Autoři: Pavel Zelinka, Ezechiel, Paesant
Překlad: Ezechiel

**Redakce**: Ahoj Ronane, jak se máš?

**Ronan**: *Mám se fantasticky, jsem velmi spokojený.*

**Redakce**: Jak se Ti líbil dnešní koncert?

**Ronan**: *Skvěle jsem se bavil. Jsme poprvé v České Republice, poprvé v Praze (já jsem tady vůbec poprvé) a publikum bylo fantastické. Skvělá atmosféra, spousta pozitivní, ale přitom inteligentní energie, žádná povrchní tupá zábava.*

**Redakce**: Ale nebylo moc lidí...

**Ronan**: *To je jasné, jsme tu poprvé. Pokaždé, když se poprvé objevíme někde, kde není vyloženě silná, organizovaná scéna, které je k vidění třeba v Anglii, nebo Německu, začínáme na určitém počtu lidí, který se postupně zvyšuje a zvyšuje a zvyšuje. Když jsme třeba hráli poprvé ve Státech, měli jsme na koncertě kolem dvou set lidí, a když jsme tam přijeli podruhé, bylo jich přes tisíc. Neříkám, že se totéž musí nutně stát i tady, ale doufám, že lidi ocení, že jsme se hodně snažili udělat dobrý koncert, protože chceme, aby si to užili. Myslím tím - pokud si přijdou poslechnout kapelu, je to skvělý, dostanou, co chtějí, ale nám jde i o to, aby si ti, kteří si koupí lístky mohli po koncertě říct "wow, stálo to za to" - to je pro nás hodně důležité.*

**Redakce**: Takže příště ve větším klubu?

**Ronan**: *To nebude třeba, zvuk byl (alespoň na pódiu) dobrý, skvělá atmosféra, MILUJU tohle kruhové pódium - to je strašně dobrý nápad. Bohužel jsem se až po koncertě doslechl, že se s ním dá jezdit nahoru a dolu, což je škoda, protože bych si to hrozně rád vyzkoušel - vyjet jako Ozzy Osbourne ;). Nevidím důvod proč měnit klub - velký je dost, akustika dobrá, navíc je to v centru...tak proč?*

**Redakce**: Po turné po střední a východní Evropě a pokračování americké části tour se objevíte na "gothic cruise" *(něco jako "gotická plavba" - pozn. Ezechiel)*. Co to je?

**Ronan**: *Pro nás Evropany je myšlenka "plavby" vnímána spíš jako něco, co dělají bohatí staří lidé, ale v Americe je to jinak. Tam je to bráno jako prostě jiný druh dovolené - a není tak drahý jak byste čekali. Pokud si například dva lidi pronajmou jednu kabinu, vyjde je to levněji, než třeba týden v hotelu. Pro lidi žijící na východním pobřeží, nebo v jižních státech je takovýto druh dovolené celkem běžný. Proto se také dělají tématické plavby pro lidi, které spojuje například hudební vkus, nebo něco podobného, aby měli důvod jet. A letos se pořadatelé rozhodli udělat "goth cruise". V Americe je slovo "gothic" vnímáno jinak - já bych nás třeba neoznačil za goths, což ale vůbec nemyslím špatně. V Evropě se rozlišuje mezi hudebními styly, styly oblékání a atmosférou hudby, ale v Americe to média všechno označují obecným termínem "gothic". Ale k věci. Máme pro sebe celou záď na palubě luxusní zaoceánské lodi, zahrajeme nějaké koncerty a budeme se plavit po Karibském moři...Karibském moři (!) se spoustou goths. Jedno z nejteplejších míst na světě a bude tam 400 goths...to je fakt sranda.*

**Redakce**: A už jste se někdy účastnili něčeho podobného?

**Ronan**: *Ne, já ani nemám moc rád příliš horké počasí, a na to vedro se netěším, tak doufám, že tam bude klimatizace. Ale stejně je to bláznivé - zvát goths na jedno z nejteplejších míst na Zemi. Myslím, že ti lidé musí mít vážně smysl pro humor, vždyť kam by goth dobrovolně nikdy nešel? Přece na slunce - no, není to ironie? Už to vidím, jak budou lidi vylézat ze svých kajut kolem deváté večer, pro jistotu s deštníky a slunečníky... Ne, ale teď vážně, myslím, že to bude zábavné, bude to asi hodně divoká zkušenost a nemám představu, co od toho můžu čekat, ale mají bowling a vůbec všechny vymoženosti přímo na palubě, ostatně je to jedna z největších výletních plavebních lodí vůbec. Takže myslím, že spíš budeme chodit po palubě a strašit "normální" lidi.*

**Redakce**: Tak to jsou plány do budoucna, vraťme se teď ale k desce "Judgement". Jaké inspirace, vlivy, nápady a myšlenky ovlivnily tvorbu tohoto alba?

