale, kolem níž se roztáčí kolotoč vášní a záhadných úmrtí. Jejímu kouzlu propadnou téměř všichni, včetně profesorů. Ono se to asi dá pochopit, což si ostatně budete moci ověřit poměrně detailně na vlastní oči. Těžko vzdorovat zlu, když s vámi cloumají pudy a city. Jasně, člověk v tom hloubku hledat nemůže. I tak si snímek zachovává atmosféru, a pokud přežijete naprosto předvídatelný děj, který není z nejsvižnějších, pak vás příjemná gotická béčkovost nemusí urazit. Milostná píseň „Strange Love“ během pohlavního aktu také minimálně pobaví.

 

 

 

 

Třetí a poslední příspěvek do „karnsteinovské“ trilogie a opět změny. Režie se ujal John Hough a o samotné Carmille se nemá ani cenu moc bavit, neboť se tu zjeví jen tak mimoděk a vlastně spíš do počtu (pouze udělá ze znuděného satanisty upíra – brnkačka). Potud by se mohlo zdát, že „Dcery zla“ budou špatný film. Leč není tomu tak ani zdaleka. Na scénu se totiž vrací Peter Cushing v roli fanatického inkvizitora Gustava Weila. Ten objíždí kraj a upaluje jednu vnadnou mladici za druhou. Stranou od tohoto šílenství si užívá tělesných radovánek hrabě Karnstein. A v tu chvíli přijíždějí ke strýčkovi Gustovi na návštěvu dvojčata Maria a Frieda. 

 

Jak to tak bývá, jedna je mírná a hodňoučká a druhá je poněkud oprsklejší a nemravnější. Friedu samozřejmě začne brzy zajímat hrad tajemného Karnsteina a záhy do ní pan hrábě pohrouží svůj tesák. Náhle se události otočí proti tyranskému puritánovi, který musí jít proti vlastní krvi. Snímek má vše, co má mít. Napětí, atmošku, nahotu i něco krve. A všeho je tu správná míra, což zdaleka neplatí o všech hammerovkách. Nenechte si ujít!

 

 

 

Upířina Roberta Younga stojí úplně stranou všech sérií a berte ji tu jako bonus. I tady máme urozeného šavlozubce, který si rád užívá s děvčaty. Je jím jistý hrabě Mitterhaus. Ten je na začátku napaden ve svém sídle nepřejícími vesničany. Ti ovšem nevědí, že zamordovat upíra není jen tak, celou záležitost odfláknou a dostane se jim spravedlivého trestu. Nejen, že jejich počty začne redukovat záhadná nemoc, ale navíc do jejich domoviny dorazí cikáni se svým cirkusem. Inu, pomohli si.

 

Kočovníci se odjakživa nebáli žádné zhůvěřilosti a po počátečním obdivu k jejich umění (které také není pouhou trikovou záležitostí, jako spíš spojení s temnotou) si starousedlíci začínají uvědomovat, že je tu něco špatně. Na pořad dne (tedy spíš noci) se mimo kejklí dostává opětovné oživení kousavého nemravy s titulem. Je třeba se postavit zlu. Zuby mají nepřizpůsobivci totiž proklatě dlouhé. 

 

 

Tolik tedy k upírům, které vyvolalo na plátna kin studio Hammer. Příště se podíváme na další proslulé monstrum, které za Draculou příliš nezaostává. Jeden šílený vědec už vymýšlí, kterak jej oživit…