Třetí a poslední den Amphi – jak si vedli třeba Ultra Sunn, Kirlian Camera, Deus Ex Lumina a co finální afterparty? Dozvíte se...
Hurá hurá, počasí se trochu umoudřilo, a i když se nám po včerejším hýření do rána vstává trochu hůř (ty gin and tonicy tam fakt dělali nějaký silnější…), dal jsem si závazek stihnout buď Dark v Theatre stage, nebo Deus Ex Lumina na lodi. Pozdní odchod z hotelu nakonec přiloží závažíčko na misku vah ve prospěch druhých jmenovaných. V neposlední řadě i proto, že na loď je to přeci jen o fous blíž ze zastávky a mám šanci vidět celý set. A povedlo se.
Barbora: No, jak komu. Mě teda ty štědře rozlívaný koktejly dost pohřbily, takže se chystám o něco dýl. Ve snaze vypadnout z hotelu taky zjišťuju, že do plakátového spamování nadšený kolega odešel i s mým party batůžkem a já si teď nemám kam nabalit zásobu pitíček všeho druhu. Myslím, že z hotelu vypůjčený pytlík s nápisem “HAIR DRYER” plný Monsterů a předmíchaných koktejlů v plechovkách můj perfektní party look jenom podtrhoval, lidi na mě ale ve vlaku, kterým jsem se vezla přes Rýn, docela čuměli…
Ezechiel: Pravda, když darkwave jezdci Deus Ex Lumina spustili, pořád jsem čekal, že na pódium ještě někdo nebo něco přibude a je to teprve intro nebo zvukovka. Představte si totiž úplně prázdnou stage, na které stojí jeden zpěvák (mozek projektu, do Berlína přesazený Argentinec Gonzalo Schwindt), jedna dlouhovlasá zpěvačka v dlouhých šatech, dva mikrofony na stojanu a notebook. Jinak nic. Žádný další nástroj. Ani blbý klávesy. A přiznejme si, že muž a žena, tklivě nyjící bok po boku jen s mikrofony v ruce vytvářejí trochu estrádní feel.
Tedy ono jim to zpívalo hezky, ladilo neméně pěkně, všechna čest. Nicméně z desek ženský zpěv v podstatě neslyšíme (buď tam není vůbec, nebo se vyskytuje v mnohem menší hlasitosti, což výsledku sluší), zatímco tady z backing tracků vyloženě trčel a jen podtrhával podivnost osekané pódiové prezentace. A to dokonce i u takových povedených tracků jako jsou „Dark Days“. Možná je to moje chyba, že jsem nějak automaticky čekal temného solitéra obklopeného synťáky typu Buzz Kull, ale nějak by se mi to k tomu hodilo víc.
Deus Ex Lumina - My Worst Enemy is Myself (snippet) live at Amphi 2024
Zároveň je ale fér říct, že tracky má Gonzalo hezké, zvuk taky, a i když sál nebyl úplně plný, kdo přišel, ten se bavil. I proto, že u hitovky „Addicted to your pain“ dvojice vytáhla čtyři plážové míčky a začala si pinkat s publikem. Sice už jsme tenhle rozverný kousek na koncertech párkrát viděli, ale zdálo se, že si to fanoušci i dvojice upřímně užívali a nadšeně pinkali míčky tam a zpátky. A ne, publikum fakt nemusí tleskat u úplně každé písničky, i když je k tomu duo vytrvale vybízelo.
Vystoupení Deus Ex Lumina lze tedy (čistě subjektivně) shrnout jako „on má ty písničky dobrý, ale live je to zatím nějaký trochu rozhozený.“ Čili nehažme flintu do žita, je na čem stavět. A desku „As Above So Below“ doporučujeme.
Barbora: Před Orbit stage doputuju půl hodinky před začátkem setu Ultra Sunn, což nám dává šanci upít z mé fénové zásoby. Posilněni obsazujeme strategické pozice (tj. nevidíme zpod balkónu skoro nic, okolo lidí jak na Václaváku, ale aspoň slyšíme, chápeme se. Hlavně, že jsme měli drinky...). Ultra Sunn sebevědomě servírujou perfektní set, nechybí žádná z hitovek. Co mě ale, stejně jako pokaždé, nadchne, je, že v každé jiné kapele by byl divnej vysokej týpek vzadu za synťákama, ale v Ultra Sunn je Sam hlavní diva. Loď je na poměrně brzkou hodinu prakticky ve varu. Vějíře mávají, přezky na platformách zvoní, hnusný pivo šplouchá z kelímků, prostě paráda. S kolegou se shodujeme, že tahle energická dvojice, tentokrát navíc posílená o novou bloďatou hlavu za padama a synťákem, by klidně utáhla i mnohem větší Theater stage.
