Po třech letech se do Prahy vrací Luis Vasquez se svými spoluhráči. Přiváží novou desku The Soft Moon nazvanou „Exister“. V rozhovoru před pondělním vystoupením v pražském klubu Futurum jsme probrali důvod vydání loňského bočního alba, stěhování z Evropy do americké pouště i pozadí vzniku novinky.
AHOJ LUISI, DÍKY ZA TVŮJ ČAS. MINULE JSME SPOLU MLUVILI PŘED OSMI ROKY (ZDE). BYLO TO V BACKSTAGE NA TURNÉ, KDE JSTE PŘEDSKAKOVALI DEPECHE MODE. CO SE TI ZPĚTNĚ VYBAVÍ, KDYŽ SI NA TOTO TURNÉ VZPOMENEŠ?
Hroznou nervozitu. Já tehdy byl stále spíš na začátku své hudební kariéry (měl jsem roztočenou desku „Deeper“) a najednou stojím před davem 20 – 25 tisíc fanoušků. Pamatuji se, jak bylo to množství fanoušků na pódiu fyzicky cítit.
TEĎ UŽ POJĎME BLÍŽE K SOUČASNOSTI. V LOŇSKÉM ROCE JSI VYDAL ALBUM POD SVÝM OBČANSKÝM JMÉNEM. PROČ?
Protože jsem potřeboval na chvíli vyskočit ze skořápky jménem The Soft Moon. Potřeboval jsem se vyjádřit více experimentálně a to se k samotným The Soft Moon moc nehodilo.
TAKÉ SES PO LETECH STRÁVENÝCH V BERLÍNĚ, PŘESTĚHOVAL DOPROSTŘED POUŠTĚ JOSHUA TREE. CO TĚ K TOMU VEDLO?
Potřeboval jsem vyskočit z bludného kruhu, do kterého jsem se v Berlíně zamotal. Spousta alkoholu, stresu a dalších záležitostí. Připadal jsem si jak na permanentním turné. Bylo to inspirativní, intenzivní, ale já potřeboval najít po letech místo, kde si mohu odpočinout. Proto padla volba na toto místo.
NEJSI SÁM. NEDÁVNO TAM Z EVROPY PŘESÍDLIL TŘEBA CHRIS CORNER Z IAMX.
To ani nevím. Ale máš pravdu, že znám další muzikanty, kteří se sem přemístili. Je tu klid, nikdo tě neruší a ty můžeš v klidu být sám se sebou nebo pracovat. To je bonus, který od mého nového bydliště očekávám, protože domů se už neplánuji vrátit.
CO TI DALO TVÉ „EVROPSKÉ“ OBDOBÍ?
Absenci restrikcí. V Berlíně, i díky tomu, že jsem se rád pohyboval v prostředí techno klubů, jsem zažil spoustu krajních zážitků, které jsem cíleně vyhledával. Alkohol, drogy, noční Berlín. Co ti budu vyprávět.
A PO HUDEBNÍ STRÁNCE?
Propojení se stovkami zajímavých muzikantů. Spoustu inspirace především z elektronické větve nezávislé hudby. To je dost provázané s prostředím, ve kterém jsem se pohyboval.
V POSLEDNÍCH LETECH SE NA SCÉNĚ OBJEVILA ŘADA KAPEL A PROJEKTŮ, KTERÉ BYCHOM MOHLI OZNAČIT ZA TVÉ NÁSLEDOVNÍKY, JAKO SHE PAST AWAY, COLD SHOWERS NEBO SOFT KILL? CO NA TAKOVÉ PROJEKTY ŘÍKÁŠ?
Každý se inspirujeme, takže mi přijde prima, že je tu někdo, kdo třeba kouskem své tvorby potvrzuje, že mé snažení není marné. Já se vždy snažil tvořit hudbu, která si jde primárně svou cestou. Ale i já jsem samozřejmě bral řadu kapel, především z post-punkové historie, za velký zdroj inspirace. Takže to beru pozitivně. Je to přirozený tok.
VYDÁVÁŠ HODNĚ REMIXŮ TVORBY THE SOFT MOON. DŮKAZEM BUDIŽ TŘEBA REMIXOVÁ EP SINGLŮ DEEPER NEBO CRIMINAL. CO PRO TEBE REMIXY ZNAMENAJÍ?
Teď především zábavu. Většinu remixů spáchaly projekty, které jsem znal osobně z Berlínské scény, takže jsou často laděny do tanečna. Je to jednoduchý způsob, jak propojením se jmény z jiné scény ukázat na svou tvorbu. A taky kreativní důvod, proč být s kamarády v blízkém kontaktu.
I TY SÁM JSI POMĚRNĚ PILNÝ TVŮRCE REMIXŮ PRO DRUHÉ. NAPŘÍKLAD PRO MOGWAI, BOY HARSHER NEBO HEALTH. JAKÝM ZPŮSOBEM PŘISTUPUJEŠ K TVORBĚ REMIXŮ?
Já se především snažím, aby remix z mé kuchyně zněl jinak než originál. Pro Qual jsem třeba teď udělal předělávku skladby VR Slaves, která zní jako Slayer. Bohužel, většina projektů po mně chce taneční remix. A když jim dodám můj pohled na věc, který není vhodný na klubový parket, je zklamaná.
V MINULOSTI JSI V ROZHOVORECH O SVÝCH ALBECH ŘEKL, ŽE KAŽDÉ Z NICH JE JISTOU FORMOU TERAPIE. CO BYS ŘEKL, ŽE SES O SOBĚ NAUČIL PRACÍ NA DESCE „EXISTER“?
