Report z festivalu Return to the Batcave 2019

Jako každý rok, i letos jsme měli na polském festivalu pro labužníky svoje vyslance.

Stalo se již tradicí na podzim navštívit překrásné, historické polské město Wroclaw. Nikoliv primárně kvůli pamětihodnostem, nýbrž díky již zaběhlému Return to the Batcave Festivalu. Po šesté večerní se vydala početná česká equipa na místo činu do CRK, kulturně zábavního centra uvnitř městské zástavby. Temně punkový prostor, který je sám o sobě předurčený na podobné candrbály, navíc vkusně vyzdoben DIY gotickými proprietami, se na tři dny stane rájem všech deathrockerů, post-punkerů a čím dál tím více i coldwave elektromilců. Hned u vchodu nás vřele přivítala pořadatelská skupinka v čele s věčně usměvavým Woodrafem. 

Po prvotním rozkoukání se a obhlédnutí merche jsme se odebrali na úvodní vystoupení domácích Hände. Partička z Varšavy rozjela skočný post-punk. Na podiu kapela působila suverénně, obzvlášť když přihlédneme k faktu, že mají na kontě pouze jedno MC. Čekám, že v blízké budoucnosti se objeví po boku nějakých slavnějších kolegů jako support. Na následující bludné holanďany Bragolin jsem se tuze těšil. Jejich mix post-punku, darkwave a místy až 80s feelingu je nadmíru chytlavý. Za všechny skladby lze vybrat flák "Into the Woods". Jestli někdy vznikne gotický večerníček, tak právě hlavní kytarový riff z tohoto songu je hlavní aspirant na úvodní znělku. Sympaťáci Edwin a Maria po celou dobu diváky očividně bavili a pevně věřím, že se na nahozenou udičku chytí i tuzemští promotéři. 

Nadcházející německé Kadeadkas jsme s přítelkyní převážně projedli u tamního občerstvovacího okénka. Nejenom z muziky je člověk živ, že?! O místní catering se jako vždy postaral Seitan Threat. Jejich Seitan kebab je tak nadpozemsky chutná krmě, že málokterý černooděnec odolá. Vegan friendly na festivalu? Ano, zde to funguje. Po nacpání se k prasknutí ještě zastihneme přídavek kolínských divočáků. Syrové kytary a místy až punkové provedení evidentně plně uspokojilo číraté publikum. Příjemná změna. 


Causa de Muerte

 

Teď už ale na scénu pomalu letí běloruská kometa a zároveň můj osobní headliner prvního dne. Molchat Doma si za krátkou existenci vydobyli na temné scéně takové jméno, že na právě probíhajícím korzování po starém kontinentu vyprodávají jeden klub za druhým. Viz navýšení kapacity v pražském Underdogs atd. Trio do nás pustilo hned od začátku synthovou smršť, doplněnou o kytaru a basu. Repertoár čerpají převážně z loňské placky "Etazhi". Zazněl však i nový singl "Zvezdy". Můžeme se tedy zajisté v blízké době těšit na další hudební zářez na Minské pažbě. Celému ansáblu vévodí sugestivní projev knírače Egora v původním znění. Není tedy divu, že při závěrečných hitech "Volny" a "Na dne", se návštěvníci nacházeli v hudebním nebi. Určitě do top 3 festivalu, přesněji dělené stříbro! 

Závěrečné Nox Novacula jsme přes pokročilou hodinu (ještě ve 2 ráno nehráli) a přátelení se se seňorem Desperadem a občasným koketováním se slečnou Vodkou, strávili v teple loží blízkého Fly Fly Bzy Bzy hostelu. Mladá krev první a otřelí pardálové den druhý. Je nač se těšit!

Páteční odpoledne naše černá parta šla obhlédnout krásy polské metropole. Samozřejmě se zainteresovaní věnovali i místní atrakci, "honění trpaslíků". Pro jistotu podotknu, že se jedná hledání a focení Krasnalů/trpaslíčků, které potkáte na každém rohu a každý je jiný. 


BFG

 

Druhý den odstartovali drzí američtí deathrock pankáči Pawns. Zpěvák s vizáží ala Johnny Rotten a spol. do nás nasypali nálož energie a navnadili tak na věci příští. Minuit Machine, křehké a poklidné francouzské duo, jakoby protipól rozverným americkým syčákům. Avšak zdání někdy klame. Pařížanky za svojí šestiletou existenci stihly opravdu hodně. EP, 3 dlouhohrající platny, rozpad kapely, boční projekty a následný reunion domovské kapely. Slušné skóre. Hudebně se Francouzky pohybují v temných tanečních synth a coldwave vodách, avšak umí i umě vytvořit hutnou až soundtrackovou atmosféru. Počáteční wroclawské porodní bolesti se zvukem rychle odezněly a tak jsme si naplno užili neotřelý sound, příjemný hlas zpěvačky Amandine a pohazovaní hřívou klávesačky a druhé vokalistky Helene. Aktuálně prezentují poslední desku "Infrarouge" a nejvíce jsem si zaskotačil na kousek "Empty Shell". Příjemné překvapení. Teď již přichází čas na trojboj letitých kapel. 1919, Twisted Nerve a BFG. Všechny tři spojuje sehranost, uvěřitelnost a nadhled. 

