Rozhovor s Rabia Sorda/Hocico

ErkErk Aicrag, zásadní postava aggrotechu a frontman průkopníků Hocico, navštívil Prahu se svým sólovým projektem Rabia Sorda. Příjemného Mexičana jsme vyzpovídali a popovídali si nejen o obou kapelách, rozdílech mezi nimi a žárlivosti ze strany Erkova kolegy Racsa, ale i o tragických událostech v kapele Amduscia, odlišnostech mezi latinskoamerickou a evropskou elektronikou, těžkostech obživy hudbou, vlivu Hocica na vývoj tvrdé elektronické hudby a řadě dalších zajímavostí.



CZ SANCTUARY: AHOJ ERKU, JAK SIS UŽIL SVÉ PREMIÉROVÉ VYSTOUPENÍ V PRAZE?

Erk: Paráda, lidi reagovali skvěle, moc se mi tu líbilo, jsem velmi spokojený.

CZ SANCTUARY: TO MOC RÁDI SLYŠÍME. NICMÉNĚ NEMÁLO LIDÍ VNÍMÁ TVŮJ PROJEKT RABIA SORDA, SE KTERÝM JSI TU DNES VYSTOUPIL, SPÍŠE JAKO TAKOVÝ „VEDLEJŠÁK“ HOCICO. CÍTÍŠ TO STEJNĚ?

Erk: Už ne. Původně to tak trochu začalo, ale poslední dobou rád říkám, že mám dva „full-time“ projekty. Hocico a Rabia Sorda požírají veškerý můj čas po celý rok, ale miluji to, jsem rád, že mám obě tyhle kapely.

CZ SANCTUARY: TO ZNAMENÁ, ŽE SI VYDĚLÁVÁŠ NA ŽIVOBYTÍ HUDBOU A HRANÍM S RABIA SORDA A HOCICO?

Erk: Jo, zatím jo. Naposledy jsem byl zaměstnaný asi tak před…nějakými dvaceti lety. Zatím jsem se naučil vyžít z hudby.

CZ SANCTUARY: A NENÍ TO V DNEŠNÍ DOBĚ TROCHU OBTÍŽNÉ? VĚTŠINA LIDÍ HUDBU STAHUJE A VYPALUJE, COŽ PRODEJI CD URČITĚ MOC NEPOMÁHÁ…

Erk: Jo, určitě, myslím, že hudební průmysl víceméně umírá, zejména vlivem rapidního poklesu prodeje hudebních nosičů. Ale na druhou stranu, množí se koncerty, máme jich víc, než kdykoliv předtím. A podle mého to neplatí jenom o nás, ale o živé hudbě celkově - je na koni nejvíc, co pamatuji. Myslím, že tím se to celkem kompenzuje. Například naše náklady pokrývají z drtivé většiny právě živé koncerty. Záleží ale i na tom, jak žiješ a jak se svými penězi zacházíš. Můžeš být hlupák, pít každý večer a pak nikdy nebudeš mít ani pár drobných v kapse. Já jsem se naučil žít podle svého, využívat svého kapitálu rozumně a zatím jsem přežil (smích). 

CZ SANCTUARY: JÁ S TÍM NAPROSTO SOUHLASÍM. NICMÉNĚ I KDYŽ JSI TADY DNESKA S RABIA SORDA, NEMŮŽEME SE VYHNOUT SROVNÁNÍ S HOCICO. MNĚ SE NA RS LÍBÍ, ŽE Z NÍ CÍTÍM TAKOVOU AŽ PUNKOVOU SYROVOST…SOUHLASIL BYS S TÍM?

Erk: Jo, určitě, chtěl jsem vytvořit něco s trochu ostřejším zvukem. Ve skutečnosti jsem měl v hlavě představu velmi, velmi syrového zvuku – a myslím, že se mi to povedlo realizovat. Chtěl jsem přivést do elektroniky trochu nebezpečí, takový ten surový feeling punkové a rockové hudby. Myslím, že pro fanoušky Hocico je to zase něco celkem jiného a reagují stylem: „No, člověče, zní to nějak divně, je to takové jiné“, ale to se mi líbí. Rád překvapuji lidi a dělám věci jinak.  

