Máme za sebou pořádání dalšího halloweenového mejdanu, tentokráte i s trojicí živých kapel. Jaké to bylo z našeho pohledu? Čtěte v tomto shrnutí.
To to uteklo! Není to tak dlouho, co jsme v klubu XT3 trsali s DJskými hosty maryEm a Šonym z Batcave.sk na jejich vypečený vinylový set, a je tu zase Halloween. Letos jsme se pokusili akci trochu ozvláštnit a kromě reprodukované hudby na party, stylové výzdoby a dalších vylomenin angažovat i tři hudební formace. Ale jedno po druhém. Pro organizátory totiž party samozřejmě nezačíná večer, ale již během brzkého odpoledne, kdy je potřeba ubytovat kapely, naložit hromadu dekorací, dýní (které v surovém stavu vážily dohromady více než 100 kilo) a dalších propriet, a všechno to dostat do klubu.
Organizační snahy a včasná navigace všeho potřebného do Exitu (kapely dorazily vzorně včas!) však měla záhy narazit na někdy až možná trochu zbytečný perfekcionismus zahraničních spolků. Je sice jasné, že každá skupina chce znít co možná nejlépe a předat tak posluchačům svou hudbu v co nejhezčím kabátku, ale trávit při zvučení na pódiu hodinu je přeci jenom už celkem dost. To, v kombinaci s jakousi „zmatenou pomalostí“ některých členů cizokrajných kapel (pochopitelně nebudeme jmenovat), nakonec přípravy zoufale natáhlo. O tom se ostatně mohli přesvědčit i první příchozí návštěvníci, kteří vstoupili do útrob klubu (jak oni tak prostor řádně vyzdobení) na čas a měli tak ještě dobrou půlhodinku možnost sledovat zvučení The Breath of Life v akci. Alespoň byl čas vychutnat si náš zelený halloweenový brainwelcome drink s kousky želatinového mozku a dalšími laskominami
Nejvíce bití zdržením byli domácí Phosgene Girls, kteří však projevili nejenom trpělivost, ale i profesionalitu, kdy měli za nějakých deset minut nazvučeno a mohli spustit svůj set. Ale čekání stálo za to. Když jsme s kolegou Nephilimem viděli tuhle partu letos v Pardubicích (na Bat Moon Rising) poprvé, řekli jsme si, že ji musíme dostat do Prahy. Poměrně dobrý zvuk, sehranost i potemněle hitové melodie lákaly i tady nesmělé účastníky z kupátek před pódium a po půlhodince už jimi suverénně smýkaly po parketu. I blesková rešerše mezi posluchači potvrdila, že Phosgene Girls zvládli svou pražskou premiéru více než dobře. Místní publikum se alespoň mohlo přesvědčit, že i u nás začínají kvést velmi zajímavé kapely. Sláva!
Jako druzí v pořadí nastupují o generaci starší pánové a dáma, kteří se (na rozdíl od obou ostatních kapel) do Prahy vracejí již poněkolikáté. Belgičtí The Breath of Life přijeli své třicetileté výročí oslavit s grácií i lehce halloweenovou vizáží. Pokud se však někdo bál, že zpěvačce Isabelle Dekeyser a jejímu doprovodu bude po takové době docházet dech, mýlil se. Pěkně secvičenému gangu to šlapalo, zpěvačka si se svým hlasem pohrávala zdánlivě bez námahy a spolu s image do sebe všechno pěkně zapadlo. Jedinou vadou na kráse mohla být délka vystoupení. The Breath of Life, kteří ve svém „best of“ setu (doplněném dvěma novinkami, které uslyšíme příští rok na novém albu) nechtěli své fanoušky ochudit o žádný zásadnější hit z historie kapely, totiž hráli více než hodinu. Ne nadarmo se ovšem říká „dobrého pomálu“.
Zatímco se v pozadí chystá poslední kapela večera, němečtí New Days Delay, o přinesený stolek v popředí se opírá berounský animátor, básník a výtvarník Jan Krumphanzl se svým pásmem „Poezie z vydlabané dýně“. S hrůzostrašně vyřezanou tykví, naraženou na ramenou, ostatně recitátor přišel i na pódium. Příliš dlouho tam ale nevydržela. Při první příležitosti zamířila rovnou na jednoho z návštěvníků, který ji hbitě vrátil vzdušnou čarou zpět na podium, pod nohy chystajících se (a mírně zaskočených) německých hostů. Samotná prezentace tvorby zafungovala podle předpokladu – část návštěvníků (a Krumphanzlových fanoušků) nadšeně aplaudovala, zatímco druhá odcházela ze sálu. Po ukončení autorského čtení (a rozdupání dýně) byl čas na třetí hudební akvizici.
Sympatická pětice New Days Delay nastoupila na stage trochu opatrně a chvílemi se potýkala se zvukovými problémy. Pak již ale skočný surf-gothic set běžel jak na drátkách a vyzval (zejména ty číraté) tanečníky k akci. Ze všech kapel večera byla formace z Brém určitě nejpunkovější, a to nejen z hlediska energie, ale i občasných instrumentálních zakopnutí či intonačních přehmatů zpěvačky Insy. New Days Delay ovšem všechny výpadky zvládli s nadhledem a evidentně se bavili stejně dobře jako fans pod pódiem.
V půl jedné je ale třeba ukončit živou produkci a zvolna se přehoupnout pod nadvládu DJů Paesanta, Samgarra a Nephilima. Ačkoliv se start afterparty nesl ve znamení zběsilého přeskakování v playlistu, který nečekaně nachystala počítačová technika (patrně opojená výparem z dýní a stále narůstající teplotou klubu), osazenstvo se poměrně rychle rozpohybovalo k tanci. Sympaticky rozjařená Insa si přišla zatrsat na přání, jiní na požádání dostávali pořádnou dávku starého dobrého rock´n´rollu, zatímco jiní neodbytní návštěvníci zásobovali DJské osazenstvo o poznání méně stylovými wishlisty. Když v pokročilých hodinách dostala slovo, k velké radosti některých přeživších, nakonec i taneční elektronika, bylo na čase začít nahánět rozuteklé kostlivce a odchytávat u stropu poletující netopýry.
Krátce po čtvrté ranní už prostor žižkovského Exitu působil se svými rozbředlými dýněmi a potrhanými zbytky halloweenových propriet jako příliš depresivní známka toho, že další ročník tohoto hororového svátku je za námi. Skleněná vrata vyplivla do chladné noci poslední várku vrávoravých zombií a uzavřela tak další odvedenou kapitolu z edice „Sanctuary.cz presents“. Na tu příští si budeme muset zase rok počkat. Do té doby se můžete konejšit alespoň profláklým deathrockovým mottem – „Everyday is Halloween“.
Fotky budou postupně přibývat v naší Galerii, nejinak tomu bude v případe videí, které brzy potkáte na Cz Sanctuary Youtube profilu.
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.