Z lodi odcházíme spokojení a protože počasí je výrazně lepší než včera, obcházíme si povinné kolečko okolo celého areálu, nakukujem do stánků a radujeme se z pořádného jídla a dnes, ve snaze předejít náročnému ránu, taky z vody, která je v několika pítkách dostupná všem a zadarmo. Okolo se rojí nejen davy festivalových návštěvníků, ale i mnohem víc fotografů, kteří se ve včerejším dešti asi báli o nádobíčko. Nebo se jim možná gotici v pláštěnkách nezdáli dost atraktivní. Dneska si ale rozhodně každý příznivce temné estetiky přijde na své.
Ezechiel: Denní světlo a slušné počasí navíc dává možnost vyniknout i dalšímu zajímavému specifiku Amphi. O tom, že na tomhle festivalu převažují mezi návštěvnictvem spíše starší ročníky, jsme se už zmínili. Což má mimochodem ten příjemný sekundární efekt, že i po dvaceti letech dělání Sanctuary.cz člověk ještě pořád může někdy vlézt do sálu a být tam mezi nejmladšími. Yay! Ale k věci – je super, že navzdory možná o něco vyššímu věku, zdejší návštěvnicí rozhodně nerezignovali na vizuální stránku věci. Je vidět, že se vyfikli a přijeli si to užít, a tak tu vidíme nejen gentlemany s elaborátními vycházkovými hůlkami, ale i dámy s příčesky, dready a vyladěnými outfity. Což je rozhodně hezké a festivalu to přidává atraktivitu. Plus to dokazuje, že pro mnoho goths to fakt není jen fáze.
Při venkovním zevlování po areálu ze zvědavosti dobrousíme k hlavní stagi, kde to do lidí zrovna sype Sven Friedrich se Solar Fake. I tady se dostavuje onen pocit „člověk asi musí být Němec, aby to pochopil“, protože objektivně – není to špatné, melodie ten kluk taky udělat umí, živé bicí jsou prostě vždycky dobrý nápad, takže energii to mělo taky. Ale že by člověk dokázal pochopit, čím přesně to je, že se projekt Solar Fake těší až takové oblibě, že vyfasoval prestižní podvečerní čas na hlavní scéně a má plno až dozadu, to spíš ne. Ale všichni vypadali spokojeně, což je asi hlavní, nein?
Sluníčko svítí, ale ne moc, sedáme si s drinkem do stínu, za chvilku z dálky slyšíme hudlat Blutengel „Everything is black“ a tak je odpočinek vlastně asi teď to nejlepší, co můžeme dělat. Na výběr je totiž třeba ještě Heppner Tanzzwang. Ale tak všichni jsou tu doma a publikum dává těmto umělcům energii zpět. Hezké.
Barbora: Sedíme tu s drinkem na ostrovním pavilonku zastíněném baldachýnem a k tomu nám hraje letní festivalový soundtrack. Absolutně si není na co stěžovat. Gotickej šlágr, gotická pohoda. Tak se jdeme radši přesunout na loď za Kirlian Camerou.
Kirlian Camera je totiž jedna z mála kapel, kterou jsem v line-upu festivalů dlouho vyhlížela, a o to víc jsem se těšila, že je konečně uvidím naživo. Vzhledem k epickým vesmírným/postapo/sci-fi/fantasy projekcím jsem taky ráda, že hrají uvnitř lodi, která má mnohem blíž k atmosféře klasického klubu. Od počátku to vypadá slibně. Elena v černém lesklém catsuitu a vysokých botách se na vysoké stagi vyloženě vyjímá, sestavu doplňuje basačka, kytarista a bubák Angelo u keyboardů vzadu. Je plno až po strop. Uhájit si po návratu z pitu své dva centimetry čtvereční, které jsme si poctivě zabrali už při přestavbě, vyžadovalo poměrně agresivní poměřování ega. Lidi, prostě.
Ještě, že hudebně je to silnej zážitek. Epický synťákový kouzla, melodie a zpěv se pěkně potkávají s průlety fantastickými městy na projekci. Je snadný se tím nechat unášet. Set graduje s velkolepou "Sky collapse", kterou umocňují klasický covenantovský taneční plochy. V sále vybuchujou bílý světla, nahoře je les rukou a všichni zpívají chorál skoro jako na fotbale. Spolkne tě to, semele a vyplivne. Je to rituál, je to magie a je to super. Přídavek už jsem po tomhle ani nečekala, přesto přišel. Asi na výklus. Za mě super. A že to s mozkem projektu Angelem v Bigglesovský beranici a křiváku v tom vedru neseklo, to je malej zázrak.
Ezechiel: Vracíme se tedy do Theatre stage na závěrečnou afterparty proti proudu lidí, opouštějících areál. Melancholičnosti odchodu přidávali dudáci u vchodu (což bychom vlastně mohli pojmenovat jako „gate stage“), preludující všechno od (pro dudy povinnou) rozlučkovou „Amazing Grace“ po „Herr Mannelig“ do kroku. My se ale noříme do útrob Theatre stage.
