Sudlice | 13.12.2021 18:10

V době, kdy koronová čísla nabírají na obrátkách a nikdo netuší, jestli zítra budeme moci vyrazit do kina či na nákup, jsme doslova kopli do vrtule a vyrazili omrknout menší festival u našich západních sousedů.

Festival Dark Skies Over Witten se každoročně koná v srdci Porúří již od roku 2015. Jen loňský ročník musel být kvůli pandemii přesunut až na jaro 2022. Hlad po živé hudbě je ale obrovský, a tak v sobotu 27. listopadu proběhl takzvaný půltý ročník Dark Skies Over Witten V ½.

V Německu aktuálně platí pravidlo 2G, což znamená, že bez očkování se prakticky nikam nedostanete a při vstupu na jakoukoliv hromadnější akci se musíte prokázat negativním antigenním testem ne starším než 6 hodin. Tak kratičká lhůta způsobila nejednomu návštěvníkovi vrásky už pár dní předem, ale nakonec vše dobře dopadlo, poněvadž přímo před Werk-Stadtem, kde se akce konala, stál během odpoledne zdravotnický vůz, ve kterém se každý mohl dát zdarma otestovat.

Našťouchaný line-up v pořadí Nino Sable, Raskolnikov, Isla Ola, Another Tale a The Faces Of Sarah slibuje báječný večer. Krátce po sedmé se vyhoupl na pódium šéf organizačního týmu Carsten a uvedl první vystupující. Kapelu, kterou kolem sebe za rekordně krátkou dobu sestavil Nino Sable, aby mohl být aktivní nejen se svou vlajkovou lodí Aeon Sable, ale i se sólovým projektem. O Ninových aktivitách vás na stránkách Sanctuary informujeme s železnou nepravidelností, ale vězte, že jeden z nejplodnějších muzikantů na současné scéně nezahálí a měsíc co měsíc chrlí nový singl.

Myšlenka singlového maratonu, v jehož cíli bude vydání fyzického nosiče, pomalu došla naplnění a nastala ideální doba pro přenos sólového počinu na pódia v plnohodnotné sestavě o složení Lars Kappeler ze Sweet Ermengarde (kytara), Diane z La Scaltra (synťáky), Axel Burgard z Fallen Apart (bicí), Stefan Fuchs (basa) a Nino Sable (vokály). Neodmyslitelnou součástí týmu je i mistr světla Frank a mistr zvuku Sebbl.

Set pozvolna otvírá vemlouvavá skladba "The Ahhh" postavená čistě na synťáku a zpěvné proklamaci. Na "Church Of No Belief" už ale nastupuje Stefan s basou, Axel za bicími a kapelmaister Lars. Show se rozjíždí v plné parádě. Akustická kytara na počátku "Beautiful Death" jede z podkresu, zatímco Lars jí přizvukuje vymazlenými efekty. Nino naplno využívá svůj rozsah od čistého zpěvu po black metalový skřekot a atmosféra se rozlévá do všech přítomných. "Allordieside" je skladba k níž mám zvláštní osobní vztah. Obyčejně ji beru na trip k potoku nebo si ji dokážu 7x za sebou broukat na horizontu při západu slunce. Nezklame ani na živo. Zvukové zaškobrtnutí uprostřed budiž odpuštěno. Na kytarách postavená "Script Of Devotion" dává naplno vyniknout celé kapele a Ninovu čistému vokálu vybroušenému k dokonalosti.

Na skladbu "Hydra" se Lars se Stefanem stahují ze scény. Hutný synťák ještě víc podhušťují mohutné bicí a hlas letí ke hvězdám. Na hranici vesmíru zůstaneme i s hybným ploužákem "Driven by The Night". Před "Taraxon" mizí Nino z pódia a mikrofon přenechává Diane. Nekompromisní postoj, přísná hloubka proklamace a dramatičnost strhne všechny přítomné do ďábelské hry. Po ní Nino vybíhá zpět na pódium a spouští mohutný party banger "Ultima Estacion – El Underground", vygradovaný do závěrečné "Obey". Kapela sype ostré riffy, zatímco Nino sebou mlátí o zem a vypouští slova plná extatické destrukce. Výborná show, která by napříště zasloužila místo headlinera.

Postpunkový rock’n’roll Raskolnikov byl bohužel během prvních dvou tracků poznamenaný výpadkem mikrofonu. Nevadí, "Sold Dead Souls" a "Stockholm 2" zní parádně i jako instrumentálky. I když Mathieuho je mi trošičku líto. Během "3:00 am" už je vše v nejlepším pořádku a show šlape tak, jak jsme od Švýcarů zvyklí. Nabuší do nás průřez obou studiovek a já si říkám, jak je super se zas po delší době vyskotačit na poctivou kytarovku.

S Isla Ola přichází niterný ponor do über temnoty. Za stěnou modrého světla a mlhy tušíme dvě tmavé siluety. Nenápadný Stefan stojí za synťákem a drobná Jesmani třímá kytaru a vládne tak hlubokým hlasem, že musí uhranout snad každého. Dvousethlavé publikum se rytmicky vlní, zatímco dvojice nekompromisně servíruje tracky z nedávno vydaného dubutu Nebelmond. "Gelaufen“, "Grave of the Future", "Alles Grau" to vše je šedá krajina plná dýmu a páry z neutuchajících hutí. Pokud duo z Dortmundu neznáte, vřele doporučuju si je poslechnout.
Kupuju CD a mizím na poslední pivo, protože náš itinerář je nabitý a je potřeba se alespoň trochu vyspat na nedělní hopkání po promrzlém Zollvereinu.

Obrovský dík patří organizátorům, kteří i v tak nejistých časech, jako je letošní konec listopadu, akci nevzdali a s upřímným úsměvem na rtech nám všem umožnili prožít skvělý večer nadupaný čerstvou muzikou.