Nová deska jihlavských zakuklenců Tábora radosti je jednou z nejlepších domácích desek roku. Je nám ctí, že o ní můžeme na našich stránkách referovat. O desce nahlas přemýšlel Pavel Zelinka
Vydavatel: Aliens Production (www.aliens.sk)
Ano, je to tak. Poslední album jihlavské dvojice Tábor radosti vyšlo už v roce 2006. Tehdy potvrdilo dvojici status vycházející hvězdy na domácí, temně elektronické scéně. Její jedinečnost se skvěla především v kombinaci temných ambientních základů s tribálními rytmy, neoklasickými odlesky a českými texty, deklamovanými specificky upraveným hlasem. „Agartta“ je úhelný kámen dua. Buď Tábor radosti pouze opíší svůj do detailu dotažený rukopis, a nebo se pokusí vlastní sound posunout novými prvky do doposavad neprobádaných poloh.
Už koncerty, které vydání desky předcházely, ukázkami připravované tvorby naznačovaly, že Jihlavané rozhodně nehodlají ustrnout na místě. A letošní novinka toto tušení jen potvrdila. Temný a vláčný ambient zůstal, ale je dvojkou System Failure + Lucid narušován čím dál větším množstvím dalších elementů. Od sekvencerových linek, přes desítky různých ornamentů semiakustické podstaty, až k po dvojici kompozic, které hostí zpěvačku Ann-Mari Thim ze slavné Arcany. A právě tyto skladby jsou nejjasnějším důkazem progrese Tábora radosti. Ale ani další položky „Agartty“ nejsou do počtu.
Zatímco na předchozích deskách se posluchač kochá především unikátním rukopisem dvojice, tentokrát k hudebním kvalitám může přidat i kvalita audiofilní povahy. Novinka má neskutečně plastický a přitom hutný sound, který vynikne jak při poslechu ve sluchátkách, tak na kvalitní audiosestavě. Drtivá většina skladeb je branou do rozsáhlejších prostor plných roztodivně pokroucených zákoutí, ale i monumentálních dómů, které posílají posluchače do kolen.
Tábor radosti – Integritta (feat. Ann-Mari Thim)
Přeci jen k jinak vynikající desce mám, a ne tak marginální, výhradu. „Agartta“ překvapí i přes dvanáctiskladbový playlist padesátiminutovou stopáží. Většinou se u desek rozčiluji, proč muzikanti nebyli soudní a neudrželi délku skladeb respektive desky ve střídmější podobě. Proč nenastavit kvalitativní síto na jemnější zrnitost? U „Agartty“ se zlobím na kapelu z přesně opačného důvodu. Spousta skladeb je totiž ukončena ještě dříve než byl jejich obřímí potenciál vydolován. Působí jako ukázky kompozic, které mají ve skutečnosti mnohem delší stopáž, ale kvůli chybě lisovny se na albu objevily pouze v „náslechové“ podobě.
Jejich efekt je podobný, a teď mne omluvte za tento příměr, přerušované souloži, kdy vás poslech Tábora radosti stimuluje takřka do extatického stavu, ale místo vyvrcholení a silné emocionální žně po prvním „refrénu“ přijde nečekané ochabnutí a skladba mizí nemilosrdně do ztracena. Novinka si věru zaslouží opulentnější podobu!
Přesto přeze všechno se ale jedná o jedinečnou desku, u které mohu snad jen zopakovat konec recenze na album „Lamat“ – tahle kapela už dávno hraje první ligu temné elektroniky a je pouze trestuhodnou nedbalostí, že nejezdí koncertovat po celém světě! Tečka.
Hodnocení: 80%
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.