Minulá alba byla opravdu mou terapií. Letošní desku bych spíš nazval exorcizmem. Na minulých albech jsem sice zachycoval všechny mé chyby a prohřešky, byly ale zachyceny spíše reportážní formou, než jako nějaká zpověď. To se na letošní desce mění. Na ní se sebou polemizuji a hodnotím své činy. Byla to pro mne velmi důležitá zkušenost, která mne posunula zase dál. Letošní deska je úhelný kámen, a jsem si jist, že další kolekce bude zase pořádná jízda.
JAK JSI PŘEŽIL COVIDOVOU PANDEMII? OVLIVNILA NĚJAKÝM ZPŮSOBEM OBSAH NOVÉ DESKY?
Neřekl bych. Začal jsem nové album připravovat až po všech lockdownech, a chtěl jsem se vyhnout miliónté variantě „kovidové reflexe“. Na „Exister“ měla vliv spíše poušť Joshua Tree, ve které teď žiji. Ta mi dala asi nejvíce impulzů. A také rozklížené rodinné vztahy.
PROMO MATERIÁLY K SINGLU BECOME THE LIES CITUJÍ TVÉ PROHLÁŠENÍ, ŽE JSI MĚL KRIZI IDENTITY. VÍM, ŽE SE JEDNÁ O CITLIVÉ TÉMA, ALE JE MOŽNÉ K TOMU NĚCO POVĚDĚT?
Můj strýc se po delší době vrátil z lapáku, a my měli možnost spolu po delší době pohovořit. Já vždycky věděl, že mojí mámě se nedá moc věřit, ale to, co jsem se od strýce dozvěděl, byla silná káva. Nechci zabíhat do podrobností, ale spousta událostí, které mám ve své paměti, měla bohužel trochu jiné pozadí, než jsem si myslel. Žil jsem v propletenci lží.
DLOUHOU DOBU TĚ NEBYLO MOŽNÉ VIDĚT JINAK NEŽ V ČERNÉM. NIKDY JSI SÁM SEBE VEŘEJNĚ NEDEKLAROVAL JAKO GOTICKÝ PROJEKT. PŘESTO, ZNAMENALA NEBO ZNAMENÁ TATO SUBKULTURA NĚCO PRO TEBE?
To je vtipné, že se na to ptáš. Když jsem totiž dorazil za strýcem, první věta, kterou řekl, byla: „Ty ses vůbec nezměnil, zase pořád celej v černým.“ A má pravdu, vždy jsem tíhnul intuitivně k černé barvě. Přitom jsem nikdy nebyl gotik, co by si tužil vlasy jako Robert Smith. Dokonce si myslím, že jsem v jádru optimista, vždy se probouzím s pozitivní náladou. Jen ta se většinou do večera díky různým průserům promění. (smích)
NA ALBU SE OBJEVUJE NĚKOLIK HOSTŮ. NAPŘÍKLAD FISH NARC V PRVNÍM SINGLU HIM NEBO ALLI LOGOUT V TRACKU UNFORGIVEN. JAK DOŠLO K TĚMTO SPOLUPRACÍM?
Fish je můj kamarád a Alli mi doporučil můj manažer. Já se delší dobu pohyboval v těch postpunk, gotických, industriálních kruzích, a mou snahou bylo ukázat se zase někde jinde v undergroundu. Proto jsem byl rád, že Alli Logout z punkových Special Interest se mnou na nové desce spolupracovala. Také jsem chtěl mít na albu ženský vokál.
JAKÉ TO JE BÝT PO TŘECH LETECH NA TURNÉ?
Zvláštní. A víš, co bylo zajímavý? Před začátkem prvního koncertu, který jsme hráli v Hamburku, jsem byl šíleně nervózní. Jakmile jsem ale vstoupil na pódium, tak to ze mne celé spadlo a já se cítil na pódiu úplně přirozeně. Ještě dojemnější byl následný koncert v Berlíně. Dlouho jsem tu žil, mám tu hromady známých. Navíc přijetí od publika bylo skvělé. Zpívali se mnou texty, vydupali si hromadu přídavků. V těchto momentech si člověk uvědomí, jak je spojení s fanoušky pro muzikanta důležité nejen po finanční, ale i emocionální stránce.
KOUKAL JSEM, ŽE KAŽDÝ PLAYLIST VAŠEHO KONCERTU JE JINÝ. PŘIZNÁM SE, ŽE MOC NECHÁPU KAPELY, JAK JE MŮŽE BAVIT HRÁT KONCERT CO KONCERT STEJNÝ PROGRAM.
Já tomu také nerozumím. V tomto ohledu je pro mne vzorem Bruce Springsteen, jehož kapela uměla snad kompletní Bruceův repertoár. I já se snažím akceptovat náladu publika. Když chtějí více starší skladby, dáme víc starších pecek. Pokud chce obecenstvo pařit, vyházíme pomalé kusy. Zrovna včera v Poznani uprostřed koncertu se začal jeden fanoušek dožadovat skladby Wasting z desky „Deeper“. To mne nerozhodí. Pak se k němu začali přidávat další, a když v první řadě jedna fanynka ukázala starý setlist a začala ukazovat na Wasting, kterou jsme zde před lety hráli, tak jsme si řekli, OK. A i když jsme jí neměli v plánu zahrát, rádi jsme jí do playlistu přidali.
V PRAZE JSI UŽ HRÁL MNOHOKRÁT. MÁŠ NA NÍ NĚJAKOU SPECIÁLNÍ VZPOMÍNKU?
Prahu považuji za jedno z nejhezčích míst, na které se rád vracím. Dnes jsem se s naší předkapelou Fata Morgana bavil o tom, na co se mohou na turné ještě těšit. A já jsem upozorňoval právě na Prahu.
Přidat komentář