**Ronan**: *Desky jsou vždy inspirované tím, o čem jsem přemýšlel předchozí rok. Myslím, že během tvorby předchozí desky Matter and Form a v období potom jsem hodně přemýšlel o stavu světa. Pojem "Judgement" *(anglicky "soud" - pozn. Ezechiel)* je pro mne něčím jako západním výrazem pro slovo "karma", ačkoliv si někteří lidé myslí, že má název desky náboženský podtext - nemá. "Soud" je pro mne něco, co se stane na konci každé situace díky vašemu rozhodnutí. Je to výsledek vašich činů a událostí. A album "Judgement" rozebírá deset různých interpretací slova "soud", třeba z hlediska světa, ve kterém žijeme jako druh, neboť se domnívám, že se vyskytujeme ve velmi vážném a nebezpečném bodě evoluce. Podle některých vědců nám jako lidstvu hrozí vymření vlivem katastrofy životního prostředí, a my se stále víc blížíme k momentu, ze kterého už prostě nebudeme moci pokračovat dál, pokud nezačneme řešit své problémy. Ano, my sice mluvíme o řešení, ale to je asi tak všechno - maximálně se snažíme, aby to vypadalo, jako že něco děláme, s veřejným přístupem "ještěže máme vládu, která se o všechno postará, takže já už nic dělat nemusím". My, lidé, doopravdy měníme své životy jenom v případě, že jsme vystaveni nějaké pohromě - to je nejčastější důvod pro změnu. Někteří lidé se rozhodnout přestat kouřit (nebo pro nějakou obdobně velkou životní změnu) teprve v momentě, kdy si uvědomí "pokud něco neudělám, stane se něco zlého", což je inteligentní, racionální řešení. Většina lidí to ale nedělá - pokračují a přehlížejí fakta, dokud nedojdou do situace, která je tak zlá, že už se nedá řešit. Na téhle planetě budeme čelit velké klimatické katastrofě, a to nejsem hippík, nebo nějaký enviromentální kazatel, a rozhodně nechci, aby to tak vypadalo. Nemluvím jenom o životním prostředí, mluvím tak nějak obecně o všem - o celé naší mentalitě, našemu přístupu ke světu, který je velice sobecký. A část "Judgement" je právě o tom.

Stejně tak je ale album i o věcech na mnohem osobnější úrovni, takže některé písně (třeba "Judgement", nebo "Testament" můžou být vykládány jak na osobní úrovni, tak na úrovni globální, popisující náš šílený způsob myšlení, který mne neustále ohromuje. Některé songy jsou zase vyloženě intimní, o rozhodnutích, která děláme během svých životů, o alternativách a o lidech, kteří myslí a cítí jinak, a stejně jako se oni chovají jinak ke světu, tak se svět chová i k nim. Myslím, že deska "Judgement" je určena právě jim. Lidi, co poslouchají Justina Timberlakea neposlouchají VNV Nation, a tak se snažím mluvit k těm, kteří myslí jinak a kteří chtějí naslouchat a slyšet něco hodnotného. Jsou lidi, kteří nás poslouchají kvůli hezkým melodiím, což je fajn, a jsou i lidi, kteří nás poslouchají, protože jsme jedna z kapel ze scény a oni by nás měli mít rádi, protože je to "cool". Já fakt nepotřebuju, aby takoví lidé chodili na naše koncerty - VNV Nation nejsou módní doplněk. Pokud se vám líbí sdělení ukryté v naší hudbě, je to super, pokud ne, taky fajn. Pokud si z ní něco sami vezmete a je vám to k něčemu, je to přesně to, co doopravdy chci. Nemyslím tím "happy, happy" stylem, myslím tím ve stylu přemýšlení...pokud to dává smysl...?*

**Redakce**: Rozhodně dává. A co technická stránka desky? Používáte spíše software, nebo hardware? Jak vypadá váš způsob tvorby? Skládáš písničky, nebo spíš "vrstvíš zvukové plochy" na sebe?

