Gotici a dospívání

goticiadospivani_sPunkeři z toho vyrostou a raveři se uklidní – proč gotici prostě pokračují ve svém životním stylu? Britští sociologové prý na tuto otázku znají odpověď, a tak vám o tom přinášíme překlad zajímavého článku z britského deníku The Guardian.






 

Autorka: Louise Tickleová
Médium: The Guardian 
Za upozornění na článek děkujeme Chloë Noir

Co se stane, když gotický teenager dospěje? Najde si práci, vezme si hypotéku, pořídí si pár dětí…? Dokáže spojit komplikované frankensteinské líčení a soukání do vysokých šněrovacích korzetů s přípravou dítěte do školky a ještě se dostat do práce včas?

Aby to zjistil, udělal doktor Paul Hodkinson, zástupce vedoucího katedry sociologie na univerzitě v Surrey a expert na hudební subkultury mladých, několik rozhovorů se skupinkou gotiků, kterou poprvé učil koncem devadesátých let. „Tehdy to byli pubescenti, sotva přes dvacet let, a přišlo mi zajímavé se za nimi znovu vypravit – určitá část lidí totiž doopravdy zůstává i v dospělosti aktivní součástí gotické scény,“ vysvětluje inspiraci svého výzkumu.

I když totiž spousta lidí, hlásící se k subkulturám mladých jako je punk nebo rave, začíná po dvacítce od těchto scén odcházet, Hodkinson vypozoroval, že u starších goths je daleko větší pravděpodobnost, že zůstanou zapojení do scény i nadále – a to i když je to pro ně vzhledem k přibývajícím životním povinnostem a odpovědnostem o něco obtížnější.

Pro lidi z vnějšku jsou hlavními vizuálními poznávacími znaky gotiků dlouhé, černě nabarvené vlasy, černé oblečení a bledé tváře, které kontrastují s dramatickým líčením (už tato charakteristika by se sama o sobě dala poměrně snadno vyvrátit). Nicméně Hodkinsonova zkušenost říká, že i když je pro ně estetika, vzhled a oblečení důležité, tím hlavním, co goths drží na scéně, je jejich „naprostá vášeň pro gotickou hudbu a styl. Někteří k tomu přidávají i zájem o temnější stránku života a přirozené sklony k jistému stupni pocitu úzkosti.“

To vysvětluje onu značnou úroveň oddanosti gotické scéně, s tím související silné skupiny přátel a i celou identitu, která se kolem goths vyvinula. Zmíněná směs vlivů pak dává vzniknout změti společenských životů, které „jsou tak propletené, že by bylo prostě divné je jen tak opustit,“ říká Hodkinson.

Louise-Nickerson-and-Bob--014
Gotici Louise Nickersonová a Bob Rosenberg se svým dítětem.
Fotograf: Frank Baron pro Guardian


Pro gotiky navíc není tak těžké rozšiřovat si vzdělání nebo získat slušnou práci a přitom zůstat součástí scény, jako pro zástupce některých jiných subkultur. Některé totiž třeba přímo hlásají boj proti škole a systému až do té míry, že je studijní neúspěch jejích přívrženců takřka nevyhnutelný.

„Gotika je poměrně středostavovská subkultura, takže goths i přes všechno to chození na parties a lásku k hudbě vždycky měli poměrně pozitivní pohled na vzdělání a dosahovali akademických titulů.“

To znamená, že gotici mohou mít mnohem lepší kariérní možnosti, než by možná leckteří nezasvěcení očekávali. A tím, že se jim v zaměstnání, které si většinou sami vybrali, často daří, Hodkinson vypozoroval, že pro goths kolem třicítky nabírá kariéra na důležitosti. Byl dokonce překvapen, nakolik byli účastníci jeho studií ochotni přizpůsobit svůj vzhled, aby v zaměstnání zapadli. „Dokonce jsem jim rozdal scénáře, podle kterých by třeba nemohli nosit do práce určitě věci, a čekal jsem reakce, že v tom případě by v zaměstnání skončili. Ale oni jenom odpověděli, že by si to museli opravdu vážně promyslet.“

Většina členů této testovací skupiny svou situaci popsala tak, že jsou v zaměstnání stále považováni za gotiky, ačkoliv zde svůj vzhled o něco mírní. „Zachovali si ty nejdůležitější a zbývající prvky své vizáže, ale došli k závěru, že by například pestře nabarvené vlasy nebo černě nalakované nehty nedělaly v práci dobrotu.“

Někteří z  dotazovaných mají v současné době také děti. Podle Hodkinsona je dalším důkazem toho, jak je pro goths důležité zůstat součástí scény i přes tuto obrovskou životní změnu, nedávný nárůst aktivit internetových stránek, věnovaných čistě tématům zaměřeným na gotické rodiny.