CZ SANCTUARY: MĚ TEDY OSOBNĚ DOST PŘEKVAPUJE, ŽE NĚKDO, KDO DĚLÁ TAK TVRDÝ SOUND JAKO HOCICO, MĚL POTŘEBU VYTVOŘIT JEŠTĚ NĚCO ZVUKOVĚ SYROVĚJŠÍHO…

Erk: Já Ti nevím, přišlo to tak nějak zevnitř, chuť dělat něco nového, jiného, objevovat hudbu v jiném směru. Nevím, jak to pořádně vysvětlit, bylo to, jako by mi pořád něco šeptalo: „No tak, jdi do toho, udělej to!“



Rabia Sorda - Radio Paranoia (živě v Praze)


CZ SANCTUARY: DOBŘE, ŽE‘S TEN HLAS POSLECHL. ALE NECÍTIL JSI ZPOČÁTKU TROCHU ŽÁRLIVOST OD RACSA, TVÉHO BRATRANCE A SPOLUHRÁČE Z HOCICO, ŽE SES ROZHODL UDĚLAT NOVÝ PROJEKT BEZ NĚJ?

Erk: No, musím přiznat, že ze začátku to bylo trochu divné. Začali jsme totiž před těmi lety dělat hudbu spolu a od té doby jsme nikdy nepracovali na ničem jiném. Ale už je to v pořádku, můžeme si sednout a mluvit o věcech jako je tour, nebo další desky, a pak můžu přijít domů a pracovat si na věcech pro Rabia Sorda. Mám i dobré vztahy se svou kapelou, vycházejí mi v mnohém vstříc. Přijde mi, že jsem si našel cestu, jak žít v obou těchto paralelních světech. Zatím si to dost užívám.

CZ SANCTUARY: TO JE DOBŘE. S RABIA SORDA JSI LONI VYDAL DESKU „NOISE DIARY“. V ČEM BYS ŘEKL, ŽE SE NEJVÍC LIŠÍ OD TVÉ PRVOTINY?

Erk: Jak rád říkávám, mám pocit, že jsou věci čím dál zajímavější a platí to i pro mou hudbu. Hudebně objevuji nové způsoby sebevyjádření, cesty, jak říct věci daleko přesněji. Podařilo se mi vytvořit něco, co je zase trochu blíže tomu, co nosím uvnitř a stále to zdokonaluji. No a zvukově si myslím, že je „Noise Diary“ zkrátka lepší. Od struktur písní, přes zvuky nástrojů až k melodiím - všechno to drží víc pohromadě a přitom to zní tak syrově, jak jsem chtěl.  Prostě, přijde mi to všechno čím dál zajímavější…

CZ SANCTUARY: KDYŽ JSME NAKOUSLI TU ELEKTRONIKU, NEMŮŽU NEPOLOŽIT MOU OBLÍBENOU OTÁZKU – POUŽÍVÁŠ RADŠI HARDWARE NEBO SOFTWARE?  

Erk: Používám oboje, i když především hardware, protože pocházím ze staré školy, kdy se všechno dělalo na syntetizátorech a sekvencerech, které doteď miluji. Na druhou stranu, počítače to všechno hrozně zjednodušují – od základního programování zvuků až k samotnému nahrávání. Snažím se tedy brát to nejlepší z obou světů, dokud nenajdu zvuk, který hledám.

CZ SANCTUARY: OKAY, PODÍVEJME SE TEĎ NA TROCHU JINÉ TÉMA – ASI JSI SLYŠEL, CO SE STALO V KAPELE AMDUSCIA. ZNALI JSTE SE?

Erk: Jasně, znali jsme se, potkali jsme se s těmahle klukama několikrát už před deseti lety, když začínali dělat hudbu a hrát. Byli nadšení a chtěli dosáhnout toho, co se podařilo nám – jet hrát do Evropy a podobně. Je samozřejmě smutné, že se takové věci dějí, zvlášť, když se jedná o veselého kluka, ještě plného plánů.  Když umře mladý člověk, spousta snů zemře v ten samý okamžik - to opravdu bolí. Když jsem se to dozvěděl, byl jsem velmi smutný. Ne že bychom byli nějací extra velcí přátelé, ale znali jsme se a tak mne to zasáhlo. Nevím, co se teď stane s kapelou. Doufám, že zpěvák Polo potáhne Amduscii dál na památku svého bratra. Ale těžko říct, pokoušel jsem se s ním spojit, napsal jsem mu email a vypadá to, že se s tím začíná už postupně smiřovat, což je moc dobře. Pomalu si uvědomuje, že s tím nic neudělá. Je to silný kluk, věřím, že se z toho dostane.

