Demi Mortuus | 24.02.2020 18:37

Vraťme se ještě na chvíli na konec minulého roku. Byla by totiž velká chyba přehlédnout jednu z nejlepších žánrových desek, které rok 2019 nabídl.

Twin Tribes - Ceremony
Vydal: Negative Gain, (35 min)

Že bude novinka americké dvojice Twin Tribes pecka bylo jasné už před jejím vydáním. Singly „Heart & Feather“ a „Fantasmas“ se okamžitě staly jistotou pro setlisty DJs. Tím pádem bylo rázem jasné, že deska nabídne darkwave té nejvyšší kvality a k rozlousknutí zbývalo zjistit, jestli jsme hned zkraje dostali naservírovány ty nejlepší růže z Texasu, nebo zda si Luis a Joel nechali nějaké trumfy v černých rukávech.

Zmíněné hitovky „Heart & Feather“ a „Fantasmas“ jsou odrazem trendu současné temné taneční muziky. Když to hodně zjednoduším - živelná analogová rytmika She Past Away rozzářená barevným melancholickým zvukem Drab Majesty se vyznává k nezpochybnitelné lásce k The Cure i k odkazu klasiků Clan of Xymox. Jedna věc je však inspirace a druhá schopnost napsat hit. To se v případě obou songů povedlo dokonale. Desku navíc skvěle rozjíždí i působivé intro „Exilio“, které zní prostě skvěle. Na onom libém zvuku má podíl také dvanáctistrunná akustická kytara, kterou kluci využili během nahrávání. Zvoní to místy opravdu kouzelně.

Velkou devízou kapely je také charismatický vokál Luise Navarra, který sice nenabízí něco nového či převratného, ale zkrátka ví co a jak a navíc má příjemnou barvu hlasu. Když se potom v některých skladbách nešlape tolik energicky, aby to člověka zvedlo ze židle, umí alespoň chlácholit či promluvit do duše. Obecně se v těch klidnějších skladbách kluci vyřádili na detailech. Hlušší místa většinou v pravou chvíli vyplní nějaká pěkná klávesová či kytarová vyhrávka, nebo je ozvláštní třeba chytlavé frázování.

Je až neuvěřitelné, jaký kus práce zvládla dvojice od roku 2017. Ale on už debut „Shadows“ snesl ta nejpřísnější měřítka a novinka postrčila laťku ještě o něco výš. Abychom rozlouskli rébus z úvodu recenze, kluci skutečně na úvod vypálili to nejlepší, co nahráli, ale naštěstí je i tak co poslouchat. V tanečním rytmu nezklame třeba song „VII“, osmdesátkovými neóny svítí křehká "Perdidos", melancholickou náladu spolehlivě rozjitří třeba píseň s roztomile povědomým jménem „Upir“, nejčistší esencí „kjůří“ deprese vás zase prosmýká „Obsidian“. Dost řečí, pokud máte rádi kapely, které jsou v recenzi zmíněny a navíc schopnost přetavit inspiraci do vlastní osobité vize, potom si nové Twin Tribes určitě nenechte ujít.

Hodnocení: 85%