Dokázala česká gothicrocková legenda přijít i po čtvrt století fungování s dobrou deskou? Přečtěte si sami.

XIII. století – Intacto
vydal: Warner Music, 39:30 min

Pětadvacet let je v životě člověka dlouhá doba. Právě tolik času věnoval jihlavský hudební matador Petr Štěpán svému gothrockovému dítku s názvem XIII. století. V nerozlučné dvojici s bratrem Pavlem a s dalšími muzikanty dali vzniknout osmi řadovým albům i bezpočtu dalších nahrávek a v podstatě definovali gothic rock v Čechách. I když u nás působila celá řada žánrově příbuzných seskupení, nikomu se nepodařilo dosáhnout věhlasu Třináctky. Pojďme se tedy podrobněji podívat na jejich čerstvý studiový počin, který spatřil světlo světa před pár týdny.

Deváté album ‚Intacto‘ (Nedotčený) vyšlo vlastně docela nečekaně, téměř sedm let po poslední řadovce ‚Dogma‘. Právě to mi bylo vždycky na družině Štěpánovců sympatické – nedržet se osvědčených postupů a jít vlastní cestou, umět překvapit. Minimalistický booklet nabídne pouze ty nejzákladnější údaje a aktuální sestavu kapely, která se od doby vydání ‚Dogma‘ opět pozměnila: Na postu klávesistky už nějakou dobu vídáme něžnou Katku Kameníkovou, basovou kytaru nyní obsluhuje Jindřich ‚Henry‘ Dostál. Devítce skladeb (včetně intra) a stopáži alba s necelými čtyřiceti minutami hudby by slušel spíš formát EP, ale nebuďme hnidopichy.

Na povinné intro navazuje první ‚opravdová‘ skladba „Hodina stínů“, tradiční přímočará jízda s hardrockovým feelingem, kterých má Třináctka v rubáši celou řadu. Tím bych se rád dotkl toho, o čem přemítají fanoušci kapely pravděpodobně při poslechu každého alba nového milénia – došel Petr Štěpán na konec svých skladatelských možností a prochází už jednou vyšlapanou cestou? Podle mého názoru se nejedná o vykrádání starých motivů. XIII. století má jen po čtvrtstoletí existence jasně definovatelný zvuk i aranžérské postupy a jednoduše nelze očekávat, že každý další albový zářez bude přelomovým milníkem.
 

Trojku v pořadí, skladbu „Černá věž“, tipuji na nový otvírák koncertů. Ke kytarovému motivu se přidávají bicí a sevřená sloka se následně otevře do nádherně klenutého refrénu, což je prvek, který už se také objevil v několika starších písních, ale na mě prostě funguje.

Déšť a zvuk kopyt na dláždění uvádí další kousek, tentokrát v rytmu waltzu. „Phobia Nocturna“ s kytarovým outrem je pro mne příjemným ukolébáním před největším překvapením alba, kterým je skladba „Havran“. Tu načíná ponurý klavír, akustická kytara a jemné tribal perkuse. Ve chvíli, kdy Corvus máchne svými křídly a vypadá to, že už track nic nového nepřinese, se rozjede valivá kytara ála Killing Joke a intimní a přemýšlivá naléhavost přejde v apokalyptickou mohutnost. Nevím, zda se Havran proletí také koncertními sály, ale moc bych si to přál. Za mne vrchol alba.

„Nebe pod Berlínem“ je dalším energickým šlehnutím s příjemným klávesovým motivem a bolestnou vzpomínkou na nedávno zesnulého hudebního génia. Šlapavá „Horror Monsters“ mi v mnohém připomíná „Katakomby“ z předešlé desky, které bůhvíproč nemám rád. Přesto je mi jasné, že ‚monstra‘ naživo budou fungovat výborně.

Zklidnění se dočkáme se skladbou „Nocturama“, jejíž až příliš ‚dancingbarefootovské‘ střední tempo mi nejdřív do konceptu alba nesedělo. Až na několikátý poslech se vám odhalí obrovský nadhled stárnoucího (Petře, promiň!) muzikanta, který jen tak mimoděk ukazuje, že není třeba ani punková dravost, ani jiné samoúčelné praktiky. Bravo!

Závěrečný intimní opus „V slzách příštích dnů“ má vedle vokálu jen klavírní doprovod a cestu jsem si k němu nenašel doposud. Jen pevně doufám, že se nejedná o pomyslnou tečku za studiovým působením kapely.

Nerad hodnotím textovou složku Třináctky – jednak proto, že zdánlivě nesourodá uskupení slov dávají velký prostor na subjektivní vnímání každého posluchače a také proto, že i přes veškerou snahu nikdy nedohlédnu do všech záhybů mysli maestra Štěpána. Přesto pro mě texty tvoří jako vždy onu speciální ingredienci, bez které by celý magický koktejl nebyl správně umíchán.

Jak tedy shrnout „Intacto“? Vyzrálá deska, která nemá tendenci ohromit hudební kritiky ani přivést do mdlob své fanoušky. Ale je promyšlená, precizní a prodchnutá léty zkušeností, a to není vůbec málo. Tak dalších pětadvacet, pánové (a dámo)!

Hodnocení: 75 %
 

Demi:

XIII. století je zpět se všemi svými silnými i slabými stránkami. Tedy se vším, proč je jedni zbožňují a druzí zatracují. Za sebe musím vyzdvihnout jakousi svěžest, která z nahrávky dýchá. Ať už v chytlavosti „Černé věže“, z energického sóla závěru „Phobia Nocturna“, přísné gradace „Havrana“ nebo hororové hravosti „Horror Monsters“.

Naopak posledním dvěma pomalým trackům jsem na chuť nepřišel a nebýt nich, vzniklo by dle mého vlastně hodně silné a ucelené EP. Avšak s vědomím a jistotou faktu, že fanatická část fanouškovstva Petrovi zbaští i to poslední slovo „Slz příštích dnů“, by nejspíš byla škoda se o ně nepodělit. Je dobře, že to Třináctka ještě nezabalila, byla by to v téhle formě pořád škoda a ztráta pro tuzemskou scénu.

Hodnocení: 75 %

mohlo by vás také zajímat

Podpořte film o Petru Štěpánovi, ikoně punku a gotiky

RYZE GOTHICROCKOVÁ NOC OPŘEDENÁ KOUZLEM XIII. STOLETÍ A YOUR LIFE ON HOLD

XIII. století odhalilo nový klip, novou desku a to ještě není vše!

Premiéra druhého dílu dokumentu o Petru Štěpánovi je na dohled