tereza | 02.04.2015 12:05

A co takhle si dát report z prvního dne akce Out of Line Weekender? Jaké bylo hudební menu? Přinášíme aspoň malou ochutnávku na našich stránkách.

Německé vydavatelství Out of Line zavedlo březnovou hudební tradici. Fakticky to znamená, že od pátku do neděle máte možnost zhlédnout velké množství kapel a projektů, které má label pod svými křídly. Spektrum je široké a je z čeho vybírat. Stejně jako minulý rok i letošní páteční večer byl dramaturgicky věnován spíše elektronice a kapelám tendujícím k tomuto žánru. Obecně řečeno – první večer si kytarovky neužijete. Byla jsem přítomna pouze pátečnímu večůrku a bylo to asi tak….

Celá veselice Out of Line Weekender se odehrává v kulturním domě Astra, který pojme poměrně velké množství hudbychtivých posluchačů. Aby iluze byla úplná, představte si, že uprostřed nákladového nádraží Žižkov je množství nepoužívaných budov a nevyužívaná depa, což působí silně urbex dojmem. V jednom z takových stavení se koná tradiční víkendový festival. Tudíž i prostředí zahraje do noty.

Out of LIne Weekender

Jako otvírák celé akce předstoupila dvoučlenná formace Formalin. Je to sotva chvilka, co projektu vyšla nová deska "Supercluster", tudíž se dychtivě očekávalo, čím fanoušky potěší. Videoprojekce se rozjela na plné obrátky a jak jsem předpokládala, jako intro kapely byl zvolen track „Operation Haven Sky“. Při pohledu na podium jste poznali siluetu Gabora P., který se hned chytil svého ovládacího pultu, tzn. kláves a dalších krabiček, které nesporně jsou veledůležité pro vyluzování těch krásných kompjůterových zvuků. Po dramatické úvodní chvilce přichází i zpěvák Tom L. a začínáme.

Vlažné publikum si podupává a tu a tam se někdo zhoupne v bocích. Přičítám to tomu, že začátek jejich setu byl načasován na 19. hodinu a to s sebou nese i fakt, že účastníci zájezdu alias festivalu ještě nejsou správně naladěni a ve varu. Samotným Formalin to nevadilo a bylo zjevné, že si své vystoupení naopak užívají. Kdo chtěl slyšet staré známé hitovky „Tied and Blinded“ nebo „Fallout“ byl uspokojen. Energetická bomba vybouchla při „Salvation“. Tak nějak se už s tím předem počítá, jelikož tyto rytmy a celé aranžmá písničky funguje. Při formalínovské show je již zvykem, že Gábora P. uvidíte v různých zajímavých spartakiádních pozicích, které zcela dokreslují koncert. I v Berlíně tomu nebylo jinak. Jen škoda, že se jednalo o pouhých 25 minut radosti pod vedením této dvojky.

Formalin

Formalin

Jestliže se vám nepodaří před koncerty navštívit kamenný shop Out of Line, není třeba podléhat smutku. Label dostatečně zahltí akci svým merchem a ani v závěru večera se není třeba bát nedostatku zboží.

Dalšími pány na holení při pátečním bujarém večeru byli němečtí The Invincible Spirit. Už při prvních tónech bylo jasné, že se jedná o bardy na elektronické scéně. Založení projektu je datováno do roku 1986 a i jejich tvorba vás vrátí do zvuků devadesátých let, kdy docházelo k největšímu rozpuku elektroniky. Zpěvák Thomas Lüdke přesvědčoval fanoušky zejména svým výrazem v obličeji. Při nejznámějším songu „Push“ valil oční bulvy a pantomimicky se snažil objasnit text písně. Celkově byl jeho projev poměrně statický, gestikulačně připomínal spíše varietního umělce. Kapela The Invincible Spirit čítala při pátečním vystoupení dva členy. Tím druhým byla „klávesačka“ ( údajně manželka zpěváka), která po celý čas bedlivě sledovala snad obrazovku monitoru počítače.

The Invincible Spirit

Seznam účinkujících čítal i položku Rummelsnuff. Electro-punk s nádechem melodií z dob socialismu. Abych byla objektivní, tuto skvadru pod vedením „Pepka námořníka“ jsem hudebně nikdy nepochopila, a proto jejich vystoupení včetně tvorby beru jako tradiční německou hudební vložku.

