Demi Mortuus | 09.09.2023 18:17

Máte rádi tajemné příběhy plné temných spiknutí? Pátrání a odkrývání tajemství? Postavy, které si jdou za svým, ale zároveň bojují sami se sebou? Potom je tenhle dvoudílný příběh určený právě vám!

Ludmila Svozilová - Zemři, Kaine: Svatyně
Vydal: Golden Dog, (348 stran)

Když jsem kdysi narazil na „Achernar“ Ludmily Svozilové, zbaběle jsem ho minul. Mohla za to hlavně anotace, podle které jsem usoudil, že nejspíš nepůjde o čtení dle mého gusta. Hrdinka, kterou někdo pronásleduje, podezřelá pracovní nabídka firmy Achernar s.r.o. - nabyl jsem zkrátka dojmu, že půjde o mystery příběh určený hlavně mladším čtenářkám. Nakonec jsem si knížku stejně koupil, ale dřív, než jsem se k ní dostal, mi přistál na stole první díl rozsáhlejšího příběhu „Zemři, Kaine“, který dostal podtitul „Svatyně“.

Na ten jsem už s předstihem slyšel samou chválu a jakkoliv mne i tentokrát varovala anotace, která se vlastně tolik nelišila od té "achernaří", podlehl jsem dojmu, že nejspíš půjde o jeden z nejlepších kousků, který u Golden Dog dosud vyšel a byl jsem opravdu hodně zvědavý. Až později mi došlo, že se ta chvála nesla převážně z úst něžného pohlaví. Zajímavé je, že základní premisa se od předchozí knihy zase tolik neliší. Hrdinka, kterou někdo pronásleduje, dostane podezřelou pracovní nabídku (pravda – tady je nejdřív práce a až potom sledovačka).

Matylda je zrzka, netuctová kočka se svérázným vkusem, tak trochu bordelářka s neurovnaným životem, má na prstech nápadné prsteny a co je nejdůležitější – dokáže číst myšlenky. Ale místo toho, aby tenhle skill využila ve svůj prospěch a žila si pohodlný život, dostane se do poměrně divokého a nebezpečného víru událostí, nad nimiž nemá kontrolu. V nové práci má fotografovat reklamy, ale fotografuje mrtvoly. Hned ta první je malé robátko a tak mne hned na úvod trochu zarazilo, jak neohroženě tuhle „lehkou“ změnu pracovní náplně Matylda snáší. Podobně překvapen jsem byl i tím, s jakou odevzdaností sebou později nechala mávat třeba ve výběru partnerů pro sexuální dovádění.

Jestli se mi něco moc líbí, potom je to jednak obálka knihy, ale také to, že se kolem kresby na ní odvíjí veškeré tajemno, které se příběhem proplétá. Takový „Dumasův klub“ Artura Peréze-Reverta (předloha filmu „Devátá brána“) a jeho pátrání po vzácném výtisku s ikonickými kresbami doslova miluju. Z tohoto pohledu je pro mne dílko Ludmily Svozilové nevyužitou šancí. Za mne v tomhle směru chybí větší propracovánost tajemné společnosti, která tu stojí za veškerým zlem. Tam, kde by se měly postupně sbíhat nitky a v člověku by měl narůstat děs a neklid, jsem lehce tápal a naneštěstí z mého pohledu tahle temná stránka příběhu zkrátka nefunguje. Častá překvapení ve stylu „nevěř nikomu, ani sám sobě“ na mne často působí spíš jako tahání zajíců z klobouku.

Ludmila jednoznačně upřednostnila vztahovou stránku věci a celé to temné pozadí na mne působí pouze jako kulisa, což je ohromná škoda. Opravdu jsem se snažil a z knihy vlastně nijak zvlášť otrávený nejsem, to zase ne. Nicméně těch kradmých pohledů, doteků a solných lamp je tu zkrátka moc a čtení samotné mi trvalo o něco déle, než bývá zvykem. To je samozřejmě můj problém. Horší ale je, že mne nezaujaly ani postavy. Nikomu jsem nefandil a to je špatně. Matylda mě místy spíš rozčilovala občas nelogickým chováním, Sajn je od začátku nemluvný a protivný pavouk, Alex zase ufňukaný frajírek. Nu a jak jsem psal – temné společenství v pozadí, které má dle náznaků nečekaně dlouhé prsty, mi připadalo jako parta neškodných kuliferdů, kteří si na jezdce Apokalypsy pouze hrají.

Po řemeslné stránce se knize nedá nic vytknout. Ludmila ví, jak vyprávět příběh. Jen musíte být vhodně nastaveni na to, že se nebude nikam pospíchat, a že i to největší nebezpečí může přebít cit potažmo touha. Jinak by asi Matylda ve firmě Wersent dávno nepracovala. Plusem jsou i domácí reálie a vcelku originální námět. Sám za sebe bohužel musím říct, že jsem se do příběhu nedostal a až do konce jsem jím prošel takřka bez emocí, což mě mrzí, protože na mne Ludmila působí jako tuze sympatická autorka a dáma. Na druhou stranu. Člověk se nikdy nezavděčí všem a snad budu spíš brblající výjimkou potvrzující pravidlo. Většina pozitivních recenzí tomu napovídá. Dobrou zprávou je, že na uzavření příběhu Matyldy nemusíte čekat, neboť pokračování s podtitulem "Stín" vychází již za pár dní!