Demi Mortuus | 29.05.2019 17:30

Stýská se vám po Vendemmian? Dejte si Siberii!

Siberia - The God Complex
Vydal: Swiss Dark Nights

Možná i vy marně vyhlížíte novou desku britských drunk and stupid goths Vendemmian a stýská se vám po jejich značně neortodoxním pojetí netopýřího rocku. Pravdou je, že na nový zápis v jejich diskografii to jen tak nevypadá, ale přesto tu máme jednu dobrou zprávu. Dave totiž nezahálí a spolu s Mattem, který u Vendemmian zpíval před nějakými pětadvaceti lety, založili tři roky zpátky novou kapelu Siberia. Dave si vzal na starosti všechny instrumenty a Matt se stal, dle očekávání, hlasem nového projektu. S ním kluci debutovali před dvěma lety albem „Turning Back Tides“ a nyní mají venku i pokračovatele.

Siberia nezapře, že je potomkem Vendemmian. Gothic rockové postupy jsou tu však ještě civilnější a to ani v předchozí kapele nebyli kluci nějakými vyznavači padajících růží. Na druhou stranu je Siberia jaksi přirozeně poetičtější a melancholičtější. Rozhodně nečekejte alkovypalovačky jako „Starter for Ten“ nebo „Drunk Stupid and Goth“. Matt s Vendemmian nahrál EP „Through the Depths of Innocence“ a alba „Transition“ a „Treacherous“. Právě volnější skladby z posledně jmenovaného CD by mohly být vodítkem k nalezení zvuku současné Siberie.

Dá se říct, že v dnešní záplavě moderních cold wave soundů, je archaický kytarový zvuk Siberie pohlazením. Žádný z nástrojů se nesnaží posluchače uštvat, všechno má svůj čas a hlavní zbraní dvojice jsou kytarové melodie, emocemi nabitý vokál a děsně příjemná atmosféra. Určitě se vám někdy stalo, že jste si pustili nějakou desku, která vás okamžitě nadchla zvukem, ale po chvíli jste s rozčarováním zjistili, že vás po prvotním nadšení vcelku rychle přestala bavit. „The God Complex“ je přesně opačným případem. Stejně jako debut jsem ji proletěl, aniž by mě něčím zvlášť zaujala. Až jsem si jednoho dne udělal čas a dal jí prostor.

A ono je vám to ve skutečnosti TAK pěkný! „Sleepwalking“ vás pomalinku probírá a dává si na čas. V pomalém tempu opatrně pableskují kytarové harmonie a vy si můžete v klidu ověřit, jestli pro vás barva Mattova hlasu bude tím pravým. Pakliže zjistíte, že jste kompatibilní, potom už vás nic nedonutí desku vypnout. Melancholickou mlhovinu navíc rozežene živější „Lone Star State of Mind“, která sdílí něco z postpunkové dravosti. Postupem času se navíc Matt rozezpívává a křehkou věc „Walk Through Walls“ svým emotivním hlasem dokonale ovládl.

„Crows“ dává prostor i Davovi a já jenom žasnu, jak se pánům podařilo přirozeně a bez studiových berliček, vykouzlit místy dojímavou a místy naopak málem až prosluněnou náladu. V rozjímavé „The Way of the World“ čekám, že se každou chvíli ozve Robert Smith. Nestane se tak, ale vlastně mi to ani trochu nevadí. „Starting Fires“ šlape a její oheň rozdmýchává hlavně kouzelný kytarový motiv, to „Walking in a Dead Man´s Shoes“ ubere a zvládá být stylově trýznivou hymnou. Songy „Memphis“ a „Blackwater“ jsou potom krásnou ukázkou toho, že se gothic rock obejde i bez všech těch netopýřích opiček, (které máme ovšem stejně všichni tak rádi).

Závěrečná jeden a půl minutová romanťárna „Sims Song“ by klidně mohla být na jakékoliv mainstreamové rockové nahrávce a naznačuje silnou (a pro někoho možná i slabou) stránku téhle desky. Musíte se totiž obejít bez striktního dodržování klišé. Přerůst do fáze, kdy vás hudba zajímá víc, než pavučinkové rukávky a boty s co nejvyšší platformou. Potom i bez všech svršků najdete poctivou stylovku, která si na nic nehraje a odhaluje nám oba zasloužilé goths ve všech jejich náladách. Nečekejte na nový Vendemmian, sežeňte si Siberii!

Hodnocení: 80%