Čím dál více rodičů také bere své potomky na gotické festivaly, takže „jejich organizátoři začali uvažovat i o zvláštních pravidlech a zavedení potřebných zařízení a vybavení i pro rodiny s dětmi.“ A to, že ta „poměrně hédonistická subkultura mladých“, jak jí Hodkinson označuje, zvažuje zřizování dětských koutků a hlídání ratolestí na akcích, znamená, že počet dospělých a zralých gotiků bezpochyby narůstá.

Autor tedy svou studii končí závěrem, že tito jednotlivci našli způsob jak „dospívat pohromadě a přijmout možná víc prvků dospělosti, než by ostatní řekli, ale dělat to jako celistvá skupina lidí, zapálená pro stejnou věc, která se vzájemně podporuje.“

A jaký je váš názor? Také si myslíte, že gotici z toho jen tak nevyrůstají? Pokud ano, čím si to vysvětlujete? Podělte se do diskuse!

A-goth-family-at-a-Goth-C-007

Gotická rodina na festivalu Whitby Gothic Weekend.
Fotograf: Richard Sowersby/Rex Features

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Tak něco na tom článku asi pravdy je, ale zase - je to jenom a čistě individuální záležitost. Někdo možná patří do gotické subkultury od puberty, ale většina se k ní spíš prokousala skrz jiné. Takovej člověk co do ní dospěje už u ní asi zůstane, ale co já vím, zeptejte se tak za dvacet, třicet let. :-)
Jo, to je zajímavej pohled – ale upřímně, myslím si to taky :). Každý se k tomu dostane jinak a jak nás zkušenost učí – v čím pozdějším věku se člověk ke gotice dostane, tím je zpravidla větší pravděpodobnost, že se v ní doopravdy "našel" a tedy nemá důvod v ní nezůstat (samozřejmě čest výjimkám).<br /><br />Myslím tím – už jenom za tu dobu fungování CzS jsme viděli jednu "generaci" profrčet scénou. Na tom není nic špatného, většinou to byli fajn lidi, středoškoláci, zapálení do scény. Chodili na akce, strojili se, byli vidět – a teď už o nich člověk vůbec neví. Jasně, "vyrostli z toho" – to je asi nejjednodušší vysvětlení (i od nich samotných).<br /><br />Takže to vypadá, že na tom "faktoru věku", o kterém mluvíš, asi bude něco pravdy – nebo alespoň já si to myslím :)
Tak ono je i spousta rockerů, metaláků, punkerů, kteří mají už rodiny, chodí do práce a tak, s tím že občas vyrazí s děckama na fesťák, kde se taťka s mamkou vyřádí... Ale spíš se oblíknou "na divoko" jen na ten fesťák, v běžném životě to vizuálno není tak nápadné jako u gotiky.<br /><br />A taky si myslím - punk či rock jsou tak nějak o revoltě, tvrdosti, divokosti...což je doména mladého věku, a časem vyprchává. Gotika inklinuje spíš k melancholii, a ta je času odolná více :)
Tak já jsem gotiku objevila ve 13 letech (ted je mi 18). A tak nějak mě to chytlo. Ale podle mě se každý gotik musí gotikem narodit. <br />A třeba u mě, čím více se dozvídám o historii gotické subkultury a čím více poznávám gotickou scénu tím více mě to pohlcuje. Doted....<br />Já tím žiju... A myslím si, že moje vášen pro gotiku je natolik veliká, že jen tak neodejdu z tétu subkultury. =)<br /><br />Podle mě jsem se už jako goth narodila....
No tim líp, tak se uvidíme v sobotu na nejspíš posledním letošním gothicrockovém koncertu. ;-)
gotika je život ja byl gotik ani sem nevedel ze kultura gotik existuje vždy sem miloval cernou hrbitovy tajemnou mistiku jemi uz 38 ale porad sem stejne tak proc se zato stidet ze porad lepci byt gotik nez rasista a podobne ne a pokut někdo je gotik i 30letech tak jen dobře ne pratele

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.