**Ronan**: *Když sedím v kavárně, jdu po ulici, jsem ve sprše, nebo třeba peru prádlo - prostě obyčejné stupidní věci - a moje mysl se toulá, v mé hlavě začnou hrát písně. Vymyslel jsem si způsob zapisování těchhle nápadů, někdy to jsou téměř celé songy. Je to trochu jako "představit si song", nebo "jak by měla znít dobrá píseň, kterou bych si zazpíval". Je to jako mít v sobě pocit, který potřebujete vyzpívat. Normálně lidi zpívají písně ostatních, pokud jsou sami, když je jim smutno, když jsou šťastní, nebo...někdy prostě zpíváme, aniž bychom vlastně věděli proč. Ale odráží to něco velmi hlubokého uvnitř nás. Někdy mám prostě chuť si zpívat písničky ostatních lidí, ale někdy chci zpívat ty věci, které slyším ve své hlavě, a tak si ty nápady zapisuju - jak ten song zní, jakou má melodii, atmosféru, prostě se ho snažím popsat co nejlépe, než ten pocit zmizí. Pak jdu do studia, a nahraju si to, a tak mám stovky souborů s těmihle melodiemi, ať už je to třeba sloka a refrén, nebo piánová linka, nebo basová linka, prostě jakýkoliv fragment písničky. Potom procházím jednotlivé složky a vybírám si "tohle by mohlo fungovat s tímhle, tohle s tímhle" a dávám dohromady písně - tedy poprvé jsem takhle pracoval až u "Judgement". Co se týče hardware/software. Jsou dva způsoby, jak to říct: software je dnes velmi dobrý, ale musíte na něj mít peníze. Musíte mít i peníze na zvukové a další karty, které vám programy rozběhnou. A pak je tu hardware - mám rád staré 70. syntetizéry, ale ne všechny. Někteří lidé si myslí, že každý analogový syntetizátor je skvělý, ale to není pravda - ne každé auto je skvělé. To, že je to auto ještě neznamená, že je skvělé. Takže já si vybírám, ve studiu mám vybrané analogové kousky, ale abych byl upřímný, ano, většinu jsem dělal v počítači. Ale i v počítači si hodně vybírám, které nástroje použiju, a používám jich velmi málo...ale dostanu z nich maximum, a to je hodně důležité. Příliš mnoho lidí neustále prochází internet a stahuje každičký možný program, každičký plugin, každičký synth zvuk, až mají nakonec v počítači tisíce těchhle věcí, aniž by věděli, co dělat s jediným z nich. Nenaučí se pořádně používat ani jeden. V dobách, kdy jste si museli kupovat samplery, což byla například v Irsku velmi drahá záležitost, jste hodně dlouho šetřili peníze a sampler byl to jediné, co jste vlastnili, a tak jste se z něj časem naučili vymáčknout co nejvíc, a to je podle mého klíč k hudbě - přináší to nápady. Takže pokud máte v počítači příliš mnoho věcí, ztrácíte veškerou kreativitu, ztrácíte soustředění, nápady. Celý vtip je v používání jednoduchých nástrojů a vašich nápadů, jak z nich dostat co nejvíce. A teprve pak, jestliže už nástroj nezvládá to, co od něj potřebujete, je čas postoupit o stupník výš. Ale to je jen taková moje rada z praxe, řekl bych.*

**Redakce**: Padlo tady, že používáš analogové vybavení ze 70. let - máš rád starou elektronickou hudbu té doby?

**Ronan**: *Je mi čtyřicet a elektronickou hudbu poslouchám zhruba od 3-4 let, protože jí z nějakého důvodu irská rádia hrála hodně. Hrála se sice i tradiční irská hudba, ale elektronika byla v tu dobu všude ? i jako jingly mezi pořady. Když jsem dělal "Judgement", nahrávali jsme přes starý analogový pult, a i když to tak možná nezní, bylo za tím spousta experimentování a spousta nahrávacích technik právě ze 70. let. To protože člověk, který vlastnil komplex, ve kterém je i moje studio, byl starý krautrocker, který v 70. letech tvořil, a který dokázal říct: "Já sice těmhle moderním technologiím nerozumím, ale tenkrát v roce 1973, kdybychom chtěli udělat tohle a tohle, použili bychom tohle a tohle vybavení", a jak jsem tak poslouchal všechny tyhle nápady a techniky, řekl jsem si: "Proč ne? Takhle už to nikdo nedělá, to by mohlo být zábavné!" A fungovalo to, užili jsme si při tvorbě tohoto alba hodně zábavy.*

