Demi Mortuus | 28.05.2021 15:15

A já se ptám! Komu jinému by měl člověk nabídnout hororovou poezii, když ne gotikům?

Umrlčí věnec - sbírka českých hororových balad z 19. století
sestavili: Honza Vojtíšek, Petr Boček
vydal: Golden Dog, (278 stran)

Máte Erbenovu „Kytici“ ohmatanou tak, že se rozpadá a znáte každý rým zpaměti? Dva přední tuzemští hororoví spisovatelé a nadšenci vám hodlají ukázat, že tato legendární sbírka není v naší kotlině náhodným zjevením. Těch strašidel se u nás v devatenáctém století totiž v baladách prohánělo nepočítaně.

Honza Vojtíšek má na kontě samostatný román „Kazatel“, hned několik povídkových antologií (v některých jsou jen jeho povídky, v jiných se dělí o místo s dalšími autory, onde s nimi přímo spolupracuje a některé zase sestavil), je hlavou hororového časopisu Howard a jeho nejnovější počin, kterým je novela „S meluzínou sůl lízat“, je skutečným vrcholem jeho dosavadní tvorby.

"Pojď sestro, vezmi svítilnu, půjdeme na mlat spolu, jest čas, bych prken nařezal, na rakev pro mrtvolu..." (Matčina rakev)

Petr Boček je odborný archivář a historik, můžete jej znát díky spoustě prací, které se točí kolem lanškrounského a chrudimského regionu, ale s největší pravděpodobností jste jej zachytili coby autora hororových příběhů. Často spolupracoval s Petrem Zubíkem, ale má na kontě také samostatné romány „Hrobořadí“, či nejnovější a také nejpůsobivější dílo „Mízožravci“.

Oba pánové jsou však zejména milovníci hororů a knížek jako takových. Jejich společný plán poskládat sbírku z českých hororových balad z 19. století se v konečném důsledku jeví jako tuze dobrý nápad a člověk jen zírá, jaká zvěrstva dokázali poetové sesmolit v dlouhých tmavých večerech. V knize nepřekvapí milá jednohubka zmíněného Erbena, jehož zdejší příspěvek v „Kytici“ nenajdete, ale najdou se tu i jména poměrně překvapivá. Třeba Božena Němcová tu má hned dva příspěvky. Oba inspirovaly osobní tragické prožitky. „Vodníka“ utonutí mladého děvčete, „Znamení“ zase smrt mladíka, kterou následovalo pomatení na rozumu jeho milé a její následná smrt.

Najdete tu hned kvartet výtvorů Jana Nerudy, který se nebojí oživování oběšenců, mrtvé nevěsty ani rodinného dramatu na lodi. Jaroslav Vrchlický zase tahá z rukávu rozpravu s vdovou nad hrobem vlastního mrtvého chotě a dvě domácí tragédie, které jsou vskutku děsivé a pokud má někdo z vás potíž číst o neštěstích, která se dějí dětičkám, pak je raději vynechte. Ale byla by to velká škoda, dílka jsou to tuze působivá.

Autoři jsou řazeni v abecedním pořádku a nabízejí věru pestré čtivo. Bylo by asi zbytečné probírat tu baladu po baladě, ale vězte, že fanda hororu ve sbírce najde téměř vše (ostatně stačí se mrknout na jména básní na konci recenze). Oblíbenými tématy jsou rozhodně kletby, oběšenci, oživlí nebožtíci, ale ocitnete se také v pitevně, budete svědky vykrádání hrobů, matkovraždy, dítkovraždy, sebevraždy, potkáte čaroděje, lesní žínky, víly, ďábla, utonulou, rusalky, duchy, upíra, kostlivce...

A pere sobě na úlev, a vidí krev jen, krev a krev, a pere stále noc co noc a nikdo nejde na pomoc. Márinko, kdy pak vypereš! (Márinka)

Některé kousky se díky otištění v původní podobě čtou poněkud složitěji a člověk jim musí věnovat trochu úsilí, jiné jsou až překvapivě současné a přímočaré. Určitě musím zmínit několik osobních favoritů. „Andělíček“ Gustava Dörfla vypráví strhujcím způsobem o rodinné tragédii, kterých se tehdy v chalupách událo nepřeberně. A zase ty děti. Znáte to – stačí chvilka nepozornosti… Parádní je „Zazděná panna“ Josefa Jaroslava Kaliny. Ta je o tom, že klidně můžete být poctivý bezúhonný zedník, ale stačí jedna návštěva panstva a rázem máte na bedrech hřích nejtěžšího kalibru. Hodně temná a mrazivá je taky "Matčina rakev" Jana Dunovského. Vyrábět truhlu po vlastní máti není samo o sobě nic příjemného. Kór, když člověk nemá zrovna čisté svědomí...

Nejpůsobivějším kusem ze všech je však pro mne „Márinka“ Adolfa Heyduka. Tento tragický příběh pradleny, která se při měsíčku snaží marně dostat krev z plínek, které patřily jejímu děťátku, je neskutečně silný. Na údernosti baladě přidává neustále se opakující „Márinko, kdy pak vypereš!“. Ze zneklidňujícího začátku se záhy vyvalí krvavá hrůza, která mi naprosto vzala dech.

Pánové smekám, že jste se v dnešní době pustili do podobné sbírky, která může i mladším ročníkům ukázat, že klasika nemusí být jen nudnou povinnou četbou. Celkově se povedlo poskládat pestrý a zábavný materiál, který proložil zasvěcenými medailonky Petr Boček. Kdyby se knížce nebývale dařilo, poprosil bych o další vydání v pevných deskách a s pěknými ilustracemi. Pak to bude naprosto dokonalé!