Patříte-li k vyvoleným čtenářům,kteří si libují v hrůze, ale také v našem jazyce a v historii domácí literatury, máme tu pro vás jednu lahůdku...
V říši mrtvých - ed. Petr Boček
Vydal: Golden Dog, (419 stran)
Je dozajista nadmíru záslužné, že (nejen) nakladatelství Golden Dog svoje čtenáře nezavaluje pouze smrští nových příběhů, ale občas zaloví i v minulosti a překvapí nás tím, že horor a napětí má i u nás svou historii, kterou stojí za to připomínat a znovu objevovat. Nejvýraznějším jménem, co se týče archeologických prací v našich krvavých literárních dějinách, je bezesporu Petr Boček. Ten načal u Golden Dog sérii se staršími domácími děsivými texty knihou „Umrlčí věnec“, která nabídla hororové balady a básně a na ni navázal právě recenzovaný soubor „V říši mrtvých“, jenž se pro změnu zaměřil na povídky.
Úvodní sekce se jmenuje Hrůzy pro lid s poučením a jsou v něm všehovšudy čtyři texty. Tedy takové zahřívací kolo. Zatímco kratičké práce pánů Hýbla a Menšíka trpí (leč zároveň mají specifické kouzlo – to už záleží na osobních preferencích) jistou naivitou a pro někoho složitěji čitelným staročeským jazykem, Kramerius naopak překvapuje dosti naturalistickým příběhem vojína, který má zálibu ve zohavování mrtvol. Netradiční jsou také francouzské reálie.
Suverénně největší prostor si ukousla část nazvaná jasně - Tajemné a děsivé povídky. Nejznámějším bude nejšpíš Nerudův „Vampyr“, který následuje kroky tajemného Řeka, během zastávky v Cařihradu, kde zastavila loď s jejím osazenstvem během plavby. Upíří tematika tady není ojedinělá a svoje místo má i v jedné z mých nejoblíbenějších povídek „Upír“ Karla Legera. Její tísnivá nálada mi letmo připomněla „Čarodějova učně“. Tady je „temným mistrem“ v Červeném mlýně mlynář Marek, který vládne pevnou rukou svým synúm i nové pomocnicí Pepě, pro kterou je opuštění děsivého místa nadlidským úkolem.
Karel Leger
Ovšem nejvíc ze všech na mne zapůsobily Šlejharovy „Dva okamžiky“. Příběh somráka a psa, kteří jsou na krátkou chvíli jedinými obyvateli válkou zasažené vesničky, je zatraceně temný, depresivní, ale taky sugestivní. Člověku je ze čtení až fyzicky zle, ale zároveň jde o dechberoucí zážitek, který ve vás zůstane. I další povídky sledují tragické osudy obyčejných lidí. Milostný trojúhelník s katastrofickým koncem, nešťastnou matku, která vztáhne ruku na svoje dítě, pohřbívání mrtvého, jež se zvrtne, nešťastnou lásku, končící smutně, jak už nešťastné lásky někdy končívají, rodinné tragédie, následky nehody, války, či úmrtí blízkého člověka.
Nemalé zastoupení mají také duchařiny. Taková večeře u paní Ounětické je vyloženě výživná. Dávejte si pozor na slovo „nevěřím“. O nic méně sugestivním zážitkem není ani silvestr u pana Čapelského. Logicky se dostanete i do několika strašidelných domů. Ale obecně jde o pestrý soubor, který se až na pár výjimek odehrává v domácích reáliích a opírá se zejména o atmosféru a pozvolné strašení, což je poplatné době a fanda akčních krváků se logicky bude muset poohlédnout někde jinde.
Josef Karel Šlejhar
Další kratší sekcí je Hrst hrůzných pověstí a jméno téhle sekce mluví za vše. Pár kratičkých prací se odkazuje na konkrétní události, z nichž se postupem času staly příběhy, sepsané třeba samotným Erbenem. Hlavní slovo si usurpuje mor, ale dostane se i na děsivé noční zážitky či noční kreatury. Menší prostor dostaly také Děsivé pohádky pro bezesnou noc. Mrtvý ženich, morbidně žertovné mrzačení i rodinné krvavé orgie jsou tuze zábavné. Konec se pak nese v duchu Parodie na „hrůzostrašný škvár“. Tady jde již o totálně ujeté práce, které jen dokreslují, jak pestré temné texty můžete v našich zaprášených tiskárnách najít. A že se opravdu dobře pobavíte zaručuje proslulý smysl pro černý humor Petra Bočka.
Opravdu klobouk dolů před jeho sběratelským zápalem. Petr navíc, k mojí velké radosti a spokojenosti, doplnil každý text zasvěceným komentářem a medailonkem autora. Bez toho by se čtenář mohl v přívalu textů lehce ztratit, ale takto se naopak dostává do kontextu a má příjemný pocit úplnosti. Obálka knihy je opět jednoduchá, ale funkční a hlavně jednotná. Pokud vás podobné objevování starých klenotů baví, pak vězte, že jsou venku již další dvě knihy. Třetí kniha „Paní Smrt“ nabízí horor v české poezii 19. století a čerstvá „Duchomorna“ příběhy o černé magii a strašidlech v české literatuře 19. století.
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.