Co by to bylo za festival, kdyby se ho neúčastnil Dirk Ivens s nějakým svým belgickým projektem. Jelikož uskupení The Klinik odehrálo svou poslední show v prosinci minulého roku, taktéž v Berlíně, tentokráte jsme na Out of Line Weekender mohli vidět znovuvzkříšený Absolute Body Control. Dirk Ivens a Eric van Wonterghem předvedli standardní a profesionální vystoupení. Dirk jako obvykle hojně využíval kabelu od mikrofonu, který si omotával kolem rukou naznačujíc depresivnost okamžiku. A nebylo daleko od roztrhnutí košile, jako náznaku rozervanosti jeho umělecké duše.

Sálem zněly songy „Blue Girl Black Boy“nebo tradiční „ Figures“, leč zvuk „atárka“ mně nepřišel úplně dokonalý. Snažila jsem se rotovat po sále, abych našla dobré místo pro poslech. Ono je třeba mít i to správné duševní rozpoložení, aby bylo možné vstřebat vše, co Absolute Body Control nabízí.

Absolute Body Control

Pokud můj report působil dojmem, že na pódiu to scénicky a dějem nežilo, tak pravý opak ukázal francouzský projekt Die Form (Éliane P., Philippe Fichot). Rozhodně to nemyslím tak, že každá kapela a nebo projekt musí metat kozelce na pódiu. Každopádně Die Form diváka donutí sledovat jejich show (aspoň část). Jejich tvorbu neznám a živé vystoupení jsem nikdy neviděla, každopádně vím, že za sebou mají bohatou hudební historii a to nejen u vydavatelství Out of Line. Možná proto jsem se stala pozorovatelem a vyčkávala jsem v blocích.

Než začalo samotné vystoupení, bylo třeba na pódiu postavit plot. Toto oplocení mělo dvojí funkčnost. Za prvé dekorativní. To znamená, že již předem je nastolena psychologická hra s návštěvníkem koncertu, který očekával zajímavou show. Za druhé podpůrnou. Tím myslím, že plot v určitých chvílích podpíral nahou ženštinu, která dotvářela svými parakotouly a lascivními pohyby celou show. Zpěvačka v latexových šatech a na klávesy hrající Philippe Fichot v kožené masce. Celé vystoupení bylo zahaleno do stylu dark wave a gotičtí návštěvníci večera měli žně.

Setlist:
Melodia Melancolica
Voltaic Control System
Schaulust
La 7ème Face Du Dé
Politik
SilentOrder
Herz Frequenz
Amnesia
Nature Destruction
Bite Of God
Mon Amour
Savage Logic

Die Form

Hlavním headlinerem večera byli slovinští Laibach. Řekněme, že to bylo velkolepé a monumentální završení večera. Pražský koncert v rámci „Spectre“ tour jsem neviděla a možná to bylo lepší, neboť jsem všemi vjemy nasála vše, co Laibach aktuálně nabízí. Němci vsadili na jistou kartu a sál se naplnil k prasknutí. Své vystoupení slovinská eskadra zahájila trackem „Eurovision“ právě z posledního alba "Spectre". Tím byla nastolena laťka večera. Nepřehlédnutelná a fascinující Mina Špiler zaujala doslova výraz, který zcela dokresloval celé vystoupení. Vyzařuje z ní asertivnost, provokace a posluchače dostane tam, kam ona chce.

Koncerty kapely Laibach jsou jako víno, které čím je starší, tím je lepší, neboť uzrává. Možná je to dáno mým věkem a vnímáním. Hned druhý kousek „Walk with Me“ opět podtrhl velký hlasový dar vokalistky. Zvuk byl perfektní a vše, co bylo třeba slyšet, slyšet bylo. Světla dotvářela celou show přesně podle energie daného songu. Vystoupení Laibach je jako jít do divadla a vidět skutečně kvalitní kousek. Netřeba tanečních kreací, netřeba speciálních efektů či extravagantního oblečení. Faktem zůstává, že tito hudební velikáni přijdou a nandají vám to v plné náloži.

Setlist:
Eurovision
Walk with Me
No History
The Whistleblowers
Mach dir nichts daraus
B Mashina
Leben - Tod
Warme Lederhaut
(The Normal cover)
Alle Gegen Alle
Eat Liver!
Bossanova
See that My Grave Is Kept Clean
Leben heißt Leben
Geburt einer Nation