CZ SANCTUARY: ZNAMENÁ TO, ŽE KDYBY AMDUSCIA CHYSTALA NĚJAKÉ VZPOMÍNKOVÉ ALBUM NA POČEST EDGARA, PŘISPĚL BYS NA NĚJ PRODUKČNĚ, NEBO NĚJAKOU SKLADBOU, REMIXEM...?

Erk: Zatím nikdo o ničem takovém vlastně nepřemýšlel, ale pokud by se mi label, nebo někdo jiný ozval a chtěl s tím něco dělat, samozřejmě bych se nějak zapojil, pomohl uchovat Edgarovu památku.


Klikněte pro zvětšení


CZ SANCTUARY: KDYŽ UŽ SE BAVÍME O MEXICKÝCH KAPELÁCH – V ČEM BYS ŘEKL, ŽE JE NEJVĚTŠÍ ROZDÍL MEZI EVROPSKÝMI A LATINSKOAMERICKÝMI ELEKTRONICKÝMI PROJEKTY?

Erk: Já bych řekl, že obecně jsou mexické a latinskoamerické formace daleko rozzlobenější a vzteklejší, většinou mají agresivnější zvuk i přístup. Evropské projekty mi připadají pomalejší, s nižším BPM, umělci mívají více zkušeností a ve většině případů i lepší produkci zvuku. Kapely u nás se pokoušejí dosáhnout podobného výsledku s méně zkušenostmi a vybavením, ale velmi oceňuji, co se v posledních letech po Latinské Americe hudebně děje. Snad každý měsíc se objeví nová kapela - je to poměrně masivní vlna zájmu. Myslím, že latinskoamerická scéna už žije sama o sobě, roste, má vlastní osobnost a nemusí přejímat tolik vlivů z Evropy. Řekl bych, že i tady nás čekají zajímavé časy a že budete o kapelách z této části světa slýchat čím dál častěji…a doufám, že se podaří i přivážet jich víc do Evropy.  Chápu, že je to těžké, bylo to těžké i pro nás, ale myslím, že si najdou způsob, jak se na Starý kontinent a mezinárodní trh dostat. Získají kousek po kousku nové zkušenosti a schopnosti. A ti nejzkušenější pak budou žánr posouvat zase o kus dál.   

CZ SANCTUARY: TADY V EVROPĚ SE TROCHU VÁŽNĚ, TROCHU ZE VTIPU ŘÍKÁ, ŽE VĚTŠINA LATINSKOAMERICKÝCH (ALE I NEMÁLO NĚMECKÝCH) KAPEL ZNÍ JAKO KLON HOCICO. JSI SI VŮBEC VĚDOMÝ, JAKÝ DOPAD MÁ VÁŠ SOUND NA SOUČASNOU TVRDOU ELEKTRONIKU?

Erk: Jo, určitě si to uvědomujeme, ale stejně by bylo těžké pídit se po tom „kolik Hocica je v každé té kapele“. Myslím, že zůstává charakteristický asi ten pocit vzteku, možná právě v tom bychom mohli nějaké styčné plochy vidět. Ale z naší je pozice je opravdu těžké posoudit, nakolik je to působením Hocico a nakolik vlastní invencí kapel. My o tom rádi přemýšlíme tak, že jsme napomohli vytvořit jakési malé hudební hnutí v naší oblasti a jsme rádi, že se to podařilo. Pamatuji si ale, jaké to bylo, když jsme kolem roku 1993 začínali a lidi se báli začínat s elektronickým projektem. Spousta kapel a muzikantů reagovala stylem: „No, ona to už vlastně vůbec není hudba“, ale situace se rapidně změnila a Mexiko je teď tomuto stylu velmi otevřené. Jsem moc rád, že se nám to podařilo a že se další a další kluci pokoušejí tímhle způsobem vyjádřit i za pomoci syntetizátorů. Dnes je také o mnoho jednodušší a levnější pořídit si výbavu pro tvorbu elektronické hudby, i když poctivé syntetizátory byly a jsou pořád dost drahé. Stačí Ti ale pořídit si levný počítač, nějaký levný program, anebo si něco zadarmo stáhnout z internetu – teď je k disposici spousta free věcí i legálně a za dva dny můžeš začít dělat hudbu. Myslím, že to vytváří daleko zdravější atmosféru, aby se člověk mohl realizovat.

