V rámci podzimního vydavatelského boomu obohatila stojaté vody domácí kytarové alternativy druhá deska garážových rockerů Kill the Dandies. Recenzi na devítistopou "Those Who Hold the Flame" čtěte/poslechněte uvnitř.
Kill the Dandies - Those Whol Hold the Flame
Vydavatel: Drug Me Records, distribuce u Pale Music INT. Berlin
Asi každý, kdo si v pubertě natruc rodičům založil kapelu, ví, jak pořádně to ve zkušebně zapáchá, když se pálí zesilovač. Jakmile se ale u garážového táboráku sejde pětice zkušených žhářů a k bicím, fošnám a hammondkám přiloží do ohně i trochu té pomády, bez váhání se s nimi ještě rádi zahřejete.
Jestli byl podobný incident impulsem k tak plamenné kytarovce, jakým je druhé album pražských kapelníků Kill the Dandies!, nevíme. Jisté ale je, že se jiskra rozžehnutá po vydání debutové desky "I Saw White Fields", stačila za dva roky proměnit v nebezpečně plápolající ohnivou hradbou. Osmistopá novinka "Those Who Hold the Flame" na první poslech pasuje pražskou kytarovou sebranku na pozice tahounů toho nejzajímavějšího, co na domácím chrastí letos stačilo vznítit. Už pilotní track v podobě kosmického rokenrolu "Saturn" sliboval se svým řízným intrem, elvisácky žvýkavým vokálem Hanka Manciniho a tamburínou odpočítaným kytarovým valem masivní postup ve zvuku kapely.
S dalším odtajněným podpalovačem, novovlnou, temnými syntezátory protnutou písní "Panic Inferno", nás Kill the Dandies! vraceli do ztracených časů mrtvolného disca Public Image ltd. Jejich opravdové hudební lásky ale vyvstaly až s předělávkou narozeninového krále Rowlanda S. Howarda a jeho nesmrtelné zpovědi "King of Kalifornia". Náležitě hřejivý rock zprostili klavírních partů, odvážně nakopli tempo, dodali mu garážově přihuštěnou basu a Rowlandův nosový zpěv procedili přes přidrzlý chrup rockové groupie Sonjy.
Ta na studiové novince zároveň dostává, na úkor Hankovy sexy rockabilly nátury, většinu vokálního prostoru a dává tak těžce zabrat všem, kteří s jejím nezaměnitelným hlasem zápasili již v časech Nihilistů.
Asi největším pozitivem žhavého materiálu je ponaučení kapely, která se během dvou let garážových vypalovaček naučila, že obyčejná vata hoří špatně a pomalu. Proto na aktuálním albu, vyjma zbytečně utahané "It´s So Sad", nenajdeme mnoho vychladlých ploch, rozbředlých refrénů ani vyčerpaného bluesování trápících starší tvorbu. Doufejme, že se nejen tento vítaný progres, ale i celý garážový táborák nové desky, rozšíří v nekontrolovatelný požár na znuděně dýmající české kytarové scéně.
Recenzi si můžete poslechnout i v audio podobě zde.
Hodnocení: 80%
Komentáře
jsou fakt vynikající, sem rád, že se tu o KTD zmiňujete.. nic lepšího - dle mého názoru - současná česká hudební scéna - nenabízí a ani nabízet nemůže =) release party v Praze byla neskutečná jízda ! =)
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.