Francouzsko-německá gothicrocková parta klasického střihu se po delší odmlce vrací s obměněnou sestavou a novou koncepční deskou o ztátě milované osoby. Jak se povedla, zjistíte z recenze, kterou napsal Demi Mortuus.
ARTS OF EREBUS – An Open Case of Parousia
vydavatel: Sonorium (57:27)
Šest let si Arts of Erebus pospali, než dali dohromady svou třetí dlouhohrající desku. Kapela za tu dobu mimo jiné stihla třebas vyměnit zpěváka. Damien Grey zmizel v minulosti (po vydání mini „Dawn of the Dead“) a mikrofonu se chopil chlapík s podezřelým jménem Raven Burroughs. Nějaká dramatická změna se však nekoná a jeho styl zpěvu pokračuje v předchůdcových šlépějích. Není o nic horší, ale naneštěstí se kvalitativně nejedná ani o dramatický posun vzhůru. Rozdíl je tedy snad jen v tom, že má dlouhé vlasy.
Ze sestavy zmizel také kytarista Regis Pernet. Zbytek kvarteta tak tvoří hlavní skladatelský mozek - kytarista, bubeník a programátor Michel Meneguzzi, basák Tommy Steuer a klávesmajstr Stephane Marchal. Kdo je v téhle frantíkogermánské partě žabožrout a kdo fritz, to už můžete hádat dle jmen sami a udělat si z toho domácí vědomostní soutěž.
Tvůrci si dali záležet a stvořili koncepční dílko, které vypráví o ranách osudu a jejich dopadu na člověka. Samotný začátek nastiňuje zoufalství, které prožívá protagonista celého příběhu, když mu umírá žena. Ne nadarmo se startovní singl jmenuje „On the Edge of Insanity“ (k němu byl stvořen i lehce toporný videoklip a vstoupil ve známost už dříve, díky stejnojmennému mini, které nového pěvce Ravena mělo představit fanouškům).
Arts of Erebus – On The Edge Of Insanity
Zvuk předchozího alba „Icon in Eyes“ byl podstatně hutnější. Novinka mi naopak připadá zněním spíš „starší“, rockovější a svou výraznou úlohu zde mají i klávesy. Hudba samotná na mne zase tak k uzoufání smutně nepůsobí a většinou docela šlape. Nic veselého to samozřejmě také není, to zase ne. Pochmurný odér tomu všemu dodávají hlavně snivé keyboardy. Raven se také snaží pojmout vše dostatečně expresivně, ale tady mi chybí trochu víc pěveckých kvalit a charismatu.
Další osudy a hnutí mysli smutného hrdiny jde vysledovat už z názvů songů jako „Spark of Hope“ nebo „Point of no Return“. Tedy jako v životě. Jednou je člověku líp a pak zase padne na dno. Tak se i onen nebožák postupně obrací k bohům, hledá odpovědi a odmítá se smířit s tím, jak se věci mají. „Gates of Hades“ zpomaluje a je znát, že docházejí síly a onen neznámý se ocitá sám na hranici mezi životem a smrtí. „The Wanderer Between Life and Death“ opět nabírá tempo a v duchu odkazu toho nejklasičtějšího goth rocku bezvadně graduje a zvyšuje napětí.
Že to s naším sledovaným chlapíkem nevypadá nejveseleji, následně nastiňuje ospalá a skličující věc „Shadow of Life“. Během ní si říkám, že možná nemusela mít deska skoro hodinu, ale chápu, že nejspíš tvoří neoddělitelnou součást celé story. Ta nakonec končí dobře a muž nechává ženu pokojně odejít na druhý břeh. Nastává smíření. I hudebně se tedy AoE pokoušejí souznít s textovou složkou.
Celý koncept je navíc pojatý jako parafráze na klasický příběh Orfea a Eurydiky. Tím se civilní děj dostává také k mytologii a nechává tak nebohého trpícího během své tryzny například přistoupit k řece Styx, nebo postát u bran Hádových. Tak se do příběhu podařilo vkomponovat i jméno zaštiťující tvůrce samotné.
Arts of Erebus se zatím nepodařilo prokopat mezi elitní goth rockové kapely. Chybí mi trochu víc přesvědčivosti a vyzrálosti. Ani výsledný zvukový kabát není ideální. To ale neznamená, že by se tenhle jejich kotouč zle poslouchal. Právě naopak. Má i svoje silnější momenty a také ten přemýšlivý koncept, rozvedený na dvanácti stránkách bookletu, určitě potěší. Snad tedy naši vypravěči nebudou na svůj další příspěvek potřebovat znovu tolik času.
Hodnocení: 70 %
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.