CZ SANCTUARY: A JAK TO VYPADÁ SE SEBEREALIZACÍ U HOCICO? DESKY, KONCERTY…?

Erk: Jo, jo, zrovna s Racsem pracujeme na materiálu pro novou desku, která se bude jmenovat „Tiempos de Furia“ (Doby vzteku – pozn. CzS). Bude to velmi, velmi tvrdé album, a i když částečně orientované na kluby, bude především “harsh“. Samozřejmě nebude chybět ani spousta melodií, hezkých a provokativních textů – zkrátka se u tvorby výborně bavíme. První singl se bude jmenovat „Dog Eat Dog“ a vyjde koncem června. My momentálně řešíme obal, design a dolaďujeme takové ty poslední detaily s umělci, kteří nám dělají remixy. Myslím, že to bude fakt dobré album, jak my říkáme  - „pořádnej evil shit“.

CZ SANCTUARY: DOST „EVIL SHIT“ I NA HOCICO?

Erk: Jo, dokonce i na nás, byli jsme až sami překvapení, jak zlí dokážeme být (smích).



Hocico - Dog Eat Dog


CZ SANCTUARY: A BAVÍ TĚ POSLEDNÍ DOBOU I NĚJAKÁ JINÁ HUDBA, KROMĚ NOVÝCH HOCICO?

Erk: Jo, určitě, jen se musím přiznat, že jsem teď už vlastně celkem starý kořen. Sice ne zas až tak starý, ale přistihl jsem se, že se poslední dobou hodně vracím k deskám, které jsem měl rád, když mi bylo 16, 18 let. Všechna ta stará alba Skinny Puppy, Ministry, věci z Wax Trax! Records. Jsem teď prostě v takové životné fázi, že si tuhle hudbu doopravdy užívám. Ale mám rád i nějaké novější projekty, hodně se mi líbí poslední album od Assemblage 23, nebo Aesthetic Perfection – oboje skvěle zprodukované, kope to do zadku. Poslouchám toho ale mraky, i dost rockové hudby, punk, taky něco z metalu – všude na Tebe může vykouknout nějaká zajímavá kapela.

CZ SANCTUARY: TO URČITĚ. MIMOCHODEM, KDYŽ JSME NAKOUSLI TEN METAL, V ČR SE CELKEM ROZRŮSTÁ POČET FANOUŠKŮ METALU, KTEŘÍ POSLOUCHAJÍ TŘEBA HOCICO NEBO COMBICHRIST – JE TO BĚŽNÉ I JINDĚ VE SVĚTĚ?

Erk: Ani nevím, ale je pravda, že občas vídáme metalisty na našich koncertech, což je super. Opravdu rád totiž vidím technaře, metalisty, cybergoths a všechny tyhle různé lidi pohromadě tančit pod pódiem na naší hudbu. Je velmi potěšující, že si lidi z odlišných hudebních subkultur a odlišných hudebních chutí přicházejí poslechnout naše koncerty. Nemyslím si totiž, že je lehké toho dosáhnout.

CZ SANCTUARY: TO URČITĚ NE. ERKU, DĚKUJI TI ZA TVŮJ ČAS, MÁM TU POSLEDNÍ, PRO NÁS KLASICKOU OTÁZKU – CHTĚL BYS NĚCO VZKÁZAT NAŠIM FANOUŠKŮM? 

Erk: Choddopičy (smích).

CZ SANCTUARY: ??!?!?! (záchvat smíchu) 

Erk: To jsem se naučil roku 1999, když jsme byli na turné se slovenskýma KIFOTH – jsem rád, že jsem si to zapamatoval.

CZ SANCTUARY: TO JÁ TAKY. JEŠTĚ JEDNOU DÍKY A MĚJ SE PĚKNĚ.

Erk: Taky tak.

mohlo by vás také zajímat