Demi Mortuus | 03.04.2023 18:01

Americká dvojice se svou novinkou dostala mezi smetánku současné melodičtější synth produkce. Jak se nám zamlouvá jejich novinka, to už si přečtěte v recenzi...

Korine - Tear
Vydal: Korine, (35 min)

Nejen černou barvou a netopýry živ je gotik. Dnešní doba je mnohem otevřenější a není proto už vůbec žádným překvapením, když se objeví na obale elpíčka kapely, kterou vám zahrají na goth party...no třebas motýlci. Modří motýlci. Dobře, trochu jsou i černí...

Korine z Philadelphie jsou svérázové od svých začátků a motýlci na jejich coveru nahradili předchozí kytičky. Morgy Ramone větrá svoje sponky v bujné kštici někdy od roku 2017 a spolu s parťákem Treyem Freyem toho za tu dobu stihli víc než dost. Novinka s uplakaným jménem „Tear“ je za šest let celkově třetím dlouhohrajícím albem.

Jestli se první pokusy kapely dají brát jako klasický NewRetroWave sound vylepšený o příjemný vokál, na novince je už dvojice mnohem dál. Každý song má vlastní příběh a trochu jinou náladu. Moje nejoblíbenější „Mt Airy“ by se třeba mohla alternativně jmenovat nakopávačka a jestli máte náladu pod psa, zkuste si ji pustit. Budete se u práce točit na patě a smát na celé kolo. Navíc tu cítím jedinečný "Mr. Kitty vibe"!!!

„Burn the World“ (pracovně skotačivka) dokáže pálit svět s nakažlivě dobrou náladou, hraje si se zvukem, nabízí jeho různé tvary a chutě s naléhavostí, ale v naprosto bezstarostném módu. Konejšivka „Lost in the Dark“ se pohupuje z repráků jako modří Emanuelové nad nektarem nacucaným kvítkem, chlácholí a jasně vám říká, že na ty sračky nejste sami. Chmuřivka „Chimera“ dokazuje, že lehkému splínu se nevyhnou ani tak pozitivní tvorové, jakými bezesporu jsou Morgy a Trey.

Vznášivka „Crystalline“ vám klavírním motivem přivodí nablble příjemný pocit čerstvé zamilovanosti a nadále kouzlí souzněním vzdušně lehkých kytar, brumlající basy a synťáky, které mají na celé desce jednoznačně nejdůležitější roli. Rozcvičkovka „Decide“ má jednoznačný úkol posluchače rozpohybovat a Linkinparkovka „Train to Harlem“ má zase parádně nosný refrén. Nemůžu si pomoct, ale já v téhle věci jasně slyším Chestera Benningtona a kdyby tam kapela narvala kytarové plochy, slyšel bych i ten...však víte koho…

Korine - Train to Harlem

Kjůrovka „Dream Dancer“ se noří do nálad, které všichni tolik milujeme (myslím tím Robertovy nálady samozřejmě), ale činí tak po svém a bezstarostná už zdaleka není. Kopec melancholie a krásy. Řetízkáčovka „The More I Try“ vás povozí na pořádně roztočeném kolotoči a připomene, že tahle deska vás dlouho smutnit nenechá. I když. Konec špatný, všechno dobré a rozlučkovka „Forevermore“ pozvolna odvypráví posmutnělý příběh o rozchodu. Výraznější kytarový vklad přidává na síle. Ale nezoufejte. Jestli chcete rozveselit, pusťte si zkrátka „Tear“ znovu.

Jakkoliv je tahle deska pestrá, maximální osobitost jí dodávají zmíněné vokály, které vám podobně jako u kapel typu Kite, Empathy Test či IAMX zkrátka musí sednout. Korine jsou ale dostatečně sví, aby se ani mezi tak výraznými jmény neztratili a svou novinkou se posunuli zase o kousek dál a výš. Navíc jsou ze všech zmíněných projektů svým založením nejpozitivněji naladění, takže pokud se nehodláte utápět ve splínech, vyměňte na chvíli netopýre za motýle a bude líp. Ehm...

Hodnocení: 85%