**Redakce**: Zmínili jsme pojem "goth", "gothic" - cítíš nějaké spojení s gotickou scénou, s gotickou komunitou?

**Ronan**: *Ano, určitě...i když pro mne slovo "gothic" neexistovalo až do konce 80. let, dokud se neobjevili The Sisters Of Mercy a The Mission. Předtím se tomu říkalo "dark alternative music", která byla spojená s postpunkem a novoromantickou hudbou, ale nebyla to nějaká kategorie. Upřímně nemůžete srovnat Joy Division a Bauhaus například s The Cure, protože zněli úplně jinak. Ale i když pro mne tento pojem až do konce 80. let neexistoval, poslouchal jsem všechny kapely, které byly následně nazvány "gothic", protože byly součástí spektra alternativní hudby. A stále jsem velký fanoušek Joy Division, ale třeba New Order už zase nemůžete nazvat "goth", spíše "indie", nebo prostě "80's alternative". A vůbec "80's alternative" je asi nejlepší způsob jak to všechno nazvat, protože v té době všichni od Bauhaus, přes The Smiths, až k Cocteau Twins (kteří patří k mým nejoblíbenějším kapelám) hráli velmi kreativní, totálně novou hudbu bez hranic. A to je něco, co už dnes není moc ke slyšení, protože komerční hudba převzala vládu nad hudebními žebříčky v každé zemi. Všude máme jenom laciné kýčovité sračky, které?přiznejme si, je pro děti lehké poslouchat, jelikož holky ve věku 7-13 let jsou ta kupní síla, která skoupí většinu singlů, věděli jste to?*

**Redakce**: Máš pořád čas na svůj vedlejší projekt ModCom? Můžeš o něm říct něco víc?

**Ronan**: *To je projekt, který dělám čistě s module syntetizéry ze 70. let - stěny syntetizérů, kabelů a kontrolerů. Nějaký čas na něj neustále mám, a až udělám nějakých 11-12 tracků, tak vydám desku - snad ještě v průběhu tohoto roku.*

**Redakce**: Kromě Tebe a bubeníka Marka jsou s vámi na pódiu ještě dva další muzikanti, můžeš nám je trochu představit?

**Ronan**: *Máme živé klávesisty již zhruba tři roky, kteří se neustále mění, používáme různé lidi pro různé show. André je s námi už chvíli, ale přesto klávesisty měníme podle toho, kdo má čas. Chtěli jsme prostě mít na pódiu více muzikantů, protože mohou více přidávat do písní, a je to i dynamičtější. Třeba v Americe dva lidi na pódiu nefungují tak, jako tady v Evropě, zvlášť, pokud je jeden bubeník a druhý zpívá. Nejsme White Stripes...*

**Redakce**: A poslední otázka - je nějaký sen, který byste si chtěli s VNV Nation ještě splnit?

**Ronan**: *Měl bych sen, a myslím to úplně upřímně, protože celé naše "poselství" je myšleno upřímně a je určeno přímo lidem. Hrozně rád bych udělal nějaký nečekaný hit - jako kapely, od kterých to nikdo nečekal. Abych mohl říct více lidem, co si myslím - a zvláště většinovým nahrávacím společnostem. Nemyslím nějaké okaté rebelování, nemám rád takové to kázání, ale prostě rád bych byl pozvaný do nějaké té show, abych zahrál pro všechny tyhle idioty...pro děti, které si kupují jenom to, co jim řeknou velké společnosti...a vzal si na sebe tričko "Fuck The Mainstream", nebo něco takového. Proč? Protože to nenávidím. Ze srdce tím pohrdám, celá tahle komerční mašinérie ohlupuje lidi, dělá z nich pitomce, které je snadné ovládat, a nenabízí jakékoliv alternativy. Někteří přijdou na náš koncert a diví se, že neměli ani tušení, že taková hudba existuje. Těm vždycky říkám: "A víte proč? Protože nikdo z těch většinových kultur nechce, abyste tuhle hudbu znali, proto. Oni ani nechtějí, abyste vůbec věděli, že něco takového vůbec je, takže pokud hudbu nesledujete, je víceméně náhoda, že se k ní dostanete." Nicméně čísla mluví sama za sebe, víme, kolik desek jsme prodali, a když to překročilo určitý počet, najednou s námi chtěli tihle lidi ze společností mluvit - ó, to je tedy překvapení. Zjistili, že dokážeme vydělat peníze, tak začali mít zájem. Ale k věci - mým hlavním snem je pokračovat v tom, co děláme, nechci, aby to skončilo, i kdyby to mělo zůstat tak jak to je. Hrozně mě to baví, oba s Markem milujeme to, co děláme, užíváme si každou minutu, a prostě - ať žijí VNV Nation, jak říkáváme ;).*

**Redakce**: Děkujeme za rozhovor, za návštěvu a za skvělý koncert a možná se zase uvidíme tady v Praze...?

**Ronan**: *Rozhodně ano, určitě chceme zase přijet, protože jsme si to tu hodně užili. Vážně, byli jsme tu poprvé a rozhodně ne naposledy! Moc vám děkujeme!*