Stejně jako předchozí den, i v neděli byla afterparty hala narvaná dobrými 1500 lidmi a na všech bylo vidět, že se zatím odmítají vrátit do normcore světa a přišli vytancovat poslední zbytky energie. A úplně upřímně – právě odhodlání tanečníku, podpořené alkoholem, světly, dobrým zvukem a dynamickými go-go dancers ViXXXen na pódiu zachraňovalo fakt, že hudebně to vlastně byly celkem špatné sety. Jakože „Panic song“ od Kite je určitě super, ale fakt je dobrý nápad pustit ho ve dvě ráno na afterparty lidem, kteří se zuby nehty drží, aby ještě nemuseli z festivalu? A to píšu jako fanoušek Kite…
Většina setů nedržela ani beat, ani žánr, vlastně nic. Plně tady uznávám zaujatost našimi závěrečnými sety na PGT, ale jen jsem si to potvrdil i z hlediska návštěvníka – přicházím po dvou dnech festivalu na závěrečný megamejdan, chci tancovat, bangery na jistotu a ještě na chvíli zapomenout, že už brzo pojedu domů. Na Theatre stage se ale hudebně skákalo od německých zloelectro kapel k Pain až k čistě techno-tranceové Charlotte De Witte. Prostě divný.
Situaci nepomohlo ani střídání DJů, které provázely dlouhé mezery, a ještě delší rozjížděčky setů. Vlastně to možná nejlíp shrnuje moje poznámka z afterparty, kterou si tady dovolím pro autentičnost vložit bez úprav: „Jako lidi jsou dost na srot, tak tancujou celkem na cokoliv. Dobrej zvuk i svetla a ViXXXen grls pomahaj, takze i kdyby hralo něco, co treba není muj zanr, mohlo by to bejt v tomhle setupu dobry. Ale nebylo.“
Silou vůle (nebo odporu k tomu uznat, že Amphi končí a jedeme domů) jsme se udrželi v pohybu do středně ranních hodin, ale i tak opouštíme afterku tak trochu s pocitem promarněného potenciálu. Na druhou stranu ani to nemůže zkazit všechny ty pozitivní vjemy, zážitky a sety, které jsme na Amphi zažili. A že jich bylo! Danke, Köln!
A jak to teda hodnotíme celkově jako někdo, kdo byl na Amphi poprvé?
Lineup: Když mě každý den zajímají aspoň dvě, stojí to za to. Když mě navíc žádná vyloženě nezklame, je to super. Takže tady super.
Jasnými králi letošního Amphi byli Blackbook, kteří předvedli strhující set a kterým i ve dvě odpoledne zobalo 2000 lidí z ruky. Skvělá práce. Na druhé místo umisťujeme vždy skvělým Ultra Sunn a bronz by patřil Kirlian Cameře (zejména za epický závěr). Diary of Dreams jsou vždycky fajn, stejně jako třeba Aesthetic Perfection. Takže jo, bylo co poslouchat i na co koukat. A je dobré, že lineup byl zase o něco jiný než německá klasická klasika M'Era Luna a dramaturgové brali i kapely z jiných žánrových vod.
Pre-party: Byli jsme na plavbě “Call the ships to the port”, což, pokud je hezky a zajímá tě aspoň jedna kapela, doporučujem. Určitě je fajn to zažít aspoň jednou, koneckonců je to něco extra. Pokud ale nestihneš koupit lístky, nezoufej. Spousta lidí bude stejně v Theater stage, kam aspoň můžeš přijít a odejít, jak se ti zachce. Podruhé bychom šli klidně tam.
Afterparties: Velkoformátový prostor, brutální světla, sexy tanečnice, a bohužel slabší DJové. Nezlobte se, ale čekali jsme víc, než jenom nesourodý playlisty. Kde jsou DJ skills, kde je snaha udržet BPM? Nebo aspoň lidi na nohou...
Areál: Bezvadnej. Nutno ale podotknout, že dělat festival na výstavišti, který už tak nějak existuje, je o něco snazší, než když takový prostor k dispozici nemáte.
Jídlo a pití: Vegan variant je trochu míň, ale existujou. Když nejsi vybíravej kytkožrout, máš se úplně super. Všude platíš kartou, všude jedou vratný kelímky, na lodi dostaneš klidně do skla. Voda je navíc v pítkách v areálu zadarmo. Drinky nikdo nešidí a best value tip na loď je místní weinschorle v láhvi.
Merch: Ojediněle široká nabídka, rychle se vyprodá.
Dostupnost: Ubytuj se na stejným břehu Rýna. V docházkový vzdálenosti od Tanzbrunnen je několik hotelů. Ušetříš tak za MHD a taxíky. Do Kolína se dá letět nebo jet celkem čímkoli. Záleží na časových možnostech a na budgetu, ale nic není problém. Když pogooglíš, najdeš i levný parkování na ulici.
Zkrátka a dobře, na Amphi jsme nejspíš nebyli naposledy. A co vy? Přidáte se?
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.