Protože Project Pitchfork přijedou do Prahy v doprovodu dalšího velkého jména, poprosili jsme druhou hvězdu večera, belgické The Breath of Life, jestli by nám neodpověděli na pár zvídavých otázek. Z rozhovoru se zpěvačkou Isabelle se tak dozvíte nejen stručnou historii kapely a její inspirace, ale i o jejich téměř osudovém propojení s Československem, pašování broskvové vodky do Belgie, o jejich turné po zdejších končinách na začátku devadesátých let, vlivech na novou desku, jak vidí současný stav scény nebo kdy a proč u nás Isabelle dostala na zadek. A to samozřejmě není všechno.
CZ SANCTUARY: AHOJ ISABELLE, PROTOŽE MNOHO NAŠICH ČTENÁŘŮ PATŘÍ MEZI MLADŠÍ ROČNÍKY, MOHLA BYS NÁM, PROSÍM, PŘEDSTAVIT STRUČNOU HISTORII KAPELY A ZDROJE INSPIRACE?
Isabelle: Ahoj, tak určitě. Já jsem Isabelle, zpěvačka kapely. Historie The Breath of Life se začíná psát roku 1985, kdy jsem se připojila k trojici muzikantů. Tisk si nás všimnul a poměrně rychle nás označil jako dark-alternativní kapelu s unikátním zvukem a magickým hlasem – to jsou jejich slova.
Mí vůbec nejoblíbenější umělci jsou Dead Can Dance a Cocteau Twins, ale mám moc ráda i zvuk Nicka Cavea and The Bad Seeds, And Also The Trees, Killing Joke, Bauhaus a mnoha dalších. Pokud jde o novější členy kapely, vím třeba, že kytarista Didier je fanouškem And Also The Trees, Joy Division, Trisomie 21 a Depeche Mode. Bubeník Marc taky miluje Depeche Mode, ale i další skupiny. Ale dost už o tom. Teď máme novou sedmiskladbovou desku „Whispering Fields“, na kterou jsme hrdí a kterou jsme vydali u Danse Macabre.
CZ SANCTUARY: VAŠE VŮBEC PRVNÍ ZAHRANIČNÍ TURNÉ VEDLO PO ČESKOSLOVENSKU, SVOU PRVNÍ „OPRAVDOVOU“ ŽIVOU DESKU JSTE NATOČILI V PRAZE… JAK SE TO STANE, ŽE GOTICKÁ KAPELA Z BELGIE MĚLA SVÉHO ČASU NAŠÍ KOTLINU ZA SVŮJ DRUHÝ DOMOV?
Isabelle: Máš pravdu, svou vůbec první zkušenost s koncertním turné jsme opravdu získali v Československu. Bylo to v únoru roku 1991 a hráli jsme v Praze, Litvínově, Plzni, Ostravě, Bratislavě a dalších městech, jejichž jména nedokážu ani vyslovit (smích). Všechno se to seběhlo hrozně rychle a hladce. Odpověděli jsme na pozvánku, kterou jsme našli v jednom hudebním magazínu a o pár měsíců později už jsme hráli ve vaší krásné zemi za doprovodu místního manažera Vladimíra. Myslím, že jsme prostě byli součástí snu několika lidí, kteří si vzali do hlavy, že do Československa přivezou něco nového a neoposlouchaného a The Breath of Life do této kategorie evidentně zapadali.
Byla to ohromná legrace! Navíc se to lidem líbilo, takže jsme mohli přijet i na další koncertní turné roku 1992, kdy jsme v klubu Bunkr nahráli desku „Live in Prague“. To bylo super. Hrozně rádi jezdíme do vaší země, protože je krásná a jako první nám umožnila vyrazit na opravdové turné. Není to zvláštní (smích)? Někteří z nás dokonce začali jezdit do Čech na dovolenou, aby to tu víc poznali. I kvůli tomu jsme pojmenovali jednu z našich skladeb „Kutná Hora“ na jednom EP. A je taky moc fajn potkávat všechny staré kámoše z Prahy.
The Breath Of Life – The Dark Side
CZ SANCTUARY: TAK NÁM ŘEKNI NĚJAKÉ ZAJÍMAVÉ NEBO VTIPNÉ ZÁŽITKY Z POBYTU V NAŠICH ZEMÍCH!
Isabelle: Takových máme spoustu! Jedna z mých oblíbených je, když jsem dostala naplácáno na zadek od nějakého starého chlapíka. Nepamatuju si přesně, kdy a kde k tomu došlo, ale mám pocit, že to byl nějaký den v roce, kdy prostě kluci plácají dívky nějakými proutky a já to zažila taky, panečku…
A taky bylo hodně zvláštní čekat v hospodě strašně dlouho na pití, než nám došlo, že si musíme dojít k pokladně a něco si objednat tam. A tím, že nás jezdívalo na turné deset lidí a častokrát jsme chtěli srazit stoly, abychom byli pohromadě, velmi brzy jsme zjistili, že se to tu nedělá, protože se to místním nelíbí…
Ale objevili jsme tu i různá tajemství, třeba chuť broskvové vodky, kterou jsme potom ve velkém převáželi přes celnici do Belgie. Proto jsme ji všechnu slili do jednoho velkého kanystru a já nikdy nezapomenu na oči té rozkošné dámy v Jihlavě, u které jsme tehdy nakoupili velkou, ale opravdu velkou hromadu lahví, na což evidentně nebyla zvyklá. Myslím, že to i pro ni byl velmi dobrý den a možná má od té doby ráda bláznivé Belgičany.
