Demi Mortuus | 08.04.2013 15:03

iamx2013_praha Že jste se ve čtvrtek 4. dubna nedostali na další pražskou koncertní zastávku u nás tolik milovaného projektu IAMX? Nic si z toho nedělejte a dejte si alespoň report, který pro nás napsal Demi Mortuus. Děkujeme!

Chris Corner je v Praze jako doma. Lidi ho tu mají rádi, neváhají do něj zainvestovat a přijít. Sám jsem IAMX prvně viděl v roce 2008. Tenhle koncert se shodou okolností odehrál ve stejném klubu jako ten letošní. Když si na něj zkusím vzpomenout, jednoznačný rozdíl byl tehdy v syrovosti a v mnohem energičtějším projevu. Bylo to kytarovější a zpocenější. Rok na to se odehrál další koncert. SaSaZu jsem tehdy vynechal. V roce 2010 jsem byl přitomen gigu v MeetFactory. Ten mi zase utkvěl v paměti dík tomu, že se Chris evidentně bavil a i když tam IAMX hráli bez předkapely, Chrise nikdo nemohl dostat z pódia. Pořád zpíval a zpíval. O rok a měsíc později si kluci a holky střihli stejné místo. Tady jsem pro změnu zase chyběl. Letos mi tedy vyšlo, že bych měl zase jít. Zakoupil jsem si tedy ne úplně levný lupen (akreditace nějak u Chrise neklapla) a zdálo se, že mi v třetím koncertu IAMX nemůže nic zabránit.

Potom však přišel nelítostný bacil. Lístku mi však bylo líto a tak jsem propojil paraleny, čaje s rumem a vodku s džusem se stroboskopy a jal se risknout nevšední zážitek. Tentokrát s hlavní hvězdou dorazilo taky sladké švédské seskupení Moto Boy, ale ty jsem vzhledem ke svému zmíněnému stavu docela rád oželel a dorazil jsem přímo na start hlavního dějství.

Za frenetického jekotu fanynek i některých fanynků se zjevuje za plátnem stín jejich modly a pomalu se rozjíždí novinka, která dala jméno celému turné. „Animal Impulses“ není zrovna nabušená energií aby show nekompromisně odpálila. Na druhou stranu má člověk možnost si ihned užívat precizního hlasu mistra obklopeného peřím. Zřejmě při poslední návštěvě naší země někde viděl film „S čerty nejsou žerty“. A tak ani opeřený klobouk nesundal z hlavy až do konce večera. Další novou „Sorrow“ mám už daleko raději. Čekal jsem jak se Chris a hlavně Janine popasují s vysokými vokály v tomhle kusu. Nakonec vše vyznělo jak mělo. Něco sice bylo evidentně hnáno ze samplů, ale i tak byl výsledek podařený.

Rozpačitý počátek zaplašily sázky na jistotu ve formě „Kiss and Swallow“ a explozivní „Kingdom of Welcome Addiction“. Daleko víc se chytá taky diváctvo. A to je na řadě překvapení. Dle setlistu úvodní zastávky v Belgii odpadlo hned několik klasik, včetně „Spit It Out“. V Roxy však naštěstí tahle hitovka zazněla. A bylo by škoda nenechat si na ni narvaný klub zazpívat a zatancovat. O nic míň známějšími nejsou ani dvě následující poklidné zastávky „Tear Garden“ a „My Secret Friend“. Opět je v hlavní roli Chrisův hlas a je čas si taky vychutnat projekci, která je v akci po celé trvání koncertu.

IAMX - The Unified Field (živě v Roxy)
by Ohorak

Na řadě je taky titulní skladba poslední desky „The Unified Field“. Až atypicky pozitivní a hezký text asi těžko spasí svět, ale rozhodně se mi živé provedení zamlouvalo víc, než to studiové. Bylo na to třeba dva pokusy, neboť mikrofon zradil, ale Chris to vzal s nadhledem. Dvojice „Cold Red Light“ a „Walk with the Noise“ se víceméně tak nějak rytmicky prohnala klubem a o více pozornosti si řekla až předposlední „Music People“. Tu jsem si užil dokonale a škoda jen, že konec tentokrát nebyl tak zdrcující jako obvykle. Chris si užíval perkusí kdykoliv mohl a někdy ty exhibice byly na úkor údernosti. Pravda je, že dělat to pořád stejně asi taky nejde. A tak se dostala ke slovu taky „The Alternative“ a kapela mizí v zákulisí.

Klub je tentokrát většinou zaplněn šílenými fanynkami a tak se vskutku není třeba obávat, že by se přídavek nekonal. Ohlušující řev se nedá ignorovat. Abych však nekřivdil chlapcům... Jeden z nich vykřikl do chvíle ticha na Chrise něco o tom, že je sexy. Ten mu hbitě bez zaváhání opáčil, že si to řeknou v tourbusu. Jak dopadla tahle anabáze nevím, ale přidávalo se!

Němčina z dívčího hrdélka předznamenává „I Come with Knives“. Tahle novinka vyzněla suverénně nejlíp ze všech a rozhýbala veškeré publikum. Nechybělo převlékání kabátků. „President“ samozřejmě nemohl chybět také. S projekcí plnou různých politických figur a symbolů vyznělo vše tak nějak vážněji, než obvykle. I proto na samý závěr nezaškodila hladivá pártyvěc „Nightlife“. Ta klidně nemusela končit ještě nějakou chvíli a většina přítomných by se jistě ještě ráda nadále vlnila. Pro tentokrát to však bylo vše.

Proti dřívějšku mi snad chybělo trochu víc nadšení a vášně. Hodně toho zachránila excentrická a svérázná Janine. Bylo znát, že některé novinky živě zatím nefungují stejně spolehlivě jako klasiky. Přesto IAMX nikterak nezklamali a většina lidu opouštěla klub viditelně spokojená.