Početná slovenská kohorta byla ale natěšená především na další část programu, kdy na pódium vstoupili mir Colon & K-head, kteří už od roku 1993 tvoří EBM duo KIFOTH. Ti přijeli nejdříve s ambiciózním plánem představit návštěvníkům 70minutový set, který posléze o deset minut zkrátili. Když jsem se s KIFOTH srazil před dvěma roky v Kladenském klubu Deep Zone, dostal jsem kapelou s prominutím nakopáno takovým způsobem, že si to dodnes velmi dobře pamatuju. Pánové po pauze byli čerstvě nazpět na scéně s deskou "Acerbity Torrent". Dnes všichni netrpělivě čekáme na následovníka "Violence Corporation", kterého kapela podrobně naživo představila. Po dvou setech, které jsme v letošním roce od KIFOTH vyslechl jsem utvrzen v dojmu, že novinka bude mít atmosféričtější „SkinnyPuppyovskou“ podobu, která bude možná dobrá na poslech, o živé funkčnosti mírně pochybuji. Kontrast komplikovanějších novinek a strhujících starších pecek, které hýbaly s publikem o poznání razantněji, byl evidentní. mir Colon přidal i maximum pódiové kreativity v nesčetných převlecích, a tak není divu, že publikum si vyžádalo přídavek – cover Headhunter od Front 242.

Poté přišlo na samotné pány organizátory z Akimbo. Ti vyzdobili pódium svými industriálními proprietkami (kola z cirkulárky jako perkuse, stejně tak kolejnice a "íčka", siréna, plechy, oddělení od pódia ostnatým drátem, stavební otočná světla ad.) a pustili se do práce. Ještě předtím ale přišla minuta ticha za oběti leteckého neštěstí ve Smolensku a poděkování DJ Lunetika. Trojice pak vlétla na pódium a do domácích, „kteří už vědí“, i přespolních nalila svůj specifický mix melodicky komplikované oldschool elektronické avantgardy, harsch industrialu a power elektroniky s velmi čipernou pódiovou prezentací. Na pódiu se neustále něco dělo. Tu klávesák Radim rytmicky bušil perlíkem do plechu, jindy frontman Alda vytvářel kreace s nákupním vozíkem (ach, ti Einsturzende Neubauten :)) nebo trápil starý tranzistor, z kterého se snažil vymáčknout zpětnovazební kvílení. Došlo i na premiéru závažné "Carol". Přídavek byl tedy povinností. Završila ho vypečená coververze Sabriny "Boys (Summertime Love)".

Pak už přišla půlnoc a s ním i prostor pro dvojici francouzských hostí. Nejdříve se dostal na pódium projekt Twinkle, který se, na rozdíl od prezentace na čtvrtém pokračování Dark Live Festu, představil v raritním plném, tedy dvoučlenném složení Jean-Baptiste Leduc a Yves Cornu. Po hudební stránce k žádné zásadní změně ale nedošlo. To znamená, že fanoušci dostali vyšlechtěnou porci rytmických rébusů, často v zatěžkaném středním tempu, doplněném hlukovým smetím a statickými melodickými vrstvami. Dvojice je mistrem v postupném gradování atmosféry a timingu, jak sebe i publikum roztancovat. BPM černobílé postavičky postupně šroubovaly do červených, ale stejně si neodpustím pocit, že před třemi roky mě Twinkle rozsekal(i) mnohem poctivěji.

Ihned po duu Twinkle nastoupili na pódium kamarádi z labelu Audiotrauma, trojice Chrysalide. Ti se s publikem nemazlili, hned druhou položkou vpálili do davu jejich největší hit "Noize Guerilla" a v nátlakové elektronice, která měla tu a tam blíže k hardcore nebo grind metalu, než k tradičnímu EBMku, se valila překotně kupředu. Dva frontmany vpředu (z nichž jedním z nich je Arnaud Coeffic, který den předtím vystoupil jako Sonic Area) jistil pouze široce rozkročený elektronik Amnesy. I když už bylo něco okolo tří k ránu, příval hrubé energie, která nakonec vysvlékla pány z apartních košil s vázankou po půli začerněných těl, udržel návštěvníky spolehlivě na nohou. I Chrysalide nakonec dodrželi tradici tohoto dne a zakončili svůj set předělávkou, a to "Another Brick In The Wall" od Pink Floyd, při které nechali vokálně řádit i fanoušky v první řadě.

Jako poslední se krátce před čtvrtou ranní na pódium Olomouckého S-klubu dostali znovu Alexej a Nataša z Ambassador 21, kteří tentokrát premiérově představili českému publiku svůj druhý projekt Suicide Inside. Kdo čekal sundání nohy z plynu, ten se hluboce pletl. Charismatická frontmanka natáhla i v tuto pozdní dobu do sálu slušný dav posluchačů a začala s nimi znovu nekompromisně smýkat do parketu. Možná v méně breakovém a více rockově narovnaném duchu než hlavní pracovní úvazek dua, přesto stále maximálně napumpovaném, který přiznává svojí blízkost punkovým ideám. Mojí maličkosti už ale znavené tělo začalo vypovídat poslušnost, takže byl čas zanechat Suicide Inside za zády a vypravit se pomalu na kutě.

Shrnutí – opakování

1. Přesunutí festivalu ze Šumperka do Olomouce se vydařilo. S-klub je dobrým stánkem pro budoucí ročníky, bude ale třeba zapracovat na světlech a najmout zvukaře, který bude mít nejen dobrou aparaturu, ale také vztah k industrialu.
2. Letošní ročník byl především o elektronickém nátlaku všeho druhu. Trochu se ze dvou dnů vytratila melodie, se kterou přišel pouze Patrik Disorder s oběma svými projekty a částečně Bahntier a KIFOTH.
3. Všichni vystupující se neopomněli zastavit u vřelého přijetí od publika. Publikum z Olomouce, alespoň od zmlsaných Pražáků, dokázalo ocenit, že se do jejich města dostala hudba, kterou jinak nemají možnost ve svém městě spatřit. Vděčnost a „užití“ festivalu bylo hmatatelné na první pohled.

mohlo by vás také zajímat

Electro Apocalypse festival chystá na víkend temně elektronickou bouři a nabízí soutěž o volné vstupy

Festival Electro Apocalypse chystá v červnu v Praze Česko-Slovenské EBM sjednocení

Suicide Inside se vrací na scénu se zimním darkwave EPčkem

Slovenské Eclipsed na nové desce podpoří Numb nebo Jihad