CZ SANCTUARY: BĚHEM SVÉ DLOUHÉ KARIÉRY JSTE VYDALI SPOUSTU DESEK. KDYŽ SE PODÍVÁŠ ZPĚT, KTERÁ ALBA POVAŽUJEŠ ZA NEJLEPŠÍ?
Isabelle: To je dost těžká otázka, protože pro mne osobně má každá deska svůj příběh a je také součástí mého života. Mám moc ráda „Taste Of Sorrow“, „Lost Children“ a novou „Whispering Fields“, ale i ty ostatní se mi moc líbí. Hodně také záleží na mé momentální náladě.
CZ SANCTUARY: TAK SI POPOVÍDEJME O SOUČASNOSTI. MÁTE VENKU NOVOU STUDIOVKU „WHISPERING FIELDS“. PROZRAĎ NÁM, PROČ JSME NA NI ČEKALI DLOUHÝCH SEDM LET…
Isabelle: My jsme v podstatě nikdy nepřestali zkoušet, ale jde o to, že někteří z nás teď měli hodně práce se svými osobními i hudebními projekty. V průběhu svého života se prostě občas musíš rozhodnout a změnit priority podle potřeby. A přesně to proběhlo i u některých nás. Já si navíc u nahrávání raději dám na čas, dokud si nejsem úplně jistá, že jsme všichni s deskou a volbou skladeb spokojení. Teď jsme všichni šťastní a připravení se opět plně propojit se svými fanoušky.
CZ SANCTUARY: NOVÁ DESKA VYCHÁZÍ NA VYDAVATELSTVÍ DANSE MACABRE. JAK SE TO STALO, ŽE JSTE SE UPSALI ZROVNA LABELU BRUNA Z DAS ICH?
Isabelle: Když jsme dodělali všechny skladby, jednou z prvních věcí, které jsme chtěli udělat, bylo podepsat smlouvu s Danse Macabre. Takže jsem se jim ozvala, abych zjistila, jestli by měli zájem a za pár hodin jsem už měla ve schránce pozitivní reakci přímo od Bruno Kramma, takže to bylo celkem rychlé.
CZ SANCTUARY: MÁ NOVÁ DESKA NĚJAKÉ ÚSTŘEDNÍ MYŠLENKY? JAK BYS JI VLASTNĚ CHARAKTERIZOVALA?
Isabelle: Jako vždycky jsme na hudbě pracovali všichni dohromady, jednou z hlavních změn je přítomnost bubeníka Marca v kapele, který dává rytmu a písním živou energii. Co se textů týče, inspirovala mne především ztráta pár blízkých parťáků, kteří, jak si představuji, se zase objeví, jen v jiné formě. Obecně mé textování obsahuje směs pocitů, emocí, lásky k přírodě a pár mých duchů a démonů.
CZ SANCTUARY: NA KONCI DESKY NAJDEME DVĚ NOVÉ VERZE VAŠEHO VELKÉHO HITU „NASTY CLOUD“. ČÍ TO BYL NÁPAD, PŘEDĚLAT TYHLE SKLADBY A DÁT JE NA ALBUM?
Isabelle: My jsme je tam dali z různých důvodů. Především je to takový náš dárek fanouškům. Navíc od té doby, co jsme tuhle píseň nahráli poprvé, se do kapely připojil kytarista Didier a bubeník Marc, takže jim tyhle nové verze daly možnost přinést do klasické písně něco nového. Roku 2003 jsme také udělali pár čistě akustických koncertů a chtěli jsme se o tuhle podobu kapely podělit s dalšími lidmi.
CZ SANCTUARY: PROTOŽE JSTE SOUČÁSTÍ GOTICKÉ SCÉNY TAK DLOUHO, JAKÝ MÁŠ POCIT Z JEJÍCHO MOMENTÁLNÍHO VÝVOJE? ROZRŮSTÁ SE, CHŘADNE, NEBO ZŮSTÁVÁ POŘÁD STEJNÁ?
Isabelle: My jsme na alternativní scéně vážně už celkem dlouho a tak doufám, že se pro nás vždycky někde najde nějaké místečko. Ačkoliv časy jsou čím dál těžší a složitější a stojí to čím dál větší úsilí, abychom mohli se svým uměním pokračovat dál. Svou hudbu neděláme kvůli penězům, ale protože prostě vyvěrá z hlubin našich srdcí a to je pravděpodobně hlavní síla, která nás táhne dál. A taky naši milí posluchači, kteří nám dávají tolik energie.
CZ SANCTUARY: ZANEDLOUHO OSLAVÍTE 30 LET NA HUDEBNÍ SCÉNĚ. VÍM, ŽE JEŠTĚ MÁTE TROCHU ČAS, ALE… NECHYSTÁTE NĚCO ZVLÁŠTNÍHO NA OSLAVU TOHOTO JUBILEA?
Isabelle: Své dvacetileté výročí jsme oslavili v Londýně – zorganizovali jsme tehdy pro své fanoušky takovou hezkou hudební oslavu. A moc jsme si to tehdy užili. Takže ano, měli bychom o tom začít přemýšlet. Jestli máte nějaké nápady, sem s nimi…
CZ SANCTUARY: JE NĚCO, CO BYS CHTĚLA ŘÍCT VAŠIM FANOUŠKŮM V ČESKÉ REPUBLICE?
Isabelle: Moc nás těší, že můžeme opět přijet do vaší překrásné země a sdílet s vámi nás svět. Po koncertě budeme určitě připraveni si s vámi popovídat a pobavit se, takže, prosím, nestyďte se za námi zastavit. Těšíme se brzy na viděnou!
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.