1919, gotici z Bradfordu, kteří se na scéně pohybují už od počátku osmdesátek, rozjeli sebevědomou postpunkovou show. Přes svojí neznalost, jsem byl již předem upozorněn, že se mám nač těšit. Nelze jinak než souhlasit. Navíc se jedná i o milé lidi, soudě dle poklábosení při pivě na festivalovém dvorku. I Twisted Nerve zastupují klasickou ostrovní gotickou či chcete-li post-punkovou scénu. Jistý projev bez přebytečných kudrlinek. Berte nebo nechte být. Plný sál u obou uskupení značil, že se návštěvníci náramně bavili. I pro mě byli Angláni více než milým překvapením a jen těsně jim unikly stupně vítězů nejlepších kapel festivalu.

Finální BFG, kteří si střihli v minulosti předskakování takovým veličinám jako The Cult či New Order, jsme absolvovali třetinu koncertu. Naštěstí hned z kraje setu odehráli megahit "Anonymous". Výčitky a zármutek z útěku na hostelovou afterparty tedy byly o poznání menší. Navíc ještě nás čeká poslední den. Bohatě nabitý kvalitní muzikou.


Traitrs
 


Závěrečný den odstartovala chilská smečka Causa de Muerte. Banda, která zapadá do původní myšlenky festivalu, deathrock v ryzí podobě. Ale shánějte a hlavně zacvakejte neustále nové a nové deathrockové kapely. Obzvlášť když jich minimálně polovina má v občance americkou národnost. Ale zpět k jihoameričanům. Hned od počátku setu zvuk nabral takovou intenzitu, že bylo rozumnější po prvních pár skladbách a zaskotačení v kotli, odebrat se do pozadí a užít si vše v poklidu. Nutno uznat, že celému kvintetu to hrálo náramně. 

Následující Dividing Lines jsem již viděl na Castle Party a i přes chválu a doporučení některých zbývajících členů naší výpravy, jsem jejich vystoupení oželel. Dle pokoncertních prohlášení nezklamali, tak snad příště. Třetí v pořadí nastoupila na podium kanadská deathrock/post-punk parta esses. Pětičlenné sestavě védodí zpěvačka Miss Kel. Většinu koncertu se člověk nezastavil, kapela se s tím rozhodně nemazlila. Za všechny mohu zmínit skladbu „Glorious Poison“ z loňské desky Offering. Mladá party z Kanady, příslib do budoucna.

Po energickém napumpování našich těl přišel čas na rozjímání a trochu té Kjůrovské melancholie. Traits nemusím většině fanouškům temné kytarové muziky představovat. Důtklivý a naléhavý hlas Shawna Tuckera je natolik originální, že jediné přirovnání lze najít s raným projevem Roberta Smitha. Kanadské duo navíc disponuje silnými a chytlavými melodiemi a není tedy divu, že jsem je zařadil mezi osobní největší lákadla celého festivalu. Hned z počátku na nás vypálili hitovku "Speak in Tongues" ze stejnojmenného EP. Většina setu se skládala z loňské epesní desky "Butcher`s Coin".  Emocemi naplněnou „The Lovely Wounded“, postpunkový flák „Thin Flesh“ či skladbu „Omen“, která jakoby patřila na kultovní album „Faith“ od The Cure. Došlo i na upoutávku na nové album a jednoznačně kapela neztrácí nic ze svého skladatelského umu, žádná vyčpělost se nekoná. Celý set ukončila největší hitovka „Young Cult“ a juchalo se o stošest. Skvělý koncert, jen do budoucna by chtělo ještě zapracovat na podiovém provedení či obohacení o další členy. Klávesák Sean-Patrick věnuje více prostoru bavení diváků, než samotnému instrumentálnímu řemeslu a dost znatelně klukům z Ontaria schází bubeník. Třeba se v budoucnu dočkáme a pak již nic nebrání, aby se zařadili mezi megastars scény. Kvalitu na to jednoznačně mají. Stříbrná příčka! 


Then Comes Silence


Určitě znáte tisíckrát omleté klišé: „To nejlepší na konec“. A hle, na Batcavu ve Wroclawi to zase platí. Stockholmská parta Then Comes Silence neotřele kombinuje drsnější kytary a postpunkovou hravost. Na svém kontě zatím mají 4 dlouhohrající desky a tou poslední plackou „Blood“ z roku 2017 se vyšvihli mezi totální špičku v gotické subkultury a není divu, že se jich ujal slavný label Nuclear Blast. Naléhavý zvuk po celý koncert, drsné, místy až metalové kytarové riffy, uvěřitelný a hlavně téměř bezchybný zpěv Alexe Svensona, jedna hitovka za druhou. 

Gradující tvrďárnu „The Dead Cry For No One” vystřídala skvělá kytarovka "My Bones", party věc “Strange Kicks”. Došlo i na postarší horrorovou klipovku “Slowly Dragging You Down”. Celkem 17 kousků a bylo po všem. Švédský kvartet po vydařeném loňském koncertu na WGT znovu potvrdil, že jednoznačně patří do první temně-kytarové ligy. Snad brzy zahrají i v Čechách. Zlato putuje na sever! Po rozloučení se s polskými a dalšími netopýřími přáteli a nakoupení potřebných triček, desek, nášivek, odznáčků a dalších serepetiček se pomalu odebereme do útočisť svých dočasných příbytků. Tak zase za rok s celou Batcave partou a pevně věřím, že se rozrosteme o další bubáky. Return to The Batcave festival si to za svou originalitu a uvolněnou atmosféru jednoznačně zaslouží!

 

 

mohlo by vás také zajímat

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.